Zobrazení zdroje stránky Victor Hugo

{{K rozšíření}}
{{Infobox - spisovatel
| jméno = Victor Hugo
| obrázek = Victor Hugo by Étienne Carjat 1876.jpg
| popisek = Victor Hugo na fotografii Étienna Carjata z roku 1876
| celé jméno = Victor-Marie Hugo
| datum narození = 26. února 1802
| místo narození = [[Besançon]], [[Francie]]
| datum úmrtí = 22. května 1885
| místo úmrtí = [[Paříž]], [[Francie]]
| státní příslušnost = {{Vlajka|Francie}} Francouzská
| období = 19. století ([[Romantismus]])
| žánr = [[román]], [[poezie]], [[drama]]
| významná díla = ''[[Bídníci]]''<br>''[[Chrám Matky Boží v Paříži]]''<br>''Legenda věků''<br>''Hernani''
| manželka = Adèle Foucher (1822–1868)
| děti = 5, včetně Léopoldine, Charlese a Adèle
| podpis = Victor Hugo signature.svg
}}
'''Victor-Marie Hugo''' (* [[26. únor|26. února]] [[1802]], [[Besançon]] – [[22. květen|22. května]] [[1885]], [[Paříž]]) byl francouzský [[básník]], [[prozaik]], [[dramatik]], [[esejista]] a [[politik]], který je považován za nejvýznamnějšího představitele francouzského [[romantismus|romantismu]]. Jeho dílo je nesmírně rozsáhlé a zahrnuje všechny literární žánry. Mezi jeho nejznámější romány patří ''[[Chrám Matky Boží v Paříži]]'' a ''[[Bídníci]]''.

Kromě své literární činnosti byl Hugo také významnou politickou osobností. Jeho politické názory se vyvíjely od konzervativního [[roajalismus|roajalismu]] v mládí až po vášnivý [[republikanismus]] ve zralém věku. Po [[státní převrat|státním převratu]] [[Napoleon III.|Napoleona III.]] v roce [[1851]] odešel do téměř dvacetiletého [[exil]]u, během něhož se stal symbolem odporu proti autoritářskému režimu. Byl neúnavným bojovníkem za [[lidská práva]], zrušení [[trest smrti|trestu smrti]] a sociální spravedlnost. Jeho odkaz přetrvává nejen ve [[Francie|Francii]], kde je uctíván jako národní hrdina, ale po celém světě.

== 📜 Život a kariéra ==

=== 👶 Dětství a mládí ===
Victor Hugo se narodil v [[Besançon]]u ve východní [[Francie|Francii]] jako nejmladší syn Josepha Léopolda Sigisberta Huga, generála v armádě [[Napoleon Bonaparte|Napoleona Bonaparta]], a Sophie Trébuchet. Rodinné prostředí bylo poznamenáno politickým napětím mezi otcovým [[bonapartismus|bonapartismem]] a matčiným katolickým [[roajalismus|roajalismem]]. Časté stěhování za otcovými vojenskými posádkami (včetně pobytů v [[Itálie|Itálii]] a [[Španělsko|Španělsku]]) poskytlo mladému Victorovi bohaté životní zkušenosti.

Již v raném věku projevil mimořádný literární talent. Ve čtrnácti letech si do deníku zapsal: "Chci být [[Chateaubriand]] nebo nic." V roce [[1819]] založil se svými bratry Abelem a Eugènem časopis ''Le Conservateur littéraire'' (''Literární konzervátor''), kde publikoval své první básně a články.

=== ✍️ Vůdce romantismu ===
V roce [[1822]] se oženil se svou dětskou láskou Adèle Foucher. Ve stejném roce vydal svou první básnickou sbírku ''Ódy a rozmanité básně'' (''Odes et poésies diverses''), za kterou obdržel královskou penzi od [[Ludvík XVIII.|Ludvíka XVIII.]].

Jeho skutečný průlom a upevnění pozice vůdčí osobnosti nového romantického hnutí přišlo s divadelními hrami. Předmluva k jeho nerealizované hře ''Cromwell'' ([[1827]]) je považována za manifest francouzského romantismu. Hugo v ní odmítl přísná pravidla [[klasicismus|klasicistní]] tragédie (zejména jednotu času, místa a děje) a volal po větší svobodě, spojení vznešeného a groteskního a historické věrnosti.

Skutečný skandál a triumf zároveň znamenalo uvedení jeho hry ''[[Hernani]]'' v roce [[1830]]. Premiéra v [[Comédie-Française]] se zvrhla v legendární "bitvu o Hernaniho", fyzickou i slovní potyčku mezi zastánci tradičního klasicismu ("parukáři") a mladými romantiky ("vousáči"). Vítězství romantiků otevřelo cestu novému typu divadla.

