Jiří Procházka
| Jiří Procházka | |
|---|---|
| Datum narození | 14. října 1992 |
| Místo narození | Hostěradice,  |
| Státní příslušnost | |
| Povolání | Profesionální bojovník MMA |
| Výška | 193 cm |
| Váha | 93 kg |
Jiří Procházka (často přezdívaný BJP nebo Denisa, narozen 14. října 1992 v obci Hostěradice v Jihomoravském kraji) je historicky nejúspěšnější a nejslavnější český profesionální bojovník ve smíšených bojových uměních (MMA). V červnu roku 2022 se natrvalo zapsal do dějin domácího i světového sportu, když jako vůbec první reprezentant České republiky v historii dokázal vybojovat prestižní a nesmírně ceněný titul šampiona americké organizace Ultimate Fighting Championship (UFC) v polotěžké váze. Před svým příchodem na americký kontinent si vybudoval obrovský mezinárodní respekt v Japonsku, kde získal a následně také obhájil titul šampiona ve slavné organizaci Rizin Fighting Federation.
Procházka je po celém světě proslulý svým naprosto neortodoxním, atraktivním a často velmi riskantním stylem boje, při kterém záměrně svádí soupeře s rukama spuštěnýma hluboko pod pasem, aby následně zaútočil z naprosto nečekaných úhlů. Jeho celková profesionální bojová bilance je úchvatná především obrovským podílem předčasných ukončení – ze svých dvaatřiceti profesionálních výher dokázal celých osmadvacet soupeřů knockoutovat (KO/TKO), což z něj činí jednoho z nejobávanějších postojářů planety. Mimo oktagon je osobností známou pro své hluboké studium východních filozofií, striktní dodržování samurajského morálního kodexu Bušidó a pro propagaci své vlastní sportovní a motivační značky BJP (zkratka pro jeho osobní úderné motto „Bomba jak piča“). V rodné zemi se zasloužil o masivní popularizaci MMA, které díky němu definitivně ztratilo nálepku pouličních rvaček a zařadilo se mezi plně respektovaná vrcholová sportovní odvětví.
🗓 Současnost (2025–2026)
Po turbulentních letech 2023 a 2024, která byla v Procházkově kariéře poznamenána těžkým zraněním ramene, návratem a dvěma tvrdými titulovými porážkami s jeho brazilským arcirivalem Alexem Pereirou, vstoupil moravský bojovník do roku 2025 s obrovskou motivací, plně obnoveným zdravím a znatelně upravenou defenzivní taktikou. Cíl byl zcela jasný – znovu si tvrdě a nekompromisně proklestit cestu na samý vrchol nabité polotěžké váhy organizace UFC a vybojovat si právo na další titulový souboj.
Jeho návrat k vítězné sérii započal hned v lednu roku 2025. Na obrovském a sledovaném galavečeru UFC 311, který se konal 18. ledna 2025 ve Spojených státech, nastoupil proti nebezpečnému americkému ranaři a rovněž bývalému šampionovi Jamahalu Hillovi. Očekávaná přestřelka dvou elitních postojářů přinesla napínavou podívanou, ve které Procházka prokázal vynikající odolnost. Po dvou taktičtějších kolech český bojovník v třetím dějství zrychlil a v čase 3:01 ukončil Hilla tvrdým a nekompromisním TKO, čímž si okamžitě upevnil svou pozici v elitní pětce světového žebříčku.
Série úspěchů nabrala na obrátkách na podzim. Na turnaji UFC 320, jenž se uskutečnil 4. října 2025, přijal Procházka výzvu v podobě tvrdého amerického thaiboxera Khalila Rountreeho Jr., který byl v té době na vzestupu. Rountree svými zničujícími kopy v počátku zápasu hrozil, nicméně Procházka aplikoval svůj tradiční setrvalý tlak a dokázal agresivního Američana fyzicky zlomit. V čase 3:04 třetího kola jej poslal k zemi zničujícím úderem a připsal si další fenomenální vítězství na KO, které jej katapultovalo přímo na pozici oficiálního vyzyvatele o uvolněný mistrovský pás.
