Vancouver Canucks (WHL)

Vancouver Canucks (WHL)
Město	Vancouver, Britská Kolumbie
Barvy	modrá, bílá, červená
Vlastník	Coley Hall, Fred Hume, Medicor

Vancouver Canucks (WHL) byl kanadský profesionální klub ledního hokeje, který sídlil ve městě Vancouver v provincii Britská Kolumbie. Mužstvo působilo v nižších severoamerických profesionálních soutěžích (minor leagues) v nepřetržitém období pětadvaceti let od roku 1945 do roku 1970. Prvních sedm sezón klub nastupoval v lize Pacific Coast Hockey League (PCHL), přičemž v roce 1952 se stal zakládajícím členem nově zformované Western Hockey League (WHL).

Organizace získala během své existence celkem šest ligových titulů (v letech 1946, 1948, 1958, 1960, 1969 a 1970). Původní franšíza ukončila svou činnost na jaře roku 1970 v přímé souvislosti s udělením expanzního místa v nejvyšší soutěži NHL novému subjektu, který od minor-league klubu převzal jeho historické jméno. Během pětadvaceti let existence týmem prošlo pět budoucích členů Hokejové síně slávy.

⏳ Založení klubu a vstup do PCHL

Historie profesionálního hokeje ve Vancouveru byla přerušena v roce 1926, kdy zanikl tým Vancouver Maroons (původně Vancouver Millionaires, vítězové Stanley Cupu z roku 1915). Na návrat plně profesionálního hokeje město čekalo devatenáct let. V roce 1945 došlo k obnovení činnosti ligy PCHL, která integrovala týmy z amerického i kanadského západního pobřeží.

Franšízová práva pro město Vancouver získal v létě 1945 lokální podnikatel Coley Hall. Podle historických záznamů z archivů sportovní haly slávy v Britské Kolumbii vyhrál Hall tato práva během karetní partie. Název klubu navrhl Hallův spolupracovník Arthur Rennison. Jméno „Canucks“ představovalo přímý odkaz na fiktivní komiksovou postavu Johnnyho Canucka, jež během nedávno skončené druhé světové války sloužila jako kanadský vlastenecký symbol.

Klub vstoupil do PCHL v ročníku 1945/46. Prvním hlavním trenérem se stal Paul Thompson, trojnásobný vítěz Stanley Cupu z dob své hráčské kariéry u Chicago Black Hawks. Úvodní soupiska mužstva byla z velké části sestavena z kanadských vojáků vracejících se z vojenské služby a z mladých hráčů bez předchozích zkušeností s profesionálním hokejem. Ekonomické záznamy klubu z inaugurační sezóny uvádějí, že celkové mzdové náklady na kompletní hráčský kádr činily méně než 16 000 kanadských dolarů. Domovským stadionem se stala hala Vancouver Forum (PNE Forum) nacházející se v areálu Pacific National Exhibition ve východní části města s kapacitou 5 050 diváků.

🏒 První mistrovské tituly a dominance (1945–1948)

Hned ve své premiérové sezóně 1945/46 dosáhli Canucks absolutního sportovního úspěchu. Tým nastupující v modro-bílo-červených dresech opanoval Severní divizi PCHL se ziskem 74 bodů za 37 výher z 58 zápasů. Lídrem klubové i ligové produktivity se stal útočník Andy Clovechok, který v základní části zaznamenal 56 gólů a 103 kanadských bodů. Ofenzivu doplňovali Bernie Bathgate (starší bratr budoucího člena Síně slávy Andyho Bathgatea), Alex Pringle a Bill Carse. Ve finále play-off se Vancouver střetl s vítězem Jižní divize, celkem Hollywood Wolves. Canucks zvítězili v sérii 4:1 na zápasy a získali svůj první Prezidentský pohár (President's Cup). Mužstvo si současně připsalo titul amatérského mistra Spojených států (United States National Senior Championship), k němuž bylo jako kanadský tým paradoxně připuštěno z důvodu formální registrace ústředí PCHL na americkém území.

