Teorie společenské smlouvy

Rozbalit box

Obsah boxu

Teorie společenské smlouvy (anglicky Social Contract Theory, francouzsky Théorie du contrat social) je jedním z nejvlivnějších konceptů v dějinách politické filosofie, který vysvětluje vznik státu, práva a morálky. Tato teorie tvrdí, že legitimní státní autorita nepochází od Boha (jak tvrdily teorie božského práva králů) ani z přirozené nadřazenosti některých jedinců, ale z dobrovolné dohody (smlouvy) mezi svobodnými a rovnými jednotlivci.

Podstatou společenské smlouvy je myšlenkový experiment: Představme si dobu před existencí státu, zákonů a policie – tzv. přirozený stav. V tomto stavu mají lidé neomezenou svobodu, ale také žádnou ochranu. Aby unikli nejistotě a násilí, rozhodnou se tito jednotlivci "podepsat" pomyslnou smlouvu. Vzdají se části své přirozené svobody (např. práva vymáhat spravedlnost vlastní rukou) a předají ji suverénovi (vládci, státu) výměnou za garanci bezpečnosti, ochrany majetku a vymahatelnosti práva.

Ačkoliv má kořeny již u antických sofistů, její zlatý věk nastal v 17. a 18. století díky dílům Thomase Hobbese, Johna Locka a Jean-Jacquese Rousseaua. V 20. století ji oživil John Rawls svou teorií spravedlnosti jako férovosti.

🤝 Teorie společenské smlouvy pro laiky

Pochopit společenskou smlouvu je klíčové pro pochopení toho, proč vůbec platíme daně, dodržujeme zákony a proč máme právo svrhnout tyrana.

Proč potřebujeme rozhodčího?

Představte si fotbalový zápas bez rozhodčího.

Hráči by se neustále hádali, zda byl faul nebo ofsajd.
Silnější hráči by šikanovali slabší.
Hra by se změnila v chaos a rvačku.

To je obraz přirozeného stavu (svět bez státu). Aby si hráči mohli zahrát, musí se předem dohodnout: "Vybereme jednoho člověka (rozhodčího/stát), dáme mu píšťalku a karty (moc trestat) a budeme respektovat jeho rozhodnutí, i když se nám nebudou líbit." Tím se hráči vzdají části své svobody (nemohou faulovat, nemohou se hádat), ale získají možnost hrát plynulou a férovou hru (bezpečnou společnost). Společenská smlouva je tento tichý souhlas s pravidly.

Smlouva, kterou nikdo nepodepsal

Často se lidé ptají: "Kdy jsem já podepsal nějakou smlouvu s vládou? Já jsem se narodil do tohoto státu a nikdo se mě neptal!" Teorie společenské smlouvy neříká, že došlo k historickému momentu, kdy se sešli lidé na louce a podepsali pergamen. Je to hypotetický souhlas.

Tím, že v zemi žijete, využíváte její silnice, policii a nemocnice (benefity), dáváte tzv. tacitní (tichý) souhlas.
Pokud byste se smlouvou nesouhlasili, máte teoreticky "právo odejít" (emigrovat) do přirozeného stavu (což je dnes těžké, protože celá Země je pokryta státy).

Výměnný obchod: Svoboda za Bezpečí

Každý z velkých myslitelů viděl tento obchod jinak:

**Hobbesův obchod:** "Vzdám se VŠECH svých práv a budu absolutně poslouchat, hlavně mě nezabijte." (Vhodné pro dobu občanské války).
**Lockův obchod:** "Vzdám se jen práva trestat zločince. Stát mi na oplátku MUSÍ chránit život, svobodu a majetek. Pokud to neudělá, vyhodím ho." (Základ dnešní demokracie).
**Rousseauův obchod:** "Vzdám se svých osobních zájmů ve prospěch 'obecné vůle'. Nebudu poslouchat krále, ale nás všechny dohromady." (Základ republiky).

🌳 Přirozený stav (State of Nature)

Klíčovým bodem každé teorie společenské smlouvy je definice výchozího bodu – jak by vypadali lidé bez civilizace? Na tom, jak si filosof představuje lidskou přirozenost, závisí, jaký typ státu navrhne.

Thomas Hobbes: Válka všech proti všem

Pro Hobbese (píšícího v době krvavé anglické občanské války) je člověk od přírody egoistický, toužící po moci a slávě. Bez silné ruky státu vládne strach.

