Šumava

Rozbalit box

Obsah boxu

Šumava (německy Böhmerwald, v Rakousku též Böhmermassiv) je rozsáhlé pohoří nacházející se na hranicích Česka, Německa a Rakouska. Spolu se sousedním Bavorským lesem (Bayerischer Wald) na německé straně tvoří jeden z největších souvislých lesních komplexů ve střední Evropě, často přezdívaný "Zelená střecha Evropy".

Na českém území se nachází Národní park Šumava, největší národní park v České republice, který chrání jedinečnou krajinu s horskými smrkovými lesy, rašeliništi, ledovcovými jezery a malebnými pláněmi. Šumava je charakteristická svými rozlehlými, mírně zvlněnými náhorními plošinami a drsným klimatem. Po desítky let byla kvůli železné oponě téměř nepřístupnou oblastí, což paradoxně pomohlo zachovat její divoký a nenarušený ráz.

🌍 Geografie a přírodní podmínky

Šumava se táhne v délce přibližně 120 km od Všerubské vrchoviny na severozápadě až po Vyšebrodský průsmyk na jihovýchodě. Z geomorfologického hlediska je to velmi staré a erozí ohlazené pohoří, což vysvětluje absenci strmých skalnatých štítů a přítomnost rozlehlých náhorních plání, tzv. šumavských plání.

🏔️ Vrcholy a hydrologie

• Nejvyšším vrcholem celého pohoří je Velký Javor (Großer Arber), který leží na německé straně a dosahuje výšky 1456 m n. m.
• Nejvyšším vrcholem české části Šumavy je Plechý s výškou 1378 m n. m.
• Dalšími významnými vrcholy jsou Blanský les s horou Kleť, Boubín, Jezerní hora nebo Poledník.

Šumava je také klíčovou hydrologickou oblastí. Prochází tudy hlavní evropské rozvodí, které odděluje úmoří Severního a Černého moře. Pramení zde řada významných řek, včetně Vltavy, Otavy, Úhlavy a Řezné (Regen). Unikátním přírodním fenoménem je osm ledovcových jezer, která jsou pozůstatkem poslední doby ledové. Pět z nich se nachází na české straně (Černé, Čertovo, Plešné, Prášilské a Laka) a tři na německé straně.

🏞️ Národní park a CHKO

Téměř celé území Šumavy je chráněno. Na české straně byl v roce 1991 vyhlášen Národní park Šumava (680 km²), který navazuje na CHKO Šumava (996 km²), vyhlášenou již v roce 1963. Společně s přilehlým Národním parkem Bavorský les (242 km²) v Německu tvoří rozsáhlé bilaterální chráněné území, známé jako "Zelená střecha Evropy".

Cílem národního parku je ochrana přirozených ekosystémů, zejména horských smrkových lesů, rašelinišť (tzv. slatí – např. Tříjezerní slať, Jezerní slať) a vodních ploch. Území parku je rozděleno do několika zón ochrany:

• Zóna přírodní: Nejpřísněji chráněná území (tzv. první zóny), kde je lidská činnost omezena na minimum a přírodní procesy jsou ponechány samovolnému vývoji.
• Zóna soustředěné péče: Území, kde se provádějí managementová opatření k podpoře biodiverzity.
• Zóna kulturní krajiny: Zahrnuje obce a trvale osídlené oblasti.

⏳ Historie

Historie Šumavy je úzce spjata s česko-německými vztahy a dramatickými událostmi 20. století.

🌲 Osidlování a sklářství

Až do středověku byla Šumava neprostupným a téměř neobydleným hraničním hvozdem. Systematická kolonizace začala ve 13. a 14. století, a to jak z české, tak z bavorské strany. Hlavním impulsem pro osídlení se stala těžba dřeva a především sklářství. Od 16. století zde vznikaly desítky sklářských hutí, které produkovaly světově proslulé benátské zrcadlové sklo a křišťál. Sklářství dalo vzniknout mnoha osadám a formovalo ráz krajiny. Obyvatelstvo bylo po staletí převážně německy mluvící.

⚔️ 20. století: Vysídlení a železná opona

20. století přineslo pro Šumavu katastrofu. Po vzniku Československa v roce 1918 se zdejší německé obyvatelstvo stalo součástí nového státu. V roce 1938 byla velká část Šumavy na základě Mnichovské dohody připojena k nacistickému Německu.

Po skončení druhé světové války došlo k odsunu německého obyvatelstva. Tisíce lidí musely opustit své domovy a stovky šumavských vesnic, osad a samot zanikly. Tento akt znamenal zpřetrhání staletých kulturních a sociálních vazeb a krajina byla z velké části vylidněna.

Po roce 1948 se Šumava stala součástí přísně střeženého hraničního pásma a železné opony. Vznikla zde rozsáhlá vojenská území (např. Vojenský újezd Boletice) a oblast byla pro veřejnost na téměř 40 let uzavřena. Mnoho zbývajících vesnic bylo srovnáno se zemí armádou. Toto období paradoxně přispělo k ochraně přírody, protože zde neprobíhala žádná intenzivní hospodářská činnost.

🌳 Po roce 1989

Po sametové revoluci v roce 1989 se Šumava opět otevřela světu. Byla zrušena hraniční pásma a v roce 1991 byl vyhlášen národní park. To odstartovalo masivní rozvoj turismu. Zároveň se však Šumava stala dějištěm sporů mezi ekologickými aktivisty, kteří prosazují ponechání lesů samovolnému vývoji (bezzásahovost), a lesníky, obcemi a částí veřejnosti, kteří se obávají šíření kůrovce a požadují aktivní zásahy proti němu. Tento spor o "budoucnost Šumavy" trvá dodnes.

✨ Pro laiky

Představit si Šumavu je jako vstoupit do pohádkového, trochu tajemného a melancholického světa. Není to pohoří s ostrými vrcholky jako Alpy nebo Tatry. Místo toho je to krajina nekonečných lesů, zvlněných plání, tmavých rašelinišť a průzračných potoků. Je to místo, kde se můžete hodiny toulat a nepotkat ani člověka.

Šumava má dvě tváře: 1. Krásná a malebná: Je to ráj pro turisty, cyklisty a v zimě pro běžkaře. Nabízí nádherné výhledy, klid a čistou přírodu. Ledovcová jezera, obklopená strmými srázy, působí jako severské fjordy a prameny Vltavy jsou magickým místem. 2. Drsná a smutná: Šumava je také plná jizev z minulosti. Všude naleznete pozůstatky zaniklých vesnic – staré kamenné základy domů, zarostlé hřbitovy nebo osamělé křížky uprostřed luk. Je to tichý památník lidí, kteří zde po staletí žili, ale byli nuceni odejít. Je to krajina, která si pamatuje železnou oponu a ostnaté dráty.

Stručně řečeno, Šumava je mnohem víc než jen krásné hory. Je to místo s neuvěřitelně silným duchem (genius loci), kde se mísí nádherná příroda s pohnutou historií. Je to místo pro zamyšlení, odpočinek a objevování příběhů, které jsou vepsány do její krajiny.