Zobrazení zdroje stránky Stát Izrael

{{Infobox Země
| název = Stát Izrael
| originální_název = Medinat Jisra'el / Dawlat Isrá'íl
| obrázek = 
| vlajka = {{Vlajka|Izrael}}
| mapa = ano
| hlavní_město = [[Jeruzalém]]
| rozloha = 20 770
| население = 9 800 000
| měna = [[Nový izraelský šekel]]
| státní_zřízení = parlamentní republika
| jazyk = [[Hebrejština]]
| vznik = 1948
}}

'''Stát Izrael''' je suverénní stát ležící na [[Blízký východ|Blízkém východě]] v oblasti jihovýchodního pobřeží [[Středozemní moře|Středozemního moře]] a severního pobřeží [[Rudé moře|Rudého moře]]. Sdílí pevninské státní hranice s [[Libanon|Libanonem]] na severu, se [[Sýrie|Sýrií]] na severovýchodě, s [[Jordánsko|Jordánskem]] na východě a s [[Egypt|Egyptem]] na jihozápadě. K tomu navíc fyzicky a vojensky kontroluje hranice s [[Palestinská autonomie|Palestinskými územími]], konkrétně se [[Západní břeh Jordánu|Západním břehem Jordánu]] a [[Pásmo Gazy|Pásmem Gazy]]. Z geopolitického, historického i náboženského hlediska se jedná o jeden z nejsledovanějších a nejvýznamnějších států na planetě.

Stát byl formálně vyhlášen v květnu roku 1948 jakožto naplnění dlouholetého sionistického snu o vytvoření nezávislé a bezpečné národní domoviny pro [[Židé|židovský národ]]. Od svého dramatického zrodu prošla země obrovským a bouřlivým vývojem. Zatímco v prvních desetiletích musel stát doslova bojovat o holé fyzické přežití v sérii zničujících válek se svými arabskými sousedy, postupem času se transformoval v ekonomickou, technologickou a vojenskou supervelmoc celého blízkovýchodního regionu. V současnosti představuje jedinou plně funkční liberální [[Demokracie|demokracii]] na Blízkém východě, která se pyšní nejvyšším životním standardem v regionu a celosvětově unikátním inovačním ekosystémem.

Hlavním městem, sídlem parlamentu, vlády i [[Nejvyšší soud Státu Izrael|Nejvyššího soudu]] je [[Jeruzalém]], ačkoliv jeho status jakožto nedělitelného hlavního města je předmětem dlouhodobých mezinárodních sporů a velká část zahraničních ambasád sídlí v pobřežní metropoli [[Tel Aviv|Tel Aviv]]. Navzdory svému obrovskému hospodářskému a technologickému úspěchu zůstává existence a bezpečnost Izraele trvale poznamenána nevyřešeným izraelsko-palestinským konfliktem a širším nepřátelstvím s některými regionálními aktéry, zejména s [[Írán|Íránem]] a jím podporovanými radikálními islamistickými hnutími.

== ⏳ Historie a vznik moderního státu ==
Historické kořeny vazby [[Židé|židovského národa]] k zemi zaslíbené, dříve nazývané [[Kanaán]] či [[Palestina]], sahají hluboko do biblických dob. Po zničení druhého jeruzalémského chrámu Římany v prvním století našeho letopočtu došlo k masivní diaspoře a rozehnání Židů do celého světa. Přes téměř dva tisíce let trvající exil však myšlenka na návrat na [[Sijón]] (Jeruzalém) v židovské tradici nikdy nezanikla.

=== Sionismus a britský mandát ===
Zásadní zlom přinesl konec devatenáctého století. V Evropě se stupňoval agresivní antisemitismus, na který zareagoval rakousko-uherský novinář [[Theodor Herzl]]. Ten zformuloval a zpopularizoval myšlenku moderního politického [[Sionismus|sionismu]] – sekulárního hnutí usilujícího o mezinárodně právní zřízení židovského státu. Začaly probíhat organizované vlny imigrace (tzv. alija), během kterých evropští Židé přicházeli do tehdejší osmanské [[Palestina|Palestiny]], vykupovali bažinatou a pustou půdu a zakládali první zemědělské osady (kibucy).

