Zobrazení zdroje stránky František Skála

{{Infobox Osobnost
| jméno = František Skála
| celé_jméno = František Skála mladší
| datum_narození = 7. února 1956
| místo_narození = [[Praha]]
| státní_příslušnost = {{Vlajka|Česko}}
| povolání = sochař, malíř, ilustrátor, performer, hudebník
| významná_díla = Velké putování Vlase a Brady, Skutečný příběh Cílka a Lídy, Vulpes Gott
| ocenění = Cena Jindřicha Chalupeckého (1991), Cena Ministerstva kultury (2010)
| aktivní_od = 1975
}}

'''František Skála''' (často označovaný jako František Skála mladší) je český sochař, malíř, ilustrátor dětských knih, autor komiksů, hudebník, tanečník a performer. Patří k nejvýraznějším osobnostem české výtvarné scény generace 80. let 20. století. Je známý svou prací s nalezenými přírodními materiály a odpadem, z nichž konstruuje detailní objekty a instalace. V roce 1991 se stal laureátem [[Cena Jindřicha Chalupeckého|Ceny Jindřicha Chalupeckého]] a v roce 1993 reprezentoval [[Česko|Českou republiku]] na mezinárodním uměleckém bienále v [[Benátky|Benátkách]].

Vedle výtvarné činnosti je aktivní v řadě performativních a hudebních skupin. Působí jako zakládající člen umělecké skupiny [[Tvrdohlaví]], člen tajného sdružení B.K.S. (Bude konec světa), hudebník v kapele M.T.O. Universal Praha a tanečník v komickém triu Tros Sketos. 

== 👤 Životopis a studia ==
Narodil se 7. února 1956 v [[Praha|Praze]] do umělecké rodiny. Jeho otcem byl malíř, grafik a ilustrátor František Skála starší (1923–2011), který měl vliv na jeho rané formování v oblasti kresby a knižní tvorby. Jeho matka Alena Skálová vedla folklorní a taneční soubor Chorea Bohemica. V rodinné umělecké tradici pokračuje i jeho manželka Eva Skálová, která se věnuje ilustraci, a obě děti – dcera Alžběta Skálová působí jako ilustrátorka a výtvarnice, syn František Antonín Skála je sochařem.

V letech 1971 až 1975 studoval obor řezbářství na [[Střední uměleckoprůmyslová škola v Praze|Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze]]. Technická průprava v práci se dřevem a drobným detailem se trvale zapsala do jeho pozdější sochařské metodiky. Následně v letech 1976 až 1982 pokračoval ve studiích na [[Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze|Vysoké škole uměleckoprůmyslové]] (VŠUP) v Praze. Zde absolvoval ateliér filmové a televizní grafiky. Vzdělání v oboru grafiky a animovaného filmu zásadně ovlivnilo jeho vizuální jazyk, zejména vztah k sekvenčnímu vyprávění příběhů, jež později uplatnil při tvorbě vlastních komiksů.

== 🎨 Sochařská a výtvarná tvorba ==
František Skála vytvořil zcela specifický vizuální styl založený na metodě asambláže, tvorbě objektů a prostorových instalací. Materiálová základna jeho děl je striktně odvozena z nalezených předmětů a přírodnin, které autor zbavuje jejich původní funkce a vřazuje je do nových kontextů. Pravidelně zpracovává naplavené dřevo, kořeny, mořské řasy (kelp), kosti, zvířecí kůže, štětiny a žíně, jež kombinuje s umělými či průmyslovými odpady, jako jsou staré dráty, zrezivělé plechy, syntetické modistické dutinky nebo PVC. Cíleně u těchto komponentů odkrývá strukturu, barevnost a vlastnosti materiálů narušených povětrnostními vlivy.

