Zobrazení zdroje stránky Bohumil Hrabal

{{K rozšíření}}
{{Infobox - spisovatel
| jméno = Bohumil Hrabal
| obrázek = Bohumil Hrabal 1994.jpg
| popisek = Bohumil Hrabal v roce 1994
| celé jméno = Bohumil František Kilian
| datum narození = 28. března 1914
| místo narození = [[Brno]]-Židenice, [[Rakousko-Uhersko]]
| datum úmrtí = 3. února 1997
| místo úmrtí = [[Praha]], [[Česko]]
| národnost = {{Vlajka|Česko}} česká
| povolání = [[spisovatel]], [[prozaik]], [[scenárista]]
| období = 1948–1997
| směr = [[surrealismus]], [[existencialismus]], [[postmoderna]]
| významná díla = ''[[Ostře sledované vlaky]]''<br>''[[Obsluhoval jsem anglického krále]]''<br>''[[Příliš hlučná samota]]''<br>''[[Postřižiny]]''
| manželka = Eliška Hrabalová (rozená Plevová)
| podpis = Bohumil Hrabal signature.svg
}}

'''Bohumil Hrabal''' (narozen jako '''Bohumil František Kilian'''; * [[28. březen|28. března]] [[1914]], [[Brno]]-Židenice – † [[3. únor|3. února]] [[1997]], [[Praha]]) byl jeden z nejvýznamnějších a nejpřekládanějších českých [[spisovatel]]ů 20. století. Jeho dílo, charakteristické osobitým stylem, humorem a hlubokou lidskostí, ovlivnilo několik generací čtenářů i umělců. Proslul především svými novelami a povídkami, v nichž mistrně zachytil poetiku všedního dne a postavy "pábitelů" z periferie společnosti. Mnohá jeho díla byla úspěšně zfilmována, například oscarový snímek ''[[Ostře sledované vlaky]]''.

== 📜 Život ==

=== 👶 Dětství a mládí ===
Bohumil Hrabal se narodil v [[Brno|brněnské]] čtvrti Židenice jako nemanželský syn Marie Boženy Kiliánové. Jeho biologickým otcem byl pravděpodobně Bohumil Blecha, který se k otcovství nikdy oficiálně nepřihlásil. Do tří let vyrůstal u prarodičů v [[Brno|Brně]]. V roce [[1916]] se jeho matka provdala za Františka Hrabala, účetního a později správce pivovaru v [[Polná|Polné]], který Bohumila adoptoval a dal mu své jméno. Rodina se často stěhovala, klíčovým místem Hrabalova dětství a inspirací pro mnoho jeho děl se stal pivovar v [[Nymburk|Nymburce]], kam se přestěhovali v roce [[1919]]. Zde prožil idylické dětství po boku své krásné matky Maryšky a svérázného strýce [[Pepin (pabitel)|Pepina]] (vlastním jménem Josef Hrabal), jehož nespoutané vyprávění se stalo předobrazem Hrabalova literárního stylu. Tyto vzpomínky později ztvárnil v knihách jako ''[[Postřižiny]]'', ''[[Městečko, kde se zastavil čas]]'' nebo ''[[Krasosmutnění]]''.

=== 🎓 Vzdělání a profese ===
Hrabalova školní léta nebyla příliš úspěšná, několikrát propadl a maturitu na reálném gymnáziu v [[Nymburk|Nymburce]] složil až v roce [[1935]]. Téhož roku se zapsal na Právnickou fakultu [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]] v [[Praha|Praze]]. Během [[Druhá světová válka|války]] byly vysoké školy uzavřeny, a Hrabal tak vystřídal řadu zaměstnání. Pracoval jako úředník, skladník, traťový dělník na stavbě trati [[Nymburk]]–[[Veleliby]] a výpravčí v [[Kostomlaty nad Labem|Kostomlatech nad Labem]]. Tato zkušenost se stala přímou inspirací pro novelu ''[[Ostře sledované vlaky]]''.

