Zimní olympijské hry 2026/Severská kombinace (střední můstek muži)
| Severská kombinace – střední můstek / 10 km | |
|---|---|
| Zimní olympijské hry 2026 | |
| Základní informace | |
| Místo | Val di Fiemme, Itálie |
| Sportoviště | Predazzo a Tesero |
| Datum | 11. února 2026 |
| Počet závodníků | 48 |
| Medailisté | |
| 🏅 Zlato | 🏅 Johannes Lamparter (Rakousko) |
| 🥈 Stříbro | 🏅 Jørgen Graabak (Norsko) |
| 🥉 Bronz | 🏅 Kristjan Ilves (Estonsko) |
Zimní olympijské hry 2026: Severská kombinace (střední můstek muži)
Individuální závod v severské kombinaci na středním můstku (HS102) a následný běh na 10 kilometrů volnou technikou v rámci XXV. zimních olympijských her v Miláně a Cortině d'Ampezzo se uskutečnil ve středu 11. února 2026. Dějištěm bylo legendární údolí Val di Fiemme, které je v biatlonovém a lyžařském světě považováno za posvátné území. Skokanská část se odehrála v areálu Trampolino dal Ben v Predazzu, zatímco běžecká část proběhla na tratích Fabio Canal v Teseru.
Tento závod vstoupil do historie jako okamžik, kdy byla po dvanácti letech ukončena absolutní olympijská nadvláda norských sdruženářů v této disciplíně. Rakouský reprezentant Johannes Lamparter potvrdil roli světové jedničky a vybojoval svou první zlatou olympijskou medaili, čímž navázal na legendárního Felixe Gottwalda. Závod byl rovněž svědkem historického úspěchu estonského sportu a velmi nadějného vystoupení mladé české generace.
Sportoviště a historický kontext
Údolí Val di Fiemme hostilo olympijské soutěže v klasickém lyžování poprvé, ačkoliv má za sebou bohatou historii pořádání mistrovství světa (1991, 2003 a 2013). Pro hry v roce 2026 prošla obě sportoviště rozsáhlou modernizací. Skokanský areál v Predazzu byl vybaven novou keramickou nájezdovou stopou a vylepšenou ochranou proti větru, což mělo zajistit maximální spravedlnost závodu. Běžecký stadion v Teseru pak nabídl technicky nejnáročnější tratě v celém olympijském kalendáři, charakteristické prudkými stoupáními a rychlými sjezdy vyžadujícími perfektní stabilitu.
Severská kombinace, často nazývaná „královskou disciplínou“ zimních sportů, klade na sportovce protichůdné nároky. Zatímco skok vyžaduje dynamiku, výbušnost a nízkou tělesnou hmotnost, běh na 10 kilometrů je zkouškou absolutní vytrvalosti a síly. V roce 2026 se navíc závodníci museli vypořádat se specifickým mikroklimatem údolí, kde dopolední slunce v Predazzu rychle měnilo podmínky na můstku, zatímco odpolední mráz v Teseru vytvořil z běžecké trati ledové koryto.
Skokanská část: Dominance Lampartera a vzestup Konvalinky
Skokanská část závodu odstartovala v Predazzu v 10:00 hodin za mírného protivětru, který svědčil technicky vybaveným skokanům. Jako jeden z prvních favoritů se představil Japonec Ryota Yamamoto, který předvedl nejdelší skok dne o délce 105 metrů. Díky vysokým známkám za styl a větrné kompenzaci se ujal vedení. Brzy ho však na druhém místě vystřídal Johannes Lamparter, který skočil 103,5 metru s naprosto čistým telemarkem.
Obrovským překvapením pro mezinárodní experty byl výkon českého reprezentanta Jiřího Konvalinky. Teprve jedenadvacetiletý junior předvedl odvážný skok dlouhý 100 metrů, což mu v silné konkurenci vyneslo průběžné 11. místo. Konvalinka za sebou nechal i taková jména jako Vinzenz Geiger nebo Ilkka Herola. Ukázalo se, že česká škola severské kombinace, pod vedením nových trenérů, udělala v posledním olympijském cyklu v technice skoku velký pokrok.