Do jeho sochařské a objektové produkce ze začátku devadesátých let spadají díla jako „Stupně vítězů“ (1991, zhotoveno ze dřeva), „Tanec mrtvých“ (1991, materiál kůže, molitan a žíně), „Menza“ (1991, kombinovaná technika) či objekt „Práce, která neunaví“ (1990, vyrobený z PVC). Výrazným prvkem jeho tvorby je také budování rozměrných soch. Příkladem je drátěný objekt s názvem „Vulpes Gott“, jenž váží čtyři tuny a znázorňuje psí hlavu. 

V oblasti malířství autor aplikuje techniku práce s přírodními pigmenty. Tyto pigmenty si sám získává a míchá ze vzorků zemin, jílů, hornin a sopečného popela, které systematicky sbírá během svých pobytů v zahraničí (například v [[Austrálie|Austrálii]] nebo [[Mexiko|Mexiku]]). Plátna jsou zpracovávána technikou vsakování barev do textilií, které Skála před napnutím na rám překládá, muchlá a deformuje. Tímto postupem vznikají kompozice imitující povrchy nerostů, geologické struktury či letecké mapy krajiny. Z novější produkce lze uvést plátna „Solemio“ (2025, přírodní pigment na plátně, 199 × 181 cm), „Pijáci ticha“ (2019, pigmenty a pastel, 105 × 100 cm), „Neklidný obzor“ (2022) a objektovou sochu „Barcelona“ (2024, břidlice a kosti, 25 × 11 × 13 cm).

== 🎭 Skupiny a umělecká sdružení ==
V roce 1987 stál František Skála u zrodu výtvarné skupiny [[Tvrdohlaví]], která ve své době představovala jednu z nejvýznamnějších platforem pro sdružování a prezentaci umělců nastupující postmoderní generace 80. let. Do skupiny patřili umělci jako [[Jaroslav Róna]], [[Michal Gabriel]], [[Stefan Milkov]], [[Čestmír Suška]], [[Jiří David]], [[Stanislav Diviš]], [[Petr Nikl]] a manažer [[Václav Marhoul]].

Specifickou kapitolou jeho uměleckého a společenského života je tajná organizace s názvem B.K.S. (Bude konec světa), kterou Skála spoluzaložil v roce 1974. Fungování této skupiny podléhá striktním interním a utajovaným pravidlům. Všichni členové veřejně vystupují výhradně pod svými pseudonymy. Činnost skupiny je postavena na absurdním a černém humoru, promyšlených mystifikacích a pseudorituálních praktikách, mezi které patří například demonstrace úpadkové experimentální ikebany. Sám František Skála v rámci hierarchie organizace B.K.S. trvale zastává funkci s titulem „komtur Řádu Zelené Berušky“.

Skála je také dlouholetým členem pražského [[Divadlo Sklep|Divadla Sklep]], kde se podílel na tvorbě divadelních kulis, scénografických projektech i na hereckém ztvárnění drobných komických rolí.

== 🎶 Hudební a performativní činnost ==
Hudba a fyzická performance tvoří nedílnou součást Skálova uměleckého vyjádření. Je jedním ze zakládajících členů hudebního tělesa M.T.O. Universal Praha (Malý taneční orchestr), které vzniklo s primárním cílem reprodukce a parodování československé normalizační populární hudby, hudby k estrádám a tehdejších západních hitů. Skála v kapele zastává roli hlavního zpěváka a bubeníka. V sestavě s ním působí další pražští umělci a členové Divadla Sklep, jmenovitě herec [[Tomáš Hanák]], grafický designér [[Aleš Najbrt]], herečka Lenka Vychodilová, Jana Hanáková, výtvarník Zdeněk Lhotský, Fero Burda a hudebníci Roman Fojtíček, Jiří Kulich Novotný a Luděk Polifka. Setlist orchestru tvoří skladby interpretů jako [[Pavel Liška]], [[Karel Hála]], [[Václav Neckář]], [[Waldemar Matuška]], [[Miro Žbirka]], [[Daniel Hůlka]], kapela [[Katapult (hudební skupina)|Katapult]] či [[Rangers - Plavci]]. Z mezinárodního repertoáru kapela hraje coververze od [[Elvis Presley|Elvise Presleyho]], [[Tom Jones|Toma Jonese]], [[Frank Sinatra|Franka Sinatry]] a Joea Cockera.