Po válce, v roce [[1946]], dokončil právnická studia a získal titul [[doktor práv]] (JUDr.). Právnické profesi se však nikdy nevěnoval. Vystřídal další povolání: byl pojišťovacím agentem, obchodním cestujícím a od roku [[1949]] pracoval jako brigádník v kladenských ocelárnách ([[Poldi Kladno]]). Zde utrpěl těžký úraz, který ho donutil změnit zaměstnání. V letech [[1954]]–[[1959]] pracoval jako balič starého papíru ve Sběrných surovinách v [[Praha|pražské]] [[Libeň|Libni]], což se stalo námětem pro jedno z jeho vrcholných děl, novelu ''[[Příliš hlučná samota]]''. Od roku [[1959]] působil jako kulisák v Divadle S. K. Neumanna (dnešní [[Divadlo pod Palmovkou]]).

=== ✍️ Literární začátky a 60. léta ===
Hrabal začal psát poezii již ve 30. letech, ovlivněn [[surrealismus|surrealismem]]. Jeho první básnická sbírka ''Ztracená ulička'' byla v roce [[1948]] po vytištění zničena v rámci komunistických čistek. V 50. letech se stal neoficiálním vůdcem literární skupiny, která se scházela v jeho libeňském bytě v ulici Na Hrázi.

Jeho oficiální literární debut přišel až v roce [[1963]], kdy mu bylo 49 let, se sbírkou povídek ''[[Perlička na dně]]''. Kniha okamžitě zaznamenala obrovský úspěch a Hrabal se stal jednou z hlavních hvězd uvolněných 60. let. Následovaly další úspěšné knihy jako ''[[Pábitelé]]'' ([[1964]]), ''[[Taneční hodiny pro starší a pokročilé]]'' ([[1964]]) – napsané v jediné větě – a ''[[Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet]]'' ([[1965]]). Vrcholem tohoto období byla novela ''[[Ostře sledované vlaky]]'' ([[1965]]), která byla v roce [[1966]] zfilmována [[Jiří Menzel|Jiřím Menzelem]] a získala [[Oscar za nejlepší cizojazyčný film|Oscara]].

=== 🔒 Normalizace a samizdat ===
Po [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|invazi vojsk Varšavské smlouvy]] v srpnu [[1968]] a nástupu [[normalizace]] se Hrabal ocitl na seznamu zakázaných autorů. Jeho díla nesměla vycházet a on se stáhl do ústraní, především do své chaty v [[Kersko|Kersku]]. V této době vznikla jeho nejlepší díla, která však mohla vycházet pouze v [[samizdat]]u nebo v zahraničních nakladatelstvích. Mezi ně patří ''[[Obsluhoval jsem anglického krále]]'', ''[[Něžný barbar]]'', ''[[Postřižiny]]'' a ''[[Příliš hlučná samota]]''.

V roce [[1975]] poskytl Hrabal kontroverzní rozhovor časopisu [[Tvorba]], v němž se sebekriticky vyjádřil ke své předchozí tvorbě, což mu umožnilo postupný návrat do oficiální literatury, i když v cenzurované podobě. Tento krok mu část disentu a exilových autorů (např. [[Milan Kundera]]) nikdy neodpustila.

=== 📅 Pozdní léta a smrt ===
V 80. letech se Hrabal věnoval především psaní autobiografické trilogie ''Svatby v domě'', ''Vita nuova'' a ''Proluky'', v níž vzpomínal na svůj život s manželkou Eliškou ("Pipsi"). Po [[Sametová revoluce|sametové revoluci]] v roce [[1989]] se dočkal plné rehabilitace a jeho díla začala vycházet v necenzurované podobě v obrovských nákladech.

