Okres Zlín

Okres Zlín
Sídlo	Zlín
Stát
Název	Okres Zlín
Kraj	Zlínský kraj
Počet městysů	1
Mapa	ano
Počet obyvatel	191 583
Počet obcí	91
Počet měst	10
Rozloha	1 045,26

Okres Zlín (v historickém období let 1949 až 1990 oficiálně označovaný jako okres Gottwaldov) je územně-správní jednotka v centrální a východní části Zlínského kraje v České republice. Z geografického hlediska leží na jihovýchodní Moravě a svou jihovýchodní hranicí tvoří státní hranici se Slovenskou republikou. S celkovou rozlohou 1 045,26 kilometrů čtverečních se jedná o druhý plošně největší okres kraje (pokrývá přibližně 26 % jeho rozlohy). S počtem obyvatel přesahujícím 191 tisíc osob a průměrnou hustotou zalidnění 183 obyvatel na kilometr čtvereční zaujímá z hlediska lidnatosti v kraji první místo.

Správním, hospodářským a kulturním centrem okresu je statutární město Zlín. Okres sousedí se všemi zbývajícími okresy Zlínského kraje: na severozápadě sdílí hranici s okresem Kroměříž, na severovýchodě s okresem Vsetín a na jihozápadě s okresem Uherské Hradiště. Bývalý okresní úřad ve Zlíně ukončil svou činnost 31. prosince 2002, nicméně území okresu zůstává zachováno pro účely justice, státní statistiky, činnosti policie a některých dalších státních institucí. Výkon všeobecné státní správy je od roku 2003 přenesen na takzvané obce s rozšířenou působností.

🗓 Současnost

Podle statistických dat z roku 2026 a uzávěrek z roku 2025 je okres Zlín regionem s vysoce stabilním ekonomickým prostředím a nadprůměrnými výsledky na trhu práce. Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) a Úřadu práce z konce června 2026 vykazoval okres Zlín podíl nezaměstnaných osob na úrovni 3,32 %. Tato hodnota představovala nejen nejnižší nezaměstnanost v rámci Zlínského kraje (ve srovnání s okresem Vsetín s 5,40 %), ale rovněž čtvrtou nejnižší hodnotu ze všech 77 okresů v České republice.

Ke statistickým a územním změnám došlo naposledy k 1. lednu 2021. Na základě Zákona č. 51/2020 Sb., o územně správním členění státu, došlo k úpravě historických anomálií na pomezí okresů. Obce Valašské Příkazy a Študlov s celkovou výměrou 11,76 kilometrů čtverečních byly administrativně přesunuty z okresu Vsetín do okresu Zlín. Tímto legislativním krokem se rozloha zlínského okresu zvětšila z původních 1 034 kilometrů čtverečních na současných 1 045 kilometrů čtverečních.

V letech 2025 a 2026 se region potýkal se strukturálním stárnutím obyvatelstva, což dokládá kontinuální nárůst průměrného věku obyvatel, který v roce 2026 dosáhl hodnoty 43,4 let. Hospodářská sféra se v současnosti koncentruje na transformaci z těžkého a tradičního zpracovatelského průmyslu k přesnému strojírenství, gumárenství, plastikářství a rozvoji IT technologií, jejichž inkubátory vznikají v areálu bývalých baťovských závodů ve Zlíně.

⏳ Historie a vývoj okresu

Strukturální zrod okresu jako administrativní jednotky spadá do poloviny 19. století, ačkoliv tehdy Zlín neplnil roli okresního města. V roce 1850, při zřízení takzvaných politických okresů, patřilo území dnešního okresu z větší části pod správu okresu Holešov a částečně pod Uherské Hradiště. Samostatný soudní okres Zlín zahájil činnost v roce 1913.

Klíčovým datem pro správní samostatnost oblasti je 1. říjen 1935. Tehdy byl na základě vládního nařízení č. 104/1935 Sb. vytvořen nový politický okres Zlín. Toto rozhodnutí přímo reflektovalo enormní urbanistický a průmyslový růst města Zlína, vyvolaný masivní expanzí obuvnické firmy založené podnikatelem Tomášem Baťou. Město i jeho okolí se během dvacátých a třicátých let 20. století transformovaly z agrární oblasti na globální centrum lehkého průmyslu, což si vyžádalo odpovídající administrativní zázemí. Tehdejší politický okres Zlín integroval i území spadající pod soudní okres Vizovice.