Na poli performativního tance a scénické komiky Skála úzce spolupracuje se sochařem Jaroslavem Rónou a designérem Alešem Najbrtem. Tito tři umělci společně vytvořili recesistické trio s názvem Tros Sketos. Skupina získala masovou mediální známost v roce 2002, kdy se stala tváří oficiálních znělek 37. ročníku [[Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary|Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary]]. Tyto několikaminutové klipy, jejichž režie se ujal [[Petr Zelenka]], zachycovaly členy tria v dobových oblecích a tmavých brýlích při synchronizovaném absurdním tanci, který byl doprovázen specifickou vokalizací označovanou jako „ptačí nářečí“. Znělky Tros Sketos se zapsaly do historie festivalu jako jedny z nejvýraznějších.

Mezi jeho další hudební aktivity patří členství v kapele „Třaskavá směs“, se kterou natočil a následně v pražském Paláci Akropolis pokřtil album s názvem „Zklamal“, účinkování ve vokálně-instrumentálním tělese „Finský barok“ a zapojení do regionálního dechového ansámblu „Provodovjané“.

== 📚 Knižní ilustrace a komiks ==
Knižní ilustrace tvořily stěžejní bod autorovy obživy zejména v osmdesátých letech dvacátého století. Výtvarně doprovodil více než dvacet literárních děl a vědeckých publikací, avšak nejvýrazněji se profiloval v žánru literatury pro děti. Výraznou stopu zanechal například vizuálním doprovodem k textům amerického básníka Carla Sandburga (Pohádky z bramborových řádků) nebo pohádkového románu Děvčátko Momo a ukradený čas, jehož autorem je [[Michael Ende]].

Skála je současně považován za jednoho z průkopníků novodobého českého autorského komiksu. V roce 1989 vydal publikaci s názvem „Velké putování Vlase a Brady“. Tento komiksový příběh dvou přátel s odlišnými fyziognomickými rysy dosáhl značného komerčního úspěchu a v roce 2007 byl zadaptován do úspěšné divadelní podoby tvůrčím souborem pražského [[Divadlo Minor|Divadla Minor]].

V roce 2007 vydalo nakladatelství Arbor vitae další formálně průlomové dílo s názvem „Skutečný příběh Cílka a Lídy“. Jde o komplexní fotografický komiks, na kterém autor pracoval metodou fázové animace přímo v reálném přírodním prostředí. Kniha obsahuje 322 přesně aranžovaných fotografií, jež zaznamenávají strastiplnou cestu ručně vyřezávaných loutek skrze mikrosvět lesní krajiny. Při realizaci díla Skála striktně odmítl práci v ateliéru a použití reflektorů; veškeré scény fotografoval pod širým nebem za využití přirozeného denního světla. Na správné atmosférické a světelné podmínky u některých záběrů čekal v lese i několik dní. Publikace vyšla také v anglickém překladu (pod názvem Cecil's Quest) a dočkala se samostatných expozic v [[New York|New Yorku]] (The Museum of Comic and Cartoon Art) a v [[Brusel|Bruselu]] (Belgické muzeum komiksu).

Ucelený analytický pohled na jeho ilustrátorskou a knižní tvorbu nabídla rozsáhlá retrospektivní výstava nazvaná „František Skála a jiné práce“, která probíhala od května do srpna 2021 v prostorách Domu U Kamenného zvonu spadajícího pod [[Galerie hlavního města Prahy]]. Pod kurátorským vedením Zdeňka Freislebena zde byly kromě kreseb a akvarelů (zastoupených např. dílem Baba Jaga Kostlivá noha z roku 2011) prezentovány i fyzické loutky a modely z jeho fotografických komiksů.

