Přeskočit na obsah

Spin (fyzika)

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - fyzikální veličina

Spin je vnitřní moment hybnosti elementárních částic, složených částic (hadronů) a atomových jader. Jedná se o čistě kvantově mechanikální vlastnost, která nemá žádný přímý ekvivalent v klasické mechanice. Ačkoliv se někdy pro zjednodušení přirovnává k rotaci částice kolem vlastní osy, tato představa je nepřesná, protože elementární částice jsou považovány za bodové a jejich "rotace" by musela překročit rychlost světla.

Spin je jednou ze základních vlastností částic, podobně jako hmotnost nebo elektrický náboj. Jeho existence má dalekosáhlé důsledky, od struktury atomů a Pauliho vylučovacího principu až po moderní technologie, jako je magnetická rezonance (MRI) nebo spintronika.

Podle hodnoty spinu se částice dělí do dvou základních skupin:

📜 Historie a objev

Koncept spinu se zrodil ve 20. letech 20. století jako snaha vysvětlit některé nejasnosti v atomové spektroskopii a kvantové teorii.

🔬 Sternův-Gerlachův experiment

Klíčovým experimentálním důkazem existence spinu byl Sternův-Gerlachův experiment, provedený Ottou Sternem a Waltherem Gerlachem v roce 1922. V tomto experimentu byl svazek neutrálních atomů stříbra poslán skrz nehomogenní magnetické pole. Podle klasické fyziky se očekávalo, že magnetické momenty atomů jsou orientovány náhodně a na stínítku vytvoří souvislou stopu. Experiment však ukázal, že svazek se rozdělil na dva oddělené svazky.

Tento výsledek demonstroval tzv. prostorovou kvantizaci – moment hybnosti (a s ním spojený magnetický moment) nemůže nabývat libovolných orientací v prostoru, ale pouze několika diskrétních hodnot. V případě atomů stříbra byly pozorovány pouze dvě možné orientace, což bylo v rozporu s tehdejšími modely atomu.

💡 Hypotéza Uhlenbecka a Goudsmita

V roce 1925 navrhli George Uhlenbeck a Samuel Goudsmit hypotézu, že elektron má kromě svého orbitálního momentu hybnosti (daného pohybem kolem jádra) ještě vlastní, vnitřní moment hybnosti, který nazvali "spin". Představovali si ho jako rotaci elektronu kolem vlastní osy. Tato představa umožnila vysvětlit pozorované rozštěpení spektrálních čar (tzv. jemná struktura) a výsledky Sternova-Gerlachova experimentu.

🧑‍🔬 Teoretické zakotvení

Ačkoliv byla představa rotující kuličky problematická, koncept spinu se ukázal jako správný. Wolfgang Pauli v roce 1924 (ještě před Uhlenbeckem a Goudsmitem) zavedl pro elektron novou, dvouhodnotovou kvantovou vlastnost, aby zformuloval svůj Pauliho vylučovací princip, který vysvětluje strukturu elektronových obalů atomů a periodickou tabulku prvků.

Definitivní teoretické potvrzení přišlo v roce 1928, kdy Paul Dirac zformuloval svou relativistickou kvantovou teorii elektronu. Spin z této rovnice vyplynul zcela přirozeně jako důsledek spojení kvantové mechaniky a speciální teorie relativity, aniž by musel být uměle postulován.

⚛️ Kvantová podstata

Spin je vektorová veličina, ale v kvantovém světě se chová odlišně od klasických vektorů. Jeho velikost a orientace jsou kvantovány.

🔢 Kvantová čísla

Spin částice je popsán dvěma kvantovými čísly:

  • Spinové kvantové číslo (s): Určuje celkovou velikost spinu. Je to neměnná charakteristika daného typu částice. Například pro elektron, proton a neutron je s = 1/2, pro foton je s = 1 a pro Higgsův boson je s = 0. Velikost vektoru spinu |S| je dána vztahem:

|𝐒|=s(s+1) kde je redukovaná Planckova konstanta.

  • Magnetické spinové kvantové číslo (ms): Určuje projekci (složku) vektoru spinu do libovolně zvolené osy (typicky osy z). Může nabývat (2s + 1) hodnot od -s do +s v krocích po 1.
   *   Pro částici se spinem s = 1/2 (např. elektron) může ms nabývat dvou hodnot: +1/2 (označováno jako "spin nahoru" nebo ↑) a -1/2 ("spin dolů" nebo ↓).
   *   Pro částici se spinem s = 1 (např. foton) může ms nabývat tří hodnot: -1, 0, +1.

⬆️ Fermiony a bosony ⬇️

Rozdělení částic podle spinu na fermiony a bosony je jedním z nejzásadnějších principů v celé fyzice.

⚙️ Matematický popis

Přesný matematický popis spinu vyžaduje aparát kvantové mechaniky, zejména teorii operátorů a Lieových algeber.

