Nová Francie

Rozbalit box

Obsah boxu

Nová Francie (francouzsky Nouvelle-France) byla rozlehlá oblast v Severní Americe, kterou v letech 1534 až 1763 kolonizovala Francie. Na svém vrcholu v roce 1712 se Nová Francie rozkládala od Newfoundlandu po Skalnaté hory a od Hudsonova zálivu po Mexický záliv. Toto obrovské území bylo rozděleno do pěti kolonií: Kanada, Akádie, Hudsonův záliv, Newfoundland (Plaisance) a Louisiana. Kolonie zanikla po porážce Francie v sedmileté válce, kdy byla většina jejího území postoupena Velké Británii a Španělsku na základě Pařížské smlouvy z roku 1763. Dědictví Nové Francie je dodnes patrné zejména v Kanadě, především v provincii Québec, kde přetrvává francouzský jazyk, kultura a právní systém.

📜 Historie

Historie Nové Francie je příběhem objevů, obchodu s kožešinami, konfliktů s domorodými národy i evropskými rivaly a snahy o vytvoření francouzské společnosti v Novém světě.

🧭 První objevy a pokusy o kolonizaci (1534–1608)

Francouzský zájem o Severní Ameriku začal za vlády krále Františka I.. V roce 1524 vyslal italského mořeplavce Giovanniho da Verrazzana prozkoumat pobřeží mezi Floridou a Newfoundlandem s cílem nalézt severozápadní cestu do Asie.

Skutečný základ pro francouzské nároky položil Jacques Cartier. Během tří výprav v letech 1534, 1535–1536 a 1541 prozkoumal řeku svatého Vavřince, navázal kontakt s irokézskými kmeny (např. ve Stadaconě, dnešním Québecu, a Hochelaze, dnešním Montréalu) a jménem francouzského krále zabral toto území. První pokusy o trvalé osídlení (Charlesbourg-Royal v roce 1541) však selhaly kvůli drsným zimám, nemocem a nepřátelství domorodců.

Po neúspěchu Cartiera francouzský zájem na několik desetiletí opadl kvůli náboženským válkám v samotné Francii. Obnoven byl až na přelomu 16. a 17. století, kdy se hlavním motivem stal lukrativní obchod s bobřími kožešinami.

⚜️ Založení Québecu a rozvoj kolonie (1608–1663)

Za otce Nové Francie je považován kartograf a objevitel Samuel de Champlain. V roce 1608 založil na břehu řeky svatého Vavřince osadu Québec, která se stala administrativním a obchodním centrem celé kolonie. Champlain navázal klíčová spojenectví s kmeny Algonkinů, Montagnaisů a zejména Huronů, což Francouzům zajistilo přístup k rozsáhlé síti obchodu s kožešinami. Toto spojenectví je však zároveň zatáhlo do dlouholetých konfliktů s mocnou Irokézskou konfederací, která byla spojencem nejprve Nizozemců a později Angličanů.

V roce 1627 založil kardinál Richelieu Společnost Nové Francie (Compagnie de la Nouvelle-France nebo také Compagnie des Cent-Associés), která získala monopol na obchod s kožešinami výměnou za závazek přivést do kolonie během 15 let 4000 osadníků. Společnost však své cíle neplnila, zejména kvůli neustálým válkám s Anglií a Irokézy. Populace rostla velmi pomalu a v roce 1663 čítala jen asi 3000 obyvatel.

👑 Královská provincie a vrchol moci (1663–1713)

V roce 1663 král Ludvík XIV. nespokojený s pomalým rozvojem zrušil monopol Společnosti Nové Francie a učinil z kolonie královskou provincii, spravovanou přímo korunou. Toto období je považováno za zlatý věk Nové Francie. Král vyslal do kolonie pluk Carignan-Salières, který měl za úkol pacifikovat Irokézy, což se mu dočasně podařilo.

Klíčovými postavami této éry byli guvernér Louis de Buade de Frontenac, biskup François de Laval a především intendant Jean Talon. Talon zavedl řadu reforem na podporu populačního růstu, zemědělství a řemesel. Zorganizoval příchod tzv. Filles du Roi (Dcer krále), mladých žen, které byly poslány do kolonie, aby se zde provdaly a založily rodiny. Díky těmto opatřením se populace do roku 1672 zdvojnásobila.

Francouzští objevitelé a obchodníci, jako byli Louis Jolliet, Jacques Marquette, René Robert Cavelier de La Salle a Pierre Gaultier de Varennes, sieur de La Vérendrye, pronikali hluboko do vnitrozemí, prozkoumali oblast Velkých jezer, řeku Mississippi až k jejímu ústí a založili rozsáhlou síť pevností a obchodních stanic, čímž rozšířili francouzský vliv na obrovské území.

⚔️ Konflikty s Brity a úpadek (1713–1754)

Expanze Nové Francie nevyhnutelně vedla ke střetům s expandujícími britskými koloniemi na východním pobřeží. Série konfliktů, známých jako Francouzské a indiánské války, byla severoamerickým bojištěm evropských válek mezi Francií a Velkou Británií.

Během války o španělské dědictví (v Americe známé jako Válka královny Anny) ztratila Francie na základě Utrechtské smlouvy (1713) kontrolu nad Akádií (která se stala britským Novým Skotskem), Newfoundlandem a oblastí kolem Hudsonova zálivu. Francie si ponechala ostrov Cape Breton, kde vybudovala mohutnou pevnost Louisbourg, která měla chránit vstup do řeky svatého Vavřince.

