Zimní olympijské hry/Lední hokej žen

Rozbalit box

Obsah boxu

Zimní olympijské hry (lední hokej žen) představují vrcholnou mezinárodní soutěž v ženském ledním hokeji, která se koná každé čtyři roky jako součást Zimních olympijských her. Turnaj je organizován Mezinárodní federací ledního hokeje (IIHF) ve spolupráci s Mezinárodním olympijským výborem (MOV). Společně s mužským turnajem patří k nejsledovanějším kolektivním sportům zimní olympiády.

Ženský hokej byl do programu her zařazen poprvé v roce 1998 na hrách v Naganu. Od té doby se disciplína výrazně vyvinula, co se týče počtu účastníků, herního systému i celkové kvality hry. Historii turnaje dominuje silná rivalita mezi reprezentací Kanady a reprezentací Spojených států amerických, které se utkaly ve všech finálových zápasech s výjimkou roku 2006.

📜 Historie a vývoj na ZOH

Cesta ženského hokeje na olympijské výsluní byla delší a složitější než u mužské kategorie, která debutovala již na Letních olympijských hrách 1920. Ačkoliv se ženský hokej hrál v Kanadě a USA již na počátku 20. století, mezinárodní uznání přicházelo pozvolna.

Cesta do programu (1990–1998)

Klíčovým momentem pro přijetí ženského hokeje do olympijské rodiny bylo uspořádání prvního oficiálního Mistrovství světa v ledním hokeji žen v roce 1990 v Ottawě. Turnaj prokázal, že existuje dostatečná mezinárodní základna a divácký zájem. V roce 1992 Mezinárodní olympijský výbor oficiálně schválil zařazení ženského hokeje do programu Zimních olympijských her 1998.

Debut v Naganu 1998

První olympijský turnaj žen se odehrál v japonském Naganu. Turnaje se zúčastnilo šest týmů: Kanada, USA, Finsko, Švédsko, Čína a domácí Japonsko.

Historicky první zlatou medaili získaly hokejistky Spojených států amerických, které ve finále překvapivě porazily favorizovanou Kanadu poměrem 3:1. Tento výsledek nastartoval jednu z největších rivalit v týmových sportech. Bronzové medaile získalo Finsko, které se etablovalo jako nejsilnější evropský tým.

Kanadská dynastie (2002–2014)

Následující čtyři olympijské cykly byly ve znamení absolutní nadvlády Kanady.

Salt Lake City 2002: Na americké půdě se Kanadě podařila odveta za Nagano. Ve vyhecovaném finále, které řídila americká rozhodčí, zvítězily Kanaďanky 5:2.
Turín 2006: Tento turnaj přinesl největší senzaci v dějinách ženského olympijského hokeje. V semifinále Švédsko porazilo USA po samostatných nájezdech, čímž poprvé a dosud naposledy zamezilo zámořskému finále. Kanada ve finále porazila Švédsko jasně 4:1.
Vancouver 2010: Domácí hry byly pro Kanadu triumfální jízdou. Tým inkasoval za celý turnaj pouze dva góly a ve finále porazil USA 2:0. Hrdinkou se stala brankářka Shannon Szabadosová.
Soči 2014: Finále v Soči je považováno za jeden z nejdramatičtějších zápasů historie. Američanky vedly 2:0 ještě necelé čtyři minuty před koncem třetí třetiny. Kanada však dokázala vyrovnat a v prodloužení rozhodla gólem Marie-Philip Poulinová, čímž získala čtvrté zlato v řadě.

Návrat rivality a vyrovnání sil (2018–současnost)

Pchjongčchang 2018: Finále opět dospělo do nastavení a následně do samostatných nájezdů. V šesté sérii rozhodla americká útočnice Jocelyne Lamoureuxová speciálním blafákem, čímž ukončila dvacetileté čekání USA na zlato.
Peking 2022: Kanada se vrátila na trůn v turnaji, kde padal rekordní počet gólů. Kanadský tým nastřílel 57 branek v 7 zápasech a ve finále zvítězil 3:2. Turnaj také ukázal vzestup české reprezentace, která při svém debutu postoupila do čtvrtfinále.