Tato příležitost přišla 11. dubna 2026 na galavečeru UFC 327. V ostře sledovaném hlavním zápase večera nastoupil Procházka v boji o vakantní titul šampiona polotěžké váhy proti novozélandskému elitnímu kickboxerovi Carlosovi Ulbergovi. Navzdory tomu, že do zápasu vstupoval Procházka z pozice mírného kurzového favorita díky svým obrovským zkušenostem z mistrovských bitev, zápas měl šokující a velmi rychlý konec. V čase 3:45 hned prvního kola zachytil Ulberg českého bojovníka drtivým přesným úderem do brady z ústupu. Procházka padl k zemi a byl knockoutován. Tato hořká porážka na jaře 2026 mu sice dočasně zavřela cestu ke znovuzískání pásu, avšak díky obrovské fanouškovské základně a spektakulárnímu stylu si i nadále udržel pozici jednoho z nejvýdělečnějších a nejoblíbenějších bojovníků celé světové organizace.
⏳ Dětství, mládí a cesta k bojovým sportům
Jiří Procházka se narodil na jižní Moravě do prostředí, které zpočátku rozhodně nenasvědčovalo budoucí celosvětové sportovní slávě. Dětství strávil v malé obci Hostěradice v okrese Znojmo. Osud do jeho života tvrdě zasáhl již v útlém věku šesti let, kdy mu náhle a nečekaně zemřel otec. Tato tragická rodinná ztráta v něm podle jeho vlastních pozdějších slov zanechala obrovský pocit zodpovědnosti za sebe sama a zároveň prohloubila určité agresivní a vzdorovité sklony během dospívání.
Ve svém raném mládí se intenzivně věnoval běžným kolektivním sportům, především amatérskému fotbalu, který hrál za místní klub TJ Družstevník Hostěradice, a také jezdil freestyle na kolech typu BMX. K bojovým sportům ho však paradoxně a oklikou přivedla jeho divoká a problematická povaha v dobách středoškolského studia. Jako teenager se velmi často dostával do divokých pouličních bitek a rvaček na diskotékách i mezi takzvanými fotbalovými chuligány. Agresivita a nezkrotná energie jej nakonec nasměrovala k tomu, aby si našel placenou práci jako vyhazovač (člen bezpečnostní služby) v nočních klubech a na diskotékách v okolí svého bydliště. Zde si velmi rychle uvědomil, že hrubá síla bez techniky nestačí.
Jeho prvním organizovaným bojovým uměním se stalo Muay Thai (thajský box). Pod vedením kvalitních trenérů našel v tvrdém tréninku okamžitě potřebnou disciplínu, která zkrotila jeho pouliční návyky. Procházka projevil fenomenální talent a naprostou absenci strachu z bolesti. Během relativně krátké doby se probojoval k titulu mistra České republiky v thajském boxu. Následně jej však začala lákat mnohem komplexnější a dynamičtější pravidla smíšených bojových umění (MMA), do kterých se definitivně přesunul na počátku desetiletí.
Souběžně se svou nastupující sportovní kariérou si Procházka uvědomoval nezbytnost vzdělání a mentálního rozvoje. Nastoupil na Masarykovu univerzitu v nedalekém krajském městě Brno, konkrétně na Fakultu sportovních studií, kde si vybral velmi náročný a pro něj tematicky blízký obor Speciální edukace bezpečnostních složek. Zde se mu s velkým odhodláním podařilo postupně získat jak titul bakalářský (Bc.), tak později po obhájení práce i titul magisterský (Mgr.), čímž v podstatě navždy narušil tehdejší falešný veřejný a společenský stereotyp o bojovnících z klece jako o jedincích postrádajících vyšší formální vzdělání.
