Venuše

Rozbalit box

Obsah boxu

Venuše je druhá planeta Sluneční soustavy, pojmenovaná po římské bohyni lásky a krásy Venuši. Je to terestrická planeta, co do velikosti a hrubé skladby velmi podobná Zemi; proto je někdy nazývána „sesterskou planetou“ Země. Její povrch je však zcela odlišný, tvořený rozsáhlými vulkanickými pláněmi a ukrytý pod hustou, toxickou atmosférou s extrémním skleníkovým efektem, který z ní dělá nejžhavější planetu ve Sluneční soustavě.

Jelikož je Venuše k Slunci blíže než Země, je na obloze vždy vidět v jeho blízkosti. Z tohoto důvodu ji lze ze Země pozorovat jen krátce před svítáním nebo po soumraku. V těchto obdobích je nejjasnějším objektem na obloze po Měsíci a je známá jako Večernice nebo Jitřenka.

🪐 Základní charakteristika

Venuše je s průměrem 12 104 km jen o málo menší než Země (asi 95 % průměru Země) a její hmotnost dosahuje přibližně 81,5 % hmotnosti Země. Obě planety mají také podobnou průměrnou hustotu a chemické složení. Tím však podobnosti končí.

Venuše nemá žádné přirozené měsíce ani prstence. Její magnetické pole je extrémně slabé ve srovnání se zemským, pravděpodobně kvůli velmi pomalé rotaci a absenci vnitřního dynama, jaké má Země.

궤 Orbitální vlastnosti

Venuše obíhá kolem Slunce ve střední vzdálenosti asi 108 milionů km a jeden oběh dokončí za 224,7 pozemského dne. Její oběžná dráha je nejméně excentrická ze všech planet Sluneční soustavy, je téměř dokonalým kruhem.

Jednou z největších zvláštností Venuše je její rotace. Otáčí se kolem své osy velmi pomalu – jeden siderický den na Venuši trvá 243 pozemských dnů, což je déle než její rok. Navíc se otáčí retrográdně, tedy opačným směrem než většina ostatních planet včetně Země. To znamená, že na Venuši vychází Slunce na západě a zapadá na východě. Kvůli kombinaci pomalé retrográdní rotace a oběhu kolem Slunce trvá jeden sluneční den (od jednoho východu Slunce k dalšímu) na Venuši přibližně 117 pozemských dnů.

🗺️ Povrch a geologie

Povrch Venuše je skryt pod neprůhlednou vrstvou mraků a byl zmapován až pomocí radarových technik, především americkou sondou Magellan na začátku 90. let 20. století.

Povrch je z geologického hlediska relativně mladý, odhaduje se na 300–600 milionů let. Dominují mu rozsáhlé vulkanické pláně pokryté lávovými proudy. Nachází se zde obrovské množství sopek, mnohem více než na Zemi. Nejvyšší hora Venuše, Maxwell Montes, je štítová sopka a tyčí se do výšky téměř 11 km nad okolní terén.

Kromě sopek se na Venuši nacházejí unikátní geologické útvary zvané koróny (coronae), což jsou velké, kruhové struktury vzniklé pravděpodobně výstupem horkého materiálu z pláště planety. Impaktních kráterů je na Venuši relativně málo, což podporuje teorii o nedávném globálním přetvoření povrchu vulkanickou aktivitou. Hustá atmosféra navíc chrání povrch před menšími meteoroidy, které v ní shoří dříve, než dopadnou.

☁️ Atmosféra a klima

Atmosféra Venuše je extrémně hustá a masivní. Tlak na povrchu je více než 92krát vyšší než na Zemi na úrovni mořské hladiny, což odpovídá tlaku v hloubce téměř 1 km pod hladinou oceánu.

Složení a skleníkový efekt

Atmosféra je tvořena přibližně z 96,5 % oxidem uhličitým a asi 3,5 % dusíkem. Právě masivní přítomnost oxidu uhličitého způsobuje extrémní, nekontrolovatelný skleníkový efekt. Sluneční záření proniká atmosférou a ohřívá povrch, ale tepelné záření vyzařované povrchem je hustou atmosférou zachyceno a nemůže uniknout zpět do vesmíru. Tento jev zvyšuje povrchovou teplotu o více než 400 °C.

Díky tomu je průměrná povrchová teplota na Venuši kolem 462 °C, což je více než na Merkuru, přestože je Merkur blíže ke Slunci. Teplota je na celé planetě téměř konstantní, a to jak mezi dnem a nocí, tak mezi rovníkem a póly, kvůli efektivnímu přenosu tepla hustou atmosférou.

Mračna

Venuše je zahalena do tří hlavních vrstev mraků, které se nacházejí ve výšce 48 až 70 km nad povrchem. Tato mračna nejsou tvořena vodní párou jako na Zemi, ale převážně kapičkami kyseliny sírové. Tato mračna jsou velmi reflexní a odrážejí asi 75 % slunečního světla, což je důvodem vysoké jasnosti Venuše na obloze. V horních vrstvách atmosféry vanou větry o rychlosti až 360 km/h, které oběhnou planetu za pouhé 4 pozemské dny.