Ve 30. letech 19. století se Hugo proslavil i jako prozaik. V roce [[1831]] vydal svůj slavný historický román ''[[Chrám Matky Boží v Paříži]]'' (''Notre-Dame de Paris''), který měl obrovský úspěch a podnítil zájem veřejnosti o záchranu gotické architektury.

=== 🏛️ Politický vzestup a exil ===
S rostoucí slávou rostl i jeho politický vliv. V roce [[1841]] byl zvolen do [[Francouzská akademie|Francouzské akademie]]. Po [[revoluce v roce 1848|revoluci v roce 1848]] byl zvolen do Ústavodárného shromáždění a později do Zákonodárného shromáždění [[Druhá Francouzská republika|Druhé republiky]]. Zpočátku podporoval [[Ludvík Napoleon Bonaparte|Ludvíka Napoleona Bonaparta]], ale ostře se proti němu postavil, když Bonaparte provedl [[2. prosinec|2. prosince]] [[1851]] státní převrat a prohlásil se císařem [[Napoleon III.|Napoleonem III.]].

Hugo označil císaře za zrádce a byl nucen uprchnout ze země. Tím začalo jeho devatenáctileté vyhnanství. Nejprve pobýval v [[Brusel]]u, poté na ostrově [[Jersey]] a nakonec na [[Guernsey]], kde koupil dům Hauteville House. Během exilu se stal neúnavným kritikem Druhého císařství a symbolem republikánského odporu. V tomto období napsal některé ze svých největších děl, včetně politického pamfletu ''Napoleon Malý'' (''Napoléon le Petit'', [[1852]]), básnické sbírky ''Tresty'' (''Les Châtiments'', [[1853]]) a především svého monumentálního románu ''[[Bídníci]]'' (''Les Misérables'', [[1862]]).

=== 🇫🇷 Návrat a poslední léta ===
Do [[Francie|Francie]] se vrátil až po pádu [[Napoleon III.|Napoleona III.]] v roce [[1870]]. Byl triumfálně přivítán jako národní hrdina. Znovu se zapojil do politiky, byl zvolen do Národního shromáždění a později do Senátu. Až do konce života zůstal morální autoritou a obhájcem demokracie a sociální spravedlnosti.

Když v roce [[1885]] ve věku 83 let zemřel, [[Francie]] mu uspořádala velkolepý státní pohřeb. Jeho tělo bylo vystaveno pod [[Vítězný oblouk v Paříži|Vítězným obloukem]] a poté za účasti více než dvou milionů lidí převezeno do [[Panthéon (Paříž)|Panthéonu]], kde odpočívá po boku dalších velikánů francouzského národa.

== 📚 Hlavní díla ==
Hugovo dílo je mimořádně rozsáhlé a žánrově pestré.

=== 📖 Romány ===
* '''[[Chrám Matky Boží v Paříži]]''' (''Notre-Dame de Paris'', [[1831]]) – Historický román ze [[středověk|středověké]] [[Paříž]]e, jehož hlavními postavami jsou ošklivý zvoník [[Quasimodo]], krásná cikánka [[Esmeralda]] a pokrytecký kněz Claude Frollo. Dílo je oslavou gotické architektury a zároveň kritikou společenské nespravedlnosti a osudové předurčenosti.
* '''[[Bídníci]]''' (''Les Misérables'', [[1862]]) – Hugovo životní dílo a jeden z nejvýznamnějších románů 19. století. Sleduje osudy bývalého trestance [[Jean Valjean|Jeana Valjeana]], který se snaží vykoupit ze své minulosti, zatímco je neúnavně pronásledován policejním inspektorem Javertem. Román je epickým obrazem francouzské společnosti, chudoby, nespravedlnosti, lásky a vykoupení.
* '''Dělníci moře''' (''Les Travailleurs de la mer'', [[1866]]) – Román věnovaný obyvatelům ostrova [[Guernsey]], oslavující lidský boj s přírodními živly.
* '''Muž, který se směje''' (''L'Homme qui rit'', [[1869]]) – Román kritizující aristokratickou společnost a její krutost.

=== 🎭 Divadelní hry ===
* '''Cromwell''' ([[1827]]) – Slavná především díky své předmluvě, která se stala manifestem romantismu.
* '''[[Hernani]]''' ([[1830]]) – Hra, která způsobila divadelní revoluci a definitivně prosadila romantické drama ve [[Francie|Francii]].
* '''Ruy Blas''' ([[1838]]) – Romantické drama o sluhovi, který se zamiluje do královny.