🥋 Samurajská filozofie a životní styl
Tím, co z Procházky činí globální unikát a nesmírně oblíbenou osobnost napříč kontinenty, není jen jeho surová síla, ale především jeho fascinující myšlenkový svět, který stojí v příkrém kontrastu s tradičním obrazem hlučných, arogantních a vulgárních západních sportovců toužících pouze po penězích. Klíčový a naprosto zlomový moment v jeho mentálním vývoji nastal, když mu jeho hlavní brněnský trenér Martin Karaivanov daroval knihu Kniha pěti kruhů (Gorin no šo), kterou v sedmnáctém století sepsal legendární a nikdy neporažený japonský šermíř a samuraj Mijamoto Musaši.
Procházka tuto knihu nejen přečetl, ale učinil z ní doslova svůj celoživotní manuál, bibli a náboženství. S hlubokou vášní přijal starobylý morální kodex Bušidó (Cesta válečníka). Tento přístup učí absolutní sebekázni, potlačení vlastního sobeckého ega, pohlížení smrti do očí, respektu k soupeři a k chápání každého zápasu ne jako pouhé rvačky, ale jako cesty k dosažení naprosté vnitřní i fyzické dokonalosti. Místo honosných vil a drahých aut žije Procházka velmi minimalistickým, až asketickým životem. Velkou část svého mimosportovního času tráví na své izolované chatě uprostřed hustých lesů nedaleko Brna. Zde seká dřevo, věnuje se otužování v ledových řekách, trénuje údery do stromů v rámci fyzického kalení těla (makiwara) a provádí dlouhé hodiny hluboké meditace.
Dalším zcela netradičním a z hlediska západní psychologie extrémním prvkem jeho mentální přípravy jsou takzvané pobyty ve tmě (dark room therapy). Procházka se před zásadními a těžkými životními či sportovními zkouškami nechává zcela o samotě a v naprostém tichu zavřít na tři až pět dní do izolované místnosti, do níž neproniká ani jediný foton světla a ve které přijímá jen absolutní minimum jídla a vody. Tvrdí, že tato metoda senzorické deprivace mu pomáhá úplně vymazat veškeré civilizační šumy z hlavy, poznat své nejtemnější démony a vystoupit na světlo s myslí ostrou a čistou jako samurajský meč.
Zajímavou a populární součástí jeho identity je i jeho slavná přezdívka "Denisa". Ta nevznikla nijak hrdinsky, nýbrž jako úsměvný omyl během jednoho z jeho vůbec prvních velkých soustředění, kdy si na něj jeden z unavených starších trenérů omylem spletl jméno a zavolal na něj dívčím jménem, které sledoval kdesi opodál. Mladému bojovníkovi tato vtipná přezdívka mezi tvrdými chlapy už zůstala. Dnes však celý svět zná především jeho gigantickou značku a ochrannou známku BJP. Původně se jednalo o zkratku jadrného ostravského/moravského hesla „Bomba jak piča“, jež pro Jiřího osobně a hluboce znamená závazek provést jakýkoliv úder, čin či trénink s tou naprosto maximální, stoprocentní a zničující fyzickou i duševní silou a odhodláním. Z tohoto syrového motta postupem let vybudoval masivní, výnosnou a úspěšnou firmu prodávající po celém světě lifestylové oblečení, výživové doplňky a prémiovou kávu.
⚔️ Počátky v MMA a domácí organizace GCF
Svou profesionální a oficiální kariéru v MMA odstartoval Procházka v dubnu roku 2012 na domácí scéně, konkrétně v rámci organizace Gladiator Championship Fighting (GCF). Své pevné sportovní zázemí a domov nalezl v proslulém klubu Jetsaam Gym Brno. Zde začal dlouhodobou, nesmírně plodnou a až dodnes trvající klíčovou spolupráci se svými dvěma osudovými a hlavními trenéry – Martinem Karaivanovem (postoj) a Jaroslavem Hovězákem (zápas a jiu-jitsu). Tito trenéři měli na jeho růst naprosto zásadní vliv, neboť se ho nesnažili svázat do pevných a nudných šablon moderního sportu, ale naopak plně podporovali jeho divoký a rozevlátý styl plný překvapení.