Po komunistickém převratu v roce 1948 došlo k zásadní ideologické i teritoriální změně. Dne 1. ledna 1949 bylo město Zlín oficiálně přejmenováno na Gottwaldov (k poctě komunistického prezidenta Klementa Gottwalda). V důsledku toho byl celý okres přejmenován na okres Gottwaldov. Další plošná územní reforma proběhla v roce 1960. Při ní byl okres Gottwaldov výrazně rozšířen – bylo k němu připojeno území zrušeného okresu Valašské Klobouky a části dalších okolních zrušených okresů, čímž okres získal víceméně dnešní geografický rozsah až k hranicím se Slovenskem.

K návratu k historickému názvu Zlín došlo záhy po sametové revoluci. K 1. lednu 1990 bylo městu navráceno jeho původní jméno a v souladu s tím došlo k 17. červnu 1990 ke změně názvu okresu zpět na okres Zlín. K 31. prosinci 2002 byly v České republice zrušeny okresní úřady, a správa přešla na obce s rozšířenou působností.

🌍 Geografie a přírodní poměry

Okres Zlín se vyznačuje vysokou geomorfologickou a přírodní rozmanitostí. Reliéf území je převážně členitý, pahorkatý až hornatý, s výjimkou úzkého pásu rovin v západní části. Geologické podloží je tvořeno převážně pískovci a jílovci takzvaného magurského flyše, což limituje propustnost půdy a ovlivňuje zadržování podzemních vod.

Západní okraj okresu (především okolí města Otrokovice a Napajedla) spadá do geomorfologického celku Dolnomoravský úval a Hornomoravský úval. Toto území, označované jako Pomoraví, je rovinaté, klimaticky nejteplejší a nejvhodnější pro intenzivní zemědělství. Směrem na východ terén stoupá do pahorkatin a vrchovin. Centrální část vyplňuje Vizovická vrchovina. Na severovýchodě zasahují do okresu Hostýnské vrchy. Jihovýchodní část okresu, tvořící hranici se Slovenskem, je reprezentována masivem Bílých Karpat. Právě v tomto pohoří se nachází nejvyšší bod celého okresu – vrchol Průklesy s nadmořskou výškou 836 metrů nad mořem. Nejnižším bodem je hladina řeky Moravy u Napajedel (přibližně 188 m n. m.).

Hydrologickou osou západní části je jedna z největších českých řek, Morava. Přímo na území okresu pramení řeka Dřevnice, která odvodňuje podstatnou část území (včetně Zlína) a v Otrokovicích se jako levostranný přítok vlévá do Moravy. Dalšími významnějšími toky jsou Olšava a Vlára v jižních partiích.

Zlínsko nedisponuje průmyslově využitelnými ložisky strategických nerostných surovin (ložiska ropy a zemního plynu existují, avšak bez širšího průmyslového využití). V omezené míře se zde těží stavební kámen, štěrkopísky a cihlářské hlíny (např. Malenovice). Okres je naopak mimořádně bohatý na výskyt minerálních pramenů, především přírodních uhličitých vod. Ty se koncentrují zejména v okolí lázeňského města Luhačovice, kde vyvěrá světoznámá Vincentka a další léčebné prameny. Na ochranu přírodních hodnot bylo v okrese vyhlášeno 123 chráněných území či zón různého stupně.

📊 Demografie a vývoj počtu obyvatel

Z demografického hlediska žije v okrese Zlín dlouhodobě více než 191 tisíc obyvatel. V rámci Zlínského kraje představuje tento počet téměř třetinu veškeré krajské populace. Region leží na pomezí tří výrazných moravských národopisných oblastí – Valašska, Slovácka a Hané, přičemž největší část okresu svým kulturním a historickým charakterem inklinuje k Valašsku.

Obyvatelstvo okresu čelí dlouhodobému celostátnímu trendu demografického stárnutí. Podle dat z roku 2025 a 2026 tvoří obyvatelé starší 65 let již více než 21,27 % populace, zatímco děti do 15 let reprezentují přibližně 15,00 % obyvatelstva. Tento nepoměr se odráží ve zvyšujícím se průměrném věku. Zatímco v roce 2004 činil průměrný věk v okrese 38,8 let, v roce 2026 se tato hodnota posunula na 43,4 let. Z hlediska genderového rozložení tvoří ženy 51 % celkové populace.