⚙️ Herní systém a formát

Formát turnaje se v průběhu let měnil s cílem zvýšit konkurenceschopnost a umožnit účast více zemím.

Vývoj počtu účastníků

1998: 6 týmů (jedna skupina, finále dvou nejlepších).
2002 – 2018: 8 týmů (dvě skupiny po čtyřech).
2022 – současnost: 10 týmů (dvě skupiny po pěti).

Skupinový systém (Výkonnostní nasazení)

Od her v Soči v roce 2014 zavedla IIHF asymetrický formát skupin, aby omezila zápasy s dvoucifernými výsledky v základní části. Tento systém byl zachován i po rozšíření na 10 týmů.

Skupina A: Je tvořena pěti nejvýše nasazenými týmy podle žebříčku IIHF (zpravidla Kanada, USA, Finsko, Švýcarsko a Rusko/Česko). Všech pět týmů automaticky postupuje do čtvrtfinále, přičemž hrají o výhodnější nasazení.
Skupina B: Je tvořena týmy na 6. až 10. místě. Z této skupiny postupují do čtvrtfinále pouze tři nejlepší týmy. Zbylé dva týmy v turnaji končí.

Tento systém zaručuje, že diváci vidí atraktivní zápasy favoritů (např. Kanada vs. USA) už v základní skupině, zatímco týmy ve skupině B hrají vyrovnané zápasy o postup, místo aby čelily debaklům od světové špičky.

⚖️ Pravidla a specifika ženského hokeje

Ženský hokej na olympijských hrách se řídí pravidly IIHF, která obsahují několik zásadních odlišností od mužského turnaje.

Bodyčeking (Hra tělem)

Nejdiskutovanějším rozdílem je pravidlo o hře tělem. V ženském hokeji je takzvaný "bodyčeking" (úmyslné dohrání souboje tělem, náraz do protihráčky) klasifikován jako nedovolený zákrok, trestaný vyloučením na 2 minuty nebo vyšším trestem. Je však povolena "hra tělem" (body contact). To znamená, že hráčky mohou využít svou tělesnou sílu k odstavení soupeřky od puku, přitlačení na mantinel (pokud jde o souboj o puk a hrají stejným směrem) a blokování dráhy. Rozhodčí musí často rozlišovat mezi povoleným fyzickým kontaktem a nedovoleným naražením.

Výstroj

Všechny hokejistky bez rozdílu věku musí povinně nosit celoobličejový kryt (košík). V mužském hokeji je tato povinnost omezena pouze na hráče kategorie U18 (do 18 let). Tato povinnost zůstává v platnosti i na olympijských hrách.

🌍 Kvalifikace na ZOH

Účast na olympijském turnaji není automatická a řídí se dlouhodobým žebříčkem.

Hostitelská země: Má automaticky zajištěnou účast.
Přímý postup: Získává 6 nejlepších zemí podle žebříčku IIHF, který se uzavírá dva roky před olympiádou (po Mistrovství světa).
Kvalifikační turnaje: Zbylá tři místa jsou obsazena vítězkami finálových kvalifikačních turnajů. Celý proces zahrnuje několik kol předkvalifikací, kterých se účastní desítky zemí z celého světa, včetně zemí jako Španělsko, Jižní Korea či Nizozemsko.

📊 Medailové pořadí zemí

Historické tabulce jednoznačně vévodí Kanada, která dokázala zvítězit na čtyřech hrách v řadě. Jedinými dalšími držiteli zlata jsou Spojené státy americké. Evropské týmy dosáhly maximálně na stříbrnou medaili (Švédsko v roce 2006).

Aktualizováno po ZOH 2022.

Pořadí	🥇	🥈	🥉	Celkem
1.	5	2	0	7
2.	2	4	1	7
3.	0	1	1	2
4.	0	0	4	4
5.	0	0	1	1

📅 Přehled jednotlivých turnajů

Rok	Místo konání	Výsledek
1998	Nagano	3 : 1
2002	Salt Lake City	5 : 2
2006	Turín	4 : 1
2010	Vancouver	2 : 0
2014	Soči	3 : 2pp
2018	Pchjongčchang	3 : 2sn
2022	Peking	3 : 2
2026	Milán

🌟 Legendy a rekordy

Olympijská historie ženského hokeje je spojena se jmény hráček, které dominovaly světovému sportu po více než dvě dekády. Statistiky zahrnují všechny turnaje do roku 2022.

