Přeskočit na obsah

Displej z tekutých krystalů

Z Infopedia
(přesměrováno z LCD)
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox technologie

Displej z tekutých krystalů (anglicky Liquid Crystal Display, zkráceně LCD) je typ plochého optoelektronického zobrazovacího zařízení, jehož funkce je založena na modulaci světla pomocí tekutých krystalů. Na rozdíl od technologií jako OLED nebo plazma, LCD panely samy o sobě nevyzařují světlo. Místo toho fungují jako soustava světelných ventilů, které propouštějí nebo blokují světlo přicházející z externího zdroje – podsvícení (anglicky backlight).

Díky své nízké spotřebě energie, tenkému profilu a schopnosti zobrazovat vysoké rozlišení se technologie LCD stala dominantní v oblasti spotřební elektroniky a nahradila starší a objemnější technologii katodových trubic (CRT). Nachází se prakticky ve všech moderních zařízeních od digitálních hodinek a kalkulaček přes chytré telefony a počítačové monitory až po velkoplošné televizory.

📜 Historie

Cesta k moderním LCD displejům byla dlouhá a zahrnovala několik klíčových objevů a inovací.

🔬 Objev tekutých krystalů

Základní princip, na kterém LCD funguje, byl objeven náhodou. V roce 1888 rakouský botanik Friedrich Reinitzer při zkoumání derivátu cholesterolu pozoroval, že látka má dva body tání. Při jedné teplotě se pevná látka změnila na kalnou tekutinu a při vyšší teplotě se tato tekutina stala zcela průhlednou. Tento jev později německý fyzik Otto Lehmann popsal jako nový stav hmoty a nazval jej „tekuté krystaly“. Po desetiletí však tento objev zůstal převážně v oblasti teoretického výzkumu bez praktického využití.

💡 První experimenty a TN efekt

Praktický potenciál tekutých krystalů začal být zkoumán až v 60. letech 20. století. Klíčový výzkum probíhal v laboratořích společnosti RCA ve Spojených státech. Tým vedený Georgem H. Heilmeierem v roce 1968 představil první funkční LCD displej založený na principu tzv. dynamického rozptylu (DSM). Tyto první displeje však měly vysokou spotřebu a omezenou životnost.

Skutečný průlom přišel na začátku 70. let. V roce 1971 si nechal James Fergason ve USA patentovat tzv. TN efekt (Twisted Nematic), na kterém nezávisle pracovali také Martin Schadt a Wolfgang Helfrich ve Švýcarsku. Displeje založené na TN efektu měly výrazně nižší spotřebu energie a lepší optické vlastnosti, což otevřelo dveře pro masové komerční využití.

💻 Komerční vzestup a dominance

Prvními produkty, které masově využívaly LCD technologii, byly v 70. letech kalkulačky (například od společnosti Sharp) a digitální hodinky. Jejich nízká spotřeba byla ideální pro bateriově napájená zařízení.

V 80. a 90. letech se technologie dále zdokonalovala. Vývoj technologie tranzistorů s tenkým filmem (TFT, Thin-Film Transistor) umožnil vytvořit tzv. aktivní matici, kde každý pixel je ovládán vlastním tranzistorem. To vedlo k výraznému zlepšení kontrastu, doby odezvy a umožnilo zobrazení plných barev. První komerční TFT LCD televizi představila společnost Epson v roce 1984.

Na přelomu 20. a 21. století začaly LCD monitory a televize masivně nahrazovat starou technologii CRT. Staly se tenčími, lehčími, energeticky úspornějšími a dosahovaly vyššího rozlišení.

✨ Moderní éra a inovace

Vývoj LCD technologie se nezastavil. Původní podsvícení pomocí studených katodových zářivek (CCFL) bylo nahrazeno úspornějšími a tenčími LED diodami. To umožnilo výrobu ultratenkých displejů a zavedení technik lokálního stmívání (local dimming) pro zlepšení kontrastu. Dále byly vyvinuty pokročilejší typy panelů jako IPS a VA, které řešily nedostatky původní TN technologie v oblasti pozorovacích úhlů a barevného podání. V posledních letech se objevila technologie Quantum Dot (prodávaná např. jako QLED), která pomocí vrstvy kvantových teček vylepšuje barevný gamut a jas LED podsvícení.

⚙️ Princip funkce

Základní princip LCD spočívá v řízeném natáčení molekul tekutých krystalů pomocí elektrického pole, čímž se ovlivňuje polarizace procházejícího světla.

