Sovětská hokejová reprezentace do 18 let
Šablona:Infobox Hokejová reprezentace Sovětská hokejová reprezentace do 18 let (rusky: Сборная СССР по хоккею с шайбой до 18 лет) byl národní výběr ledního hokeje tvořený hráči do 18 let, který reprezentoval Sovětský svaz (SSSR) na mezinárodní scéně v letech 1967 až 1991. Tento tým byl prvním stupněm v hierarchii legendární "Rudé mašiny" a sloužil jako klíčový filtr pro identifikaci supertalentů, kteří později dominovali světovému hokeji v kategorii dospělých.
V době existence Sovětského svazu se ještě nepořádalo oficiální Mistrovství světa do 18 let (to vzniklo až v roce 1999). Vrcholným turnajem pro tuto věkovou kategorii bylo Mistrovství Evropy juniorů v ledním hokeji (MEJ). Ačkoliv název napovídá, že šlo o kontinentální soutěž, vzhledem k absenci zámořských týmů (Kanada a USA neměly centralizované programy U18 a turnajů se neúčastnily) šlo fakticky o nejprestižnější turnaj této věkové kategorie na světě. Sovětský svaz byl jeho nejúspěšnějším účastníkem, když získal celkem 11 titulů mistra Evropy.
Týmem prošly prakticky všechny legendy sovětského hokeje. Právě zde, v kategorii osmnáctiletých, se poprvé na mezinárodní scéně objevila jména jako Vladislav Treťjak, Vjačeslav Fetisov, Igor Larionov, Pavel Bure nebo Alexandr Mogilnyj. Pro sovětský systém byl tento výběr klíčový – zatímco v kategorii do 20 let už se ladila taktika pro dospělé, v "osmnáctce" se kladl důraz na individuální dovednosti, bruslení a techniku, což byly atributy, kterými Sověti převyšovali zbytek světa.
📜 Historie a vývoj
🏒 Počátky a první rivalita (1967–1976)
Historie mládežnických šampionátů se začala psát v roce 1967 neoficiálním turnajem v sovětské Jaroslavli. O rok později, v roce 1968, se ve finském Tampere konalo první oficiální Mistrovství Evropy juniorů. Hned od počátku se ukázalo, kdo bude hlavním soupeřem Sovětů. Nebyli to Švédové ani Finové, ale Československo.
- 1968: První turnaj vyhrálo Československo, SSSR bral 🥈 stříbro. V brance Sovětů stál teprve šestnáctiletý Vladislav Treťjak, který byl vyhlášen nejlepším brankářem turnaje.
- 1969–1971: Sověti okamžitě odpověděli sérií tří zlatých medailí v řadě. V roce 1970 ve Švýcarsku Treťjak opět zářil a dovedl tým k titulu bez jediné porážky.
- 1973: Turnaj se hrál v Leningradu a domácí tým, v jehož útoku hrál Viktor Žluktov, nedal nikomu šanci. Byla to demonstrace síly sovětského systému před domácím publikem.
- 1975 a 1976: Další dvě zlata. V roce 1976 v Opavě a Kopřivnici (Československo) zazářil obránce Vjačeslav Fetisov, který byl vyhlášen nejlepším bekem turnaje. To byl moment, kdy svět poznal budoucího kapitána sborné.
⚔️ Přetahovaná s Československem a Švédskem (1977–1985)
Konec 70. a začátek 80. let přinesl vyrovnanější souboje. Ostatní evropské země začaly kopírovat sovětské tréninkové metody.
- 1977: Sověti skončili druzí za Švédskem.
- 1979: Až bronzová medaile byla vnímána v Moskvě jako neúspěch. Zlato bralo Československo s generací Vladimíra Růžičky.
- 1980 a 1981: Rychlý návrat na vrchol. V roce 1981 v Minsku, před zraky 12 000 diváků, Sověti deklasovali Československo a Švédsko. V útoku zářil Oleg Znarok (pozdější slavný trenér).
- 1983: Zlato v Norsku. V týmu se objevil brankář Jevgenij Bělošejkin a útočníci Igor Vjazmikin a Alexandr Černych.
⭐ Generace "Zlatých chlapců" (1988–1991)
Závěr existence Sovětského svazu přinesl možná nejsilnější generaci v historii juniorského hokeje.
- 1988 (Československo): Turnaj se hrál v Olomouci, Přerově a Vsetíně. Sověti měli v týmu Pavla Bureho a Alexandra Mogilného. Přesto skončili "až" 🥈 stříbrní za domácím výběrem ČSSR (Reichel, Jágr, Holík). Pavel Bure byl nejlepším útočníkem turnaje, nastřílel 10 gólů.
- 1989 (SSSR): Odplata na domácí půdě v Kyjevě. Tým vedený Burem (opět nejlepší útočník) získal suverénně 🥇 zlato. Byla to ukázka absolutní ofenzivní síly. Bure a jeho spoluhráči (např. Vjačeslav Kozlov) předváděli hokej z jiné planety.
- 1990 a 1991: Poslední dva roky existence SSSR přinesly dvě stříbra. V roce 1991 tým naposledy nastoupil s nápisem SSSR na hrudi.
🏭 Systém "Zlatý puk" a výběr talentů
Dominance sovětské osmnáctky nebyla dílem náhody, ale výsledkem masivního a propracovaného systému, který začínal už u malých dětí.