Naopak zklamání zažila norská výprava. Největší hvězda posledních let, Jarl Magnus Riiber, který se potýkal s následky zranění ramene ze srpna 2025, dolétl pouze na 101,5 metru a kvůli nižším stylovým známkám za neklidný let figuroval po skoku v závěru první desítky. Obhájce zlata z Pekingu, Jørgen Graabak, sice skočil solidních 98,5 metru, ale jeho ztráta do běžecké části činila více než minutu, což se zdálo být na středním můstku téměř nedostižné.
Běžecká část: Taktická bitva v Teseru
Odpolední běh na 10 kilometrů, konaný podle Gundersenovy metody, začal v 14:30. Jako první vyběhl do stop v Teseru Japonec Yamamoto, ale jeho náskok na Johannese Lampartera byl minimální. Lamparter, který v sezóně 2024/25 prokázal obrovské běžecké zlepšení, Yamamota dostihl již po prvních dvou kilometrech. Rakouský sdruženář nasadil strojové tempo, kterému Japonec nebyl schopen sekundovat.
Mezitím se ve stíhací skupině dely věci. Jørgen Graabak a Jens Lurås Oftebro z Norska spojili síly a začali drtivou stíhací jízdu. Graabak, známý jako jeden z nejlepších běžců v historii tohoto sportu, se proplétal startovním polem s neuvěřitelnou lehkostí. Na mezičase na pátém kilometru již figuroval na čtvrtém místě a neustále stahoval vteřiny na čelo závodu.
Boj o bronzovou medaili se proměnil v přímý souboj mezi Estoncem Kristjanem Ilvesem a japonským závodníkem. Ilves, který trénuje v úzké kooperaci s norským týmem, těžil z výborně připravených lyží a v posledním stoupání před nájezdem na stadion dokázal Yamamota utrhnout. Johannes Lamparter si mezitím v poklidu kontroloval první pozici a cílem projel s komfortním náskokem jako nový olympijský vítěz. Jørgen Graabak v závěrečném sprintu vybojoval stříbro a Kristjan Ilves si dojel pro historický bronz, což vyvolalo v estonském táboře nepopsatelné nadšení.
Detailní výsledky (Top 20 a česká stopa)
| Pořadí | Jméno | Země | Skok (m) | Běh (poř.) | Cílový čas |
|---|---|---|---|---|---|
| 🥇 1. | Johannes Lamparter |  Rakousko |
103.5 | 24:15.2 (4.) | 24:35.2 |
| 🥈 2. | Jørgen Graabak |  Norsko |
98.5 | 23:55.1 (1.) | +12.4 |
| 🥉 3. | Kristjan Ilves |  Estonsko |
102.0 | 24:30.5 (8.) | +25.1 |
| 4. | Ryota Yamamoto |  Japonsko |
105.0 | 25:10.2 (19.) | +32.8 |
| 5. | Julian Schmid |  Německo |
99.0 | 24:18.4 (5.) | +35.2 |
| 6. | Jens Lurås Oftebro | Norsko |
97.0 | 24:05.1 (2.) | +40.7 |
| 7. | Stefan Rettenegger | Rakousko |
100.5 | 24:35.3 (9.) | +44.5 |
| 8. | Vinzenz Geiger | Německo |
95.5 | 24:08.3 (3.) | +48.9 |
| 9. | Johannes Rydzek | Německo |
98.0 | 24:22.6 (6.) | +55.1 |
| 10. | Ilkka Herola |  Finsko |
96.0 | 24:25.8 (7.) | +1:02.4 |
| 11. | Franz-Josef Rehrl | Rakousko |
102.5 | 25:20.1 (22.) | +1:08.3 |
| 12. | Akito Watabe | Japonsko |
97.5 | 24:55.3 (15.) | +1:15.2 |
| 13. | Eero Hirvonen | Finsko |
94.0 | 24:38.2 (10.) | +1:20.5 |
| 14. | Jarl Magnus Riiber | Norsko |
101.5 | 25:40.4 (28.) | +1:25.1 |
| 15. | Manuel Faißt | Německo |
98.5 | 25:05.3 (18.) | +1:33.4 |
| 16. | Sora Yachi | Japonsko |
99.5 | 25:15.1 (21.) | +1:42.5 |
| 17. | Laurent Muhlethaler |  Francie |
96.5 | 25:00.2 (17.) | +1:50.8 |
| 18. | Martin Fritz | Rakousko |
95.0 | 24:58.4 (16.) | +2:01.3 |
| 19. | Espen Andersen | Norsko |
94.5 | 25:08.6 (20.) | +2:15.7 |
| 20. | Mattéo Baud | Francie |
97.0 | 25:35.2 (25.) | +2:25.1 |
| ... | ... | ... | ... | ... | ... |
| 22. | Jiří Konvalinka |  Česko |
100.0 | 26:10.5 (34.) | +2:45.8 |
Výkon české reprezentace
Pro českou výpravu byl závod v údolí Val di Fiemme příslibem do budoucna. Jiří Konvalinka se ve svých 21 letech postaral o největší český individuální výsledek v severské kombinaci na ZOH za poslední roky. Přestože v běžecké části nestačil na absolutní elitu a propadl se z 11. místa na konečnou 22. pozici, jeho skokanský potenciál je neoddiskutovatelný. Konvalinka dokázal v Predazzu skočit 100 metrů, což byl výkon srovnatelný s medailisty.