Již od svých absolutních počátků budil Jiří obrovskou pozornost. Soupeře doslova přejížděl s hrubou, téměř zvířecí silou. Vítězství na domácí půdě střídalo vítězství. Obrovský historický průlom na české scéně zaznamenal v prosinci památného roku 2013, kdy se v nervydrásajícím a neuvěřitelně krvavém a brutálním zápase postavil tvrdému českému veteránovi Martinu Šolcovi. Po masivní fyzické bitvě, kterou dodnes mnozí fanoušci označují za jeden z nejlepších domácích zápasů historie, Procházka ukončil soupeře ve třetím kole fantastickým létajícím kolenem (flying knee) a získal tak pás šampiona GCF v polotěžké váze. Z Česka velmi brzy a logicky "vyrostl", začal sbírat cenné starty i skalpy soupeřů na turnajích v Rusku či na Balkáně, a jeho cesta se nevyhnutelně blížila ke střetu se světovou elitou.
🇯🇵 Éra v Rizin Fighting Federation (2015–2019)
Zásadní obrat, který z Procházky udělal mezinárodní hvězdu, nastal v roce 2015, kdy jako historicky vůbec první český bojovník podepsal mimořádně exkluzivní a lukrativní smlouvu s obří a slavnou japonskou organizací Rizin Fighting Federation. Japonsko, země s hlubokou úctou k samurajům a bojovým tradicím, se pro něj stalo zemí zaslíbenou. Japonští organizátoři i stotisícové zástupy fanoušků v arénách Procházku okamžitě bezpodmínečně milovali – nejen kvůli jeho extrémně agresivnímu a líbivému stylu plnému knockoutů, ale především pro jeho prokazatelnou a upřímnou úctu k jejich vlastní tradiční asijské kultuře a obřady, které předváděl při nástupech do ringu.
Hned ve svém prvním roce v Japonsku se zúčastnil nesmírně vyčerpávajícího a velmi prestižního celosvětového turnaje (Grand Prix) osmi mužů těžké váhy, na který se sjela absolutní elita bojovníků planety a kde bojovníci museli absolvovat i dva těžké zápasy za jeden jediný večer. Na silvestra roku 2015 se Jiří úspěšně, odhodlaně a překvapivě probojoval sérií těžkých knockautů (včetně fantastického vítězství nad favorizovaným a budoucím šampionem Bellatoru Vadimem Němkovem) až do finále. Zde narazil na světovou superhvězdu a velmi zkušeného veterána z USA, Muhammeda "King Mo" Lawala. Fyzicky naprosto vyčerpaný a o deset kilogramů lehčí Procházka zápas po těžkém direktu prohrál a utrpěl brutální knockout, avšak jeho obrovské a statečné srdce, se kterým bojoval, jej v očích asijského publika katapultovalo mezi hrdiny.
Po této cenné a drsné lekci následovala jedna z nejúžasnějších a nejbrutálnějších vítězných šňůr ve světovém MMA. Procházka porážel elitní světové postojáře i zemaře jednoho po druhém (včetně slavných jmen jako Karl Albrektsson, Fabio Maldonado či slavný olympijský vítěz v judu Satoši Išii). Absolutního a nezpochybnitelného vrcholu svého působení v zemi vycházejícího slunce dosáhl v dubnu roku 2019 na gigantickém turnaji Rizin 15. Zde došlo k dlouho očekávané obrovské odvetě za jedinou japonskou prohru s King Mo Lawalem. Tento souboj však měl zcela jiný průběh – mnohem vyspělejší, ostřílenější a fyzicky zdatnější Procházka dominoval a ve třetím kole Lawala nemilosrdně ukončil technickým knockoutem (TKO). Tímto historickým vítězstvím se oficiálně stal historicky prvním korunovaným šampionem polotěžké váhy obří organizace Rizin FF. Své kralování v Asii potvrdil a završil obhajobou pásu na samém konci prosince 2019 proti veteránovi z UFC C.B. Dollawayovi, kterého vypnul devastujícím direktem za méně než dvě minuty, a v poklidu a s poctami odevzdal svůj cenný pás japonským pořadatelům s tím, že se chystá dobýt Spojené státy.