📜 Historie pozorování a výzkumu

🔭 Raná pozorování

Venuše je díky své jasnosti známá od starověku. Různé kultury ji pozorovaly a dávaly jí jména, často spojená s božstvy krásy a lásky. Staří Řekové si mysleli, že se jedná o dva různé objekty – ranní hvězdu (Fosforos) a večerní hvězdu (Hesperos). Až Pythagoras údajně jako první pochopil, že jde o jedno a totéž těleso.

Klíčový objev učinil Galileo Galilei v roce 1610. Pomocí svého dalekohledu pozoroval, že Venuše prochází fázemi podobně jako Měsíc. Tento objev byl silným důkazem pro heliocentrický model Mikuláše Koperníka, protože geocentrický model nedokázal fáze Venuše vysvětlit.

🛰️ Éra kosmických sond

Venuše byla prvním cílem meziplanetárních kosmických sond.

• Mariner 2 (): V roce 1962 provedla první úspěšný průlet kolem jiné planety a potvrdila extrémně vysoké povrchové teploty.
• Program Venera (): Sovětský svaz se na Venuši zaměřil a dosáhl řady prvenství.
  • Venera 4 (1967) jako první provedla přímá měření v atmosféře.
  • Venera 7 (1970) se stala první sondou, která úspěšně přistála na povrchu jiné planety a vyslala data zpět na Zemi.
  • Venera 9 (1975) pořídila první černobílé snímky povrchu.
  • Venera 13 a Venera 14 (1982) pořídily první barevné snímky a provedly analýzu půdy.
• Pioneer Venus (): Dvojice sond z roku 1978, orbiter a atmosférické pouzdro, které podrobně zkoumaly atmosféru a povrch pomocí radaru.
• Program Vega (): V roce 1985 sondy Vega 1 a Vega 2 vypustily do atmosféry Venuše balóny, které zkoumaly její dynamiku.
• Magellan (): V letech 1990–1994 detailně zmapovala více než 98 % povrchu Venuše pomocí radaru s vysokým rozlišením. Naše současné znalosti o geologii Venuše pocházejí převážně z této mise.
• Venus Express (): Mise ESA, která v letech 2006–2014 zkoumala atmosféru planety z oběžné dráhy.
• Akatsuki (): Japonská sonda, která od roku 2015 studuje dynamiku atmosféry Venuše.

Podle údajů k roku 2025 jsou plánovány další mise k Venuši, například VERITAS a DAVINCI od NASA a EnVision od ESA, které mají za cíl detailněji prozkoumat geologii a atmosféru planety.

❓ Možnost života

S povrchovou teplotou přes 460 °C a drtivým tlakem je existence života na povrchu Venuše, jak ho známe, vyloučena. Tekutá voda, klíčová složka pro život, zde nemůže existovat.

V posledních letech se však objevily spekulace o možnosti existence mikrobiálního života v horních vrstvách atmosféry, přibližně 50–65 km nad povrchem. V této výšce je teplota (0–50 °C) a tlak (kolem 1 atmosféry) podobný pozemským podmínkám. Hypotetičtí mikrobi by mohli přežívat v kapičkách kyseliny sírové. V roce 2020 byla oznámena detekce plynu fosfanu v atmosféře Venuše, který je na Zemi produkován biologickými procesy. Tento objev byl však později zpochybněn a zůstává kontroverzní. Otázka života v mracích Venuše je stále otevřená a je jedním z cílů budoucích misí.

🌌 Venuše v kultuře

Jako jeden z nejjasnějších objektů na obloze hrála Venuše významnou roli v mytologii a astrologii po celém světě. V římské mytologii byla spojována s bohyní lásky, krásy a plodnosti. V mnoha kulturách symbolizovala ženský princip.

Ve science fiction byla Venuše dlouho zobrazována jako planeta džunglí a oceánů, podobná prehistorické Zemi, než kosmické sondy odhalily její skutečnou, nehostinnou podobu. Autoři jako Edgar Rice Burroughs nebo C. S. Lewis ji popisovali jako bujný, bažinatý svět. Po odhalení reality se Venuše stala v literatuře symbolem nehostinného a pekelného prostředí.

🤓 Pro laiky

• Retrográdní rotace: Představte si, že se Země točí jako káča jedním směrem. Venuše se točí přesně naopak. Kdybyste stáli na Venuši, viděli byste Slunce vycházet na západě. Proč tomu tak je, není zcela jasné, ale mohlo to být způsobeno obrovskou srážkou v dávné minulosti planety.
• Nekontrolovatelný skleníkový efekt: Na Zemi funguje skleníkový efekt jako přikrývka, která udržuje planetu teplejší, než by byla bez atmosféry. Na Venuši je tato "přikrývka" (tvořená hlavně oxidem uhličitým) tak neuvěřitelně tlustá, že zachytí téměř všechno teplo. Je to jako nechat auto na slunci se zavřenými okny, ale tisíckrát horší. Proto je na Venuši větší horko než v peci na pizzu.
• Atmosférický tlak: Tlak na povrchu Venuše je obrovský. Kdybyste tam mohli stát, cítili byste se, jako byste byli téměř kilometr pod vodou v oceánu. Tlak by vás okamžitě rozdrtil. Proto musí být sondy, které přistávají na Venuši, stavěny jako miniaturní ponorky.

Šablona:Aktualizováno