**Podmínky:** V přirozeném stavu není žádný průmysl, žádné zemědělství, žádná věda, protože nikdo nemá jistotu, že mu plody jeho práce někdo nevezme.
**Slavný citát:** Život člověka je „osamělý, chudý, ošklivý, zvířecí a krátký“ (solitary, poor, nasty, brutish, and short).
**Řešení:** Lidé ze strachu před smrtí odevzdají veškerou moc absolutnímu vládci (Leviathan), jehož vůle je zákonem.

John Locke: Svoboda, ale nejistota

Locke vidí přirozený stav optimističtěji. Lidé jsou racionální a i bez státu jsou vázáni "přirozeným zákonem" (morálkou), který říká, že nikdo nemá poškozovat druhého na životě, zdraví, svobodě nebo majetku.

**Problém:** Ačkoliv většina lidí je dobrá, najdou se "černé ovce", které kradou a vraždí. V přirozeném stavu musí každý chránit svá práva sám, což vede k nepřiměřené pomstě a chaosu. Chybí nestranný soudce.
**Řešení:** Lidé zakládají stát ne proto, aby přežili, ale aby lépe ochránili svůj **majetek** (v širším smyslu: život, svobodu, statky).

Jean-Jacques Rousseau: Ušlechtilý divoch

Rousseau přichází s radikálně odlišnou vizí. Přirozený stav byl rájem. Člověk ("ušlechtilý divoch") byl svobodný, nezávislý a šťastný. Měl přirozený soucit (pitié) s ostatními.

**Zlom:** Zlo nepřišlo s lidskou povahou, ale se vznikem **soukromého vlastnictví**. "Ten první, kdo si obsadil kus pozemku a prohlásil: 'Tohle je mé!', a našel dostatek hlupáků, kteří mu uvěřili, byl skutečným zakladatelem občanské společnosti."
**Řešení:** Návrat do lesů není možný. Musíme vytvořit novou společenskou smlouvu, která nám vrátí svobodu v rámci společnosti.

🏛️ Klasické teorie (Hobbes, Locke, Rousseau)

Tito tři myslitelé tvoří "svatou trojici" smluvní teorie. Jejich rozdílné závěry formují dnešní politické spektrum.

Srovnání klasických teorií společenské smlouvy
	Thomas Hobbes	John Locke	Jean-Jacques Rousseau
Hlavní dílo	Leviathan (1651)	Dvě pojednání o vládě (1689)	O společenské smlouvě (1762)
Lidská přirozenost	Egoistická, soutěživá, agresivní	Racionální, schopná spolupráce, ale ne dokonalá	Dobrá, zkažená až civilizací a majetkem
Přirozený stav	Válka všech proti všem, trvalý strach	Stav dokonalé svobody, ale bez garancí	Idylická izolace, svoboda a rovnost
Důvod vzniku státu	Zachování holého života (bezpečnost)	Ochrana majetku a přirozených práv	Obnovení svobody prostřednictvím zákonů
Suverén	Absolutní monarcha (nemůže se mýlit)	Lid (vláda je jen odvolatelný správce)	Obecná vůle (Volonté générale)
Právo na vzpouru	NEEXISTUJE (pokud vládce neohrožuje přímo život)	EXISTUJE (povinnost svrhnout tyrana)	IRELEVANTNÍ (lid vládne sám sobě)

John Locke a právo na revoluci

Lockova verze je nejdůležitější pro moderní liberální demokracie. Byla přímou inspirací pro **Americkou deklaraci nezávislosti**. Thomas Jefferson de facto opsal Lockovy věty, když psal, že vlády jsou ustanoveny k ochraně práv a "odvozují svou spravedlivou moc ze souhlasu ovládaných". Pokud vláda tento účel neplní, lid má "právo i povinnost takovou vládu svrhnout".

Rousseau a Obecná vůle

Rousseauův koncept je složitější a nebezpečnější. Tvrdí, že při vstupu do státu se člověk nevzdává svobody ve prospěch krále, ale ve prospěch celku ("nás všech"). Vzniká tak **Obecná vůle** (General Will), která není jen součtem soukromých zájmů, ale tím, co je objektivně dobré pro společnost.

**Paradox svobody:** Rousseau tvrdí, že kdo odmítá uposlechnout obecnou vůli, musí k tomu být donucen celým tělesem; "což neznamená nic jiného, než že bude donucen být svobodný." Tato myšlenka byla později zneužita totalitními režimy (jakobíni, komunisté), kteří tvrdili, že vědí lépe než občan, co je pro něj dobré.

⚖️ Moderní pojetí: John Rawls a Závoj nevědomosti

V 19. století byla teorie společenské smlouvy vytlačena utilitarismem (Bentham, Mill), který se neptal na "smlouvu", ale na "největší štěstí pro největší počet". Velký návrat přišel v roce 1971 s knihou Teorie spravedlnosti od Johna Rawlse.

