Podolí (Praha)
Podolí (v historických pramenech uváděné jako Podol) je městská čtvrť a katastrální území rozkládající se na pravém břehu řeky Vltavy. Katastrálně a samosprávně je toto území začleněno do městské části Praha 4 v hlavním městě Praze. Název lokality je odvozen od její primární geografické polohy v údolí řeky.
Severní hranici území tvoří historická pevnost Vyšehrad, na jihu Podolí sousedí se čtvrtí Braník a východní hranici vymezuje svah a plošina oblasti Kavčí hory. Západní hranici tvoří koryto řeky Vltavy, přes které Podolí sousedí se čtvrtí Smíchov. Čtvrť plní rezidenční a rekreační funkci.
🗓 Současnost
Podolí je převážně rezidenční čtvrtí. Podle údajů ze sčítání lidu z roku 2021 žije v tomto katastrálním území 13 611 obyvatel. V údolní části podél řeky a uliční sítě převažuje souvislá zástavba činžovních domů postavených ve třicátých letech 20. století. Na svazích směřujících k pankrácké pláni a Kavčím horám se nachází vilová zástavba. Na území Podolí je evidováno celkem 76 oficiálně pojmenovaných ulic a 1 107 adresních budov.
Průmyslový charakter, který čtvrť měla v 19. století v souvislosti s těžbou vápence a výrobou cementu, zcela zanikl. Současné Podolí slouží k bydlení a rekreaci. Na břehu Vltavy jsou vybudovány areály pro vodní sporty a volnočasové aktivity, nábřežím prochází páteřní cyklostezka A2 spojující centrum města s oblastmi Modřany a Zbraslav. Na východním okraji katastru sídlí veřejnoprávní instituce Česká televize.
⏳ Historie a vývoj území
První doložená písemná zmínka o obci Podol pochází z listiny vydané králem Přemyslem Otakarem I. dne 16. prosince 1222. Ve středověku se na tomto území nacházel hospodářský dvůr a říční přívoz, které vlastnila a ekonomicky spravovala Vyšehradská kapitula. Obyvatelstvo tvořili převážně rybáři, plavci na vorech, košíkáři a zemědělci. V roce 1783 evidovaly úřady v Podolí 50 domů. Během 19. století došlo ke sloučení s jižně položenou osadou Dvorce.
V 19. století se oblast stala průmyslovým centrem díky těžbě kvalitního vápence ze strmých říčních svahů. V roce 1871 zde podnikatel Ferdinand Bárta založil Podolskou cementárnu (oficiální název Ferdinand Bárta a Comp.). Tento průmyslový podnik na výrobu portlandského cementu disponoval vlastní úzkorozchodnou železnicí a lanovkou z nedalekých lomů. Největšího objemu produkce dosáhla cementárna ve 20. letech 20. století. Provoz podniku byl ukončen v roce 1941 a budovy byly následně demolovány.
Zásadním urbanistickým zásahem, který umožnil další rozvoj obce, bylo proražení Vyšehradského tunelu v roce 1904. Tím vzniklo přímé a kapacitní silniční spojení s centrem Prahy, na které navázala nová nábřežní komunikace. Počet domů se zvýšil a v roce 1911 přesáhla populace hranici 4 000 obyvatel. Dne 1. ledna 1922 vstoupil v platnost zákon o vytvoření Velké Prahy, kterým bylo Podolí připojeno k hlavnímu městu. Spolu s obcemi Braník a Hodkovičky bylo zařazeno do nového obvodu Praha XV. Následně proběhla masivní výstavba bytových domů a infrastruktury.
🏛 Architektura a památky
Na území Podolí je koncentrováno množství historických staveb i památek moderní architektury první poloviny 20. století.
Kubistická zástavba
Podolí, zejména v oblasti pod Vyšehradem (Rašínovo nábřeží a Libušina ulice), je centrem české kubistické architektury. Návrhy pro tyto stavby vypracoval v letech 1912 až 1913 architekt Josef Chochol.
- Kovařovicova vila: Nachází se v Libušině ulici. Byla postavena pro stavitele Bedřicha Kovařovice v roce 1913. Fasáda je členěna geometrickými kubistickými tvary, jež vytvářejí hru světla a stínu. Součástí projektu byla i kubistická úprava přilehlé zahrady a tvarování plotu.
- Kubistický trojdům: Stojí na Rašínově nábřeží (čísla popisná 42, 47 a 71). Trojice rodinných domů spojených do jednoho bloku byla postavena v letech 1912 až 1913. Fasáda se vyznačuje krystalickými a jehlancovými tvary.