Po skončení [[První světová válka|první světové války]] a rozpadu Osmanské říše přešla správa území do rukou [[Spojené království Velké Británie a Severního Irska|Velké Británie]] na základě mandátu [[Společnost národů|Společnosti národů]]. Britové se v takzvané [[Balfourova deklarace (1917)|Balfourově deklaraci]] z roku 1917 zavázali podpořit vznik "židovské národní domoviny". Nárůst židovského obyvatelstva však brzy narazil na tvrdý odpor místní arabské populace, což vedlo k sérii krvavých arabských povstání. Britové, ve snaze situaci uklidnit, začali židovskou imigraci drasticky omezovat, a to i v předvečer [[Druhá světová válka|druhé světové války]].

=== Holokaust, OSN a vyhlášení nezávislosti ===
Nacistický [[Holokaust|holokaust]] (hebrejsky Šoa), během kterého bylo systematicky a průmyslově vyvražděno šest milionů evropských Židů, otřásl celosvětovým svědomím a jasně potvrdil tezi sionistů, že bez vlastního suverénního státu a armády židovský národ nepřežije. Po válce se statisíce přeživších zoufale snažily dostat do Palestiny. Britové, vyčerpaní konfliktem a teroristickými útoky ze strany jak arabských, tak židovských odbojových skupin (např. [[Irgun]]), se nakonec rozhodli mandát ukončit a předat řešení problému nově vzniklé [[Organizace spojených národů|Organizaci spojených národů]].

Dne 29. listopadu 1947 přijalo Valné shromáždění [[Organizace spojených národů|OSN]] historickou Rezoluci č. 181, která doporučovala rozdělení britského mandátu na dva nezávislé státy – jeden židovský a jeden arabský – přičemž [[Jeruzalém]] měl zůstat pod mezinárodní správou. Zatímco židovské vedení plán s obrovskou radostí přijalo, Liga arabských států a palestinští Arabové jej zcela kategoricky a rozzuřeně odmítli. Dne 14. května 1948, pouhý den před definitivním odchodem britských vojsk, vyhlásil předseda [[Židovská agentura|Židovské agentury]] [[David Ben Gurion|David Ben-Gurion]] v Tel Avivu vznik nezávislého Státu Izrael.

=== Války za přežití (1948–1973) ===
Následující ráno po vyhlášení nezávislosti zaútočily na nový stát pravidelné armády [[Egypt|Egypta]], [[Sýrie|Sýrie]], [[Jordánsko|Jordánska]], [[Libanon|Libanonu]] a [[Irák|Iráku]]. Tato První arabsko-izraelská válka (v Izraeli zvaná Válka za nezávislost) však neskončila zničením židovského státu. Nově zformované [[Izraelské obranné síly]] dokázaly arabské armády zatlačit zpět a Izrael si dokonce udržel území o něco větší, než mu původně přisoudil plán [[Organizace spojených národů|OSN]]. Pásmo Gazy připadlo Egyptu a Západní břeh Jordánu (včetně východního Jeruzaléma) anektovalo Jordánsko. V důsledku této války došlo k obrovskému úprku a vyhnání statisíců palestinských Arabů (tzv. [[Nakba]]), ale zároveň k recipročnímu vyhnání zhruba stejného počtu Židů ze všech arabských zemí, kteří nalezli nové útočiště právě v Izraeli.

Dalším absolutně klíčovým mezníkem byla takzvaná [[Šestidenní válka]] v červnu roku 1967. Čelíc bezprostřední hrozbě vyhlazení ze strany egyptského prezidenta [[Gamál Násir|Násira]], Izrael provedl drtivý a brilantní preventivní úder. Během pouhých šesti dnů izraelská armáda zcela rozmetala arabské letectvo a pozemní síly, a vojensky obsadila celý [[Sinajský poloostrov]], [[Pásmo Gazy]], [[Západní břeh Jordánu]], strategické [[Golanské výšiny]] a především historický východní [[Jeruzalém]] se Zdí nářků, který po dvou tisících letech opět přešel pod plnou židovskou kontrolu. Tento triumf však zasetl semena dlouhodobých mezinárodních problémů spojených s okupací dobytých území.

