Hockey Milano Rossoblu

Hockey Milano Rossoblu
	Soubor:Logo Hockey Milano Rossoblu.png
	Historický znak klubu (2008–2019)
Liga	Serie A / Alps Hockey League (historicky), IHL Division I (nástupnické entity)
Založeno	2008 (jako nástupce HC Milano Vipers)
Kapacita	3 300
Město	,
Barvy	Šablona:Box barvy Červená, Šablona:Box barvy Modrá
Trenér	Massimo Da Rin (nejvýznamnější trenér éry)
Kapitán	Alessandro Re
Úspěchy	2× Vítěz Serie A2 (2012, 2018), 1× Vítěz Coppa Italia (Serie A2)
Web	[hockeymilano.it (historický)]

Rozbalit box

Obsah boxu

Hockey Milano Rossoblu byl italský profesionální klub ledního hokeje sídlící v Miláně, metropoli regionu Lombardie. Klub byl založen v roce 2008 jako přímý duchovní nástupce legendárního týmu HC Milano Vipers, který dominoval italskému hokeji na počátku tisíciletí.

Historie klubu je bouřlivým příběhem velkých ambicí (včetně plánovaného vstupu do nadnárodní KHL), vášnivé podpory fanoušků ve fotbalovém stylu a chronických finančních problémů, které jsou pro milánský hokej typické. V kontextu Zimních olympijských her 2026, které Milán hostí, představuje Hockey Milano Rossoblu memento složitého vztahu města k lednímu sportu – Milán má olympijské stadiony, ale v lednu 2026 nemá klub v nejvyšší soutěži.

⏳ Historie: Fénix z popela Vipers

Konec dynastie a nový začátek (2008)

V roce 2008 zanikl tým HC Milano Vipers, který pod vedením prezidenta Alvise di Canossy vyhrál 5 titulů mistra Itálie v řadě. Milán, hlavní ekonomické centrum Itálie, náhle zůstal bez vrcholového hokeje.

Vznik Rossoblu: Skupina nadšenců a bývalých funkcionářů založila nový subjekt Hockey Milano Rossoblu. Název odkazoval na tradiční barvy města (červená a modrá) a měl symbolizovat návrat ke kořenům, pryč od komerčního názvu "Vipers".
Restart: Klub musel začít od nuly, v nižších soutěžích (Serie A2), ale okamžitě si získal zpět srdce fanoušků, kteří zaplnili stadion Agorà.

Sen o KHL (2011–2013)

Nejambicióznější kapitola v historii klubu se psala okolo roku 2012.

Projekt: Vedení klubu, ve spolupráci s KHL a investory (včetně plynárenských gigantů), oznámilo záměr přivést do Milána Kontinentální hokejovou ligu. Milán měl být po Lvu Praha a Slovanu Bratislava další západní výspou ruské ligy.
Realita: Klub vyhrál Serii A2 a postoupil do nejvyšší italské soutěže, aby demonstroval svou sílu. Hrály se exhibiční zápasy proti týmům KHL. Avšak kvůli neschopnosti zajistit dlouhodobé financování a nevyhovujícímu stadionu (Agorà nesplňovala podmínky KHL a nová aréna byla v nedohlednu) projekt nakonec zkrachoval.

Pád a transformace (2014–2019)

Po krachu snu o KHL následovala léta střídavých úspěchů v italské lize a Alps Hockey League.

Finanční nestabilita: Provozovat hokej v jednom z nejdražších měst Evropy bez vlastního stadionu a s konkurencí fotbalových gigantů (AC Milán, Inter Milán) se ukázalo jako neudržitelné.
Zánik značky: Kolem roku 2019 se klub dostal do insolvence. Práva a mládežnickou základnu převzaly nástupnické subjekty (např. Hockey Milano Bears), které však působí v nižších, poloprofesionálních soutěžích (IHL Division I).

🏟️ Stadion: Problém jménem Agorà

Domovským stánkem Rossoblu byl Stadio del Ghiaccio Agorà.

Kapacita: 3 300 diváků (až 4 000 při "tlačenici").
Atmosféra: Stadion je známý svou stísněností a neuvěřitelnou akustikou. Když "Curva Sud" spustila chorály, hala se doslova otřásala.
Technický stav: Agorà byla dlouhodobě kritizována za zastaralé zázemí. V roce 2023 byla dokonce dočasně uzavřena, což donutilo nástupnické týmy hrát v exilu.
Olympijský paradox 2026: Zatímco stará Agorà chátrá, Milán pro ZOH 2026 staví v čtvrti Santa Giulia ultramoderní PalaItalia (kapacita 15 000+). Fanoušci Rossoblu s hořkostí sledují, že jejich město bude mít nejlepší halu v Evropě, ale možná v ní nebude hrát žádný místní klub.

🔥 Identita a "Curva del Milano"

To, co dělalo Hockey Milano Rossoblu výjimečným, nebyli hráči, ale fanoušci.

