Aero L-159 ALCA

Šablona:Infobox Letadlo

Aero L-159 ALCA (z anglického akronymu Advanced Light Combat Aircraft, v překladu pokročilý lehký bojový letoun) je jednomotorový, jednomístný (v cvičných verzích dvoumístný) podzvukový bitevní a lehký víceúčelový taktický letoun vyvinutý a vyráběný největším českým leteckým výrobcem, společností Aero Vodochody. Projekt letounu představoval v devadesátých letech dvacátého století nejvýznamnější a finančně nejnáročnější zbrojní program v novodobé historii České republiky, jehož cílem bylo vytvořit moderní platformu schopnou plnit široké spektrum úkolů od přímé letecké podpory pozemních vojsk, přes taktický průzkum, až po vzdušný boj na krátkou vzdálenost a výcvik pilotů nadzvukových letounů.

Z konstrukčního hlediska letoun koncepčně navazuje na legendární a celosvětově úspěšnou rodinu cvičných proudových letounů Aero L-39 Albatros a jeho vylepšenou verzi Aero L-59 Super Albatros. Z těchto předchůdců si L-159 zachoval základní aerodynamickou koncepci, spolehlivost a vynikající letové vlastnosti, avšak jeho vnitřní systémy, pohonná jednotka, avionika a zbraňové systémy byly kompletně přepracovány za masivního využití moderních západních technologií. Stroj byl navržen tak, aby splňoval nejpřísnější standardy NATO a umožňoval plnou interoperabilitu s aliančními silami.

Přestože se letoun stal páteří taktického letectva Armády České republiky, jeho historie je lemována politickými i ekonomickými kontroverzemi, zejména kvůli původně předimenzované vládní objednávce sedmdesáti dvou kusů, které české letectvo nedokázalo využít. Zdlouhavé a často neúspěšné hledání zahraničních kupců pro zakonzervované přebytečné stroje trvalo déle než dekádu. Nakonec se však letoun prosadil na mezinárodním trhu, prošel úspěšným ostrým bojovým nasazením na Blízkém východě v barvách Iráku a našel široké uplatnění jako agresorský výcvikový letoun v Spojených státech amerických.

⏳ Historie a složitý vývoj

Kořeny projektu L-159 sahají do samého počátku devadesátých let dvacátého století, tedy do období bezprostředně po konci studené války a po rozpadu Varšavské smlouvy. Tehdejší československé a posléze české vojenské letectvo procházelo radikální transformací. Obrovská flotila zastarávajících sovětských letounů typu MiG-21, MiG-23 a stíhacích bombardérů Suchoj Su-22 vyžadovala náhradu, avšak státní rozpočet neumožňoval hromadný nákup moderních západních nadzvukových stíhaček. Vojenské velení proto přišlo s koncepcí takzvaného "high-low mixu", kdy by malý počet výkonných nadzvukových stíhaček (později realizováno pronájmem letounů Saab JAS-39 Gripen) byl doplňován větším počtem levnějších, domácích podzvukových bitevníků.

Vývojem tohoto podzvukového letounu byla pověřena tradiční továrna Aero Vodochody. Projekt byl oficiálně schválen vládou České republiky v roce 1995. Klíčovým strategickým rozhodnutím bylo přizvání silného zahraničního partnera, kterým se stal americký zbrojní a letecký gigant Boeing. Spolupráce s Američany měla zajistit nejen integraci špičkové západní avioniky, ale také pomoci s globálním marketingem letounu.

První prototyp v dvoumístné konfiguraci (sériové číslo 5831) se vznesl k nebi 2. srpna 1997. Následoval první jednomístný prototyp (sériové číslo 5832), který absolvoval svůj první let 18. srpna 1998. Zkoušky probíhaly relativně hladce, letoun prokazoval výbornou obratnost a spolehlivost nové americké pohonné jednotky. Na základě těchto výsledků podepsalo Ministerstvo obrany České republiky závaznou objednávku na dodávku úctyhodných sedmdesáti dvou jednomístných strojů.