Rawls aktualizoval myšlenkový experiment. Místo "přirozeného stavu" zavedl tzv. **Původní pozici** (Original Position). V té jsou lidé zahaleni **Závojem nevědomosti** (Veil of Ignorance).

**Experiment:** Představte si, že máte navrhnout pravidla nové společnosti (zákony, daně, platy), ale nevíte, kým v té společnosti budete. Nevíte, zda budete bohatý nebo chudý, zdravý nebo nemocný, talentovaný nebo hloupý, běloch nebo černoch.
**Výsledek:** Podle Rawlse by se racionální člověk v této situaci rozhodl pro dvě pravidla (smlouvu):

**Princip svobody:** Každý má právo na co nejširší systém základních svobod.
**Princip rozdílnosti:** Sociální a ekonomické nerovnosti jsou přípustné jen tehdy, pokud jsou ku prospěchu i těm nejméně zvýhodněným členům společnosti (tzv. maximin strategie).

Tím Rawls obhájil moderní sociální stát ne jako charitu, ale jako výsledek racionální společenské smlouvy.

🚫 Kritika a slepá místa smlouvy

Teorie společenské smlouvy čelí od svého vzniku ostré kritice.

David Hume: Historická fikce

Skotský empirik David Hume v eseji O původní smlouvě (1748) celou teorii rozcupoval.

**Argument:** V historii nenajdeme žádný záznam o tom, že by se lidé sešli a založili stát. Státy vznikaly násilím, dobytím a usurpací.
**Legitimita:** Většina lidí se narodí do státu a nemá reálnou možnost odejít (nemají peníze, jazykové znalosti). Tvrdit, že jejich setrvání je "dobrovolný souhlas", je jako tvrdit, že člověk unesený na loď souhlasí s poslušností kapitánovi jen proto, že neskočí do moře.

Feminismus: Sexuální smlouva

Politoložka Carole Pateman ve své přelomové knize The Sexual Contract (1988) upozornila, že klasická teorie mluví o "jednotlivcích", ale myslí tím "muže".

**Kritika:** Původní smlouva nebyla jen o státu, ale i o nadvládě mužů nad ženami. Aby mohli muži vstoupit do veřejné sféry jako "svobodní občané", museli mít doma "nesvobodné ženy", které se staraly o domácnost. Společenská smlouva je tak postavena na zamlčené **sexuální smlouvě**, která ženy z politiky vyloučila.

Rasová smlouva

Filosof Charles W. Mills v knize The Racial Contract (1997) aplikoval podobnou logiku na rasu.

**Kritika:** Společenská smlouva západní civilizace byla dohodou mezi bílými muži o tom, jak si rozdělit svět. Černoši, domorodí Američané a Asiaté nebyli považováni za smluvní strany ("osoby"), ale za objekty smlouvy nebo přírodní zdroje. "Rovnost všech lidí" v deklaracích se mlčky vztahovala jen na bělochy (proto mohl Thomas Jefferson vlastnit otroky a zároveň psát o svobodě).

🌍 Současná krize společenské smlouvy

V 21. století se pojem "společenská smlouva" vrací do veřejné debaty v souvislosti s rostoucí nerovností a populismem. Mnoho ekonomů (např. Joseph Stiglitz) tvrdí, že poválečná společenská smlouva ("když budeš tvrdě pracovat a dodržovat pravidla, budeš se mít dobře a tvé děti ještě lépe") byla porušena.

**Globalizace:** Umožnila kapitálu uniknout z dosahu národních států a vyvázat se z daňové povinnosti, zatímco občané platit musí.
**Prekarizace práce:** Jistota zaměstnání zmizela, což vede k pocitu zrady u střední třídy.
**Hnutí žlutých vest** ve Francii nebo volba Donalda Trumpa v USA jsou často interpretovány jako reakce lidí, kteří mají pocit, že "elity" vypověděly společenskou smlouvu.

⚖️ Konstitucionalismus: Smlouva v praxi

Ačkoliv je původní smlouva fikcí, její nejbližší reálnou podobou jsou **ústavy**. Ústava je dokument, který:

Definuje pravomoci státu (co suverén smí).
Definuje práva občanů (co suverén nesmí).
Vyžaduje kvalifikovanou většinu pro změnu (nelze ji měnit svévolně).

Proces ratifikace ústavy (v referendu nebo ústavodárném shromáždění) je momentem, kdy se hypotetická společenská smlouva stává realitou.

Zdroje