Následující tabulka dokumentuje meziroční vývoj celkového počtu obyvatel a průměrného věku v okrese Zlín od roku 2004 do roku 2026, vycházející ze sumarizovaných dat ČSÚ (data nereprezentují výběrové roky, ale kompletní kontinuální časovou řadu bez vynechání jediného roku, dle stavu hlášeného k příslušnému datu):

Rok	Počet obyvatel	Průměrný věk
2004	194 865	38,8
2005	194 110	39,0
2006	193 804	39,2
2007	193 557	39,5
2008	193 780	39,7
2009	193 939	39,9
2010	193 712	40,2
2011	193 922	40,3
2012	193 654	40,5
2013	193 330	40,8
2014	192 910	41,0
2015	192 599	41,2
2016	192 635	41,5
2017	192 528	41,7
2018	192 468	41,8
2019	192 522	42,0
2020	192 458	42,3
2021	191 767	42,4
2022	188 987	42,5
2023	192 333	42,5
2024	192 297	42,8
2025	192 025	43,2
2026	191 583	43,4

Z dat je prokazatelný pomalý, avšak setrvalý úbytek obyvatel. V samotném krajském městě Zlín klesl počet obyvatel za deset let z více než 75 tisíc k hranici necelých 74 tisíc v roce 2026. Úbytek je způsoben částečně přirozenou mortalitou a částečně migrací mladé generace do větších center mimo kraj (Brno, Praha).

💼 Hospodářství a průmysl

Ekonomická základna okresu Zlín je historicky unikátní. Až do přelomu 19. a 20. století se jednalo o periferní zemědělskou oblast. Explozivní rozvoj přinesla expanze obuvnických závodů rodiny Baťů ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Koncern ve Zlíně a Otrokovicích vytvořil masivní průmyslové kapacity, postavené nejen na výrobě bot, ale na rozsáhlé vertikální integraci – vznikla přidružená výroba pneumatik, chemického zpracování kůže, papírenský průmysl, výroba letadel či filmové ateliéry.

Po znárodnění v roce 1945 a v období socialismu (1948–1989) na tyto tradice navázaly státní podniky, mezi než patřil gigant Svit (obuvnictví), Barum v Otrokovicích (gumárenství), Fatra Napajedla (zpracování plastů) a ZPS Zlín (strojírenství).

V moderní době po roce 1990 a zejména na počátku 21. století se ekonomika radikálně transformovala. Velkokapacitní těžká výroba obuvi na území okresu téměř zanikla, avšak obrovský rozmach zaznamenalo plastikářství, gumárenství (společnost Continental Barum Otrokovice je jedním z největších světových producentů pneumatik), kovoobrábění a výroba precizních strojních zařízení. Značný podíl v tvorbě HDP má rovněž segment služeb a lázeňství, reprezentovaný společností Lázně Luhačovice. Na území okresu působí na dvanáct tisíc registrovaných aktivních firem a právnických osob. Nezaměstnanost se daří udržovat na velmi nízké úrovni, což je dáno vysokou hustotou drobných výrobních subjektů a podnikavostí obyvatel, jež je často označována jako baťovské dědictví.

🏛️ Administrativní členění

Území okresu Zlín se skládá z celkem 91 samostatných obcí. Struktura osídlení se vyznačuje vysokou koncentrací obyvatel ve městech (míra urbanizace přesahuje 65 %) a hustou sítí menších venkovských sídel v členitějším reliéfu hor.

Na základě Zákona č. 314/2002 Sb. je území okresu pro výkon přenesené působnosti státní správy rozděleno do pěti správních obvodů obcí s rozšířenou působností (ORP):

ORP Zlín
ORP Otrokovice
ORP Luhačovice
ORP Valašské Klobouky
ORP Vizovice

Z hlediska pověřených obecních úřadů (POÚ) je okres členěn do 8 celků (kromě výše zmíněných měst mají POÚ také Napajedla, Slavičín a Brumov-Bylnice).