Běžecká část v Teseru však ukázala, že český talent má stále rezervy ve vytrvalosti, zejména na takto náročných tratích s vysokým převýšením. I tak je jeho umístění v první polovině startovního pole vnímáno jako úspěch. Další čeští zástupci, jako Lukáš Daněk a Jan Vytrval, se potýkali s horší formou na můstku a závod dokončili ve čtvrté desítce výsledkové listiny. Český tým však naznačil, že generace závodníků pro rok 2026 má na čem stavět a v týmovém závodě může pomýšlet na zajímavý výsledek.
Analýza vítěze: Johannes Lamparter
Johannes Lamparter se svým vítězstvím definitivně zařadil mezi legendy severské kombinace. Od sezóny 2024/25, kdy začal dominovat Světovému poháru, byl pod obrovským tlakem rakouské veřejnosti, která na individuální zlato v tomto sportu čekala přesně dvacet let. Lamparterův styl je charakteristický extrémní stabilitou v nájezdovém postavení a schopností využít i minimální poryv větru k prodloužení letu.
V běžecké části v Teseru Lamparter ukázal, že už není „jen“ skokanem, ale komplexním sdruženářem. Jeho fyziologické parametry se v posledním roce přiblížily hodnotám špičkových běžců na lyžích, což mu umožnilo kontrolovat závod i v okamžicích, kdy Graabak za jeho zády stahoval desetivteřinové úseky. Lamparterovo vítězství v Bormiu (Bormio je širší oblast, centrum severských disciplín je Val di Fiemme) je triumfem moderní tréninkové metodiky rakouského svazu.
Statistické zajímavosti a technická data
- Běžecký čas dne: Nejrychlejším mužem v Teseru byl Jørgen Graabak, který trasu 10 km prolétl v čase 23:55.1.
- Nejdelší skok: Ryota Yamamoto dosáhl délky 105 metrů, což je na hranici konstrukčního bodu můstku HS102 v Predazzu.
- Teplotní rozdíl: Zatímco v Predazzu na slunci bylo naměřeno +2 °C, v zastíněném stadionu v Teseru klesla teplota na -5 °C, což kladlo enormní nároky na servisní týmy při volbě vosků.
- Zranění Jarla Magnuse Riibera: Norský fenomén Riiber startoval s handicapem po srpnové operaci ramene. Přestože skokansky nezklamal, v běhu se u něj projevila tréninková absence, což vedlo k neobvyklému 14. místu.
Odkaz závodu pro severskou kombinaci
Závod na středním můstku v roce 2026 potvrdil, že severská kombinace prochází obdobím vyrovnanosti. Éra, kdy Jarl Magnus Riiber vítězil způsobem „start–cíl“, se zdá být u konce, neboť nastupující generace v čele s Lamparterem a Schmidem dokáže konkurovat v obou částech závodu. Historický bronz Estonce Kristjana Ilvese je navíc důležitým signálem pro Mezinárodní lyžařskou federaci (FIS), že tento sport má potenciál i v zemích mimo tradiční velmoci.
Pro fanoušky v údolí Val di Fiemme byl závod oslavou klasického lyžování. Zaplněné tribuny v Teseru vytvořily atmosféru, která potvrdila, že i přes diskuse o budoucnosti severské kombinace v olympijském programu má tento sport pevnou základnu a neopakovatelné kouzlo spojení dvou odlišných lyžařských světů.