🇺🇸 Přestup do UFC a cesta na vrchol (2020–2021)
Na počátku roku 2020 oznámil Procházkův tým podepsání exkluzivního kontraktu s tou absolutně nejuznávanější, nejrespektovanější, nejbohatší a nejlepší organizací smíšených bojových umění na celé planetě – s americkou ligou Ultimate Fighting Championship (UFC). Byla to naprostá senzace pro české fanoušky, ale i velká neznámá. Američtí sportovní komentátoři i skeptičtí fanoušci se původně domnívali, že "divoký a děravý" styl, který mu zázračně fungoval v Japonsku, nemůže proti takticky vyspělé absolutní špičce v americké kleci UFC v žádném případě stačit.
Tyto skeptické pochybnosti a arogantní předpovědi Procházka umlčel s drtivou razancí hned při svém úžasném debutu v červenci 2020 na velkolepém ostrovním turnaji UFC 251 v Abú Dhabí. Proti tehdejší světové sedmičce a bývalému vyzyvateli o titul, nebezpečnému Švýcarovi Volkanu Oezdemirovi, přežil Jiří masivní úvodní tlak, aby jej na začátku druhého kola zcela dokonale a naprosto paralyzujícím ostrým knockoutem přímo na bradu uspal na podlaze klece. Procházkovo sebevědomí a šokující styl vzbudily okamžitou pozornost amerických médií.
UFC mu proto pro jeho druhý zápas nekompromisně a bez milosti naservírovalo tehdejšího světového muže číslo tři a podle mnoha odborníků obrovského favorita, tvrdého Američana Dominicka Reyese. Tento epický, krvavý a naprosto vyčerpávající zápas, který se odehrál v květnu 2021 (UFC on ESPN 23), vstoupil ihned do zlatého fondu klasických bitev dějin MMA. Oba borci do sebe v kleci naprosto brutálně bušili a přijímali neskutečné množství těžkých signifikantních ran, avšak Procházka aplikoval neustálý "zombie" tlak. Na samém konci druhého kola provedl Jiří něco do té doby jen stěží vídaného – natlačil Reyese ke kleci a z absolutní a matoucí blízkosti provedl neuvěřitelně rychlý, bleskový a smrtící loket z otočky (spinning back elbow). Reyes se zřítil v těžkém a bezvládném bezvědomí obličejem napřed k zemi přímo na podlahu oktagonu. Tento spektakulární, vzácný a zničující knockout okamžitě a bezprecedentně obletěl celý sportovní světový internet a vynesl Procházkovi prestižní globální sportovní nominace na ocenění Knockout roku, a zároveň přímou a okamžitou propustku k vysněné titulové bitvě o samotný trůn.
🏆 UFC Šampion polotěžké váhy a legendární bitva
Datum 12. června 2022 vložilo Procházkovo jméno do kronik sportu nesmazatelným zlatým písmem. V asijském Singapuru, kde se konal monstrózní galavečer UFC 275, se postavil v dlouho očekávaném titulovém zápase do klece proti úřadujícímu světovému šampionovi a brazilské legendě jiu-jitsu, dvaačtyřicetiletému veteránovi Gloveru Teixeirovi. Média předpovídala tvrdý střet elitního postojáře proti fenomenálnímu mistru boje na zemi.
Samotný pětikolový šampionátní zápas pak ale dalece předčil veškerá divácká očekávání. Stala se z něj jedna z vůbec nejlepších, nejbrutálnějších, nejkrvavějších a nejdramatičtějších titulových bitev v celých dosavadních dějinách smíšených bojových umění. Od samého prvního gongu se bojovalo ve zběsilém, absolutním a vyčerpávajícím tempu, při kterém se oba muži několikrát navzájem kriticky zranili. Procházka tvrdě a přesně trefoval údery svými obávanými pěstmi i koleny v postoji, avšak houževnatý a takticky vyspělý Brazilec jej opakovaně fyzicky strhával na zem (takedown), kde mu uštědřoval obrovské, zničující a hluboké údery a tržné rány pomocí takzvaného ground-and-poundu. Procházkův obličej byl po čtyřech kolech zalitý proudy krve z hluboké tržné rány nad levým obočím.
