Zobrazení zdroje stránky Josip Broz Tito

{{K rozšíření}}
{{Infobox - politik
| jméno = Josip Broz Tito
| obrázek = 
| popisek = 
| funkce = Doživotní prezident Socialistické federativní republiky Jugoslávie
| období = 14. ledna 1953 – 4. května 1980
| předchůdce = Ivan Ribar (jako prezident prezidia Národního shromáždění)
| nástupce = Lazar Koliševski (jako předseda Předsednictva)
| funkce2 = Předseda Svazu komunistů Jugoslávie
| období2 = březen 1939 – 4. května 1980
| předchůdce2 = Milan Gorkić
| nástupce2 = Lazar Koliševski (jako úřadující předseda)
| funkce3 = Maršál Jugoslávie
| období3 = 29. listopadu 1943 – 4. května 1980
| předchůdce3 = funkce zřízena
| nástupce3 = funkce zrušena
| datum narození = 7. května 1892
| místo narození = [[Kumrovec]], [[Rakousko-Uhersko]]
| datum úmrtí = 4. května 1980
| místo úmrtí = [[Lublaň]], [[Socialistická federativní republika Jugoslávie|Jugoslávie]]
| politická strana = [[Svaz komunistů Jugoslávie]]
| manželka = Pelagija Belousovová (1919–1939)<br>Herta Haas (1940–1943)<br>Jovanka Broz (1952–1980)
| děti = Žarko Broz, Mišo Broz
| náboženství = [[ateismus]]
}}

'''Josip Broz Tito''' (cyrilicí '''Јосип Броз Тито'''), vlastním jménem '''Josip Broz''' (* [[7. květen|7. května]] [[1892]], [[Kumrovec]], [[Rakousko-Uhersko]] – † [[4. květen|4. května]] [[1980]], [[Lublaň]], [[Socialistická federativní republika Jugoslávie|Jugoslávie]]), byl jugoslávský komunistický revolucionář, politik, státník a vojevůdce. Působil jako vůdce [[jugoslávští partyzáni|jugoslávských partyzánů]] během [[druhá světová válka|druhé světové války]], kteří byli považováni za nejefektivnější odbojové hnutí v okupované [[Evropa|Evropě]]. Po válce se stal předsedou vlády ([[1945]]–[[1953]]) a později doživotním prezidentem ([[1953]]–[[1980]]) Socialistické federativní republiky Jugoslávie (SFRJ). Od roku [[1939]] až do své smrti byl také generálním tajemníkem (později předsedou) [[Svaz komunistů Jugoslávie|Svazu komunistů Jugoslávie]].

Tito byl hlavní postavou jugoslávské politiky po více než tři desetiletí. Jeho vláda je spojena s potlačením nacionalistických hnutí a prosazováním politiky "[[Bratrství a jednota|Bratrství a jednoty]]" mezi jugoslávskými národy. V zahraniční politice se proslavil jako jeden ze zakladatelů [[Hnutí nezúčastněných zemí]], čímž si Jugoslávie zajistila unikátní postavení mezi Východním a Západním blokem během [[studená válka|studené války]]. Jeho specifická forma socialismu, známá jako [[titoismus]], se vyznačovala systémem dělnické samosprávy a nezávislostí na [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]], což vedlo k historickému [[roztržka Tito–Stalin|roztržce se Stalinem]] v roce [[1948]].

Ačkoliv je mnohými oslavován jako sjednotitel a symbol národního osvobození, je také kritizován za autoritářský styl vlády, potlačování politické opozice a budování [[kult osobnosti|kultu osobnosti]]. Jeho smrt v roce [[1980]] je považována za začátek procesu, který vedl k [[rozpad Jugoslávie|rozpadu Jugoslávie]] v 90. letech 20. století.

== 📜 Život před politikou ==
=== 👶 Mládí a formování ===
Josip Broz se narodil v obci [[Kumrovec]] v [[Chorvatsko|chorvatském]] regionu [[Zagorje]], který byl tehdy součástí [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]]. Byl sedmým z patnácti dětí Franja Broze, [[Chorvati|Chorvata]], a Marije Brozové (rozené Javeršek), [[Slovinci|Slovinky]]. Po absolvování základní školy pracoval jako zemědělský dělník a poté se v [[Sisak|Sisku]] vyučil zámečníkem.