Arogance a pocit neporazitelnosti se Izraeli málem staly osudnými během [[Jomkipurská válka|Jomkipurské války]] v roce 1973, kdy egyptské a syrské tanky provedly moment překvapení přesně na největší židovský svátek. I tuto válku Izrael nakonec vojensky vyhrál, avšak za cenu obrovských a bolestivých ztrát na životech.

=== Mírové procesy a nedávný vývoj ===
Jomkipurská válka nakonec paradoxně vedla k prvnímu obrovskému diplomatickému průlomu. V roce 1979 podepsal pravicový izraelský premiér [[Menachem Begin]] historickou mírovou dohodu z Camp Davidu s egyptským prezidentem [[Anvar as-Sádát|Anvarem as-Sádátem]]. Izrael výměnou za mír vrátil celý Sinajský poloostrov. Podobnou mírovou smlouvu se podařilo v roce 1994 uzavřít i se sousedním [[Jordánsko|Jordánskem]].

Devadesátá léta přinesla snahu o narovnání vztahů se samotnými Palestinci prostřednictvím dohod z [[Oslo|Osla]]. Ty vedly k vytvoření [[Palestinská autonomie|Palestinské národní správy]], ale mírový proces zkolaboval po vlnách sebevražedných teroristických atentátů, vypuknutí Druhé intifády a zavraždění izraelského premiéra [[Jicchak Rabin|Jicchaka Rabina]] pravicovým židovským extremistou v roce 1995.

V roce 2020 došlo k dalšímu geopolitickému zázraku v podobě takzvaných [[Abrahámovské dohody|Abrahámovských dohod]], v rámci kterých Izrael plně normalizoval vztahy s [[Spojené arabské emiráty|Spojenými arabskými emiráty]], [[Bahrajn|Bahrajnem]], [[Maroko|Marokem]] a dalšími arabskými státy, čímž prolomil desítky let trvající diplomatickou izolaci v arabském světě. O to brutálnějším šokem pak byl teroristický útok militantního hnutí [[Hamás]] ze 7. října 2023, který vyvolal ničivou a masivní válku v Pásmu Gazy s nedozírnými regionálními důsledky a vtáhl do konfliktu i libanonské hnutí [[Hizballáh]] a [[Írán]].

== 🌍 Geografie a podnebí ==
Navzdory své malé rozloze (stát je rozlohou jen o něco menší než historická [[Morava]]) se Izrael vyznačuje neuvěřitelně pestrou a kontrastní geografií. 

Západní pobřeží státu lemuje úrodná pobřežní planina, na které se koncentruje drtivá většina obyvatelstva a průmyslu a kde leží moderní metropole [[Tel Aviv|Tel Aviv]] a přístav [[Haifa]]. Směrem do vnitrozemí, na východ, se terén prudce zvedá do drsné a kamenité Judské a Samařské vrchoviny, na jejichž hřebenech leží historický [[Jeruzalém]]. 

Východní hranici státu tvoří Syrsko-africká příkopová propadlina, kterou protéká biblická [[Jordán (řeka)|řeka Jordán]]. Ta napájí jediné sladkovodní jezero v zemi – Galilejské jezero (Kineret) – a následně ústí do [[Mrtvé moře|Mrtvého moře]]. Mrtvé moře je naprostým geografickým unikátem, představuje nejníže položené místo na povrchu zemské pevniny (více než 400 metrů pod hladinou oceánu) a vyznačuje se tak extrémní salinitou, že v něm není možný téměř žádný organický život. Více než polovinu celé rozlohy Izraele pak zabírá na jihu drsná, suchá, avšak geologicky úchvatná poušť [[Negev|Negev]], která se táhne až k úzkému pobřeží [[Rudé moře|Rudého moře]] u letoviska [[Ejlat]].

Podnebí je typicky středomořské, charakterizované dlouhými, horkými a zcela suchými léty bez jediné kapky deště, a mírnými, krátkými a poměrně deštivými zimami. Na jihu v negevské poušti a v oblasti Mrtvého moře přechází klima do extrémních pouštních podmínek s letními teplotami pravidelně atakujícími padesát stupňů Celsia.