Ultras kultura: Hokejový Milán má jednu z nejsilnějších ultras scén v Evropě, srovnatelnou s fotbalem. Skupiny jako Curva del Milano jsou známé svou oddaností, pyrotechnikou a neustálým zpěvem.
Městská rivalita: Milánští fanoušci se vymezují proti "horalům" (Bolzano, Asiago, Val Pusteria). Je to střet velkoměstské arogance (v dobrém slova smyslu) proti alpským tradicím.
Barvy: Červená a modrá jsou barvy města Milán (stejně jako u fotbalového AC Milán, ale bez černé).

⚔️ Hlavní rivalové

1. Varese: "Derby della Lombardia". Souboj dvou největších měst regionu. Historicky nejvyhrocenější zápasy plné emocí na ledě i v hledišti. 2. HC Bolzano: Souboj o titul "krále Itálie". Milán a Bolzano jsou historicky nejúspěšnější italské kluby (pokud počítáme všechny inkarnace milánských týmů: Saima, Vipers, Devils, Rossoblu). 3. Cortina: Rivalita "Město vs. Hory".

👥 Významné osobnosti éry Rossoblu

Massimo Da Rin: Trenér, který byl tváří projektu. Dokázal s týmem postoupit do Serie A a držet ho nad vodou i v těžkých časech.
Alessandro Re: Dlouholetý kapitán a symbol bojovnosti.
Hráči z NHL: Během výluky NHL nebo v rámci ambicí KHL se v dresu Milána (nebo jeho předchůdců) objevila jména jako Ryan Savoia nebo talentovaní Italo-Kanaďané.

🏒 Současnost: Olympijský paradox (Leden 2026)

Píše se 12. leden 2026. Za necelý měsíc začnou v Miláně Zimní olympijské hry. Město je vyzdobeno olympijskými kruhy, dokončují se práce na nové multifunkční aréně PalaItalia ve čtvrti Santa Giulia (kde se bude hrát mužský hokejový turnaj) a na výstavišti Fiera Milano Rho (kde budou hrát ženy a proběhne rychlobruslení).

Tato situace však vytváří pro fanoušky milánského hokeje hořký paradox:

Město bez týmu: Zatímco Milán bude hostit nejlepší hokejisty světa (NHL se vrací na olympiádu), domácí klub (nástupce Rossoblu) hraje v sezóně 2025/26 pouze v nižší italské lize (IHL Division I nebo spodní patra IHL), na hony vzdálen profesionální úrovni.
Dědictví Rossoblu: Fanoušci stále nosí na zápasy dresy Rossoblu a Vipers, protože současné entity nedokázaly vybudovat tak silnou značku. Nadějí je, že olympijská infrastruktura po hrách konečně poskytne milánskému hokeji důstojný domov a přiláká investory pro návrat do Serie A.

⛸️ Mládež: Naděje umírá poslední

I přes krachy seniorských týmů (Vipers, Rossoblu, Bears) mládežnický hokej v Miláně nikdy nezemřel.

Obětavost rodičů: Hokej v Miláně přežívá díky neuvěřitelnému úsilí rodičů a dobrovolníků, kteří často vozí děti na tréninky do vzdálených měst, když je stadion Agorà mimo provoz.
Líheň talentů: Milánská aglomerace má obrovský demografický potenciál. I v dobách krize dokázala milánská škola vychovat hráče pro reprezentaci (např. Tommaso Traversa). Cílem pro rok 2026 bylo mít v italském národním týmu na domácí olympiádě alespoň jednoho "Miláňana", což se podařilo u hráčů, kteří nyní působí v zahraničí nebo v Alpách.

🧠 Pro laiky: Co byl Hockey Milano Rossoblu?

Pochopit milánský hokej je jako pochopit složitou italskou operu.

Spící obr: Představte si, že by v Praze zanikla Sparta, pak vznikla nová, vyhrála 1. ligu, chtěla hrát KHL, zkrachovala, a teď hraje krajský přebor, zatímco se v O2 areně hraje mistrovství světa. To je přesně situace Milána.
Atmosféra: Pokud jste zvyklí na komorní atmosféru v divadle, na hokeji v Miláně byste byli v šoku. Je to fotbalová vřava v uzavřené hale. Fanoušci zpívají 60 minut v kuse, bez ohledu na výsledek.
Potenciál: Milán je jediným skutečným velkoměstem v Itálii, kde má hokej tradici. Pokud by se našel stabilní sponzor (jako v Berlíně nebo Curychu), Milán by mohl být evropskou velmocí. Rossoblu byl pokus, který k tomu měl nejblíže, ale shořel jako Ikarus.

📊 Statistiky a úspěchy (Éra Rossoblu)

Ačkoliv klub pod názvem "Rossoblu" existoval jen cca 10 let, zanechal výraznou stopu.

Soutěž	Úspěch	Sezóna
Serie A2 (2. liga)	Vítěz	2011/2012, 2017/2018
Coppa Italia (Serie A2)	Vítěz	2016/2017
Serie A (1. liga)	Čtvrtfinále	Účast v play-off po postupu mezi elitu.

Zdroje