V letech [[1910]] až [[1913]] pracoval v různých továrnách v [[Kamnik|Kamniku]] ([[Slovinsko]]), [[Čenkov|Čenkově]] ([[Čechy]]), [[Mnichov|Mnichově]] a [[Mannheim|Mannheimu]] ([[Německo]]), kde se seznámil se [[socialismus|socialistickými]] a [[odborové hnutí|odborovými myšlenkami]]. Krátce pracoval také v automobilce [[Daimler]] ve [[Vídeňské Nové Město|Vídeňském Novém Městě]].

=== ⚔️ První světová válka a ruská revoluce ===
V roce [[1913]] byl odveden do [[Rakousko-uherská armáda|rakousko-uherské armády]]. Během [[první světová válka|první světové války]] sloužil na srbské frontě a později byl převelen na východní frontu proti [[Ruské impérium|Rusku]]. V roce [[1915]] byl v [[Halič|Haliči]] těžce zraněn a zajat ruskými vojsky.

Jako válečný zajatec strávil několik let v pracovních táborech na [[Ural]]u. Během svého pobytu v [[Rusko|Rusku]] se stal svědkem [[Říjnová revoluce|Říjnové revoluce]] v roce [[1917]], která na něj měla hluboký dopad. Přidal se k [[Rudá garda|Rudým gardám]] v [[Omsk|Omsku]] a stal se členem [[Komunistická strana Sovětského svazu|bolševické strany]]. V Rusku se také oženil se svou první ženou, Pelagijou Belousovovou.

== 🏛️ Vzestup v komunistické straně ==
Po návratu do nově vzniklého [[Království Srbů, Chorvatů a Slovinců]] (později [[Jugoslávské království|Jugoslávie]]) v roce [[1920]] se stal členem [[Komunistická strana Jugoslávie|Komunistické strany Jugoslávie]] (KPJ), která byla brzy postavena mimo zákon. Pracoval jako stranický organizátor a odborový aktivista, za což byl několikrát zatčen a vězněn. Během této doby začal používat stranické přezdívky, z nichž nejznámější se stala "Tito".

Ve 30. letech pobýval v [[Moskva|Moskvě]], kde pracoval pro [[Kominterna|Kominternu]]. Přežil [[Velká čistka|Stalinovy čistky]], které zdecimovaly vedení KPJ, a v roce [[1937]] byl Kominternou jmenován generálním tajemníkem strany. Po svém jmenování se vrátil do Jugoslávie, aby stranu reorganizoval a připravil ji na nadcházející konflikt.

== ⚔️ Druhá světová válka ==
=== 💥 Odboj proti okupantům ===
Po [[Invaze do Jugoslávie|invazi vojsk Osy]] v dubnu [[1941]] a rychlé kapitulaci královské armády se [[Jugoslávie]] rozpadla. Komunistická strana pod Titovým vedením začala organizovat ozbrojený odpor. [[22. červen|22. června]] [[1941]], v den napadení Sovětského svazu [[Nacistické Německo|Německem]], vyzval Ústřední výbor KPJ k celonárodnímu povstání.

Titovi [[jugoslávští partyzáni|partyzáni]] se brzy stali největším a nejefektivnějším odbojovým hnutím v celé okupované Evropě. Bojovali nejen proti německým, italským, maďarským a bulharským okupačním silám, ale také proti domácím kolaborantským režimům, jako byli [[Ustašovci]] v [[Nezávislý stát Chorvatsko|Nezávislém státě Chorvatsko]], a konkurenčnímu monarchistickému odbojovému hnutí [[Četnici|četniků]] vedených [[Draža Mihailović|Dražou Mihailovićem]].