матрица Pauliho matice

Pro nejdůležitější případ částic se spinem 1/2 (jako je elektron) se operátory složek spinu reprezentují pomocí tzv. Pauliho matic, což jsou komplexní matice 2x2. Vlastní stavy těchto matic odpovídají stavům "spin nahoru" a "spin dolů".

📜 Diracova rovnice

Jak již bylo zmíněno, Diracova rovnice byla první teorií, která plně zahrnula spin do rámce relativistické kvantové mechaniky. V této teorii není spin něco přidaného, ale přirozeně vyplývá z matematické struktury popisující chování relativistických částic. Rovnice také předpověděla existenci antihmoty (konkrétně pozitronu jako antičástice k elektronu).

💡 Aplikace a význam

Ačkoliv je spin abstraktní kvantový jev, jeho projevy a aplikace jsou všudypřítomné v moderní vědě a technologii.

🏥 Magnetická rezonance (MRI a NMR)

Zobrazování magnetickou rezonancí (MRI) je jednou z nejznámějších aplikací. Využívá spin protonů v jádrech atomů vodíku v lidském těle. V silném magnetickém poli se spiny protonů orientují. Působením rádiových vln o specifické frekvenci lze jejich orientaci dočasně změnit. Když se spiny vracejí do původního stavu, vysílají signál, který je detekován a počítačově zpracován do detailního obrazu měkkých tkání. Podobný princip, nukleární magnetická rezonance (NMR), se používá v chemii k analýze struktury molekul.

💻 Spintronika

Spintronika (spinová elektronika) je relativně nový obor, který se snaží využít kromě elektrického náboje elektronu i jeho spin. To umožňuje vývoj nových typů pamětí a senzorů. Příkladem je jev obří magnetorezistence (GMR), za jehož objev byla v roce 2007 udělena Nobelova cena za fyziku. Tento jev umožnil konstrukci vysoce citlivých čtecích hlav pro pevné disky, což vedlo k dramatickému nárůstu jejich kapacity. Moderní paměti typu MRAM (Magnetoresistive RAM) také využívají spin k ukládání informací.

⚛️ Kvantové počítače

Spin jednotlivých částic (např. elektronů nebo atomových jader) je jedním z hlavních kandidátů pro realizaci qubitu, základní jednotky informace v kvantových počítačích. Dva stavy spinu ("nahoru" a "dolů") mohou reprezentovat logické stavy 0 a 1. Díky principu kvantové superpozice může být qubit v obou stavech současně, což umožňuje provádět masivně paralelní výpočty.

🌌 Astrofyzika

Spin hraje klíčovou roli v chování extrémních vesmírných objektů. Stabilita bílých trpaslíků a neutronových hvězd proti gravitačnímu kolapsu je zajištěna tlakem degenerovaných fermionů (elektronů v bílých trpaslících, neutronů v neutronových hvězdách), který je přímým důsledkem Pauliho vylučovacího principu.

🤔 Pro laiky

Představit si spin je obtížné, protože v našem každodenním světě pro něj nemáme žádnou dobrou analogii. Zde je několik zjednodušených bodů, které mohou pomoci:

  • Není to skutečná rotace: Ačkoliv slovo "spin" znamená "otáčet se", není to rotace v klasickém smyslu. Elementární částice jako elektron nemají žádnou velikost, jsou to body. Kdyby se takový bod otáčel, aby měl pozorovaný moment hybnosti, jeho povrch by se musel pohybovat rychleji než světlo, což je nemožné.
  • Vnitřní vlastnost: Nejlepší je přemýšlet o spinu jako o základní, vestavěné vlastnosti částice, stejně jako je její hmotnost nebo elektrický náboj. Elektron má prostě spin 1/2, stejně jako má náboj -1. Tuto vlastnost nelze změnit ani "zastavit".
  • Malý kompas: Částice se spinem se chová jako maličký magnet (nebo kompas). Má svůj severní a jižní pól. Když tuto částici vložíme do vnějšího magnetického pole (jako když položíme kompas blízko velkého magnetu), její vnitřní magnet se nesrovná libovolně, ale "zaklapne" do jedné z mála povolených poloh. Pro elektron jsou to jen dvě polohy: buď zhruba souhlasně s polem ("spin nahoru"), nebo zhruba nesouhlasně ("spin dolů"). Nic mezi tím není povoleno. Právě toto "zaklapávání" do přesně daných poloh je podstatou kvantování spinu.
  • Dva druhy lidí: Rozdělení na fermiony a bosony si lze představit jako dva typy chování v davu. Fermiony jsou jako lidé, kteří si úzkostlivě střeží svůj osobní prostor – nikdy dva neobsadí stejné sedadlo v kině (Pauliho princip). Bosony jsou naopak velmi družné a klidně se jich neomezený počet shromáždí na jednom jediném místě. První typ tvoří pevnou strukturu (hmotu), druhý typ zprostředkovává síly a vytváří jevy jako laserové světlo.


Šablona:Aktualizováno