Ústav pro péči o matku a dítě
Areál klinického komplexu, v současnosti fungující pod názvem Ústav pro péči o matku a dítě (ÚPMD), byl dostavěn v roce 1914. Projekt inicioval chirurg Rudolf Jedlička jako soukromé sanatorium (Pražské sanatorium). Architektonický návrh pěti propojených pavilonů zpracoval Rudolf Kříženecký, stavbu realizovala firma Václava Nekvasila. Během první světové války objekt sloužil jako nemocnice Červeného kříže pro vojáky z fronty. V roce 1925 zde bylo zřízeno porodnické oddělení. Za druhé světové války areál zabraly německé úřady pro vojenský lazaret jednotek SS. V roce 1951 Ministerstvo zdravotnictví instituce sloučilo a oficiálně založilo ÚPMD. Poslední přístavba moderních porodních sálů proběhla v roce 2005.
Podolská vodárna
Podolská vodárna je industriální a vodohospodářská stavba postavená ve stylu neoklasicismu. Projekt budovy vypracoval architekt Antonín Engel. Výstavba proběhla ve dvou fázích: první v letech 1923 až 1928, druhá v letech 1955 až 1966. Jižní průčelí je tvořeno řadou stylizovaných sloupů a kruhových oken. Vnitřní otevřený prostor haly je zaklenut parabolickými železobetonovými nosníky navrženými Bedřichem Hacarem a Františkem Kloknerem. Z technologického hlediska byla vodárna zprovozněna v roce 1929 s filtračním systémem Puech-Chaball (výkon 405 litrů za sekundu). V roce 1942 proběhla modernizace na systém WABAG (890 litrů za sekundu). Pískovcová sochařská výzdoba na fasádě z 50. let, představující alegorie Vltavy a jejích přítoků, je dílem sochařů Josefa Fojtíka, Ladislava Nováka a Zdeňka Vodičky. Objekt v současnosti slouží jako záložní zdroj vody a sídlo Muzea pražského vodárenství.
Kostel svatého Michaela archanděla
Kostel svatého Michaela archanděla leží v ulici Pod Vyšehradem. Jde o pozdně románskou jednolodní stavbu z přelomu 12. a 13. století. Listinně je doložena k roku 1222 jako majetek Vyšehradské kapituly, od roku 1367 disponovala vlastní farou. Kolem roku 1485 proběhla gotická přestavba. Dendrochronologická analýza prokázala, že dubový překlad na půdě kostela pochází z let 1273–1274 a dřevěný krov z doby kolem roku 1485. Dnešní puristická novorománská podoba pochází z přestavby z roku 1887, kterou navrhl architekt Matyáš Krch. Dřevěná zvonice v těsné blízkosti kostela obsahuje zvon z roku 1483.
🌲 Příroda a geologie
Území Podolí je významné i z přírodovědného a geologického hlediska.
- Podolský profil: Chráněná přírodní památka, která zahrnuje skalní stěny bývalého lomu u Podolské vodárny. Tato lokalita je mezinárodně uznávaným stratotypem geologické hranice mezi odděleními siluru (ludlow a přídolí) a devonu. Skály jsou tvořeny vápenci s bohatými nálezy zkamenělin (např. trilobitů).
- Veslařský ostrov: Ostrov vzniklý nánosy říčního písku, historicky označovaný jako Schwarzenberský ostrov. Sloužil jako přístav pro vory splavované po Vltavě. Nachází se zde klubovny veslařských organizací VK Slavia Praha a ČVK Praha. Od roku 1910 slouží vodní plocha podél ostrova jako cílová rovinka tradičního veslařského závodu Pražské primátorky.
🚇 Dopravní infrastruktura
Páteří veřejné dopravy v Podolí je dvoukolejná tramvajová trať vedená po nábřeží a Podolské ulici. Trať spojující Vyšehrad s Podolím byla vybudována a zprovozněna v roce 1910, v roce 1922 byla prodloužena do čtvrti Braník a v roce 1952 byla postavena tramvajová smyčka Dvorce. Území obsluhují tramvajové linky číslo 2, 3, 17 a 21. Na hranici katastru je provozován vltavský přívoz P3, který spojuje levobřežní Lihovar se zastávkami Veslařský ostrov a Žluté lázně. Podolí nemá na svém území žádnou stanici pražského metra, nejbližšími stanicemi jsou Pražského povstání a Pankrác na lince C.
🏊 Sport a rekreace
Podolí je pražským centrem vodních sportů s odpovídající technickou infrastrukturou.