== 🏛️ Politický systém a státní zřízení ==
Stát Izrael je klasickou, pluralitní parlamentní [[Demokracie|demokracií]] západního střihu. Zcela unikátním prvkem politického systému je skutečnost, že stát nedisponuje žádnou formální a psanou ústavou. Místo ní funguje soustava takzvaných [[Základní zákony Státu Izrael|Základních zákonů]], které definují fungování státních institucí, lidská práva a samotný charakter státu jako národního státu židovského lidu (což deklaruje ostře diskutovaný Základní zákon o národním státě z roku 2018).

Zákonodárnou moc drží v rukou jednokomorový parlament zvaný [[Kneset]], který sídlí v Jeruzalémě a čítá přesně 120 poslanců. Poslanci jsou voleni na čtyřleté funkční období na základě striktně poměrného volebního systému s velmi nízkou vstupní klauzulí. Tento systém zaručuje obrovskou názorovou a menšinovou reprezentativnost, avšak zároveň způsobuje extrémní roztříštěnost parlamentu. V celé historii státu nezískala nikdy žádná politická strana nadpoloviční většinu 61 křesel. Vlády tak musí být vždy tvořeny složitými, kompromisními a často velmi nestabilními a ideologicky nesourodými koalicemi.

Hlavou státu je prezident, jehož funkce je však, podobně jako v některých evropských státech, převážně reprezentativní, ceremoniální a nadstranická. Skutečným nositelem výkonné a exekutivní moci je předseda vlády (premiér). Tento post je tradičně zastáván vůdcem nejsilnější politické strany. Nejvlivnějšími stranami na izraelské mapě jsou dlouhodobě pravicová a národně-konzervativní strana [[Likud]] a umírněnější středová hnutí. 

== 🏢 Ekonomika a hospodářství ==
Navzdory nedostatku přírodních surovin, nedostatku vody, složité geografii a faktu, že ze svých sousedů se nemůže spolehnout téměř na žádného velkého obchodního partnera, vybudoval Izrael jednu z nejdynamičtějších a nejinovativnějších ekonomik na světě. Izrael je plnohodnotným členem [[Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj|OECD]] a pyšní se velmi vysokým hrubým domácím produktem na obyvatele.

### Start-up Nation a hi-tech sektor ###
Izraelská ekonomika stojí a padá s moderními technologiemi. Země si na mezinárodním fóru vysloužila oprávněnou přezdívku „Start-up Nation“ (Země start-upů). Oblast kolem Tel Avivu, známá jako Silicon Wadi, představuje po americkém [[Silicon Valley]] druhou nejhustší koncentraci inovativních firem na světě. Stát dominuje v oblastech, jakými jsou kybernetická bezpečnost, vývoj softwaru, autonomní řízení vozidel, lékařské technologie a vývoj složitých vojenských obranných systémů. Tyto inovace jsou často přímým a vedlejším produktem vojenského výzkumu, neboť z izraelské armády (konkrétně ze slavné zpravodajské jednotky 8200) odcházejí mladí experti s obrovským know-how, které následně komercializují na civilním trhu.

### Zemědělství a vodní hospodářství ###
Ačkoliv stát z velké části pokrývá poušť, izraelské zemědělství představuje globální zázrak. Od prvopočátků budování státu prostřednictvím kolektivních osad ([[Kibuc|kibuců]] a mošavů) investoval stát gigantické částky do výzkumu. Izraelské inženýrské firmy vynalezly systém kapkové závlahy, který dostává vodu a živiny přesně ke kořenům každé konkrétní rostliny, čímž minimalizuje odpar a plýtvání touto vzácnou komoditou. Aby Izrael překonal katastrofální nedostatek pitné vody, vybudoval na pobřeží Středozemního moře masivní síť obrovských odsolovacích stanic. Dnes se naprostá většina pitné vody pro obyvatelstvo získává přímo z moře, což státu zajistilo naprostou hydrologickou bezpečnost a nezávislost na dešťových srážkách. Dalším obrovským hospodářským zlomem byl na počátku jednadvacátého století nečekaný objev gigantických zásob [[Zemní plyn|zemního plynu]] v ložiscích Tamar a Leviathan ukrytých pod dnem moře, čímž se stát stal energeticky naprosto soběstačným.

