Přeskočit na obsah

Pohár mistrů evropských zemí

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox soutěž Pohár mistrů evropských zemí (zkráceně PMEZ, anglicky European Champion Clubs' Cup nebo jen European Cup) byla v letech 1955 až 1992 nejprestižnější evropská klubová fotbalová soutěž. Předchůdce dnešní Ligy mistrů UEFA, PMEZ, byl založen v roce 1955 a původně se ho mohly účastnit pouze vítězové domácích lig a obhájce trofeje. Soutěž se hrála čistě vyřazovacím systémem, kdy se dva týmy utkaly doma a venku a vítěz postoupil do dalšího kola.

V sezóně 1991/92 byl zaveden prvek základních skupin a od ročníku 1992/93 byla soutěž kompletně reorganizována a přejmenována na Ligu mistrů UEFA.

⏳ Historie

👑 Dominance Realu Madrid (1955–1960)

Soutěž vznikla v roce 1955, z velké části z iniciativy francouzského sportovního novináře Gabriela Hanota. První ročník se konal v sezóně 1955/56 a historicky prvním vítězem se stal Real Madrid. Španělský velkoklub následně dominoval evropskému fotbalu a získal prvních pět ročníků soutěže v řadě, což je dodnes nepřekonaný rekord. V jeho dresu tehdy zářily hvězdy jako Alfredo Di Stéfano, Ferenc Puskás nebo Francisco Gento.

🌍 Nadvládu přebírají další země (60. léta)

Počátkem 60. let převzaly hegemonii jiné kluby. Dvakrát za sebou triumfovala portugalská Benfica Lisabon v čele s legendárním Eusébiem. Následně se na vrchol dostaly italské týmy – dvakrát AC Milán a dvakrát Inter Milán. V roce 1967 se stal prvním britským vítězem skotský Celtic FC s týmem přezdívaným "Lisabonští lvi", který byl složen výhradně z hráčů narozených v okruhu 30 mil od Glasgowa. O rok později pohár získal Manchester United jako první anglický klub.

🇳🇱 Nizozemská a německá éra (70. léta)

Sedmdesátá léta patřila nejprve nizozemským a poté německým klubům. Éru odstartoval Feyenoord v roce 1970, načež následoval hattrick Ajaxu Amsterdam (1971–1973) s filozofií "totálního fotbalu" a hvězdou Johanem Cruijffem. Na Ajax navázal třemi tituly v řadě (1974–1976) západoněmecký FC Bayern Mnichov, jehož osu tvořili hráči jako Franz Beckenbauer, Gerd Müller a Sepp Maier.

🏴󠁧󠁢󠁥󠁮󠁧󠁿 Anglická dominance (konec 70. a začátek 80. let)

Konec 70. a začátek 80. let byl ve znamení dominance anglických klubů. Mezi lety 1977 a 1982 získaly anglické týmy šest titulů v řadě: třikrát Liverpool FC, dvakrát Nottingham Forest a jednou Aston Villa. Tuto éru poznamenala tragédie na stadionu Heysel v Bruselu v roce 1985, kde před finále mezi Juventusem a Liverpoolem zemřelo 39 fanoušků. Následkem byl pětiletý zákaz účasti anglických klubů v evropských pohárech.

🔚 Konec jedné éry (konec 80. a začátek 90. let)

V posledních letech existence PMEZ se na trůn vrátily kluby jako AC Milán, který pod vedením Arriga Sacchiho dvakrát zvítězil (1989, 1990), a také se objevili noví vítězové jako Steaua Bukurešť (1986), FC Porto (1987), PSV Eindhoven (1988) a Crvena zvezda Bělehrad (1991). Poslední ročník PMEZ v sezóně 1991/92 vyhrála FC Barcelona, když ve finále porazila Sampdorii Janov gólem Ronalda Koemana v prodloužení.

📜 Formát soutěže

Pohár mistrů evropských zemí se hrál od svého vzniku až do roku 1991 výhradně vyřazovacím systémem (play-off).

  • Účastníci: Soutěže se účastnili mistři všech národních ligových soutěží, které byly členy UEFA, plus obhájce trofeje z předchozího ročníku.
  • Herní systém: Dva týmy proti sobě sehrály dva zápasy – jeden doma a jeden venku. Tým s lepším celkovým skóre z obou zápasů postoupil do dalšího kola. V případě rovnosti skóre platilo pravidlo o větším počtu vstřelených gólů na hřišti soupeře (od sezóny 1968/69). Pokud ani toto pravidlo nerozhodlo, následovalo prodloužení, případně penaltový rozstřel.
  • Finále: Finálový zápas se hrál na jediný zápas na předem určeném neutrálním stadionu.

V sezóně 1991/92, posledním ročníku pod starým názvem, byl formát poprvé upraven. Po druhém kole následovaly dvě základní skupiny, jejichž vítězové postoupili přímo do finále. Tento model se stal předzvěstí formátu nové Ligy mistrů.

