Venuše (planeta)

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Planeta Venuše je druhá planeta sluneční soustavy v pořadí od Slunce. Je pojmenována po římské bohyni lásky a krásy Venuši. Jedná se o terestrickou planetu, která je co do velikosti a hrubé stavby velmi podobná Zemi; proto je někdy nazývána „sestrou Země“. Její průměr činí 95 % průměru Země a její hmotnost 81,5 % hmotnosti Země.

Na obloze je po Slunci a Měsíci nejjasnějším objektem. Protože je blíže ke Slunci než Země, je viditelná vždy jen v určitém úhlovém rozmezí od Slunce, a to buď ráno před východem Slunce (jako jitřenka), nebo večer po západu Slunce (jako večernice). Stejně jako Měsíc vykazuje fáze.

Venuše je zahalena do extrémně husté a toxické atmosféry tvořené převážně oxidem uhličitým, což vede k nejsilnějšímu skleníkovému efektu v celé sluneční soustavě. Povrchová teplota dosahuje v průměru 464 °C, což je více než na Merkuru, a je dostatečně vysoká na to, aby roztavila olovo. Atmosférický tlak na povrchu je více než 92krát vyšší než na Zemi, což odpovídá tlaku v hloubce přibližně 900 metrů pod hladinou oceánu.

🪐 Fyzikální a orbitální charakteristiky

Venuše je jednou ze čtyř terestrických planet sluneční soustavy. Její velikost a hmotnost jsou velmi podobné Zemi.

궤 Orbitální dráha

Venuše obíhá kolem Slunce ve střední vzdálenosti přibližně 108 milionů kilometrů. Její oběžná dráha je ze všech planet sluneční soustavy nejvíce kruhová, s excentricitou menší než 0,007. Jeden oběh kolem Slunce jí trvá přibližně 224,7 pozemského dne. Když se Venuše nachází mezi Zemí a Sluncem, dochází k tzv. dolní konjunkci. V této pozici se přibližuje k Zemi na nejmenší vzdálenost ze všech planet, a to na zhruba 41 milionů km.

🔄 Rotace

Rotace Venuše je velmi neobvyklá a pomalá. Otáčí se kolem své osy v opačném směru než většina planet sluneční soustavy, což se nazývá retrográdní rotace. Jeden hvězdný den na Venuši trvá 243 pozemských dní, což je déle než její rok (224,7 dne). To znamená, že sluneční den (doba mezi dvěma poledni) na Venuši trvá přibližně 117 pozemských dní. Příčina této pomalé a retrográdní rotace není zcela jasná, ale předpokládá se, že mohla být způsobena masivní srážkou s jiným tělesem v rané historii sluneční soustavy nebo silnými slapovými silami husté atmosféry.

📏 Velikost a hmotnost

S rovníkovým poloměrem 6 051,8 km je Venuše jen o málo menší než Země (95 %). Její hmotnost je 4,8675×10²⁴ kg, což odpovídá přibližně 81,5 % hmotnosti Země. Střední hustota planety je 5,243 g/cm³, což je mírně méně než hustota Země.

☁️ Atmosféra

Atmosféra Venuše je extrémně hustá a masivní. Skládá se z 96,5 % oxidu uhličitého, 3,5 % dusíku a stopového množství dalších plynů, jako je oxid siřičitý, argon a vodní pára. Hmotnost atmosféry je 93krát větší než hmotnost zemské atmosféry.

🔥 Skleníkový efekt

Dominantní složka atmosféry, oxid uhličitý, je silný skleníkový plyn. To způsobuje masivní skleníkový efekt, který zvyšuje povrchovou teplotu planety o více než 400 °C nad hodnotu, kterou by měla bez atmosféry. Díky tomu je Venuše nejteplejší planetou sluneční soustavy s průměrnou povrchovou teplotou 464 °C, která je stabilní jak mezi dnem a nocí, tak mezi rovníkem a póly.

💨 Větry a cirkulace

Horní vrstvy atmosféry Venuše rotují mnohem rychleji než samotná planeta. Tento jev se nazývá super-rotace. Větry ve výšce mraků dosahují rychlosti až 360 km/h a oběhnou planetu za pouhé 4 pozemské dny. Příčina této super-rotace je stále předmětem vědeckého zkoumání. Mraky, které zcela zakrývají povrch, jsou tvořeny kapičkami kyseliny sírové a nacházejí se ve výšce 50 až 70 km nad povrchem.

🌋 Povrch a geologie

Povrch Venuše je skryt pod neprůhlednou vrstvou mraků a byl zmapován především pomocí radarových technik z oběžné dráhy, zejména americkou sondou Magellan.

🛰️ Radarové mapování

Sonda Magellan v letech 1990–1994 zmapovala s vysokým rozlišením přibližně 98 % povrchu planety. Data odhalila svět s rozsáhlými projevy vulkanismu. Přibližně 80 % povrchu tvoří hladké vulkanické pláně.

⛰️ Hlavní útvary

Na Venuši se nacházejí dvě hlavní vyvýšené oblasti připomínající pozemské kontinenty:

• Ishtar Terra: Nachází se na severní polokouli a má velikost srovnatelnou s Austrálií. Obsahuje nejvyšší pohoří na Venuši, Maxwell Montes, jehož vrcholy dosahují výšky až 11 km nad okolní terén.
• Aphrodite Terra: Rozsáhlejší oblast poblíž rovníku, velikostí srovnatelná s Jižní Amerikou.