Druhý ligový titul organizace vybojovala v sezóně 1947/48 pod vedením hlavního trenéra Maca Colvilleho. V základní části tým obsadil třetí místo v Severní divizi za kluby Seattle Ironmen a Tacoma Rockets, nicméně v následném formátu vyřazovacích bojů dokázal své divizní rivaly eliminovat a ve finále ligy zvítězit.

🔄 Transformace PCHL na Western Hockey League

Přelomovým bodem pro administrativní strukturu západního hokeje byl rok 1952. Vedení PCHL odsouhlasilo fúzi s konkurenční ligou Western Canada Senior Hockey League. Nově vzniklý subjekt byl formálně přejmenován na Western Hockey League (WHL) a obdržel status plně profesionální minoritní ligy s přímými vazbami na kluby z NHL.

V padesátých letech Vancouver Canucks konsolidovali svou pozici jako jeden z finančně nejstabilnějších týmů soutěže. V sezóně 1957/58 vyhrálo mužstvo 44 ze 70 zápasů základní části a v následném play-off získalo třetí ligový titul a svůj první pod hlavičkou WHL. Hvězdou tohoto období byl střední útočník Phil Maloney, který opakovaně ovládal kanadské bodování klubu. Další mistrovský triumf následoval v sezóně 1959/60. Klub zaznamenal 94 bodů v základní části a bezpečně si dokráčel pro Prezidentský pohár. V roce 1960, krátce po zisku tohoto titulu, vedení WHL rozhodlo o přejmenování mistrovské trofeje na Lester Patrick Cup k uctění památky zesnulého hokejového průkopníka Lestera Patricka.

🏢 Změny vlastnické struktury a expanzní snahy

Během šedesátých let došlo ke změně v majetkové struktuře klubu. Vlastníkem franšízy se stal Fred Hume, místní podnikatel, mecenáš a bývalý starosta města Vancouver (v úřadu 1951–1958). Za jeho éry začal klub vyvíjet aktivní snahu o zařazení do NHL.

V roce 1965 oznámilo vedení NHL historicky první hromadnou expanzi soutěže, při které se liga měla rozšířit ze šesti na dvanáct účastníků (počínaje ročníkem 1967/68). Fred Hume oficiálně podal přihlášku města Vancouver. Prezentace před Radou guvernérů NHL však byla podle historických záznamů nedostatečně připravena. Proti zařazení Vancouveru se navíc ostře postavili majitel Detroit Red Wings Bruce Norris a většinový vlastník Toronto Maple Leafs Stafford Smythe (který vůči Vancouveru choval osobní animozitu kvůli dříve zamítnutému projektu na výstavbu tamní haly). Výsledkem bylo absolutní odmítnutí kanadské přihlášky a přidělení všech šesti nových míst výhradně americkým městům.

V roce 1968 proběhl druhý pokus. Vedení Vancouveru Canucks nabídlo odkoupení hluboce ztrátové kalifornské franšízy Oakland Seals a její okamžité přestěhování do Britské Kolumbie. Představitelé NHL tuto transakci zablokovali s argumentem, že nebudou tolerovat přesun franšízy pouhý jeden rok po jejím založení. Výbor ligy nicméně poskytl zástupcům Vancouveru písemnou garanci, že město bude zahrnuto do další vny plánovaného rozšiřování soutěže. V rámci příprav na budoucí vstup do nejvyšší ligy byla v roce 1968 dokončena a zprovozněna nová hala Pacific Coliseum s kapacitou přesahující 15 000 diváků, kam se klub po třiadvaceti letech strávených v zastaralém Vancouver Forum přestěhoval.