== 🌍 Benátské bienále a veřejný prostor ==
V roce 1993 byl Skála z pověření odborné komise vybrán, aby formálně reprezentoval tehdy nově vzniklou Českou republiku na 45. ročníku mezinárodního bienále výtvarného umění v italských [[Benátky|Benátkách]]. Místo tradičního zaslání rozměrných uměleckých děl dopravními prostředky zde Skála realizoval specifický performativní a konceptuální projekt založený na samotné fyzické cestě. 

Z Prahy se do Itálie vydal pěšky. Cesta do Benátek mu trvala přesně 25 dní, během kterých sám ušel vzdálenost 850 kilometrů. V průběhu této izolované pěší pouti si autor vedl detailní vizuální deníky a z drobných přírodních fragmentů či nalezeného odpadu podél cesty neustále tvořil mikroskopické objekty. Po příchodu na místo určení v československém pavilonu v Benátkách následně vystavil pouze tyto popsané sešity a sesbírané cestovní artefakty. Tento konceptuální akt vzbudil velkou pozornost. Samotné deníky byly v letech 2004 a 2005 vydány jako faksimile knižně nakladatelstvím Arbor vitae pod názvem „Praha - Venezia 1993“.

V rámci zakázek pro interiérový design a veřejný prostor se Skála zapsal do pražského kulturního místopisu spoluprací s architektem [[David Vávra|Davidem Vávrou]]. Skála kompletně vizuálně navrhl a řemeslně realizoval bar a interiér hlavní restaurace [[Palác Akropolis|Paláce Akropolis]] na pražském Žižkově, který doplnil svými světelnými instalacemi a dřevěnými reliéfy.

== 🗓 Současnost a aktuality v letech 2025–2026 ==
Dne 7. února 2026 oslavil František Skála sedmdesáté narozeniny. Hlavní společenská oslava spojená s koncertním vystoupením proběhla o den dříve, 6. února 2026, v prostorách pražského divadla na Dobešce.

Klíčovou mediální a uměleckou událostí roku 2026 se stalo uvedení celovečerního dokumentárního filmu nesoucího název „Veřejný prostor Františka Skály“. Snímek režíroval [[Petr Slavík]] a producentsky jej zaštítila Nataša Slavíková. Na tomto časosběrném dokumentu pracoval štáb intenzivně celých šest let. Film detailně zaznamenává proces autorovy tvorby – od prvotních skic zaznamenaných v denících až po fyzickou realizaci čtyřtunové sochy drátěného psa Vulpes Gott a její následný komplikovaný transport na nákladní lodi po řece [[Labe|Labi]] na výstavu do německých [[Drážďany|Drážďan]]. V dokumentu mimo samotného umělce vystupuje také estetik a filozof [[Miroslav Petříček]] a jsou zde obsaženy hudební vložky z koncertů kapel Třaskavá směs a M.T.O. Universal. Slavnostní kinopremiéra filmu proběhla 30. července 2026 pod hlavičkou distribuční společnosti Pilot Film. Snímek byl podpořen letním turné speciálních projekcí ve městech [[Telč]], [[Litomyšl]], [[Slavonice]] a [[České Budějovice]], jež doprovázely veřejné debaty a živé koncerty autora.

V předchozím roce, v období od 6. června do 20. července 2025, hostila pražská galerie [[Trafo Gallery]] samostatnou výstavu s názvem „Abstractio per naturam“. Projekt, kurátorovaný teoretikem a rektorem [[Akademie výtvarných umění v Praze|Akademie výtvarných umění]] Tomášem Pospiszylem, prezentoval Skálovu analytickou a překvapivě ztišenou minimalistickou tvorbu. Autor veřejnosti ukázal novou sérii abstraktních skládaných pláten, do kterých byly záměrně vsakovány z pracovních cest dovezené hlinkové pigmenty. Expozice byla doplněna sérií menších soch složených ze zvířecích kostí, vodou ohlazené břidlice a křehkých syntetických modistických dutinek. 