Zlatý puk (Zolotaja šajba)
V roce 1964 založil legendární trenér Anatolij Tarasov celostátní turnaj pro neregistrované děti "Zlatý puk". Miliony dětí po celém SSSR hrály hokej na dvorcích. Z tohoto obrovského síta skauti vybírali nejlepší talenty do sportovních škol (Djušor).
Internáty a dril
Vybraní hráči putovali do specializovaných internátních škol (nejznámější při CSKA Moskva nebo Dynamo Moskva).
- Režim: Život v těchto školách připomínal vojenský režim. Trénovalo se dvakrát až třikrát denně, důraz byl kladen na bruslení, akrobacii a techniku hole.
- Konkurence: V kategorii U16 a U17 probíhaly turnaje mezi regiony (Moskva, Ural, Sibiř), z nichž se rekrutovala reprezentace U18. Konkurence byla tak obrovská, že se do národního týmu často nedostali hráči, kteří by v jakékoliv jiné zemi byli hvězdami.
📊 Medailová bilance na MEJ (1968–1991)
Sovětský svaz se zúčastnil všech 24 ročníků MEJ v době své existence.
| Dekáda | 🥇 Zlato | 🥈 Stříbro | 🥉 Bronz | Celkem medailí |
|---|---|---|---|---|
| 1968–1979 | 6 | 5 | 1 | 12 (ze 12 možných) |
| 1980–1991 | 5 | 5 | 2 | 12 (ze 12 možných) |
| Celkem** | **11** | **10** | **3** | **24 |
Z tabulky vyplývá neuvěřitelný fakt: Sovětský svaz nikdy neodjel z turnaje bez medaile.
👥 Klíčové osobnosti a rekordy
Hráči, kteří zářili v U18
Mnoho hráčů si udělalo jméno právě na MEJ:
- Vladislav Treťjak: Trojnásobný účastník MEJ (což je u brankáře v této kategorii unikát), dvojnásobný mistr Evropy. Už v 16 letech chytal jako dospělý.
- Pavel Bure: "Ruská raketa" drží neoficiální rekordy v počtu gólů na turnajích MEJ. Jeho rychlost byla v této věkové kategorii nezastavitelná. V roce 1989 dal v 6 zápasech 10 gólů.
- Ilja Kovalčuk: Ačkoliv hrál až za Rusko (2000, 2001), je produktem sovětské školy. V historických tabulkách navázal na Bureho.
- Alexandr Mogilnyj: Technický génius, který v U18 převyšoval soupeře myšlením.
Trenéři
Za úspěchy stáli i trenéři, kteří se specializovali na mládež:
- Nikolaj Epstein: Legendární trenér Chimiku Voskresensk, který vedl i juniorské výběry.
- Vitalij Jerfilov: Trenér, který objevil Treťjaka a vedl úspěšné výběry v 70. letech.
- Jan Kameněckij: Dlouholetý trenér mládežnických sborných.
🌍 Srovnání se světem (MEJ vs. neexistující MSJ)
Často se vede debata, zda by SSSR dominoval i v případě, že by existovalo MS U18 s účastí Kanady.
- Argument pro SSSR: Sovětští hráči v 17 letech už často trénovali s dospělými týmy v nejvyšší sovětské lize. Byli fyzicky vyspělejší a sehranější (trénovali spolu celoročně) než kanadští výběry, které by se skládaly z hráčů juniorských lig (CHL).
- Vzájemné zápasy: Na turnajích v Kanadě (např. v Quebecu), kam SSSR U18 jezdil, byly zápasy s kanadskými výběry vyrovnané, ale Sověti často vítězili díky lepší organizaci hry.
📉 Konec jedné éry
Posledním turnajem sovětské osmnáctky bylo MEJ 1991 v československém Prešově. Tým skončil druhý za Československem. Po rozpadu SSSR v prosinci 1991 nastoupil v roce 1992 tým pod hlavičkou Společenství nezávislých států (SNS)** a skončil třetí. Od roku 1993 převzalo nástupnictví **Rusko. Ačkoliv Rusko pokračuje v tradici a získává medaile, absolutní dominance, jakou měla sovětská "osmnáctka" v 70. a na počátku 80. let, se už nikdy neopakovala. Rozpad centralizovaného systému "Zlatého puku" a odchody hráčů do zámoří v raném věku změnily dynamiku ruského mládežnického hokeje.
Pro laiky
Sovětská hokejová reprezentace do 18 let byla něco jako "Hogwarts pro hokejisty". Byl to elitní výběr, kam se dostali jen ti nejlepší z milionů dětí v celém Sovětském svazu. Zatímco v jiných zemích (jako Kanada) kluci v tomto věku hrají hlavně pro zábavu nebo v klubech, v SSSR už to byli malí vojáci. Bydleli na internátech, trénovali třikrát denně a jejich jediným cílem bylo vyhrát. Proto na Mistrovství Evropy (což bylo tehdy jako Mistrovství světa, protože Kanada nejezdila) vyhráli 11krát zlato. Bylo skoro nemožné je porazit. Jediný, kdo to pravidelně dokázal, byli Čechoslováci (my), protože jsme měli podobný systém a obrovskou motivaci porazit "okupanty". Z této sovětské "osmnáctky" vzešly hvězdy jako Treťjak nebo Bure, které pak znal celý svět.