První sériový letoun L-159 ALCA byl armádě slavnostně předán 10. dubna 2000. Výroba celé série probíhala ve velmi svižném tempu a poslední, sedmdesátý druhý kus byl armádě dodán na konci roku 2003. V té době se však již plně projevila koncepční chyba vládního plánování. Pro výrazně redukovanou a profesionalizovanou armádu byl počet dvaasedmdesáti bitevníků naprosto nadbytečný. Vzdušné síly si reálně ponechaly v aktivní službě pouze dvacet čtyři strojů a zbylých čtyřicet sedm zcela nových, téměř nelétaných letounů (jeden byl zničen při havárii) bylo okamžitě po vyrobení potaženo do speciálních ochranných fólií a dlouhodobě zakonzervováno v areálu výrobce a na vojenských základnách.

🔬 Technický popis a konstrukce

Aero L-159 ALCA je koncipován jako dolnoplošník s přímým křídlem, klasickými ocasními plochami a tříkolovým zatahovacím podvozkem příďového typu. Konstrukce draku letounu je celokovová, využívající převážně moderních hliníkových slitin, na vybraných kritických částech jsou použity titanové prvky a kompozitní materiály. Ve srovnání se starším modelem Aero L-39 Albatros byl drak výrazně zesílen, aby vydržel vyšší provozní násobky přetížení a unesl podstatně těžší podvěšenou výzbroj. Přední část trupu (takzvaná příď) byla prodloužena a rozšířena, aby mohla pojmout anténu a bloky nového radiolokátoru. Pilotní kabina byla u jednomístné verze zkrácena, přičemž prostor po druhém sedadle (instruktorovi) byl využit pro instalaci dalších palubních elektronických systémů a přídavné palivové nádrže.

Pohonná jednotka

Srdcem letounu je moderní dvouproudový motor F124-GA-100 vyvinutý nadnárodním konsorciem International Turbine Engine Corporation (ITEC), které je společným podnikem americké společnosti Honeywell a tchajwanské firmy AIDC. Tento motor bez přídavného spalování poskytuje maximální statický tah 28,2 kN. Volba amerického motoru představovala obrovský skok v provozní spolehlivosti, ekonomice letu a akceleraci ve srovnání se staršími sovětskými motory Ivčenko AI-25 používanými v předchozích generacích Albatrosů. Motor je vybaven plně digitálním systémem elektronického řízení (FADEC) a diagnostickým systémem EMS, který neustále monitoruje "zdravotní stav" motoru a usnadňuje pozemní údržbu.

Avionika a kokpit

Asi největší revolucí oproti starším letounům východního bloku prošlo přístrojové vybavení. L-159 disponuje takzvaným skleněným kokpitem (glass cockpit). Pilotní kabině dominují dva plnobarevné multifunkční displeje (MFD) o rozměrech 4x4 palce od firmy BendixKing, které zobrazují veškeré letové, navigační, radarové a zbraňové informace podle aktuální volby pilota.

Přímo před pilotem se nachází širokoúhlý průhledový displej (HUD) od společnosti Flight Visions, který promítá klíčová data do zorného pole pilota, takže ten nemusí klopit zrak na přístrojovou desku během náročných fází letu nebo při míření na cíl. Veškeré řízení nejdůležitějších systémů letounu, radaru a zbraní je integrováno do řídicí páky a plynové přípusti podle ergonomického konceptu HOTAS (Hands On Throttle And Stick).

Pilot sedí na české vystřelovací sedačce VS-2B s parametry "nula-nula", což znamená, že umožňuje bezpečnou katapultáž a záchranu života i při nulové dopředné rychlosti a v nulové výšce (například přímo ze stojánky na letišti v případě požáru). Kokpit je vybaven lehkým balistickým pancéřováním, které chrání pilota před střelami z lehkých pěchotních zbraní při útocích na pozemní cíle v malých výškách.

Radiolokátor a systémy vlastní ochrany

V přídi letounu se nachází výkonný italský víceúčelový impulsní dopplerovský radiolokátor FIAR Grifo-L (dnes vyráběný pod hlavičkou koncernu Leonardo). Tento radar byl speciálně modifikován pro zástavbu do relativně úzké přídě L-159. Radar nabízí pět režimů pro vzdušný boj (včetně vyhledávání a automatického sledování cílů na pozadí země - look-down/shoot-down) a devět režimů pro útoky na pozemní a námořní cíle (včetně mapování terénu s vysokým rozlišením).