Bohumil Hrabal zemřel [[3. únor]]a [[1997]] po pádu z okna v pátém patře Ortopedické kliniky nemocnice na [[Bulovka|Bulovce]] v [[Praha|Praze]], kde se léčil. Okolnosti jeho smrti nebyly nikdy plně objasněny. Zatímco oficiální verze hovoří o nešťastné náhodě při krmení holubů, často se spekuluje o [[sebevražda|sebevraždě]], která by korespondovala s motivem "smrti nanebevzetí" z jeho knih. Je pohřben v rodinném hrobě v [[Hradištko (okres Nymburk)|Hradištku]], kde si přál být uložen v dubové rakvi s nápisem "Pivovar Polná".

== ✒️ Dílo a styl ==

=== 🎨 Charakteristické rysy ===
Hrabalův styl je naprosto jedinečný a nezaměnitelný. Mezi jeho hlavní rysy patří:
* '''Hovorový jazyk:''' Používá nespisovnou češtinu, slang, profesní mluvu a vulgarismy, čímž dosahuje vysoké autenticity.
* '''Dlouhá souvětí:''' Jeho texty jsou často tvořeny nekonečnými, asociativními proudy řeči, které připomínají hospodské vyprávění.
* '''Metoda koláže:''' Spojuje zdánlivě nesourodé prvky – vysoké a nízké, tragické a komické, poetické a vulgární.
* '''Groteska a černý humor:''' S oblibou zachycuje absurdní a tragikomické situace lidského života.
* '''Nekonečný proud řeči:''' Jeho texty často působí jako spontánní, nezastavitelný monolog vypravěče.

=== 🗣️ Pábitelé a hovory lidí ===
Ústřední postavou Hrabalova světa je '''pábitel'''. Je to člověk z lidu, posedlý radostí z vyprávění, který skrze své historky objevuje krásu a poezii ve všedních věcech. Pábitel je "mudrc bláznem", který nadsázkou a fantazií bojuje proti nudě a šedi světa. Předobrazem pábitelů byl Hrabalovi jeho strýc Pepin. Hrabal byl fascinován "hovory lidí", které odposlouchával v hospodách, vlacích či továrnách a přetavoval je do svébytné literární formy.

=== 📚 Výběrová bibliografie ===
* ''[[Perlička na dně]]'' (1963) – povídková sbírka, debut
* ''[[Pábitelé]]'' (1964) – povídková sbírka
* ''[[Taneční hodiny pro starší a pokročilé]]'' (1964) – novela psaná jednou větou
* ''[[Ostře sledované vlaky]]'' (1965) – novela z období protektorátu
* ''[[Obsluhoval jsem anglického krále]]'' (1971, samizdat) – román o vzestupu a pádu číšníka
* ''[[Postřižiny]]'' (1976) – poetické vzpomínky na dětství v nymburském pivovaru
* ''[[Městečko, kde se zastavil čas]]'' (1978, exil) – pokračování Postřižin
* ''[[Příliš hlučná samota]]'' (1976, samizdat) – filozofická novela o baliči starého papíru
* ''[[Slavnosti sněženek]]'' (1978) – povídky z prostředí Kerska
* ''[[Něžný barbar]]'' (1973, samizdat) – portrét výtvarníka [[Vladimír Boudník|Vladimíra Boudníka]]
* ''Svatby v domě'' (1986, samizdat) – autobiografická próza
* ''Vita nuova'' (1986, samizdat) – pokračování autobiografie
* ''Proluky'' (1986, samizdat) – závěrečný díl autobiografické trilogie

