Válečný zajatec
Obsah boxu
--- Válečný zajatec (zkratka VZ, anglicky Prisoner of War, POW) je termín používaný pro příslušníka ozbrojených sil, milice nebo dobrovolných sborů, který je v době válečného konfliktu nebo ozbrojeného střetu zajat a držen v moci nepřátelské strany. Status válečného zajatce je definován Ženevskými úmluvami o zacházení s válečnými zajatci z roku 1949 a jejich dodatkovými protokoly, které stanovují práva a ochranu těchto osob.
---
✨ Právní status a ochrana
Hlavním mezinárodním právním dokumentem upravujícím status válečných zajatců je Třetí Ženevská úmluva (GCIII) z roku 1949, která nahradila předchozí úmluvy z let 1864, 1906 a 1929. Tato úmluva, k níž se připojila většina států světa, stanovuje komplexní soubor pravidel pro zacházení s válečnými zajatci od okamžiku zajetí až po jejich propuštění nebo repatriaci.
- Kdo je válečný zajatec? Dle Ženevských úmluv jsou válečnými zajatci osoby spadající do jedné z těchto kategorií:
- Příslušníci ozbrojených sil smluvní strany (státu), včetně milicí a dobrovolných sborů, které jsou součástí těchto sil.
- Příslušníci jiných milicí a dobrovolných sborů, včetně příslušníků organizovaných hnutí odporu, kteří splňují čtyři podmínky: mají velitele, nosí pevný rozeznávací znak, nosí zbraně otevřeně a dodržují válečné zákony a obyčeje.
- Příslušníci pravidelných ozbrojených sil, kteří prohlašují věrnost vládě nebo orgánu, který nebyl uznán zadržující mocností.
- Osoby doprovázející ozbrojené síly (např. civilní dodavatelé, váleční zpravodajové, členové posádek obchodních lodí), pokud k tomu mají povolení a dostanou se do moci nepřítele.
- Obyvatelé neokupovaného území, kteří se při přiblížení nepřítele spontánně chopí zbraní, aby se bránili, aniž by měli čas se zorganizovat v pravidelné ozbrojené síly, pokud nosí zbraně otevřeně a dodržují válečné zákony a obyčeje.
- Zahájení a ukončení statusu: Status válečného zajatce začíná okamžikem, kdy se osoba dostane do moci nepřítele. Končí jejím propuštěním nebo repatriací. Pokud osoba není válečným zajatcem, ale je zadržena, pak se na ni mohou vztahovat jiné části Ženevských úmluv (např. ochrana civilistů).
- Práva válečných zajatců: Mezi klíčová práva patří:
- Humánní zacházení: Zajatci musí být vždy humánně a důstojně. Zakázáno je mučení, ponižování, mrzačení, lékařské experimenty bez souhlasu.
- Ochrana před násilím: Nesmí být vystaveni násilí, zastrašování, urážkám ani zvědavosti veřejnosti.
- Právo na identitu: Mají právo uvést pouze své jméno, hodnost, datum narození a služební číslo. Ostatní informace nemusí poskytovat.
- Dostatečná strava, ubytování, oblečení a lékařská péče: Zadržující mocnost je povinna zajistit základní životní potřeby.
- Právo na korespondenci: Mají právo si dopisovat se svými rodinami a přijímat pomocné zásilky.
- Právo na kontrolu Mezinárodního výboru Červeného kříže (MVČK): Zástupci MVČK mají právo navštěvovat zajatecké tábory a hovořit se zajatci bez přítomnosti stráží.
- Zákaz nucené práce: Zajatci mohou být zaměstnáni na práci, která není spojena s vojenskými operacemi a není nebezpečná nebo ponižující. Důstojníci a někteří další nemusí pracovat vůbec.
- Povinnosti zadržující mocnosti: Zadržující mocnost je odpovědná za bezpečnost, blaho a dodržování práv zajatců.
- Repatriace: Po ukončení nepřátelství mají váleční zajatci právo na rychlou a bezpodmínečnou repatriaci. Zranění a nemocní zajatci by měli být repatriováni co nejdříve i během konfliktu.
---
🚨 Porušování práv válečných zajatců
Navzdory existenci Ženevských úmluv dochází k porušování práv válečných zajatců v mnoha konfliktech. Mezi nejčastější porušení patří:
- Mučení a špatné zacházení: Fyzické a psychické týrání, nelidské a ponižující zacházení.
- Popravy: Mimosoudní popravy zajatců jsou závažným válečným zločinem.
- Nedostatečné životní podmínky: Hladovění, nedostatek lékařské péče, nehygienické podmínky.
- Zákaz kontaktu: Odmítání umožnit zajatcům kontakt s rodinami nebo MVČK.
- Propaganda a zneužívání: Vystavování zajatců propagandě, nucení k prohlášením proti jejich vůli.
- Odmítání statusu válečného zajatce: Některé strany konfliktu se snaží obejít Ženevské úmluvy tím, že zajatcům odmítají přiznat status VZ, a zacházejí s nimi jako s teroristy nebo běžnými zločinci, čímž je zbavují právní ochrany.
Příklady nedávných konfliktů, kde jsou práva VZ předmětem sporu, zahrnují válku na Ukrajině a izraelsko-palestinský konflikt.
---
💡 Pro laiky
Válečný zajatec je prostě voják, který byl v době války zajat nepřítelem. Ale není to jen tak obyčejný vězeň! Mezinárodní pravidla, která se jmenují Ženevské úmluvy, říkají, jak se s takovým zajatcem musí zacházet.
Tyto úmluvy zajistí, že zajatec má právo na:
- Být lidsky zacházeno – žádné mučení, žádné ponižování.
- Dostat jídlo, vodu, oblečení a lékařskou pomoc.
- Říct jen jméno, hodnost, datum narození a číslo vojáka – nic víc nemusí.
- Poslat dopis domů a dostávat balíčky.
- Návštěvu od lidí z Červeného kříže, kteří kontrolují, jestli je s ním dobře zacházeno.
- Po válce by měl být co nejrychleji propouštěn domů.
Když se s válečným zajatcem zachází špatně, je to považováno za válečný zločin. To je důležité, protože i ve válce platí určitá pravidla, aby se minimalizovalo utrpení.
---