⚔️ Závěrečné roky a transformace do NHL (1968–1970)

V posledních dvou sezónách existence minoritního klubu sestavil hlavní trenér a generální manažer Joe Crozier vysoce dominantní kádr. V ročníku 1968/69 vybojovali Canucks po devítileté pauze Lester Patrick Cup. Brankářský post tehdy zajišťoval George Gardner, zatímco v poli excelovali zkušení veteráni z WHL. V této éře klub rovněž provozoval svou vlastní farmu – záložní tým Rochester Americans v AHL.

Sezóna 1969/70 představovala absolutní sportovní vrchol organizace. V základní části si tým připsal 47 výher a 102 bodů (z celkových 72 zápasů) a vstřelil 334 branek, což stanovilo historické klubové maximum. Tým obhájil titul v play-off a získal šestý a poslední Lester Patrick Cup ve své historii.

Paralelně se sportovními úspěchy probíhala jednání o vstupu do NHL. Těsně před expanzním procesem v roce 1970 odkoupila minoritní franšízu WHL americká korporace Medicor se sídlem v Minneapolis. V květnu 1970 schválila Rada guvernérů NHL vstup dvou nových klubů – Buffalo Sabres a Vancouveru, a to za vstupní poplatek 6 milionů dolarů.

Subjekt Vancouver Canucks (WHL) byl po skončení sezóny 1969/70 formálně zrušen. Získaná práva pro NHL vytvořila zcela novou právnickou entitu, která po svém minoritním předchůdci převzala název „Canucks“, modro-bílo-zelenou barevnou identitu a domovskou halu Pacific Coliseum. Hráčské kádry minoritního týmu byly z většiny rozpuštěny nebo prodány v rámci tehdejších minoritních soutěží, přičemž nová soupiska pro NHL byla vytvořena na základě expanzního draftu (Expansion Draft 1970).

📊 Historické statistiky: Pacific Coast Hockey League

Následující tabulka obsahuje kompletní statistické záznamy pro každou odehranou sezónu v lize PCHL od založení klubu do sloučení soutěže v roce 1952. Data pro vstřelené a inkasované branky z prvního ročníku nejsou v dochovaných historických matrikách přesně numericky ukotvena a jsou proto vyznačena jako nedostupná.

Sezóna	Zápasy	Výhry	Prohry	Remízy	Body	Vstřelené góly	Inkasované góly	Umístění po základní části	Výsledek v play-off
1945/46	58	37	21	0	74	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	1. místo (Severní divize)	Vítězství v lize (zisk Prezidentského poháru)
1946/47	60	30	29	1	61	267	287	3. místo (Severní divize)	Vyřazení v průběhu play-off
1947/48	66	34	29	3	71	284	264	3. místo (Severní divize)	Vítězství v lize (zisk Prezidentského poháru)
1948/49	70	33	31	6	72	262	256	3. místo (Severní divize)	Vyřazení v 1. kole play-off
1949/50	70	33	28	9	75	300	263	3. místo (Severní divize)	Vyřazení ve 2. kole play-off
1950/51	70	19	34	17	55	216	285	6. místo (Severní divize)	Neúčast ve vyřazovacích bojích
1951/52	70	23	38	9	55	226	283	5. místo v lize	Neúčast ve vyřazovacích bojích

📊 Historické statistiky: Western Hockey League

Následující tabulka obsahuje kompletní sezonní záznamy klubu z jeho působení ve WHL od roku 1952 až do ukončení činnosti v roce 1970. Soupis je plně kontinuální bez jakýchkoliv vynechaných období. V sezóně 1960/61 došlo k přejmenování mistrovského Prezidentského poháru na Lester Patrick Cup.