Ochranu letounu v nepřátelském prostředí zajišťuje komplexní systém elektronického boje (EW). Zahrnuje radiolokační výstražný přijímač (RWR) typu Sky Guardian 200, který pilota akusticky a vizuálně varuje, pokud je letoun zaměřen nepřátelským radarem nebo protiletadlovým raketovým kompletem. S tímto systémem jsou automaticky propojeny výmetnice klamných cílů Vinten Vicon, které odpalují dipólové odražeče (chaff) proti radarově naváděným střelám a infračervené klamné cíle (flare) proti tepelně naváděným střelám.

⚔️ Výzbroj a taktické schopnosti

Letoun L-159 nedisponuje žádnou integrálně zabudovanou hlavňovou výzbrojí v draku trupu. Veškeré zbraně a přídavná zařízení jsou neseny externě. Stroj je k tomuto účelu vybaven celkem sedmi zbraňovými závěsníky: jedním podtrupovým a šesti podkřídelními. Celková nosnost vnější podvěšené výzbroje činí 2 340 kilogramů, což je na letoun dané velikostní a váhové kategorie velmi solidní hodnota. Veškerá datová komunikace mezi zbraněmi a letounem probíhá přes standardizovanou vojenskou datovou sběrnici MIL-STD-1553B.

Hlavňová výzbroj: Pod trup se standardně zavěšuje aerodynamicky tvarovaný zbraňový kontejner ZVI PL-20 Plamen, vyvinutý přímo v České republice. V kontejneru je lafetován dvouhlavňový kanon ráže 20 milimetrů s obrovskou kadencí střelby, určený primárně k ničení lehce obrněných vozidel a živé síly protivníka.
Střely vzduch-vzduch: K vlastní obraně nebo k plnění úkolů ochrany vzdušného prostoru (Air Policing) proti pomalu letícím cílům nese letoun na vnějších podkřídelních závěsnících americké protiletadlové řízené střely s infračerveným naváděním typu AIM-9 Sidewinder.
Střely vzduch-země: Zlatým hřebem arzenálu letounu jsou těžké taktické střely vzduch-země AGM-65 Maverick, které pilotovi umožňují ničit tanky, bunkry a další odolné cíle na vzdálenost několika kilometrů, aniž by musel vstoupit do zóny bezprostřední protiletadlové obrany protivníka.
Bombardovací výzbroj: Letoun unese širokou paletu takzvaných hloupých (neřízených) železných pum série Mk.82 a Mk.83 o hmotnosti 500 a 1000 liber. Díky integraci moderních zaměřovacích kontejnerů (například Litening) může L-159 odhazovat také laserem naváděné pumy z rodiny Paveway, čímž dosahuje schopnosti přesných chirurgických úderů. K dispozici jsou rovněž klasické raketomety pro neřízené střely CRV-7 ráže 70 mm.

✈️ Varianty letounu

V průběhu více než čtvrtstoletí dlouhé historie vzniklo na rýsovacích prknech v Odoleně Vodě hned několik zásadních vývojových variant letounu, které reagovaly jak na požadavky tuzemské armády, tak na potřeby mezinárodních trhů.

L-159A (Jednomístná bojová verze)

Základní, původní a početně nejzastoupenější verze, která byla v počtu 72 kusů objednána Ministerstvem obrany. Je to plnohodnotný lehký bitevník (Light Attack) vybavený radarem a všemi pokročilými bojovými systémy. Kabina pro druhého člena posádky je zde zaslepena a její objem bezezbytku využit pro elektroniku a palivo.

L-159B (Prototypová dvoumístná verze)

Zatímco první jednomístné stroje již létaly, Aero Vodochody vyvinulo čistě na vlastní komerční riziko dvoumístnou verzi L-159B, primárně koncipovanou jako pokračovací výcvikový letoun pro přechod pilotů na letouny čtvrté generace. Tento prototyp absolvoval první let 1. června 2002. Ačkoliv se jako celek do sériové výroby nedostal a projekt byl pozastaven, poznatky z jeho vývoje posloužily pro stavbu pozdějších tuzemských cvičných verzí T1 a T2.

L-159T1 / L-159T1+

Když české letectvo zjistilo, že k plynulému výcviku a kondičním letům pilotů nezbytně potřebuje dvoumístné stroje (které si ovšem v původní zakázce neobjednalo), došlo k unikátnímu řešení. Ministerstvo obrany nechalo vzít několik nepotřebných zakonzervovaných jednomístných draků L-159A a nechalo je u výrobce fyzicky přestavět na dvoumístnou variantu L-159T1 (první let proběhl 8. března 2007). Z této cvičné verze byl z důvodu snížení hmotnosti a ceny odstraněn radiolokátor (byl nahrazen balastní zátěží) a systémy vlastní ochrany. Letoun byl vybaven plnohodnotným zadním kokpitem pro instruktora. Verze T1+ představuje pozdější modernizaci původních „té jedniček“, která do nich vrátila plnou bojovou konektivitu (komunikaci po sběrnici) a lepší softwarové vybavení.