=== ✒️ Poezie ===
Hugo byl především básník a jeho básnické dílo je nesmírně bohaté.
* '''Východní zpěvy''' (''Les Orientales'', [[1829]]) – Sbírka inspirovaná exotikou a [[Řecká osvobozenecká válka|řeckou válkou za nezávislost]].
* '''Podzimní listí''' (''Les Feuilles d'automne'', [[1831]]) – Intimní a melancholická lyrika.
* '''Kontemplace''' (''Les Contemplations'', [[1856]]) – Rozsáhlá sbírka, kterou Hugo rozdělil na dvě části: "Kdysi" a "Dnes". Zlomovým bodem je tragická smrt jeho dcery Léopoldine, která se utopila v [[Seina|Seině]].
* '''Legenda věků''' (''La Légende des siècles'', [[1859]]–[[1883]]) – Monumentální básnický epos, který se snaží zachytit dějiny lidstva od biblických dob až po budoucnost.

== 🌍 Politické a společenské názory ==
Victor Hugo byl hluboce angažovaným intelektuálem. Jeho politické a společenské postoje byly klíčovou součástí jeho identity.
* '''Zrušení trestu smrti''': Byl jedním z nejhlasitějších a nejvytrvalejších odpůrců trestu smrti. Toto téma se objevuje v jeho románech ''Poslední den odsouzence'' a ''Claude Gueux''.
* '''Sociální spravedlnost''': Ve svých dílech, zejména v ''Bídnících'', poukazoval na chudobu, negramotnost a utrpení nejnižších vrstev společnosti a volal po sociálních reformách.
* '''Republikanismus a demokracie''': Po roce [[1848]] se stal přesvědčeným republikánem a obhájcem všeobecného volebního práva.
* '''Spojené státy evropské''': Byl jedním z prvních vizionářů sjednocené [[Evropa|Evropy]]. Na mírovém kongresu v [[Paříž]]i v roce [[1849]] pronesl slavný projev, v němž předpověděl vznik "Spojených států evropských".

== ✨ Odkaz a vliv ==
Odkaz Victora Huga je obrovský a trvalý. Ve [[Francie|Francii]] je považován za národního básníka a symbola republiky. Jeho díla jsou součástí školních osnov a neustále se znovu vydávají, analyzují a adaptují.

Jeho romány ''Chrám Matky Boží v Paříži'' a ''Bídníci'' se dočkaly nesčetných filmových, divadelních a muzikálových zpracování. Zejména muzikál ''[[Les Misérables (muzikál)|Les Misérables]]'' se od své premiéry v 80. letech 20. století stal celosvětovým fenoménem.

Hugovo jméno nesou ulice, náměstí a školy po celé [[Francie|Francii]]. Jeho portrét zdobil bankovky [[francouzský frank|francouzského franku]] a jeho pohřeb v [[Panthéon (Paříž)|Panthéonu]] zůstává jedním z největších projevů národní úcty v dějinách. Jeho boj za lidská práva a vize sjednocené [[Evropa|Evropy]] inspirují politiky a aktivisty dodnes.

== 🧐 Pro laiky ==
* '''Co je to romantismus?''' Představte si ho jako uměleckou revoluci proti přísným a chladným pravidlům [[klasicismus|klasicismu]]. Romantici jako Hugo kladli důraz na silné emoce, individualitu, svobodu, přírodu a historii (zejména [[středověk]]). Místo dokonalých hrdinů je fascinovaly postavy rozervané, vášnivé a často společensky vyloučené (jako Quasimodo).
* '''Proč jsou ''Bídníci'' tak slavní?''' Protože to není jen napínavý příběh o útěku trestance. Je to obrovská kniha o lidskosti. Ukazuje, že i člověk, kterého společnost odsoudila, se může stát dobrým. Zkoumá velké otázky: Co je spravedlnost? Co je láska? Má člověk právo na druhou šanci? Díky těmto nadčasovým tématům a nezapomenutelným postavám oslovuje čtenáře i diváky po celém světě už více než 150 let.
* '''Proč byl jeho exil tak důležitý?''' Tím, že se Hugo odmítl podřídit císaři [[Napoleon III.|Napoleonu III.]], se stal živoucím symbolem svobody a odporu. Z bezpečí svého ostrovního exilu mohl svobodně psát a kritizovat režim, aniž by mu hrozilo vězení. Právě v této izolaci, s obrovskou morální autoritou, napsal svá největší díla, která by ve [[Francie|Francii]] pod cenzurou nikdy nemohla vzniknout.

{{DEFAULTSORT:Hugo, Victor}}
{{Aktualizováno|datum=14.12.2025}}
[[Kategorie:Francouzští spisovatelé]]
[[Kategorie:Představitelé romantismu]]
[[Kategorie:Francouzští dramatici]]
[[Kategorie:Francouzští básníci]]
[[Kategorie:Členové Francouzské akademie]]
[[Kategorie:Narození 1802]]
[[Kategorie:Úmrtí 1885]]
[[Kategorie:Pohřbení v Panthéonu v Paříži]]
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini 2.5 Pro]]