Významné osobnosti

Hayley Wickenheiserová (Kanada): Často označována za nejlepší hokejistku všech dob. Startovala na pěti zimních olympiádách (1998–2014) a získala čtyři zlaté a jednu stříbrnou medaili. Je historickou rekordmankou v počtu kanadských bodů i gólů na ZOH. Dvakrát byla vyhlášena nejužitečnější hráčkou turnaje.
Jayna Heffordová (Kanada): Dlouholetá spoluhráčka Wickenheiserové, která rovněž vlastní čtyři zlaté medaile. Její gól ve finále v roce 2002 proti USA byl klíčovým momentem pro začátek kanadské nadvlády.
Hilary Knightová (USA): Tvář amerického hokeje 21. století. Drží rekord v počtu odehraných zápasů za USA na olympiádách a mistrovstvích světa. Byla klíčovou postavou při zisku zlata v roce 2018 a stříbra v letech 2010, 2014 a 2022.
Marie-Philip Poulinová (Kanada): Přezdívaná "Captain Clutch" (Kapitánka pro rozhodující chvíle). Je jedinou hokejistkou (mužem či ženou) v historii, která skórovala ve čtyřech různých olympijských finálových zápasech (2010, 2014, 2018, 2022). Dvakrát vstřelila "zlatý gól" (2010 a 2014).
Riikka Sallinenová (Finsko): Legenda evropského hokeje. Získala bronz na prvním turnaji v Naganu 1998 a po dlouhé pauze a mateřství se vrátila, aby získala další bronz v Pchjongčchangu 2018. Ve věku 44 let se stala nejstarší medailistkou v historii olympijského hokeje.

Historické statistiky

V tabulce jsou uvedeny hráčky s nejvyšším počtem kanadských bodů v historii ZOH.

Hráčka	Účasti	Zápasy	Góly	Asistence	Body
Hayley Wickenheiserová	1998–2014	26	18	33	51
Jayna Heffordová	1998–2014	26	18	12	30
Meghan Agostaová	2006–2018	20	17	11	28
Hilary Knightová	2010–2022	22	12	15	27
Caroline Ouelletteová	2002–2014	20	9	17	26

🏟️ Návštěvnost a popularita

Ženský hokej zaznamenal od svého debutu v roce 1998 výrazný nárůst diváckého zájmu. Zatímco v prvních letech byly zápasy mimo finále navštěvovány sporadicky, v posledních cyklech se staly vyhledávanou atrakcí.

Rekordní návštěva: Finálový zápas mezi Kanadou a USA na hrách ve Vancouveru v roce 2010 sledovalo přímo v hale Canada Hockey Place 16 805 diváků.
Televizní sledovanost: Finále v Soči 2014 sledovalo v Kanadě 13 milionů diváků a v USA 4,9 milionu diváků, což z něj učinilo jeden z nejsledovanějších sportovních přenosů roku.

⚠️ Kontroverze a dominance Severní Ameriky

Dlouhodobým tématem diskuzí okolo ženského olympijského hokeje je propastný výkonnostní rozdíl mezi týmy Severní Ameriky (Kanada, USA) a zbytkem světa. Od roku 1998 do roku 2022 se pouze jednou stalo, že by se ve finále neutkaly tyto dvě země (2006, kdy postoupilo Švédsko).

Po hrách ve Vancouveru 2010, kde Kanada a USA porážely soupeřky (např. Slovensko, Čína, Švýcarsko) dvoucifernými výsledky (rekordem je výhra Kanady nad Slovenskem 18:0), se prezident MOV Jacques Rogge vyjádřil kriticky k budoucnosti sportu na hrách, pokud se konkurence nezvýší. To vedlo k investicím do rozvoje ženského hokeje v evropských svazech a změně formátu turnaje, což v následujících letech vedlo ke snížení brankových rozdílů a vyrovnanějším zápasům v play-off.

Zdroje