L-159T2

Nejmodernější dvoumístná varianta vytvořená pro potřeby AČR přestavbou z dalších uskladněných strojů (první let uskutečněn 2. srpna 2018). Verze T2 je absolutně plnohodnotným bojově-výcvikovým letounem. Zahrnuje zásadní modernizace v obou kokpitech (plně digitální přístroje, nové displeje páté generace), zástavbu plnohodnotného radiolokátoru Grifo i instalaci nového, spolehlivějšího vystřelovacího sedadla. Je uzpůsoben pro výcvik pilotů letounů generace 4+ a výhledově i 5. generace.

F/A-259 Striker

Koncept a vývojová studie z roku 2018, kterou Aero Vodochody navrhlo ve spolupráci s izraelskou společností IAI. Tento projekt reagoval na program amerického letectva OA-X (hledání levného lehkého bitevníku pro asymetrické konflikty). Striker měl využívat drak L-159, ale zcela novou izraelskou digitální architekturu, helmový zaměřovač a křídlo vybavené takzvanými „mokrými závěsníky“ (schopnostmi nést přídavné nádrže i na vnějších bodech, nejen pod trupem). Projekt byl nakonec pozastaven po komerčním zaměření firmy na nový typ L-39NG.

🌍 Prodej přebytečných strojů a zahraniční uživatelé

Příběh uskladněných českých L-159 připomínal dlouhá léta nekonečnou tragikomedii. Desítky drahých letounů chátraly v hangárech (přičemž jen jejich údržba stála stát miliony korun měsíčně) a vláda se je zoufale, ale neúspěšně snažila udat na mezinárodním trhu.

Exportních neúspěchů byla celá řada. Vývoz do několika afrických a jihoamerických zemí ztroskotal na chybějících finančních garancích. Velmi slibně se vyvíjející prodej do Venezuely byl v roce 2006 na poslední chvíli zablokován embargem ze strany Spojených států amerických, které odmítly udělit vývozní licenci na americký motor a avioniku do země řízené levicovým diktátorem Hugem Chávezem. Podobně padla i politická jednání s Bolívií. Jediným „obchodem“ první dekády byla neprůhledná a vysoce kritizovaná výměna. Ministerstvo obrany České republiky v roce 2009 vyměnilo pět letounů L-159 s firmou EADS CASA za jeden transportní letoun CASA C-295M (tyto stroje se ale následně ze Španělska po čase vrátily zpět výrobci, protože pro ně Madrid nenašel uplatnění).

Zlom přišel až po roce 2014, kdy se podařilo rozprodat prakticky všechny uskladněné stroje do dvou zcela odlišných destinací, což představovalo zásadní úspěch českého obranného průmyslu.

Irák a boj proti Islámskému státu

Irácké letectvo (Iraqi Air Force – IQAF) projevilo o letouny zájem v době kritického ohrožení země postupující teroristickou organizací Islámský stát (ISIS). Iráčané nutně potřebovali levné, odolné a rychle dostupné letouny pro přímou podporu svých pozemních jednotek, které by doplňovaly drahé americké stíhačky F-16.

V roce 2014 byla podepsána smlouva na dodávku celkem dvanácti uskladněných strojů L-159A a tří dvoumístných L-159T1. První české "Alky" přistály na irácké základně Balad na podzim roku 2015 a okamžitě se zapojily do intenzivních ostrých bojových operací. Iráčtí piloti, často cvičení přímo v České republice, nasazovali L-159 při bitvě o Fallúdžu v roce 2016 a následně při klíčové gigantické operaci na osvobození velkoměsta Mosul v letech 2016–2017. L-159 zde prokázaly ohromnou hodnotu. Byly oceňovány za svou schopnost operovat z prašných polních letišť, za vysokou provozní spolehlivost v pouštních podmínkách (oproti F-16 měly mnohem vyšší bojovou pohotovost) a za přesnost při shazování takzvaných hloupých i řízených pum přímo na pozice ostřelovačů a minometů teroristů v těsné zástavbě měst. Toto úspěšné nasazení udělalo českému stroji vynikající celosvětovou reklamu jako takzvanému "combat proven" (bojem prověřenému) letounu.