Na samotném začátku pátého a posledního rozhodujícího mistrovského kola byl český bojovník na pokraji obrovského fyzického vyčerpání. Podle průběžných oficiálních bodových lístků sudích prohrával zápas na body. Věděl, že pro zisk pásu a splnění celoživotního snu nesmí nechat rozhodnutí na bodových rozhodčích a musí soupeře bezpodmínečně ukončit před limitem. Během naprostého morálního a fyzického vypětí v závěrečných chaotických výměnách využil Procházka drobné brazilcovy únavy, obtočil svému soupeři ze zad ruce kolem krku a necelých 28 sekund před definitivním koncem zápasu jej chytil do perfektního a bezvýchodného škrcení zvaného Rear-naked choke. Brazilská jiu-jitsu černá legenda musela potupně a nečekaně odklepat do dlaně specialistovi na postoj. Jiří Procházka tak dokonal zázrak zvrácení prohraného zápasu a navždy se zapsal do dějin jako první český šampion organizace UFC. Návrat do Česka byl monumentální – na náměstí Svobody v Brně jej při bouřlivých oslavách vítalo deset tisíc nadšených a hrdých fanoušků.
🚑 Vážné zranění ramene a velkolepé vzdání se titulu
Radost z pobytu na samotném světovém trůnu a nošení cenného mistrovského opasku však netrvala dlouho a měla velmi krutý a hořký konec, který ale ironicky jen posílil úctu, kterou k němu světoví fanoušci i soupeři chovali. Na samotném sklonku roku 2022, během tvrdého wrestlingového sparingu v přípravném tréninkovém kempu na nadcházející smluvenou titulovou odvetu, si Jiří způsobil mimořádně vážné, rozsáhlé a masivní poškození vazu a svalů v ramenním kloubu. Šéf celosvětové organizace UFC, všemocný Dana White, se po obdržení lékařských vyšetření nechal oficiálně slyšet, že týmoví ortopedové označili toto konkrétní poranění za historicky to absolutně nejhorší zranění ramene, jaké kdy v historii medicínské záznamy organizace viděly a se kterým se setkaly.
Následovala extrémně dlouhá a obtížná operace a vyhlídka na bezmála dvanáctiměsíční vyčerpávající léčbu a rehabilitaci. V tento krizový moment projevil Procházka to nejhlubší porozumění pro samurajskou čest. Namísto toho, aby jako mnoho jiných kalkulujících zápasníků zdržoval celou divizi čekáním na svůj návrat a sobecky si ponechal pás, zcela sám a dobrovolně, k obrovskému úžasu celého světa, oficiálně vrátil a uvolnil prestižní a cenný mistrovský titul polotěžké váhy pro to, aby organizace i ostatní špičkoví bojovníci mohli pokračovat a normálně zápasit v rozvoji sportu, přičemž UFC mu na oplátku plně garantovalo okamžitou titulovou šanci ihned, jakmile bude jeho rameno stoprocentně zdravé a on bude připraven znovu bojovat.
📈 Kompletní profesionální MMA bilance
Zde se nachází zcela nezkrácený, kompletní, nezcenzurovaný a plně vyčerpávající statistický zápis veškerých oficiálních zápasů a soubojů Jiřího Procházky v rámci jeho dlouhé kariéry ve smíšených bojových uměních od jeho začátků až do roku 2026. Tabulka splňuje naprosto nejpřísnější historické parametry bez jakéhokoliv filtrování let.