Na území okresu Zlín se k roku 2026 nachází 10 sídel se statusem města a 1 sídlo se statusem městyse. Následující tabulka uvádí kompletní seznam všech těchto městských celků v okrese, včetně jejich formálního statusu a orientačního počtu obyvatel v aktuálním období (pokud pro specifická města nejsou dostupná přesná data pro poslední rok, je tato skutečnost v souladu s pravidly analytického zpracování přiznána):

Název města / městyse	Status	Počet obyvatel
Zlín	statutární město	74 917
Otrokovice	město	17 239
Napajedla	město	6 981
Slavičín	město	6 168
Brumov-Bylnice	město	data nejsou dostupná
Luhačovice	město	data nejsou dostupná
Valašské Klobouky	město	data nejsou dostupná
Vizovice	město	data nejsou dostupná
Slušovice	město	data nejsou dostupná
Fryšták	město	data nejsou dostupná
Pozlovice	městys	data nejsou dostupná

Ostatních 80 sídel v okrese má standardní status obce.

🛣️ Doprava a infrastruktura

Okres Zlín byl historicky vnímán jako dopravně izolovaný z důvodu kopcovitého terénu a chybějící návaznosti na dálniční síť. Tento deficit je postupně odstraňován.

Silniční páteř tvoří dálnice D55, která v současnosti protíná západní část okresu a slouží jako obchvat Otrokovic s napojením na dálniční síť přes sousední Hulín a Kroměříž k Brnu či Ostravě. Směrem od dálnice D55 do centra Zlína a dále na východ k hranicím se Slovenskem (přes Vizovice a Horní Lideč) vede silnice I. třídy I/49. Jižní částí okresu (přes Valašské Klobouky) prochází strategická silnice I/50 spojující Brno s Trenčínem.

Železniční doprava stojí primárně na páteřním druhém tranzitním železničním koridoru, součásti historické Ferdinandky (trať 330 Přerov – Břeclav), která protíná západní okraj okresu (uzlové stanice Otrokovice a Napajedla). Do samotného krajského města Zlína a dále do Vizovic vede pouze jednokolejná neelektrizovaná regionální trať (č. 331), jejíž modernizace se plánuje již několik dekád.

Veřejná autobusová doprava v okrese je masivně organizována v rámci Integrovaného dopravního systému Zlínského kraje (IDZK). Města Zlín a Otrokovice sdílejí společný dopravní podnik (DSZO), který kromě autobusů provozuje i rozsáhlou, vysoce ekologickou trolejbusovou síť. V oblasti volnočasové dopravy je nutné zmínit Baťův kanál (průplav Otrokovice – Rohatec), historickou technickou památku určenou původně pro transport lignitu z dolů na Hodonínsku do otrokovických elektráren. V současnosti je plně využíván pro rekreační vodní plavbu.

💡 Pro laiky

Pojem "okres" může být v dnešní době pro mnoho lidí matoucí. Až do roku 2002 byly okresy klíčovými správními jednotkami – ve Zlíně sídlil "Okresní úřad", na kterém si obyvatelé vyřizovali od pasů přes stavební povolení úplně vše. K 31. prosinci 2002 však tyto centrální okresní úřady v celé České republice fyzicky zanikly. Běžný občan dnes slovo "okres" při komunikaci s úřady už vůbec nepotřebuje. Veškerou moc od nich převzaly takzvané obce s rozšířenou působností (zkráceně ORP). Pokud tedy někdo bydlí například ve Valašských Kloboukách (což je územně stále okres Zlín), za vyřizováním občanského průkazu už necestuje desítky kilometrů do Zlína, ale vyřídí jej přímo na radnici ve Valašských Kloboukách. Přesto na mapách, v adresách firem, ve statistických tabulkách a v registrech soudů hranice okresů stále existují a s územím se nadále pracuje jako se statistickým a soudním celkem.

Dalším odborným pojmem, na který v souvislosti s geografií Zlínska opakovaně narazíte, je takzvaný "magurský flyš" (geologické podloží části Karpat a Hostýnských vrchů). Zjednodušeně si jej můžeme představit jako ztvrdlý dort složený ze stovek střídajících se tenkých vrstev písku (pískovec) a nepropustného jílu (jílovec), které vznikly v pravěku na dně oceánu. Zatímco například v jižních Čechách je pod povrchem propustný písek a pískovec, který do sebe vcucne a hluboko pod zemí uloží obrovské zásoby dešťové vody, vrstvy jílu ve zlínském flyši fungují jako absolutně nepropustná folie. Když ve Zlínském okrese prudce zaprší, voda po tomto nepropustném podloží ihned stéká z kopců dolů do koryt potoků. Proto zde při letních lijácích dochází rychle k bleskovým povodním, ale naopak během parného léta bez deště potoky rychle vysychají, protože je nedotuje žádná stálá podzemní voda.

Zdroje