=== 🎖️ Vítězství a převzetí moci ===
Partyzánská armáda pod Titovým velením vedla rozsáhlou [[partyzánská válka|partyzánskou válku]] a dokázala na sebe vázat značné síly Osy. Klíčovými momenty byly bitvy na [[Neretva|Neretvě]] a [[Sutjeska|Sutjesce]] v roce [[1943]], kde partyzáni unikli z obklíčení.

V listopadu [[1943]] byla na druhém zasedání [[AVNOJ]] (Antifašistická rada národního osvobození Jugoslávie) v [[Jajce]] položena základní kámen budoucí federativní Jugoslávie. Tito byl jmenován maršálem Jugoslávie a předsedou prozatímní vlády. Díky svým vojenským úspěchům si partyzáni získali podporu [[Spojenci|Spojenců]], kteří postupně přesunuli svou pomoc od četniků k Titovi.

Jugoslávie byla z velké části osvobozena partyzánskými silami s omezenou pomocí sovětské [[Rudá armáda|Rudé armády]] (zejména při osvobozování [[Bělehrad]]u). To poskytlo Titovi a komunistické straně silnou pozici po skončení války a umožnilo jim rychle konsolidovat moc a v roce [[1945]] zrušit monarchii.

== 👑 V čele Jugoslávie ==
=== 🕊️ Roztržka se Stalinem ===
Po válce se Jugoslávie stala komunistickým státem a blízkým spojencem Sovětského svazu. Tito však usiloval o nezávislou politiku, zejména na [[Balkán]]ě, což vedlo ke stále většímu napětí se [[Josif Stalin|Stalinem]]. Stalin požadoval absolutní poslušnost a podřízenost jugoslávské politiky zájmům Moskvy.

Konflikt vyvrcholil v roce [[1948]], kdy byla Jugoslávie vyloučena z [[Kominforma|Informačního byra]] (nástupce Kominterny). Následovala masivní propagandistická kampaň proti Titovi a ekonomická blokáda ze strany [[Východní blok|sovětského bloku]]. Toto období, známé jako [[roztržka Tito–Stalin]], bylo klíčové pro formování jugoslávské identity. Tito se odmítl podřídit a Jugoslávie se vydala vlastní cestou k socialismu.

=== 🌍 Hnutí nezúčastněných zemí ===
Po roztržce se Sovětským svazem se Jugoslávie ocitla v mezinárodní izolaci. Tito se rozhodl hledat spojence mimo dva hlavní bloky [[studená válka|studené války]]. Spolu s indickým premiérem [[Džaváharlál Néhrú|Džaváharlálem Néhrúem]], egyptským prezidentem [[Gamál Násir|Gamálem Násirem]], indonéským prezidentem [[Sukarno|Sukarnem]] a ghanským prezidentem [[Kwame Nkrumah|Kwamem Nkrumahem]] se stal jedním z hlavních architektů [[Hnutí nezúčastněných zemí]].

První summit hnutí se konal v [[Bělehrad]]ě v roce [[1961]]. Cílem hnutí bylo prosazovat politiku nezávislosti na velmocích, mírové soužití a dekolonizaci. Díky této politice si Jugoslávie a Tito osobně získali značnou prestiž na mezinárodní scéně, zejména mezi rozvojovými zeměmi [[Asie]], [[Afrika|Afriky]] a [[Latinská Amerika|Latinské Ameriky]].

=== ⚙️ Vnitřní politika a "Titoismus" ===
Vnitřní politika Titovy Jugoslávie byla založena na dvou hlavních pilířích:
1.  '''Dělnická samospráva (samoupravljanje)''': Jednalo se o unikátní ekonomický model, který se odlišoval od sovětského centralizovaného plánování. Podniky byly formálně vlastněny společností a řízeny radami pracujících. Tento systém měl poskytnout větší autonomii a motivaci pracovníkům.
2.  '''Bratrství a jednota (Bratstvo i jedinstvo)''': Oficiální státní ideologie, která měla potlačit nacionalistické tendence mezi jednotlivými národy Jugoslávie ([[Srbové]], [[Chorvati]], [[Slovinci]], [[Makedonci]], [[Černohorci]] a [[Bosňáci|Muslimani]]). Jakékoli projevy nacionalismu byly tvrdě potlačovány.