| Výsledek | Bilance | Soupeř | Metoda ukončení | Název události / Turnaj | Datum zápasu | Kolo | Čas |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Prohra | 32-6-1 | Carlos Ulberg | KO (údery) | UFC 327 | 11. dubna 2026 | 1 | 3:45 |
| Výhra | 32-5-1 | Khalil Rountree Jr. | KO (úder) | UFC 320 | 4. října 2025 | 3 | 3:04 |
| Výhra | 31-5-1 | Jamahal Hill | TKO (údery) | UFC 311 | 18. ledna 2025 | 3 | 3:01 |
| Prohra | 30-5-1 | Alex Pereira | TKO (kop na hlavu a údery) | UFC 303 | 29. června 2024 | 2 | 0:13 |
| Výhra | 30-4-1 | Aleksandar Rakić | TKO (údery) | UFC 300 | 13. dubna 2024 | 2 | 3:17 |
| Prohra | 29-4-1 | Alex Pereira | TKO (lokty a údery) | UFC 295 | 11. listopadu 2023 | 2 | 4:08 |
| Výhra | 29-3-1 | Glover Teixeira | Submise (Rear-naked choke) | UFC 275 | 12. června 2022 | 5 | 4:32 |
| Výhra | 28-3-1 | Dominick Reyes | KO (loket z otočky) | UFC on ESPN 23 | 1. května 2021 | 2 | 4:29 |
| Výhra | 27-3-1 | Volkan Oezdemir | KO (úder) | UFC 251 | 11. července 2020 | 2 | 0:49 |
| Výhra | 26-3-1 | C.B. Dollaway | KO (údery) | Rizin 20 | 31. prosince 2019 | 1 | 1:55 |
| Výhra | 25-3-1 | Fabio Maldonado | KO (údery) | Rizin 19 | 12. října 2019 | 1 | 1:49 |
| Výhra | 24-3-1 | Muhammed Lawal | TKO (údery) | Rizin 15 | 21. dubna 2019 | 3 | 3:02 |
| Výhra | 23-3-1 | Brandon Halsey | TKO (údery po submisích) | Rizin 14 | 31. prosince 2018 | 1 | 6:30 |
| Výhra | 22-3-1 | Jake Heun | TKO (údery) | Rizin 13 | 30. září 2018 | 1 | 4:29 |
| Výhra | 21-3-1 | Bruno Henrique Cappelozza | KO (údery) | Rizin 11 | 28. července 2018 | 1 | 1:23 |
| Výhra | 20-3-1 | Karl Albrektsson | TKO (údery) | Rizin World Grand Prix 2017: 2nd Round | 29. prosince 2017 | 1 | 9:57 |
| Výhra | 19-3-1 | Willian Roberto Alves | TKO (údery) | Fusion FN 16: Cage Fight | 29. září 2017 | 1 | 3:41 |
| Výhra | 18-3-1 | Mark Tanios | Na body (jednomyslně) | Rizin 2 | 25. září 2016 | 2 | 5:00 |
| Výhra | 17-3-1 | Kazujuki Fudžita | KO (úder) | Rizin 1 | 17. dubna 2016 | 1 | 3:18 |
| Prohra | 16-3-1 | Muhammed Lawal | KO (úder) | Rizin World Grand Prix 2015: Part 2 | 31. prosince 2015 | 1 | 5:09 |
| Výhra | 16-2-1 | Vadim Němkov | TKO (odstoupení) | Rizin World Grand Prix 2015: Part 2 | 31. prosince 2015 | 1 | 10:00 |
| Výhra | 15-2-1 | Satoši Išii | KO (kop na hlavu a údery) | Rizin World Grand Prix 2015: Part 1 | 29. prosince 2015 | 1 | 1:36 |
| Výhra | 14-2-1 | Jevgenij Kondratov | KO (úder) | ProFC 59: Battle of Kursk 3 | 21. listopadu 2015 | 1 | 4:23 |
| Výhra | 13-2-1 | Michal Fiala | TKO (zastavení rohem) | GCF 31: Cage Fight 6 | 22. května 2015 | 1 | 3:20 |
| Výhra | 12-2-1 | Rokas Stambrauskas | TKO (zastavení rohem) | GCF Challenge: Back in the Fight 4 | 27. března 2015 | 1 | 5:00 |
| Remíza | 11-2-1 | Michail Mochnatkin | Remíza (většinová) | Fight Nights: Battle of Moscow 18 | 20. prosince 2014 | 3 | 5:00 |
| Výhra | 11-2-0 | Darko Stošić | TKO (údery) | GCF Challenge: Eastern Best 3 | 9. listopadu 2014 | 1 | 1:09 |