== 👥 Demografie, etnické a náboženské složení ==
Demografická situace ve státě je zcela unikátní a mimořádně dynamická. Ze zhruba 9,8 milionů obyvatel tvoří drtivou a státotvornou většinu (přibližně 73 procent) [[Židé]]. Nejedná se však o monolitickou skupinu. Izrael je státem vybudovaným přistěhovalci ze zhruba stovky různých států. Z etnického hlediska se židovské obyvatelstvo dělí primárně na [[Aškenázové|Aškenázy]] (potomky Židů z východní a střední Evropy) a [[Sefardové|Sefardy]] a Mizrachim (potomky komunit z [[Španělsko|Španělska]], severní Afriky a [[Blízký východ|Blízkého východu]]). Každá skupina si přinesla vlastní kulturu, gastronomii a historickou zkušenost.

Důležitým zákonným pilířem demografie je takzvaný Zákon o návratu, který garantuje právo každému člověku na planetě, který má alespoň jednoho židovského prarodiče, imigraci (aliju) do Státu Izrael a zisk plnohodnotného státního občanství. Po pádu železné opony proběhla v devadesátých letech obrovská migrační vlna z rozpadajícího se [[Svaz sovětských socialistických republik|Sovětského svazu]], kdy do země dorazil více než milion rusky mluvících občanů, což obrovským a pozitivním způsobem stimulovalo ekonomiku a přineslo množství technicky a vědecky vzdělané elity. Podobně specifickou vlnou byla záchranná evakuace komunity etiopských Židů ([[Falašové]]) v rámci tajných operací Mosad.

### Arabská menšina a náboženské štěpení ###
Největší ne-židovskou etnickou menšinu tvoří izraelští Arabové (přes 21 procent obyvatel). Jedná se o potomky těch arabských obyvatel, kteří během první arabsko-izraelské války v roce 1948 ze svých domovů neuprchli a zůstali na novém izraelském území. Disponují plným státním občanstvím, právem volit, zasedají v Knesetu, pracují jako soudci, lékaři či manažeři. Jsou převážně muslimského vyznání, ačkoliv existuje i nezanedbatelná arabská křesťanská menšina. Specifickou arabsky mluvící komunitou jsou [[Drúzové]], vyznávající vlastní ezoterické náboženství, kteří jsou známí svou extrémní loajalitou ke Státu Izrael a (na rozdíl od většiny ostatních Arabů) hromadně slouží v bojových jednotkách izraelské armády. Na jihu v poušti žijí společenství kočovných beduínů.

Vnitřně nesmírně křehkým tématem uvnitř samotné židovské většiny je role náboženství. Společnost je rozdělena na striktně sekulární a liberální obyvatele (Hilonim), tradičněji zaměřené lidi, zástupce náboženského sionismu (Datiim) a radikálně rostoucí komunitu takzvaných ultraortodoxních Židů ([[Charedim]]). Ultraortodoxní komunita striktně dodržuje náboženské právo, odmítá západní kulturu a vzdělání a často z náboženských důvodů nepracuje a neslouží v armádě, což při jejich extrémně vysoké porodnosti vyvolává masivní sociální napětí s platící sekulární většinou, která stát ekonomicky a vojensky drží nad vodou.

== ⚔️ Ozbrojené síly a bezpečnostní doktrína ==
Zárukou samotné existence státu jsou [[Izraelské obranné síly]] (v angličtině IDF, hebrejsky s oblibou zkracováno jako Cachal). Jedná se o jednu z technologicky nejvyspělejších, nejlépe vycvičených a v bojových operacích nejzkušenějších armád na celém světě. 

Vojenská doktrína vychází z faktu, že Izrael si na svém miniaturním území a s malým počtem obyvatel nemůže dovolit prohrát jedinou válku. Proto spoléhá na technologickou a zpravodajskou převahu, bleskové preventivní údery a rychlý přesun operací na území nepřítele. Stát udržuje malou, vysoce profesionální stálou armádu, která je podepřena systémem povinné základní vojenské služby pro muže (na 32 měsíců) i pro ženy (na 24 měsíců). Skutečná síla armády však spočívá v obrovském systému záložníků. V případě vyhlášení války dokáže stát během pouhých 48 hodin povolat do zbraně, vyzbrojit a nasadit na frontu stovky tisíc excelentně připravených a vysoce motivovaných veteránů z řad běžných civilistů.