Spojené státy americké (Draken a Lewis)

Druhým zachráncem uskladněných strojů se stala soukromá americká bezpečnostní a letecká společnost Draken International. Tato firma se specializuje na poskytování takzvaných agresorských služeb (Red Air) pro ozbrojené síly USA. Zjednodušeně řečeno, Draken funguje jako placený sparingpartner, který při cvičeních hraje roli nepřátelských letadel, proti kterým trénují piloti elitních amerických stíhaček F-22 a F-35.

V roce 2014 Draken zakoupil celkem dvacet jedna zakonzervovaných letounů L-159A z přebytků české armády. Pro roli agresora byl L-159 naprosto ideální volbou. Díky modernímu radaru Grifo dokáže americké piloty simulovaně ohrozit a elektronicky "nasvítit", zatímco provozní náklady na jednu letovou hodinu českého letounu jsou jen nepatrným zlomkem (často méně než pětinou) nákladů na provoz nadzvukových letounů letectva. Stroje registrované pod zkratkou „Honey Badger“ (Medojed) se staly páteří letky Draken a pravidelně se účastní největších amerických cvičení jako je Red Flag na nevadské poušti. O několik let později odkoupila několik dalších kusů L-159 konkurenční privátní americká letecká společnost Lewis Fighter Fleet (později Lewis Air Legends).

🗓 Současnost a vize letectva AČR

V roce 2026 tvoří letouny L-159 ALCA stále nepostradatelný a aktivní pilíř taktického letectva Armády České republiky. Veškeré stroje jsou dislokovány na 21. základně taktického letectva Zvolenská v Čáslavi, kde spadají pod velení elitní 212. taktické letky. Ta s těmito stroji dlouhodobě udržuje vysokou mezinárodní prestiž a pravidelně exceluje na mezinárodních cvičeních jako je NATO Tiger Meet.

České letectvo v současnosti operuje s šestnácti jednomístnými L-159A a osmi dvoumístnými stroji verzí T1+ a T2. V uplynulých letech prošla celá aktivní flotila takzvaným Mid-Life Upgrade (MLU) – rozsáhlou modernizací v polovině životního cyklu, aby letouny vyhovovaly standardům pro letový provoz ve třicátých letech jednadvacátého století. Modernizace zahrnovala výměnu displejů, navigačních systémů (NVG kompatibilita pro noční vidění), a zástavbu systémů datových pojítek.

V souvislosti s budoucím zaváděním špičkových amerických stíhacích letounů F-35 Lightning II do výzbroje AČR se dlouze debatovalo o budoucnosti L-159. Ministerstvo obrany České republiky nicméně rozhodlo, že si letouny ALCA ponechá ve výzbroji hluboko do třicátých let 21. století. I nadále budou sloužit pro udržovací výcvik pilotů, hlídkování v nižších rychlostech, při cvičeních pozemních návodčích a poskytovat přímou palebnou podporu (CAS), čímž ušetří nesmírně drahé letové hodiny nejmodernějších nadzvukových stealth letounů.

📈 Kompletní produkční a takticko-technické statistiky

Následující tabulky prezentují absolutně ucelená data o letounu bez jakýchkoli historických a provozních vynechání. Poskytují přesný pohled na velikost, výkon a aktuální distribuci celosvětové flotily.

Technické parametry a výkony

Parametr	Hodnota
Posádka	1 (verze A) nebo 2 (verze B, T1, T2)
Délka letounu	12,72 m
Rozpětí křídel	9,54 m (včetně pevných okrajových palivových nádrží)
Výška letounu	4,87 m
Nosná plocha	18,8 m²
Hmotnost prázdného stroje	4 350 kg
Maximální vzletová hmotnost	8 000 kg
Kapacita vnitřních nádrží paliva	1 551 kg
Pohonná jednotka	1× dvouproudový motor Honeywell F124-GA-100 (tah 28,2 kN)
Maximální rychlost	936 km/h (Mach 0,8)
Maximální dostup	13 200 m
Doba stoupání (do výšky 10 000 m)	6,5 minuty
Dolet s přídavnými nádržemi	2 530 km
Taktický poloměr (konfigurace CAS)	565 km
Max. povolené provozní přetížení	+8,0 g / -4,0 g