Plavecký stadion Podolí
Plavecký stadion Podolí byl postaven v prostoru bývalého vápencového lomu pod Kavčími horami. Výstavba probíhala v letech 1958 až 1965 podle návrhu architekta Richarda Ferdinanda Podzemného. K částečnému zkušebnímu provozu byl areál otevřen v roce 1960 pro potřeby 2. celostátní spartakiády, kompletní otevření proběhlo 24. června 1965. Budova je zapsána jako kulturní památka od 10. prosince 2020.
Komplex obsahuje krytý 50metrový bazén se skokanskou věží, venkovní 50metrový bazén (8 drah) a venkovní 33metrový bazén s desetimetrovou skokanskou věží, dimenzovaný pro vodní pólo. Celkový objem vody činí 2 500 kubických metrů a je celoročně vyhříván na 26 stupňů Celsia. Tribuny mají kapacitu 5 000 diváků. Historicky nejvyšší návštěvnost byla zaznamenána v roce 1973 (2,3 milionu návštěvníků). V roce 1991 areál navštívila Diana, princezna z Walesu. Fasády stadionu doplňují sochařská díla: travertinový reliéf Plavec (Miloslav Chlupáč), postříbřená betonová plastika Slunce (Vladimír Janoušek) a mozaika v interiéru (Alois Fišárek).
Žluté lázně
Žluté lázně představují přírodní rekreační areál na břehu Vltavy. Byly otevřeny 16. června 1910 na místě zrušeného kotviště vorů. Původní kapacita činila 9 000 návštěvníků. V roce 1949 byl areál z úředního rozhodnutí sloučen se sousedními Modrými lázněmi do jednoho provozního celku. Název byl odvozen od barvy dřevěného oplocení areálu. V současnosti slouží jako prostor pro plážový volejbal, kulturní akce a letní rekreaci.
💡 Pro laiky
Pro pochopení fyzikální synergie mezi Plaveckým stadionem Podolí a Českou televizí si lze představit dva sousední provozy, z nichž jeden potřebuje neustále chladit a druhý neustále topit. Česká televize na Kavčích horách provozuje rozsáhlá televizní studia a serverovny. Tyto technologie produkují při svém chodu velké množství odpadního tepla. Kdyby se toto teplo neodvádělo, technika by se přehřála a přestala fungovat.
Na druhé straně svahu, v údolí u řeky, leží plavecký stadion. Ten provozuje venkovní bazény, které musí být i v zimních měsících vyhřívány na normovanou teplotu 26 stupňů Celsia, což vyžaduje značné množství tepelné energie. Řešením tohoto nepoměru se stalo podzemní inženýrské potrubí, které oba areály spojuje.
Studená voda z bazénových okruhů v Podolí je čerpána do kopce na Kavčí hory. Zde protéká přes výměníky tepla a ochlazuje televizní technologie. Voda do sebe absorbuje odpadní teplo ze serverů a studií, čímž se sama ohřeje. Následně tato ohřátá voda putuje potrubím zpět dolů na plavecký stadion, kde předá získané teplo do venkovních bazénů. Díky tomuto technickému propojení televize šetří elektrickou energii za chlazení klimatizacemi a plavecký stadion naopak snižuje spotřebu plynu nutného pro ohřev bazénové vody.
📈 Demografie a statistiky
Demografický vývoj Podolí odráží urbanistickou proměnu z industriální periferní obce na hustě zalidněnou městskou čtvrť po připojení k Praze (1922). Během 20. let 20. století došlo k masivní výstavbě, která zapříčinila více než ztrojnásobení populace mezi lety 1921 a 1950. Maxima počtu obyvatel dosáhla čtvrť při sčítání v roce 1970 (17 423 osob). Od 80. let 20. století dochází k mírnému úbytku obyvatelstva v souvislosti se změnami ve struktuře domácností (nižší počet osob v bytech) a stěhováním mladších ročníků do nově budovaných sídlišť.
Následující tabulka obsahuje kompletní populační data pro katastrální území Podolí ze všech oficiálních sčítání lidu realizovaných od roku 1869 do roku 2021:
| Rok sčítání | Počet obyvatel | Rok sčítání | Počet obyvatel | Rok sčítání | Počet obyvatel |
|---|---|---|---|---|---|
| 1869 | 1 739 | 1921 | 4 800 | 1980 | 16 462 |
| 1880 | 2 003 | 1930 | 8 097 | 1991 | 15 091 |
| 1890 | 2 582 | 1950 | 13 630 | 2001 | 14 332 |
| 1900 | 3 534 | 1961 | 14 521 | 2011 | 13 990 |
| 1910 | 4 048 | 1970 | 17 423 | 2021 | 13 611 |