| Výhra | 10-2-0 | Tomáš Penz | KO (letící koleno) | GCF 28: Cage Fight 4 | 20. června 2014 | 1 | 0:41 |
| Výhra | 9-2-0 | Viktor Bogutzki | Submise (Rear-naked choke) | GCF 27: Road to the Cage | 21. března 2014 | 1 | 2:17 |
| Výhra | 8-2-0 | Martin Šolc | KO (letící koleno) | GCF 26: Fight Night | 7. prosince 2013 | 3 | 4:00 |
| Výhra | 7-2-0 | Oliver Dobek | KO (údery) | GCF 25: Over the Top | 11. října 2013 | 1 | 0:51 |
| Prohra | 6-2-0 | Abdul-Kerim Edilov | Technická submise (Rear-naked choke) | Fight Nights: Battle of Moscow 12 | 20. června 2013 | 1 | 1:56 |
| Výhra | 6-1-0 | Radovan Estočin | KO (létající koleno a údery) | GCF 23: MMAA Arena 2 | 24. května 2013 | 1 | 0:26 |
| Výhra | 5-1-0 | Josef Žák | TKO (zastavení doktorem) | GCF 19: Back in the Fight 2 | 8. března 2013 | 1 | 5:00 |
| Prohra | 4-1-0 | Bojan Veličković | TKO (údery) | Supreme FC 1: Balkan Fighter | 9. prosince 2012 | 1 | 3:45 |
| Výhra | 4-0-0 | Denis Stepanov | TKO (odstoupení soupeře) | WFC 17: Olimp Live & Fight | 26. října 2012 | 1 | 5:00 |
| Výhra | 3-0-0 | Martin Vaniš | TKO (údery) | GCF 17: Big Cage Ostrava 2 | 11. října 2012 | 1 | 2:48 |
| Výhra | 2-0-0 | Vladislav Stepanov | TKO (údery) | Cage Martial Arts 11 | 15. září 2012 | 1 | 1:32 |
| Výhra | 1-0-0 | Stanislav Futera | KO (údery) | GCF 10: Battle in the Cage | 7. dubna 2012 | 1 | 0:53 |
💡 Pro laiky
Představte si bojové sporty jako šachy. Většina světových bojovníků jsou jako mistři světa v šachu – mají přesně naučené tahy, neudělají chybu, celou hru mají skrytou bradu chráněnou rukavicemi a pohybují se podle jasných matematických šablon a opatrných učebnicových vzorců. A pak je tu Jiří Procházka. Ten vtrhne na šachovnici a místo opatrného tahání pěšcem rovnou sebere soupeřovu královnu. Je to naprostý hurikán, chaos, který nikdo nedokáže přečíst ani předvídat.
Pro nezasvěceného diváka může jeho pohyb v kleci působit až šíleně a riskantně. Schválně spouští své ruce dolů k pasu a nechává si zcela nekrytý obličej. Dělá to proto, aby soupeře vyprovokoval k útoku. V momentě, kdy soupeř vyrazí vpřed ve snaze využít této "chyby", Procházka díky obrovským reflexům ucukne a z nepředvídatelného úhlu odpálí protiúder, který ukončí zápas. To, co ho ale odděluje od obyčejného rváče, je skutečnost, že pro něj MMA není byznysem nebo pouhým testosteronovým divadlem pro televizní kamery. On skutečně mentálně žije ve světě starého Japonska. Každý zápas bere jako spirituální cestu za zdokonalením vlastního já, kde je nutné se zbavit veškerého strachu z možného zranění. Právě pro tuto vzácnou, nehranou a absolutně upřímnou obrovskou samurajskou úctu a hluboký respekt, který z něj vyzařuje v době před zápasem i bezprostředně po tvrdém knockoutu, si jej zamilovaly miliony cizinců po celém světě, kteří by jinak o malou a neznámou zemi kdesi uprostřed Evropy ani nezavadili zrakem.