🥪 Struktura panelu

Typický barevný LCD panel se skládá z několika vrstev uspořádaných v přesném pořadí:

  1. Podsvícení: Zdroj světla, dnes nejčastěji tvořený LED diodami.
  2. Zadní polarizační filtr: Propouští pouze světlo polarizované v určitém směru (např. vertikálně).
  3. Skleněný substrát s TFT maticí: Obsahuje tenkovrstvé tranzistory, které ovládají jednotlivé sub-pixely.
  4. Vrstva tekutých krystalů: Samotné tekuté krystaly umístěné mezi dvěma substráty s elektrodami.
  5. Barevný filtr (RGB): Mřížka červených, zelených a modrých filtrů, kde každý filtr odpovídá jednomu sub-pixelu.
  6. Přední polarizační filtr: Je orientován kolmo na zadní filtr (např. horizontálně).
  7. Přední skleněný substrát.

💧 Role tekutých krystalů a polarizace

Klíčem k funkci je spolupráce polarizačních filtrů a tekutých krystalů.

  • Stav BEZ napětí (světlo prochází): V klidovém stavu jsou molekuly tekutých krystalů (u TN panelu) uspořádány do 90stupňové šroubovice. Světlo, které projde zadním vertikálním polarizátorem, je touto šroubovicí stočeno o 90 stupňů. Díky tomu může projít i předním horizontálním polarizátorem a pixel se jeví jako jasný.
  • Stav POD napětím (světlo je blokováno): Když je na elektrody přivedeno elektrické napětí, molekuly krystalů se narovnají a přestanou stáčet polarizaci světla. Vertikálně polarizované světlo tak dopadne na horizontální polarizátor, který ho zcela zablokuje. Pixel se jeví jako tmavý.

Regulací velikosti napětí lze plynule měnit natočení krystalů a tím i množství propuštěného světla, což umožňuje zobrazit různé odstíny šedé.

🎨 Vytváření barev

Barevný obraz je tvořen skládáním tří základních barev: červené, zelené a modré (RGB). Každý barevný pixel na displeji se ve skutečnosti skládá ze tří menších sub-pixelů, z nichž každý má vlastní barevný filtr. Kombinací různé intenzity jasu těchto tří sub-pixelů lze namíchat miliony různých barevných odstínů.

⚡ Aktivní a pasivní matice

  • Pasivní matice (PMLCD): Starší a jednodušší technologie, kde jsou pixely adresovány pomocí mřížky vodičů pro řádky a sloupce. Má pomalou odezvu, nízký kontrast a trpí tzv. ghostingem (stíny pohybujících se objektů). Používá se dnes jen v jednoduchých aplikacích (kalkulačky, jednoduché informační displeje).
  • Aktivní matice (AMLCD): Moderní technologie, kde je každý sub-pixel ovládán vlastním tranzistorem (nejčastěji TFT). To umožňuje rychlé a přesné ovládání každého bodu nezávisle na ostatních, což vede k vysokému kontrastu, rychlé odezvě a kvalitnímu obrazu. Všechny moderní monitory, televize a telefony používají aktivní matici.

📊 Typy LCD panelů

Existují tři hlavní typy panelů, které se liší uspořádáním tekutých krystalů a svými vlastnostmi.

TN (Twisted Nematic)

Nejstarší a nejlevnější technologie. Molekuly krystalů se ve vypnutém stavu otáčejí.

  • Výhody: Velmi rychlá doba odezvy (ideální pro hraní her), nízká výrobní cena.
  • Nevýhody: Špatné pozorovací úhly (při pohledu z boku dochází k výrazné degradaci barev a kontrastu), slabší barevné podání (často jen 6bitové barvy).

IPS (In-Plane Switching)

Vyvinuto firmou Hitachi pro odstranění nedostatků TN panelů. Molekuly krystalů se otáčejí v rovině rovnoběžné s displejem.

  • Výhody: Vynikající pozorovací úhly (barvy zůstávají konzistentní i při pohledu z extrrémních úhlů), věrné a přesné podání barev (často 8bitové nebo 10bitové). Ideální pro grafickou práci.
  • Nevýhody: Nižší kontrastní poměr (černá barva může působit spíše jako tmavě šedá, tzv. "IPS glow"), historicky pomalejší doba odezvy (dnes již výrazně vylepšeno).

VA (Vertical Alignment)

Kompromis mezi TN a IPS. Molekuly krystalů jsou ve vypnutém stavu orientovány kolmo k povrchu.

  • Výhody: Vynikající kontrastní poměr (až 5x vyšší než u IPS), schopnost zobrazit hlubokou černou barvu.
  • Nevýhody: Pozorovací úhly jsou lepší než u TN, ale horší než u IPS (při pohledu z úhlu dochází ke ztrátě detailů ve stínech), pomalejší doba odezvy než u TN.

💡 Podsvícení (Backlight)

Jelikož LCD panely samy nesvítí, potřebují zdroj světla.

