Přeskočit na obsah

Laval Titan

Z Infopedia
Laval Titan
LigaQMJHL
KonferenceLebel
DivizeZápadní
ArénaColisée de Laval
Kapacita3 500
MěstoLaval, Québec, Šablona:Vlajka Kanada
BarvyČervená, Bílá, Modrá (později Černá a Zlatá)
TrenérBob Hartley, Michel Therrien, Jean Bégin
NástupceAcadie-Bathurst Titan
Úspěchy4× President's Cup (1984, 1989, 1990, 1993)
1× Memorial Cup (1984)

Laval Titan (francouzsky: Titan de Laval, v letech 1971–1979 známí jako Laval National a v letech 1994–1998 jako Laval Titan Collège Français) byl kanadský juniorský klub ledního hokeje, který působil v lize Quebec Major Junior Hockey League (QMJHL) v letech 1971 až 1998. Tým sídlil ve městě Laval, které je největším předměstím Montréalu, a své domácí zápasy hrál v legendární, bouřlivé hale Colisée de Laval.

Tento klub je považován za jednu z největších dynastií v historii QMJHL. Během svého působení v Lavalu získal čtyři mistrovské tituly (President's Cup) a jeden prestižní Memorial Cup. Organizace proslula tím, že vychovala některé z největších legend světového hokeje – především Maria Lemieuxe a Mikea Bossyho – a stala se odrazovým můstkem pro trenérské kapacity jako Bob Hartley či Michel Therrien.

Éra Titanu v Lavalu skončila v roce 1998, kdy se tým z důvodu klesající návštěvnosti a zastaralé arény přestěhoval do provincie Nový Brunšvik, kde pokračuje dodnes pod názvem Acadie-Bathurst Titan. Odkaz Lavalu však zůstává v hokejové historii nesmazatelný, zejména díky rekordu Maria Lemieuxe (282 bodů v jedné sezóně), který je považován za nepřekonatelný.

📜 Historie klubu

1971–1981: Éra Laval National a Mike Bossy

Historie franšízy sahá do roku 1971, kdy se tým Rosemont National přestěhoval z Montréalu do sousedního Lavalu a přijal název Laval National. Hned na počátku své existence měl tým ve svém středu budoucí superhvězdu. V letech 1972 až 1977 za National nastupoval Mike Bossy. Bossy byl v juniorském věku naprostým fenoménem. Během pěti sezón (začal hrát už jako patnáctiletý) nastřílel neuvěřitelných 309 gólů, což je dodnes rekord celé ligy QMJHL. I přes Bossyho individuální genialitu se však týmu jako celku nedařilo dosáhnout na vrchol a často končil v brzkých fázích play-off.

1981–1985: Zrození Titanu a "Le Magnifique"

V roce 1981 klub změnil majitele a prošel rebrandingem. Nový název Titan de Laval měl symbolizovat sílu a dominanci. A dominance skutečně přišla, ztělesněná jedním hráčem. V draftu QMJHL 1981 si tým vybral místního rodáka Maria Lemieuxe.

  • Sezóna 1983/1984:** Tato sezóna je zapsána zlatým písmem v historii hokeje. Mario Lemieux, tehdy osmnáctiletý kapitán Titanu, předvedl výkon, který se vymyká lidskému chápání. V 70 zápasech základní části nastřílel 133 gólů** a přidal **149 asistencí. Celkem tedy **282 bodů.

Titan pod jeho vedením válcoval ligu. V play-off ztratili minimum zápasů, získali President's Cup a postoupili na turnaj o Memorial Cup. Ve finále Memorial Cupu porazili Kitchener Rangers (vedené budoucím trenérem Detroitu Peterem DeBoerem) a získali pro Laval první a jedinou celonárodní trofej. Lemieuxova éra definovala klub jako místo, kde se rodí legendy.

1986–1993: Dynastie 90. let

Po odchodu Lemieuxe do NHL (Pittsburgh Penguins) mnozí očekávali pád, ale Titan dokázal něco, co je v juniorském hokeji vzácné – přestavět tým a vybudovat novou dynastii založenou nikoliv na jedné hvězdě, ale na systému a tvrdé práci. Vedení klubu začalo najímat ambiciózní trenéry. V roce 1989 a 1990 získal tým dva tituly v řadě (Back-to-back). Tým vedli trenéři jako Paulin Bordeleau a později legendární Bob Hartley.

  • Tým 1993: V sezóně 1992/1993, pod vedením trenéra Boba Hartleyho (pozdější vítěz Stanley Cupu s Coloradem), získal Titan svůj čtvrtý titul. Tým se spoléhal na pevnou defenzivu, tvrdou hru (reprezentovanou hráči jako Francis Bouillon) a v brance zářil Manny Fernandez. V týmu působili i Martin Lapointe nebo Patrice Brisebois. Tato éra byla charakteristická stylem, který se nazýval "House of Pain" (Dům bolesti) – odkaz na to, jak těžké bylo pro soupeře hrát v malé a hlučné aréně v Lavalu.