Federace byla tvořena šesti republikami ([[Slovinsko]], [[Chorvatsko]], [[Bosna a Hercegovina]], [[Srbsko]], [[Černá Hora]], [[Makedonie]]) a dvěma autonomními oblastmi v rámci Srbska ([[Vojvodina]] a [[Kosovo]]). [[Ústava z roku 1974]] dále posílila pravomoci republik, což se po Titově smrti ukázalo jako jeden z faktorů přispívajících k rozpadu státu.

Navzdory relativně vyšší životní úrovni a větší svobodě cestování ve srovnání s ostatními komunistickými zeměmi byl Titův režim autoritářský. Politická opozice byla potlačována, kritici režimu byli vězněni, nejznámějším se stal tábor pro politické vězně na ostrově [[Goli otok]].

== 🕊️ Poslední léta a odkaz ==
Ke konci 70. let se Titův zdravotní stav začal zhoršovat, především kvůli [[cukrovka|cukrovce]] a problémům s krevním oběhem. Po neúspěšné léčbě mu byla v lednu [[1980]] amputována levá noha. Zemřel [[4. květen|4. května]] [[1980]] v nemocnici v [[Lublaň|Lublani]], tři dny před svými 88. narozeninami.

Jeho pohřeb v [[Bělehrad]]ě byl jednou z největších státních událostí 20. století. Zúčastnilo se ho 128 státních delegací z celého světa, což svědčilo o jeho mezinárodním postavení.

Titův odkaz je dodnes předmětem debat. Pro mnohé obyvatele bývalé Jugoslávie představuje symbol stability, míru a prosperity ("jugonostalgie"). Je vnímán jako vůdce, který dokázal udržet pohromadě etnicky rozmanitý stát a zajistit mu respekt ve světě. Na druhé straně je kritizován za totalitní praktiky, potlačování lidských práv a vytvoření politického systému, který se po jeho smrti ukázal jako neudržitelný a vedl ke krvavým [[Jugoslávské války|válkám v 90. letech]].

== 💡 Pro laiky ==
*   '''Titoismus:''' Představte si komunismus, ale jiný než ten v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]]. V Jugoslávii se Tito rozhodl, že nebude poslouchat rozkazy z Moskvy. Místo toho zavedl systém, kde továrny nebyly řízeny jen státem, ale i samotnými dělníky (tzv. '''dělnická samospráva'''). Jugoslávie také nebyla úplně uzavřená jako jiné komunistické země, lidé mohli cestovat do zahraničí.
*   '''Hnutí nezúčastněných zemí:''' Během [[studená válka|studené války]] byl svět rozdělen na dva tábory: jeden vedený [[USA]] ([[NATO]]) a druhý Sovětským svazem ([[Varšavská smlouva]]). Tito spolu s vůdci [[Indie]] a [[Egypt]]a založil "klub" zemí, které nechtěly patřit ani do jednoho tábora. Chtěly si dělat vlastní politiku a být neutrální.
*   '''Bratrství a jednota:''' Jugoslávie byla jako mozaika složená z mnoha národů (Srbů, Chorvatů, Slovinců atd.), které se v minulosti často neměly rády. Titovým hlavním heslem bylo, že všichni jsou si rovni a musí žít spolu v míru jako bratři. Jakékoli projevy nenávisti mezi národy byly přísně trestány. Tento systém fungoval, dokud byl Tito naživu, ale po jeho smrti se staré spory vrátily.

{{DEFAULTSORT:Broz Tito, Josip}}
{{Aktualizováno|datum=22.12.2025}}
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Narození 1892]]
[[Kategorie:Úmrtí 1980]]
[[Kategorie:Jugoslávští politici]]
[[Kategorie:Komunisté]]
[[Kategorie:Maršálové]]
[[Kategorie:Prezidenti Jugoslávie]]
[[Kategorie:Osobnosti druhé světové války]]
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini 2.5 Pro]]