Na přelomu let 2025 a 2026, konkrétně v dataci od 3. prosince 2025 do 17. ledna 2026, uspořádal Skála v pražské galerii Platforma 15 výstavu nazvanou „Odložený případ“. Kurátor expozice Radek Wohlmuth pojal výstavu jako detektivní spis a archivní ohledání autorovy minulosti. Byly zde soustředěny menší, dlouho nevystavované formáty pocházející z let 1983 až do současnosti. Instalace zahrnovala poloabstraktní mapy i exempláře ze starších, kultovních sériových děl (cykly Kytary a Tabulky). 

Souběžně s pražskými výstavami probíhala od 1. prosince 2024 do 1. března 2025 expozice grafických listů pod názvem „Setkání světů“, která prezentovala techniku suché jehly v prostorách Zámečku Petrkov.

== 🏆 Ocenění a samostatné výstavy ==
Během své kariéry získal autor několik oficiálních profesních uznání. V roce 1991 mu byla udělena prestižní [[Cena Jindřicha Chalupeckého]] (šlo teprve o druhý ročník této ceny po jejím založení). Na mezinárodním poli získal cenu Arte Giovane di Europa v italském Bolzanu. Z domácích institucionálních ocenění mu byla v roce 2010 udělena Cena [[Ministerstvo kultury České republiky|Ministerstva kultury ČR]] za zásadní přínos v oblasti výtvarného umění. Mezi knižní a ilustrační úspěchy patří opakovaná umístění v soutěži Nejkrásnější česká kniha roku a mezinárodní ocenění Certificate of Honour for Illustration od organizace [[Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu|IBBY]].

'''Výběr z klíčových samostatných výstav:'''
* 1992: Cena Jindřicha Chalupeckého za rok 1991 (Galerie Václava Špály, Praha)
* 1993: 45. mezinárodní bienále výtvarného umění (Československý pavilon, Benátky)
* 2004: František Skála (Galerie Rudolfinum, Praha)
* 2009: Skutečný příběh Cílka a Lídy / Cecil's Quest (České centrum New York / The Museum of Comic and Cartoon Art, USA)
* 2010: Skutečný příběh Cílka a Lídy a Rockové pomůcky (Belgické muzeum komiksu, Brusel)
* 2017: František Skála: Jízdárna ([[Národní galerie Praha|Národní galerie v Praze]], Valdštejnská jízdárna)
* 2021: František Skála a jiné práce ([[Galerie hlavního města Prahy]], Dům U Kamenného zvonu)
* 2021: Hnědá duha (Galerie umění Karlovy Vary)
* 2024/2025: Setkání světů (Zámeček Petrkov)
* 2025: Abstractio per naturam (Trafo Gallery, Praha)
* 2025/2026: Odložený případ (Platforma 15, Praha)

== Zdroje ==
* [https://wikipedia.org Wikipedia]
* [https://artlist.cz Artlist]
* [https://ghmp.cz Galerie hlavního města Prahy]
* [https://sjch.cz Společnost Jindřicha Chalupeckého]
* [https://trafogallery.cz Trafo Gallery]
* [https://databazeknih.cz Databáze knih]
* [https://kosmas.cz Kosmas]
* [https://seznamzpravy.cz Seznam Zprávy]
* [https://novinky.cz Novinky.cz]

{{DEFAULTSORT:Skála, František}}
[[Kategorie:Lidé]]
[[Kategorie:Češi]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Narození 7. února]]
[[Kategorie:Narození 1956]]
[[Kategorie:Narození v Praze]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Umělci]]
[[Kategorie:Sochaři]]
[[Kategorie:Malíři]]
[[Kategorie:Ilustrátoři]]
[[Kategorie:Grafici]]
[[Kategorie:Performeři]]
[[Kategorie:Hudebníci]]
[[Kategorie:Tanečníci]]
[[Kategorie:Absolventi Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze]]
[[Kategorie:Členové Divadla Sklep]]
[[Kategorie:Členové skupiny Tvrdohlaví]]
[[Kategorie:Laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého]]
[[Kategorie:Vodnáři]]
[[Kategorie:Vytvořeno Google Gemini 1.5 Pro]]