Sezóna	Zápasy	Výhry	Prohry	Remízy	Body	Vstřelené góly	Inkasované góly	Umístění po základní části	Výsledek v play-off
1952/53	70	32	28	10	74	222	216	2. místo v lize	Vyřazení v průběhu play-off
1953/54	70	39	24	7	84	218	174	1. místo v lize	Vyřazení ve finále (prohra s Calgary)
1954/55	70	31	30	9	74	207	202	3. místo v lize	Vyřazení v průběhu play-off
1955/56	70	38	28	4	80	252	181	1. místo (Pobřežní divize)	Vyřazení v průběhu play-off
1956/57	70	27	37	6	60	203	231	4. místo (Pobřežní divize)	Neúčast ve vyřazovacích bojích
1957/58	70	44	21	5	93	238	174	1. místo (Pobřežní divize)	Vítězství v lize (zisk Prezidentského poháru)
1958/59	70	31	28	11	73	219	214	1. místo (Pobřežní divize)	Vyřazení v průběhu play-off
1959/60	70	44	20	6	94	230	177	1. místo v lize	Vítězství v lize (zisk Prezidentského poháru)
1960/61	70	38	29	3	79	208	191	4. místo v lize	Vyřazení v průběhu play-off
1961/62	70	18	48	4	40	223	324	4. místo (Severní divize)	Neúčast ve vyřazovacích bojích
1962/63	70	35	31	4	74	243	234	1. místo (Severní divize)	Vyřazení ve 2. kole play-off
1963/64	70	26	41	3	55	229	258	6. místo v lize	Neúčast ve vyřazovacích bojích
1964/65	70	32	32	6	70	263	244	3. místo v lize	Vyřazení v semifinále play-off
1965/66	72	33	35	4	71	252	233	3. místo v lize	Vyřazení v semifinále play-off
1966/67	72	38	32	2	78	228	215	3. místo v lize	Vyřazení ve finále play-off
1967/68	72	26	41	5	57	213	258	5. místo v lize	Neúčast ve vyřazovacích bojích
1968/69	74	36	24	14	86	259	223	2. místo v lize	Vítězství v lize (zisk Lester Patrick Cupu)
1969/70	72	47	17	8	102	334	219	1. místo v lize	Vítězství v lize (zisk Lester Patrick Cupu)

Z celkového počtu 25 odehraných základních částí se klub na pozici absolutního vítěze nebo divizního mistra umístil devětkrát. Historická zápasová bilance činí 1 736 zápasů, 824 vítězství, 756 porážek a 156 remíz s průměrnou úspěšností dosahující hranice 52 procent.

💡 Pro laiky

Hokejový ekosystém v Severní Americe mezi 40. a 70. lety dvacátého století se diametrálně lišil od současné situace. Během éry takzvané "Original Six" existovalo v nejslavnější lize (NHL) pouhých šest klubů nacházejících se výhradně na východě kontinentu (v Montrealu, Torontu, Bostonu, New Yorku, Detroitu a Chicagu). Protože tyto kluby poskytovaly pracovní místa celkově jen pro zhruba 120 elitních hokejistů, stovky dalších excelentních profesionálů musely působit v nižších (takzvaných minoritních) ligách.

Jednou z nejkvalitnějších minoritních soutěží byla právě Western Hockey League (WHL), v níž nastupovali Vancouver Canucks. Nejednalo se o amatérský hokej ani ligu pro "odpadlíky", nýbrž o plně profesionální a tvrdou soutěž, která měla obrovskou návštěvnost. Týmy ve WHL často plnily funkci zásobárny talentů pro šestici klubů z NHL. Když hráč dosáhl na západním pobřeží špičkové formy, majitelé z NHL jednoduše zaplatili přestupní poplatek a hráče si stáhli na východ.

Současní Vancouver Canucks, kteří hrají NHL dnes, nejsou právně tím samým klubem jako WHL Canucks popisovaní v tomto článku. Když organizace NHL v roce 1970 konečně povolila založení týmu ve Vancouveru, vlastníci nového mužstva prozíravě odkoupili existující a lokálně populární značku "Canucks" od tehdejšího minoritního týmu, čímž starý klub sice formálně zanikl, ale jeho historické jméno plynule navázalo na novou éru.

Zdroje