CCFL (Cold Cathode Fluorescent Lamp)

Starší technologie využívající tenké zářivky podobné neonovým trubicím. Byly energeticky náročnější, objemnější a měly kratší životnost. Jejich světlo také obsahovalo rtuť.

LED (Light Emitting Diode)

Moderní a dnes dominantní technologie. Používá světelné diody (LED), které jsou úspornější, mají delší životnost, neobsahují rtuť a umožňují výrobu mnohem tenčích displejů.

  • Edge-lit: LED diody jsou umístěny pouze po okrajích displeje a světlo je rozváděno po celé ploše pomocí světlovodu. Jedná se o levnější a nejběžnější řešení.
  • Direct-lit (Full-array): LED diody jsou rozmístěny v mřížce za celou plochou panelu. To umožňuje technologii lokálního stmívání (local dimming), kdy lze jas diod v tmavých částech obrazu snížit a v jasných zvýšit, což dramaticky zlepšuje kontrast.

🌍 Využití a aplikace

LCD technologie je všudypřítomná a nachází uplatnění v široké škále odvětví:

✅ Výhody a nevýhody ❌

Výhody

  • Nízká spotřeba energie: Zejména u modelů s LED podsvícením.
  • Tenký a lehký design: Umožňuje výrobu velmi tenkých zařízení.
  • Vysoké rozlišení: Schopnost zobrazit velmi jemné detaily (např. 4K, 8K).
  • Dlouhá životnost: Moderní LCD s LED podsvícením mají životnost desítky tisíc hodin.
  • Žádné "vypalování" obrazu: Na rozdíl od OLED a starších plazmových displejů netrpí trvalým poškozením při dlouhodobém zobrazení statického obrazu.
  • Vysoký jas: Jsou vhodné pro použití v jasně osvětlených místnostech.

Nevýhody

  • Nedokonalá černá: Protože podsvícení nelze zcela vypnout, černá barva je vždy jen velmi tmavě šedá (tzv. "prosakování" podsvícení).
  • Omezené pozorovací úhly: Zejména u levnějších TN panelů.
  • Doba odezvy a pohybová neostrost: Rychlé scény mohou být mírně rozmazané, i když moderní panely tento problém výrazně omezují.
  • Možnost vadných pixelů: Během výroby může dojít k poruše tranzistoru, což vede k trvale svítícímu (stuck pixel) nebo zhasnutému (dead pixel) bodu.
  • Závislost na podsvícení: Kontrast a kvalita obrazu jsou přímo závislé na kvalitě podsvícení.

🚀 Budoucnost a konkurence

Přestože je LCD dominantní technologií, čelí silné konkurenci, především ze strany technologie OLED. OLED displeje nabízejí dokonalou černou (protože každý pixel svítí sám a lze jej zcela vypnout), nekonečný kontrast a rychlejší dobu odezvy. Jejich nevýhodou je však vyšší cena a riziko trvalého vypálení obrazu.

LCD technologie se však stále vyvíjí, aby mohla konkurovat. Technologie jako Quantum Dot (QLED) výrazně zlepšují barevné podání a jas. Technologie Mini-LED a Micro-LED představují další evoluční kroky. Mini-LED využívá tisíce miniaturních LED diod v podsvícení, což umožňuje mnohem přesnější lokální stmívání a přibližuje kontrastní poměr k OLED. Micro-LED je pak považována za skutečného nástupce, protože kombinuje výhody LCD (vysoký jas, dlouhá životnost) a OLED (každý pixel svítí sám) bez jejich hlavních nevýhod. Podle údajů k roku 2025 je však výroba Micro-LED displejů stále extrémně nákladná.

👨‍🏫 Pro laiky

Představte si LCD displej jako obrovské pole miniaturních okenic, za kterými je neustále rozsvícené světlo. Každá okenice odpovídá jednomu bodu (sub-pixelu) na obrazovce.

  • Když chcete, aby byl bod jasný, okenici úplně otevřete a propustíte maximum světla.
  • Když chcete, aby byl bod tmavý, okenici zavřete a světlo zablokujete.
  • Pro vytvoření šedé barvy okenici jen pootevřete.

Tekuté krystaly fungují jako mechanismus, který tyto okenice otevírá a zavírá pomocí elektrického proudu. Barevný obraz pak vzniká tak, že každá trojice okenic má před sebou červený, zelený a modrý barevný filtr. Kombinací jejich otevření a zavření lze namíchat jakoukoliv barvu.

Na rozdíl od OLED displeje, kde každý bod je jako miniaturní žárovka, kterou můžete rozsvítit nebo úplně zhasnout, LCD pouze reguluje světlo, které je za ním. Proto černá na LCD nikdy není úplně černá – vždy trochu světla z podsvícení "prosákne" skrze zavřené okenice.


Šablona:Aktualizováno