Kromě těchto "kontinentů" je povrch poset tisíci sopek, včetně velkých štítových sopek podobných těm na Havaji. Unikátními útvary jsou tzv. korony – kruhové struktury vzniklé pravděpodobně výstupem horkého materiálu z pláště.

💥 Impaktní krátery

Na povrchu Venuše se nachází relativně málo impaktních kráterů, což naznačuje, že povrch je geologicky mladý (přibližně 300–600 milionů let). Hustá atmosféra chrání planetu před menšími meteority, které v ní shoří dříve, než dopadnou na povrch. Proto na Venuši chybí krátery menší než 3 km v průměru.

磁 Magnetické pole a vnitřní struktura

Venuše nemá globální magnetické pole podobné zemskému. Má pouze velmi slabé indukované magnetické pole, které vzniká interakcí ionosféry se slunečním větrem. Absence silného vnitřního dynama je překvapivá vzhledem k podobnosti se Zemí. Předpokládá se, že to může být způsobeno její extrémně pomalou rotací nebo absencí konvekce v jejím jádře.

Předpokládaná vnitřní struktura Venuše zahrnuje: 1. Jádro: Částečně tekuté železné jádro o poloměru asi 3 000 km. 2. Plášť: Silikátový plášť tvořící většinu objemu planety. 3. Kůra: Silikátová kůra o tloušťce odhadované na 50 km.

🔭 Pozorování a průzkum

Venuše je díky své jasnosti pozorována lidstvem od nepaměti. Její pohyby po obloze byly klíčové pro rozvoj astronomie.

👀 Pozorování ze Země

Galileo Galilei byl v roce 1610 prvním člověkem, který pozoroval Venuši dalekohledem a objevil její fáze. Tento objev byl silným důkazem pro heliocentrický model sluneční soustavy. Historicky významné byly také přechody Venuše přes sluneční disk, které v 18. a 19. století umožnily první přesnější odhady vzdálenosti Země od Slunce.

🚀 Kosmický průzkum

Venuše byla cílem mnoha kosmických misí.

• Mariner 2 (): První úspěšný průlet kolem jiné planety v roce 1962, potvrdil vysoké povrchové teploty.
• Program Venera (): Série sovětských sond, které dosáhly mnoha prvenství. Venera 7 v roce 1970 jako první sonda měkce přistála na povrchu jiné planety a odeslala data. Venera 9 v roce 1975 pořídila první snímky povrchu.
• Pioneer Venus (): Dvojice sond (orbiter a atmosférické sondy) v roce 1978, které podrobně zkoumaly atmosféru a povrch.
• Program Vega (): V roce 1985 sondy Vega 1 a Vega 2 vypustily do atmosféry Venuše balóny, které studovaly její dynamiku.
• Magellan (): V letech 1990–1994 provedla detailní radarové mapování povrchu.
• Venus Express (): Evropská sonda, která v letech 2006–2014 zkoumala atmosféru planety z oběžné dráhy.

❓ Hypotézy o životě

Extrémní podmínky na povrchu Venuše (vysoká teplota a tlak) činí existenci životu, jak ho známe, vysoce nepravděpodobnou. Některé hypotézy však spekulují o možnosti existence mikrobiálního života v horních vrstvách atmosféry, přibližně 50 km nad povrchem, kde jsou teplota a tlak podobné pozemským. V roce 2020 byla oznámena detekce plynu fosfanu v atmosféře Venuše, což vyvolalo debatu, protože na Zemi je tento plyn spojen s biologickými procesy. Pozdější analýzy však tuto detekci zpochybnily a původ plynu zůstává nejasný.

💡 Pro laiky

• Proč je Venuše tak horká? Představte si, že si na sebe vezmete velmi tlustou deku z oxidu uhličitého. Tato deka (atmosféra) propustí sluneční světlo dovnitř, ale teplo, které planeta vyzařuje, už nepustí ven. Teplo se hromadí a planeta se ohřívá na extrémní teploty. Tomuto jevu se říká skleníkový efekt.
• Proč se Venuše točí "pozpátku"? Většina planet se točí stejným směrem, jakým obíhá kolem Slunce. Venuše se točí opačně a navíc velmi pomalu. Vědci si myslí, že v dávné minulosti se mohla srazit s obrovským vesmírným tělesem, které její rotaci zbrzdilo a obrátilo.
• Proč nevidíme její povrch? Venuše je zahalena do hustých, neprůhledných mraků, které jsou tvořeny kapičkami kyseliny sírové. Tyto mraky odrážejí většinu slunečního světla, a proto je Venuše na obloze tak jasná. K tomu, abychom viděli, co je pod nimi, musíme použít radar, který dokáže mraky "prosvítit".

📜 V kultuře a mytologii

Jako jeden z nejjasnějších objektů na obloze byla Venuše známa všem starověkým civilizacím. Byla spojována s božstvy lásky, krásy a plodnosti. Pro Římany to byla bohyně Venuše, pro Řeky Afrodita, pro Babyloňany Ištar. V mayské mytologii byla spojována s bohem Kukulkanem a její cykly byly klíčové pro jejich kalendář a astronomii. V moderní science fiction je Venuše častým námětem, často zobrazována jako nehostinný, pekelný svět.

Šablona:Aktualizováno