Klíčovým bezpečnostním prvkem současnosti je sofistikovaná vícevrstvá protivzdušná obrana. Ta zahrnuje celosvětově známý a úspěšný systém [[Železná kopule]] (Iron Dome) určený k zachytávání raket a dělostřeleckých granátů krátkého doletu vystřelovaných teroristy z Gazy či Libanonu. Pro zachytávání výkonnějších střel slouží komplex Davidův prak (David's Sling) a pro likvidaci balistických střel letících až ve vesmíru funguje pokročilý systém [[Arrow|Arrow (Šíp)]]. Dále stát vlastní elitní flotilu moderních stíhaček americké výroby a německé dieselelektrické ponorky třídy Dolphin. 

Mezinárodně přijímaným veřejným tajemstvím je skutečnost, že Izrael vlastní mohutný a funkční arzenál jaderných zbraní. Vedení státu uplatňuje k této otázce takzvanou strategii záměrné jaderné nejednoznačnosti (nikdy vlastnictví oficiálně nepotvrdilo, ale ani nevyvrátilo), což slouží jako absolutní odstrašující prvek proti existenčním hrozbám ze strany nepřátelských států. Světoznámou a často obávanou institucí je také [[Mosad]] – národní zpravodajská agentura zodpovědná za sběr informací, utajené operace a boj proti terorismu za hranicemi státu.

== 🕊️ Podstata izraelsko-palestinského konfliktu ==
Naprostým stínem, který padá na veškeré úspěchy státu, je vleklý a krvavý izraelsko-palestinský konflikt. Podstatou tohoto problému je spor dvou různých národů – židovského a palestinského (arabského) – o geografické právo na sebeurčení na stejném a z historického i náboženského hlediska nesmírně citlivém území bývalého britského mandátu.

Izrael po válce v roce 1967 okupoval území [[Západní břeh Jordánu|Západního břehu]] a [[Pásmo Gazy]]. V důsledku dohod z Osla vznikla o desítky let později [[Palestinská autonomie|Palestinská samospráva]], která získala dílčí civilní a policejní kontrolu nad palestinskými městy (tzv. zóna A a B). Nicméně finální vyřešení statusu nedospělo ke konci. Mezi nejpalčivější, dosud nevyřešené a zdánlivě neřešitelné otázky patří:
* '''Izraelské osady:''' Výstavba a rozšiřování židovských měst a vesnic přímo na okupovaném Západním břehu, které mezinárodní společenství většinově považuje za nelegální.
* '''Status Jeruzaléma:''' Obě strany si nárokují Jeruzalém jako své nedělitelné a výhradní hlavní město, zejména s ohledem na absolutní svatost Chrámové hory pro judaismus i islám.
* '''Bezpečnostní obavy:''' Izrael oprávněně poukazuje na nekonečné vlny palestinského islámského terorismu (od sebevražedných útoků až po odpalování raket), což stát vede k nutnosti přísných bezpečnostních opatření, budování separačních bariér a vojenských hlídek.
* '''Rozdělení palestinské politiky:''' Vyjednávání o "dvoustátním řešení" ztroskotává také na faktu, že palestinská politická scéna je fyzicky i ideologicky rozštěpena. Zatímco umírněnější strana Fatah kontroluje Západní břeh, moci v Pásmu Gazy se v roce 2007 násilím chopilo radikální a otevřeně teroristické hnutí [[Hamás]], jehož zakládající charta oficiálně volá po absolutním vyhlazení Státu Izrael a odmítá jakákoliv mírová ujednání.

== 📊 Kompletní chronologický přehled předsedů vlád (Premiérů) ==
Následující tabulka představuje naprosto kompletní, historicky přesný a ucelený chronologický přehled všech osobností, které kdy od založení státu zastávaly absolutně klíčovou a nejdůležitější exekutivní funkci ve Státu Izrael – post předsedy vlády (premiéra). V rámci tabulky nedošlo k vynechání ani k filtraci žádného volebního období či osobnosti.