1994–1998: Fúze a odchod

V roce 1994 došlo k fúzi s týmem Verdun Collège Français. Tým se přejmenoval na Laval Titan Collège Français. Ačkoliv byl tým na ledě stále konkurenceschopný (v roce 1994 se dostali do finále ligy, kde prohráli s Chicoutimi), mimo led začaly problémy. Stará aréna Colisée de Laval přestávala vyhovovat moderním standardům a návštěvnost klesala. Fanoušci v oblasti Montréalu měli na výběr z mnoha sportovních akcí a juniorský hokej přestal táhnout. V roce 1998 majitelé rozhodli o prodeji a přesunu franšízy do Bathurstu v Novém Brunšviku. Poslední zápas v Lavalu byl emotivní rozlučkou s třemi dekádami historie.

🏟️ Aréna: Colisée de Laval

Domovem Titanu byla hala Colisée de Laval.

  • Přezdívka: "House of Pain" (Dům bolesti).
  • Atmosféra: Hala měla kapacitu přibližně 3 500 diváků, ale díky nízkému stropu a strmým tribunám byla akustika ohlušující. Fanoušci byli velmi blízko ledu, což soupeře zastrašovalo.
  • Historie: Byla postavena v roce 1954. Po odchodu Titanu sloužila pro poloprofesionální ligu LNAH (tým Laval Chiefs, známý z dokumentu "Les Chiefs").

⭐ Legendární hráči

Seznam hráčů, kteří prošli Lavalem, připomíná síň slávy.

Mario Lemieux

Není pochyb o tom, kdo je králem Lavalu. Jeho číslo 66 je v klubu posvátné. Rekordy, které vytvořil v sezóně 1983/84 (282 bodů), pravděpodobně nebudou nikdy překonány. Lemieux sám často vzpomínal na Laval jako na místo, kde se naučil dominovat.

Mike Bossy

Před Lemieuxem tu byl Bossy. Hráč Laval National, který dokázal v 264 zápasech nastřílet 309 gólů. Jeho střelecký instinkt byl v juniorech ještě dominantnější než později v NHL v dresu NY Islanders.

Vincent Damphousse

Hvězda druhé poloviny 80. let. V sezóně 1985/1986 nasbíral 155 bodů. Později kapitán Montreal Canadiens a hvězda NHL.

Martin Lapointe

Symbol týmu z počátku 90. let. Tvrdý, neustupný kapitán, který dovedl tým k titulu v roce 1993. Později dlouholetá opora Detroitu Red Wings.

Patrice Brisebois

Elegantní obránce, který v Lavalu piloval svou ofenzivní hru, než se stal stálicí v obraně Montreal Canadiens.

Simon Gagné (1968)

Jak bylo zmíněno v předchozím kontextu, Simon Gagné (lední hokejista, 1968) hrál za Laval Titan v sezónách 1985–1987. Byla to právě zde, v Lavalu, kde si vybudoval pověst silového útočníka, která mu vynesla vysoký draft do NHL. V sezóně 1986/87 zde nasbíral 54 bodů.

🧠 Trenérská líheň

Laval Titan byl unikátní tím, že nevychovával jen hráče, ale i trenéry pro NHL.

  • Bob Hartley: Začínal zde svou kariéru. Získal s týmem titul v roce 1993. Později vyhrál Stanley Cup s Coloradem.
  • Michel Therrien: Další trenér, který vedl Titan k úspěchům (titul 1995 s Granby, ale začínal v Lavalu jako asistent a později hlavní trenér po Hartleyovi). Později trénoval Montreal Canadiens a Pittsburgh Penguins.

📊 Statistiky a rekordy

Týmové úspěchy

  • Vítěz Memorial Cupu: 1984
  • Vítěz President's Cupu: 1984, 1989, 1990, 1993
  • Finalista ligy: 1974, 1994

Individuální rekordy (za sezónu)

🧠 Pro laiky

Představte si Laval Titan** jako juniorskou verzi Realu Madrid nebo New York Yankees v 80. a 90. letech. Byl to tým, kde hrál nejlepší hokejista, který kdy obul brusle v juniorském věku – **Mario Lemieux. Jeho statistiky z té doby (téměř 300 bodů za sezónu) vypadají jako chyba v tisku, ale jsou skutečné.

Laval je předměstí Montrealu, takže tlak na hráče tam byl obrovský, podobně jako v NHL. Hráli ve staré, malé hale, kde byl strašný hluk, a soupeři se tam báli jezdit. Říkalo se jí "Dům bolesti". Kromě Lemieuxe tam vyrostl i střelec Mike Bossy (legenda Islanders).

Tento tým byl továrnou na úspěch. Když zrovna neměli superhvězdu, vyhrávali díky drsné, týmové hře a skvělým trenérům, kteří pak šli trénovat do NHL. V roce 1998 se tým bohužel odstěhoval pryč, protože stará hala už nestačila a lidi přestali chodit, ale pro pamětníky je Laval Titan symbolem zlaté éry quebeckého hokeje.

Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Laval_Titan&oldid=67711“