🏆 Přehled finálových zápasů

Přehled vítězů a finalistů PMEZ (1955–1992)
Sezóna Vítěz Výsledek Poražený finalista Stadion Město
1955/56 Real Madrid 4–3 Stade de Reims Parc des Princes Paříž
1956/57 Real Madrid 2–0 ACF Fiorentina Estadio Santiago Bernabéu Madrid
1957/58 Real Madrid 3–2 (prodl.) AC Milán Heysel Stadium Brusel
1958/59 Real Madrid 2–0 Stade de Reims Neckarstadion Stuttgart
1959/60 Real Madrid 7–3 Eintracht Frankfurt Hampden Park Glasgow
1960/61 Benfica Lisabon 3–2 FC Barcelona Wankdorf Stadium Bern
1961/62 Benfica Lisabon 5–3 Real Madrid Olympisch Stadion Amsterdam
1962/63 AC Milán 2–1 Benfica Lisabon Wembley Stadium Londýn
1963/64 Inter Milán 3–1 Real Madrid Praterstadion Vídeň
1964/65 Inter Milán 1–0 Benfica Lisabon San Siro Milán
1965/66 Real Madrid 2–1 Partizan Bělehrad Heysel Stadium Brusel
1966/67 Celtic FC 2–1 Inter Milán Estádio Nacional Lisabon
1967/68 Manchester United 4–1 (prodl.) Benfica Lisabon Wembley Stadium Londýn
1968/69 AC Milán 4–1 AFC Ajax Estadio Santiago Bernabéu Madrid
1969/70 Feyenoord 2–1 (prodl.) Celtic FC San Siro Milán
1970/71 AFC Ajax 2–0 Panathinaikos FC Wembley Stadium Londýn
1971/72 AFC Ajax 2–0 Inter Milán De Kuip Rotterdam
1972/73 AFC Ajax 1–0 Juventus FC Stadion Crvena Zvezda Bělehrad
1973/74 FC Bayern Mnichov 1–1, 4–0 (opak.) Atlético Madrid Heysel Stadium Brusel
1974/75 FC Bayern Mnichov 2–0 Leeds United Parc des Princes Paříž
1975/76 FC Bayern Mnichov 1–0 AS Saint-Étienne Hampden Park Glasgow
1976/77 Liverpool FC 3–1 Borussia Mönchengladbach Stadio Olimpico Řím
1977/78 Liverpool FC 1–0 Club Brugge Wembley Stadium Londýn
1978/79 Nottingham Forest 1–0 Malmö FF Olympiastadion Mnichov
1979/80 Nottingham Forest 1–0 Hamburger SV Estadio Santiago Bernabéu Madrid
1980/81 Liverpool FC 1–0 Real Madrid Parc des Princes Paříž
1981/82 Aston Villa 1–0 FC Bayern Mnichov De Kuip Rotterdam
1982/83 Hamburger SV 1–0 Juventus FC Olympijský stadion Athény
1983/84 Liverpool FC 1–1 (4–2 pen.) AS Řím Stadio Olimpico Řím
1984/85 Juventus FC 1–0 Liverpool FC Heysel Stadium Brusel
1985/86 Steaua Bukurešť 0–0 (2–0 pen.) FC Barcelona Estadio Ramón Sánchez Pizjuán Sevilla
1986/87 FC Porto 2–1 FC Bayern Mnichov Praterstadion Vídeň
1987/88 PSV Eindhoven 0–0 (6–5 pen.) Benfica Lisabon Neckarstadion Stuttgart
1988/89 AC Milán 4–0 Steaua Bukurešť Camp Nou Barcelona
1989/90 AC Milán 1–0 Benfica Lisabon Praterstadion Vídeň
1990/91 Crvena zvezda 0–0 (5–3 pen.) Olympique de Marseille Stadio San Nicola Bari
1991/92 FC Barcelona 1–0 (prodl.) UC Sampdoria Wembley Stadium Londýn

📊 Statistiky a rekordy

📈 Klubové rekordy

👤 Individuální rekordy

🇨🇿 Česká stopa

Československé kluby pravidelně startovaly v PMEZ a zanechaly v soutěži výraznou stopu.

  • Sparta Praha: Největšího úspěchu dosáhla v sezóně 1991/92, kdy v "nultém" ročníku Ligy mistrů postoupila do semifinálové skupiny, kde skončila na druhém nepostupovém místě za pozdějším vítězem Barcelonou.
  • Dukla Praha: V sezóně 1966/67 postoupila Dukla až do semifinále, kde byla vyřazena pozdějším vítězem, skotským Celtikem Glasgow.
  • TJ Vítkovice: V ročníku 1986/87 se ostravský klub postaral o senzaci, když ve druhém kole vyřadil francouzského mistra Paris Saint-Germain.

💡 Pro laiky

Představte si, že každá země v Evropě má svou vlastní fotbalovou ligu, jako je v Česku první liga. Na konci každé sezóny se stane jeden tým mistrem své země. Pohár mistrů evropských zemí byl turnaj, kde se všichni tito mistři jednou za rok sešli, aby si to mezi sebou rozdali a zjistili, který klub je absolutně nejlepší v celé Evropě. Bylo to jako mistrovství Evropy, ale pro kluby místo pro národní týmy. Hrálo se stylem "buď vyhraj, nebo leť domů" – dva týmy proti sobě hrály dva zápasy, a kdo dal v součtu víc gólů, šel dál. Takhle to pokračovalo, dokud nezbyli poslední dva, kteří si to rozdali ve velkém finále o slavnou trofej. V roce 1992 se soutěž přejmenovala a trochu změnila pravidla, a od té doby ji známe jako Ligu mistrů.

🔗 Související články

Zdroje

Poháry Bauer BetArena.cz Wikipedia Masarykova univerzita Sport.cz