{| class="wikitable"
|-
! Pořadí !! Jméno premiéra !! Období v úřadu !! Politická strana a ideologická afiliace !! Významné události mandátu
|-
| 1. || [[David Ben Gurion]] || 1948 – 1954 || Mapaj (levicový sionismus) || Otec zakladatel, deklarace nezávislosti, Válka za nezávislost, budování struktur státu a IDF.
|-
| 2. || [[Moše Šaret]] || 1954 – 1955 || Mapaj (levicový sionismus) || Umírněnější, krátké mezidobí zaměřené primárně na diplomatickou ofenzivu v OSN.
|-
| (1.) || [[David Ben Gurion]] || 1955 – 1963 || Mapaj (levicový sionismus) || Návrat k moci, Sinajská válka v roce 1956, položení základů tajného jaderného programu v Dimoně.
|-
| 3. || [[Levi Eškol]] || 1963 – 1969 || Mapaj / Ma'arach || Vedení státu během naprosto triumfální a obrovsky teritoriálně ziskové Šestidenní války v roce 1967.
|-
| 4. || [[Golda Meirová]] || 1969 – 1974 || Ma'arach (Strana práce) || Železná lady Izraele. Terorismus na olympiádě v Mnichově, zaskočení státu během krvavé Jomkipurské války v roce 1973.
|-
| 5. || [[Jicchak Rabin]] || 1974 – 1977 || Ma'arach (Strana práce) || Snaha o obnovu armády po Jomkipurské válce, úspěšná záchranná operace Entebbe proti únoscům letadla v Ugandě.
|-
| 6. || [[Menachem Begin]] || 1977 – 1983 || [[Likud]] (pravicový sionismus) || První pravicový premiér po 30 letech levice. Mírová smlouva s Egyptem, kontroverzní válka v Libanonu a bombardování reaktoru v Iráku.
|-
| 7. || [[Jicchak Šamir]] || 1983 – 1984 || [[Likud]] || Krátké a obtížné převzetí moci v době těžké hospodářské krize a uvíznutí armády v Libanonu.
|-
| 8. || [[Šimon Peres]] || 1984 – 1986 || Ma'arach (Strana práce) || Rotující vláda národní jednoty s Likudem s cílem zkrocení obrovské hyperinflace.
|-
| (7.) || [[Jicchak Šamir]] || 1986 – 1992 || [[Likud]] || Návrat na post v rámci dohody. Tvrdý odpor vůči palestinské První intifádě a nasazování armády.
|-
| (5.) || [[Jicchak Rabin]] || 1992 – 1995 || Strana práce || Zásadní mírový průlom. Mírová smlouva s Jordánskem, zahájení dohod z Osla s Jásirem Arafatem, za což byl zavražděn extrémistou.
|-
| (8.) || [[Šimon Peres]] || 1995 – 1996 || Strana práce || Nástup po Rabinovi, pokračování v uplatňování mírového procesu přerušeného vlnou terorismu.
|-
| 9. || [[Benjamin Netanjahu]] || 1996 – 1999 || [[Likud]] || První období vůdce pravice, ochlazení euforického mírového procesu z Osla, bezpečnostní požadavky na palestinskou samosprávu.
|-
| 10. || [[Ehud Barak]] || 1999 – 2001 || Strana práce / Jeden Izrael || Stažení izraelských vojsk z jihu Libanonu. Konec funkčního období poznamenán vypuknutím brutální Druhé intifády.
|-
| 11. || [[Ariel Šaron]] || 2001 – 2006 || [[Likud]] / Kadima || Vojenské potlačení terorismu a Druhé intifády, výstavba bezpečnostní bariéry, jednostranné stažení všech osadníků i armády z Pásma Gazy. Konec po těžké mrtvici.
|-
| 12. || [[Ehud Olmert]] || 2006 – 2009 || Kadima (středová) || Velení státu v průběhu tvrdé Druhé libanonské války (proti Hizballáhu) a bombardování tajného syrského reaktoru.
|-
| (9.) || [[Benjamin Netanjahu]] || 2009 – 2021 || [[Likud]] || Historicky nejdelší a bezprecedentní dvanáctileté funkční období. Masivní hospodářský a technologický boom, historické Abrahámovské mírové dohody s Araby, permanentní napětí s Íránem a domácí politické krize a soudy.
|-
| 13. || [[Naftali Bennett]] || 2021 – 2022 || Jamina (náboženská pravice) || Historicky první a velmi křehká vláda napříč spektrem (od krajní pravice po arabskou stranu Ra'am), která spojila síly výhradně k odstavení Netanjahua od moci.
|-
| 14. || [[Jair Lapid]] || 2022 || Ješ atid (středová, sekulární) || Krátké působení na základě rotační dohody po zhroucení předchozí nesourodé koalice, organizace předčasných parlamentních voleb.
|-
| (9.) || [[Benjamin Netanjahu]] || 2022 – současnost || [[Likud]] || Sestavení ideologicky vůbec nejvíce pravicové a nábožensky nejortodoxnější vlády v dějinách státu, soudní reforma a masové občanské protesty. Konfrontace s nejsložitější bezpečnostní krizí po krvavém útoku teroristů Hamásu na podzim roku 2023.
|}