Uživatelská základna a rozdělení flotily (Stav)

Kompletní výpis provozovatelů a přesné rozdělení všech kusů. Počáteční vládní zakázka na 72 kusů, plus stavba prototypů, vygenerovala flotilu, jejíž konečné rozložení mezi armády a soukromé subjekty je detailně zachyceno níže:

Uživatel (Stát)	Typ uživatele	Verze	Počet kusů a aktuální status
Vzdušné síly Armády České republiky ()	Vojenské ozbrojené síly	L-159A	16 aktivních strojů u 212. taktické letky v Čáslavi. Prošly modernizací MLU.
Vzdušné síly Armády České republiky ()	Vojenské ozbrojené síly	L-159T1+ / T2	Celkem 8 aktivních dvoumístných strojů pro výcvik a bojové lety (5x T1+, 3x T2).
Irácké letectvo ()	Vojenské ozbrojené síly	L-159A	10 dodaných jednomístných letounů, prokazatelně nasazených v boji.
Irácké letectvo ()	Vojenské ozbrojené síly	L-159T1	2 dodané dvoumístné cvičné stroje (původní smlouva počítala s vícero kusy, část byla rozložena na náhradní díly).
Draken International ()	Soukromý vojenský kontraktor (PMC)	L-159E (označení pro Draken)	21 zakoupených strojů. Aktivně nasazovány na území USA k simulaci cizích vzdušných cílů (Red Air).
Lewis Fighter Fleet ()	Soukromý provozovatel / sběratel	L-159A	3 zakoupené stroje, létající primárně na leteckých přehlídkách v Severní Americe.
Aero Vodochody ()	Zbrojní továrna	L-159A / B	Zbylé historické prototypy (vč. L-159B) a nelétající kusy využívané čistě pro pozemní trhací a technologické testy.
Ostatní (Nehody a kanibalizace)	Různé subjekty	L-159A	Několik zbývajících vládních kusů ze 72kusové série bylo v průběhu let zničeno při leteckých haváriích (včetně smrtelných) nebo rozebráno na náhradní díly pro potřeby letky v Čáslavi.

💡 Pro laiky

Když se řekne bojové vojenské letadlo, naprostá většina lidí si okamžitě představí mohutnou a nesmírně rychlou nadzvukovou stíhačku, jakou vídáme ve filmech – tryskáč, který létá dvakrát rychleji než zvuk, zanechává za sebou ohlušující třesk a plive oheň z motoru. L-159 ALCA je ale jiný druh bojovníka. Patří do kategorie takzvaných podzvukových lehkých bitevníků.

Představte si nadzvukovou stíhačku (třeba F-35 nebo Saab JAS-39 Gripen) jako obrovský dálniční sportovní vůz – Ferrari. Je to neuvěřitelně drahé auto, spotřebuje cisternu paliva na sto kilometrů a servis jedné součástky stojí miliony. Ferrari je skvělé, když potřebujete na rovince dohonit nepřátelský proudový bombardér ve výšce dvaceti kilometrů. Ale k čemu vám je Ferrari, když potřebujete kličkovat pomalu nad blátivým lesem nebo horským údolím a zblízka shazovat menší pumy na kolony teroristů, kteří se ukrývají v lese? Tam by se Ferrari rozsekalo.

Přesně pro tyhle úkoly tu je L-159. Je to taková vojenská obdoba lehkého a neuvěřitelně mrštného závodního off-roadu. Létá "jen" rychlostí necelých tisíc kilometrů v hodině (což je rychlost obyčejného dopravního letadla), díky čemuž se udrží ve vzduchu hodně nízko nad zemí, blízko vlastních vojáků. Dokáže velmi přesně zatáčet a hlavně – jeho provozní náklady jsou jen drobným zlomkem toho, co stojí letová hodina velkých nadzvukových stíhaček. Díky obrovské nosnosti dokáže pod křídla pobrat celou hromadu chytrých bomb i raket, vyložit je přesně na cíl a rychle zmizet, zatímco po cestě zpět ještě stihne naučit mladého pilota v dvoumístné verzi to, jak se má bezpečně ovládat proudový letoun. Je to dříč armády, který dělá spoustu těžké a špinavé práce za zlomek ceny velkých letounů.

Zdroje