📉 Pád Nové Francie (1754–1763)

Posledním a rozhodujícím konfliktem byla sedmiletá válka (v Americe známá jako Francouzská a indiánská válka), která začala v roce 1754. Navzdory počátečním úspěchům francouzských vojsk pod velením generála Montcalma se projevila drtivá demografická a ekonomická převaha britských kolonií (cca 1,5 milionu obyvatel proti 70 000 v Nové Francii).

Klíčovým momentem byla bitva na Abrahamových polích v roce 1759, kde britské síly pod velením generála Jamese Wolfa porazily Francouze a dobyly město Québec. O rok později kapituloval Montréal a francouzská vláda v Kanadě fakticky skončila. Válka byla formálně ukončena Pařížskou smlouvou z roku 1763. Francie postoupila Velké Británii Kanadu a všechna svá území na východ od řeky Mississippi. Území Louisiany západně od Mississippi postoupila svému spojenci, Španělsku, jako kompenzaci za jeho ztráty. Francii v Severní Americe zbyly pouze malé ostrovy Saint-Pierre a Miquelon.

🌍 Geografie a administrativní dělení

Nová Francie nebyla jednolitým celkem, ale skládala se z několika administrativních oblastí:

• Kanada: Byla nejlidnatější a nejrozvinutější kolonií. Zahrnovala údolí řeky svatého Vavřince (dnešní Québec a Ontario) a oblast Velkých jezer (Pays d'en Haut). Jejím centrem bylo město Québec.
• Akádie: Zahrnovala dnešní kanadské Přímořské provincie (Nové Skotsko, Nový Brunšvik, Ostrov prince Edwarda) a část Maine. Byla často předmětem sporů mezi Francií a Británií.
• Louisiana: Obrovské a řídce osídlené území v povodí řeky Mississippi. Sahala od Velkých jezer až po Mexický záliv. Hlavním městem bylo New Orleans.
• Newfoundland (Plaisance): Francouzská osada na pobřeží Newfoundlandu, která sloužila jako základna pro rybáře.
• Hudsonův záliv: Oblast bohatá na kožešiny, o kterou Francie soupeřila s britskou Společnost Hudsonova zálivu.

⚙️ Společnost a hospodářství

👨‍👩‍👧‍👦 Obyvatelstvo

Společnost Nové Francie byla hierarchicky uspořádaná. Na vrcholu stáli guvernér, intendant a biskup. Většinu populace tvořili habitants, farmáři žijící v rámci seigneurálního systému, což byla forma polofeudálního vlastnictví půdy.

Významnou roli hráli coureurs des bois (lesní běžci) a voyageurs, kteří se vydávali hluboko do vnitrozemí za obchodem s kožešinami a často žili mezi domorodými kmeny. Populační růst byl, ve srovnání s britskými koloniemi, velmi pomalý, což bylo jedním z klíčových faktorů konečné porážky.

💰 Ekonomika

Ekonomika Nové Francie byla založena téměř výhradně na obchod s kožešinami, zejména s bobřími kůžemi, které byly v Evropě velmi žádané pro výrobu klobouků. Tento obchod byl závislý na spolupráci s domorodými národy. Zemědělství sloužilo především pro místní spotřebu. Průmysl byl málo rozvinutý, s výjimkou malých loděnic a železáren (Forges du Saint-Maurice). Kolonie byla ekonomicky silně závislá na mateřské Francii.

⛪ Náboženství a správa

Římskokatolická církev hrála v Nové Francii ústřední roli. Měla na starosti nejen duchovní život, ale také vzdělávání, zdravotní péči a misijní činnost mezi domorodci. Významné byly zejména řády jezuitů, uršulinek a sulpiciánů. Protestantismus byl v kolonii zakázán.

Správa byla centralizovaná a autoritářská, kopírovala model absolutistické monarchie ve Francii. V čele stál guvernér, který byl nejvyšším představitelem krále a velitelem armády. Intendant měl na starosti civilní správu, finance a spravedlnost. Společně s biskupem tvořili Svrchovanou radu (Conseil Souverain), která fungovala jako nejvyšší soud a správní orgán.

🏛️ Dědictví

Ačkoli Nová Francie jako politický útvar zanikla v roce 1763, její dědictví je v Severní Americe stále živé.

• Jazyk a kultura: Nejviditelnějším odkazem je přetrvání francouzského jazyka a kultury v Québecu, který si dodnes uchovává svou jedinečnou identitu v rámci anglofonní Severní Ameriky.
• Právní systém: V Québecu platí občanské právo (civil law) založené na francouzské tradici, na rozdíl od zbytku Kanady, kde platí common law.
• Geografické názvy: Mnoho měst, řek a států v Kanadě i USA nese francouzské názvy (např. Montréal, Detroit, New Orleans, St. Louis, Louisiana).
• Populace: Většina francouzských Kanaďanů (Québécois, Acadiens) a mnoho francouzských Američanů (Cajuns v Louisianě) jsou potomky osadníků z Nové Francie.
• Architektura a urbanismus: Historická centra měst jako Québec a Montréal si zachovala architektonický ráz připomínající starou Francii.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si, že velká část dnešní Kanady a Spojených států kdysi patřila Francii, podobně jako Indie patřila Británii. Lidé tam mluvili francouzsky, stavěli kostely a pevnosti a hlavně obchodovali s cennými bobřími kožešinami. Tato obrovská kolonie se jmenovala Nová Francie. Byla mnohem větší než samotná Francie, ale žilo v ní jen velmi málo lidí. Nakonec o ni Francie přišla ve válce s Velkou Británií, která měla v Americe mnohem více osadníků. I když Nová Francie zanikla před více než 250 lety, její vliv, zejména v kanadské provincii Québec, je patrný dodnes v jazyce, kultuře i zákonech.

Šablona:Aktualizováno