== 💡 Pro laiky ==
Představte si malý a obrovsky moderní a úspěšný start-up (začínající technologickou firmu), který v garáži na koleni založila parta lidí, jež přežila historicky ten nejhrůznější možný útlak a masové vyvražďování na světě, a kteří si řekli: „Už se nikdy na nikoho nespoléháme, musíme si postavit vlastní opevněný dům a bránit se sami.“ 

Když si tento moderní technologický dům (Stát Izrael) po druhé světové válce postavili na historickém a posvátném kousku půdy u moře, zjistili, že jsou zasazeni přímo doprostřed nejnebezpečnější a nejdrsnější ulice (Blízkého východu). Všichni sousedé z této ulice jejich nový dům zpočátku nenáviděli a hned několikrát v obrovské přesile napadli a pokusili se ho zbourat. Jenže tenhle technologický start-up je dokázal vždy obdivuhodně a často proti všem papírovým předpokladům odrazit. S některými pragmatickými sousedy, kteří uznali, že tenhle dům nejde zbourat, se postupem desítek let nakonec smířili a dnes spolu docela úspěšně obchodují (např. Egypt, Jordánsko, Spojené arabské emiráty). 

Uvnitř toho domu se stal naprostý zázrak. Lidé tam z mořské vody dělají pitnou, ze suché pouště a písku dokázali vydolovat kvetoucí zemědělství a počítačové nápady odtud používají firmy na celém světě. Ačkoliv to navenek vypadá skvěle, obyvatelé tohoto domu mají i těžké vnitřní a venkovní problémy. Uvnitř se část obyvatel chce modlit v tichu a nepracovat, zatímco jiní chtějí dál rozvíjet supermoderní zemi a stěžují si, že celou tíhu armády a daní nesou jen oni. A ze zahrady nebo ze střechy vedlejšího domu na ně navíc dál, takřka denně, střílejí zfanatizované party, které se odmítají smířit s tím, že na daném místě tenhle úspěšný dům vůbec stojí. Tak přesně takový je dnes Stát Izrael – stát obrovských úspěchů a nekonečného permanentního ohrožení.

== Zdroje ==
* [https://gov.il Vláda Státu Izrael - Oficiální portál (Government of Israel)]
* [https://mfa.gov.il Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael]
* [https://knesset.gov.il Kneset - Parlament Státu Izrael]
* [https://idf.il Izraelské obranné síly (IDF)]
* [https://cbs.gov.il Izraelský centrální statistický úřad]

{{DEFAULTSORT:Izrael}}
[[Kategorie:Státy Asie]]
[[Kategorie:Státy Blízkého východu]]
[[Kategorie:Státy světa]]
[[Kategorie:Izrael]]
[[Kategorie:Vzniklo 1948]]
[[Kategorie:Členské státy OSN]]
[[Kategorie:Demokracie]]
[[Kategorie:Parlamentní republiky]]
[[Kategorie:Blízký východ]]
[[Kategorie:Geografie Asie]]
[[Kategorie:Levanta]]
[[Kategorie:Ekonomika Izraele]]
[[Kategorie:Židovské dějiny]]
[[Kategorie:Země OECD]]
[[Kategorie:Východní Středomoří]]
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini]]