== 🎬 Film a divadlo ==
Hrabalovo dílo je úzce spjato s [[Československá nová vlna|československou novou vlnou]] v kinematografii 60. let. Mnoho jeho textů bylo úspěšně zfilmováno, především režisérem [[Jiří Menzel|Jiřím Menzelem]].
* ''[[Fádní odpoledne]]'' (1964, režie [[Ivan Passer]])
* ''[[Perličky na dně]]'' (1966, povídkový film režisérů Menzela, [[Věra Chytilová|Chytilové]], [[Evald Schorm|Schorma]] a dalších)
* ''[[Ostře sledované vlaky]]'' (1966, režie [[Jiří Menzel]]), oceněno [[Oscar|Oscarem]]
* ''[[Skřivánci na niti]]'' (1969, režie [[Jiří Menzel]]), film byl na 20 let zakázán
* ''[[Postřižiny]]'' (1980, režie [[Jiří Menzel]])
* ''[[Slavnosti sněženek]]'' (1983, režie [[Jiří Menzel]])
* ''[[Něžný barbar]]'' (1989, režie [[Petr Koliha]])
* ''[[Příliš hlučná samota]]'' (1994, režie [[Věra Caïs]])
* ''[[Obsluhoval jsem anglického krále]]'' (2006, režie [[Jiří Menzel]])

Jeho díla byla také často dramatizována pro divadlo, například v [[Divadlo Husa na provázku]] nebo v [[Činoherní klub|Činoherním klubu]].

== 🌍 Odkaz a vliv ==
Bohumil Hrabal je považován za jednoho z nejoriginálnějších prozaiků 20. století. Jeho vliv na českou literaturu a kulturu je nesmírný. Inspiroval nejen spisovatele, ale i filmaře, hudebníky a výtvarníky. Jeho knihy byly přeloženy do desítek jazyků a dodnes oslovují čtenáře po celém světě svou autenticitou, humorem a hlubokým pochopením pro lidské slabosti i velikost. Jeho jméno nese rychlík spojující [[Praha|Prahu]] a [[Brno]] a také planetka [[(4112) Hrabal]].

== 🤔 Pro laiky ==
Představte si, že sedíte v hospodě a posloucháte starého pána, který s obrovským nadšením a jiskrou v oku vypráví neuvěřitelné historky. Přeskakuje z jednoho tématu na druhé, míchá dohromady vtipné příhody s hlubokými myšlenkami, používá obyčejnou mluvu, občas i sprosté slovo, ale celé jeho vyprávění je nesmírně poutavé a poetické. A přesně takové jsou knihy Bohumila Hrabala.

* '''Pábitel:''' To je Hrabalův termín pro takového vypravěče. Je to člověk, který miluje život a vyprávění. Jeho příběhy jsou často přehnané, ale vždycky vycházejí ze skutečného prožitku a odhalují krásu v obyčejných věcech.
* '''Samizdat:''' V době komunismu v [[Československo|Československu]] nemohli někteří autoři, včetně Hrabala, oficiálně vydávat své knihy. Proto si je lidé přepisovali na psacích strojích a tajně si je půjčovali. Takovému "domácímu" vydávání knih se říkalo samizdat.
* '''Styl psaní:''' Hrabal psal často v jedné dlouhé větě, která se valí jako řeka. Chtěl tím napodobit proud myšlenek a řeči. Jeho texty jsou jako mozaika složená z odposlechnutých rozhovorů, filozofických úvah a poetických obrazů. Čtení Hrabala je jako ponořit se do živého, pulzujícího světa plného svérázných postaviček a nečekaných příběhů.

{{DEFAULTSORT:Hrabal, Bohumil}}
{{Aktualizováno|datum=25.12.2025}}
[[Kategorie:Čeští spisovatelé]]
[[Kategorie:Čeští prozaici]]
[[Kategorie:Čeští scenáristé]]
[[Kategorie:Nositelé medaile Za zásluhy]]
[[Kategorie:Signatáři Anticharty]]
[[Kategorie:Absolventi Právnické fakulty Univerzity Karlovy]]
[[Kategorie:Spisovatelé z Brna]]
[[Kategorie:Narození 1914]]
[[Kategorie:Úmrtí 1997]]
[[Kategorie:Narození 28. března]]
[[Kategorie:Úmrtí 3. února]]
[[Kategorie:Pohřbení v Hradištku (okres Nymburk)]]
[[Kategorie:Vytvořeno Gemini 2.5 Pro]]