Přeskočit na obsah

DVD

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Médium DVD (zkratka anglického Digital Versatile Disc, v doslovném překladu digitální víceúčelový disk, původně označovaný jako Digital Video Disc) je formát digitálního optického disku, který byl vyvinut a uveden na trh v roce 1995. Díky své vysoké kapacitě a kvalitě obrazu i zvuku rychle nahradil analogové VHS kazety a stal se dominantním médiem pro domácí distribuci filmů a softwaru na přelomu 20. a 21. století.

Disk má stejné fyzické rozměry jako jeho předchůdce, Compact Disc (CD), ale díky použití laseru s kratší vlnovou délkou a pokročilejším kompresním technologiím dokáže pojmout výrazně větší objem dat. Standardní jednovrstvý disk DVD má kapacitu 4,7 GB, což je dostatek pro uložení celovečerního filmu ve standardním rozlišení s více zvukovými stopami a titulky.

📜 Historie

Vývoj DVD byl přímou reakcí na omezení formátu CD a snahou vytvořit jednotné médium pro video, audio i data. Na počátku 90. let pracovalo na nástupci CD několik velkých technologických firem, což vedlo ke vzniku dvou konkurenčních formátů.

🏛️ Válka formátů a sjednocení

Prvním formátem byl MultiMedia Compact Disc (MMCD), za kterým stály společnosti Sony a Philips. Tento formát byl v podstatě vylepšeným CD s vyšší hustotou záznamu. Druhým byl Super Density Disc (SD), který vyvíjela koalice firem v čele s Toshibou, Time Warner, Matsushita Electric (Panasonic) a dalšími.

Hrozící válka formátů, podobná té mezi VHS a Betamax v 80. letech, znepokojovala filmová studia i výrobce elektroniky. Klíčovou roli ve sjednocení sehrála společnost IBM, která odmítla podpořit kterýkoli z formátů a navrhla kompromis, který by spojil nejlepší technologie z obou táborů. Pod tímto tlakem se obě skupiny v září 1995 dohodly na vytvoření jednotného standardu, který byl nazván DVD. Specifikace verze 1.5 byla dokončena a oznámena ještě téhož roku.

🚀 Uvedení na trh a masové rozšíření

První DVD přehrávače a disky byly uvedeny na trh v Japonsku v listopadu 1996, následované Spojenými státy v březnu 1997. Formát si rychle získal popularitu díky výrazně vyšší kvalitě obrazu a zvuku oproti VHS, odolnosti média, interaktivním menu, možnosti volby jazyka a titulků, a bonusovým materiálům, jako jsou vystřižené scény nebo komentáře tvůrců.

Na přelomu tisíciletí se DVD stalo globálním standardem. Ceny přehrávačů i disků klesaly, což vedlo k masovému přijetí. Prodej a půjčování filmů na DVD se stalo obrovským byznysem, který zásadně změnil filmový průmysl.

⚙️ Technologie

Úspěch DVD spočívá v kombinaci několika klíčových technologických inovací, které umožnily uložit na disk o velikosti CD mnohonásobně více dat.

🔬 Fyzická struktura a princip čtení

Disk DVD se skládá ze dvou polykarbonátových substrátů o tloušťce 0,6 mm, které jsou k sobě slepeny. Datová vrstva se nachází uprostřed, což ji lépe chrání před poškrábáním než u CD, kde je datová vrstva těsně pod horním povrchem.

Pro čtení dat se používá červený laser s vlnovou délkou 650 nm (na rozdíl od 780 nm infračerveného laseru u CD). Kratší vlnová délka umožňuje zaostřit paprsek na menší bod, a tím číst menší "pity" (prohlubně) v datové vrstvě. Díky tomu je hustota záznamu na DVD mnohem vyšší.

📀 Kapacita a vrstvy

  • DVD-5 (jednovrstvé, jednostranné): Kapacita 4,7 GB. Nejběžnější formát pro filmy a software.
  • DVD-9 (dvouvrstvé, jednostranné): Kapacita 8,5 GB. Dvě datové vrstvy nad sebou. Laser nejprve čte spodní, polopropustnou vrstvu, a poté přeostří na horní, odrazivou vrstvu. Tento přechod může u starších přehrávačů způsobit krátké "zamrznutí" obrazu.
  • DVD-10 (jednovrstvé, oboustranné): Kapacita 9,4 GB (4,7 GB na každé straně). Disk je nutné fyzicky otočit.
  • DVD-18 (dvouvrstvé, oboustranné): Kapacita 17,08 GB. Kombinace dvouvrstvého záznamu na obou stranách. Tento formát byl velmi vzácný.

🎬 Video a audio komprese

Pro video využívá DVD formát komprese MPEG-2, stejný standard, jaký se používal pro digitální televizní vysílání. Umožňuje uložit přibližně dvě hodiny videa ve vysoké kvalitě na jednovrstvý disk.

Pro zvuk se nejčastěji používají formáty:

  • Dolby Digital (AC-3): Standard pro vícekanálový prostorový zvuk (typicky 5.1).
  • DTS (Digital Theater Systems): Alternativní formát prostorového zvuku, který nabízí vyšší datový tok a podle některých i vyšší kvalitu.
  • PCM (Pulse-Code Modulation): Nekomprimovaný stereo zvuk, kvalitativně shodný s audio CD.

🌍 Regionální kódování

Filmová studia zavedla systém regionálních kódů, aby mohla kontrolovat data uvedení filmů na DVD v různých částech světa. Svět byl rozdělen do několika regionů a přehrávač zakoupený v jednom regionu obvykle nedokázal přehrát disky z jiného regionu.

Tento systém byl kontroverzní a vedl ke vzniku tzv. "multiregionálních" přehrávačů, které dokázaly ochranu obejít.

🔒 Ochrana proti kopírování

Většina komerčních DVD-Video disků byla chráněna systémem Content Scramble System (CSS). Jednalo se o jednoduché šifrování, které mělo zabránit přímému kopírování digitálních dat z disku. V roce 1999 byl však tento systém prolomen norským programátorem Jonem Lech Johansenem a jeho programem DeCSS, což otevřelo cestu k vytváření digitálních kopií DVD filmů.

💿 Formáty a varianty

Kromě lisovaných disků (DVD-ROM) se brzy objevily i zapisovatelné a přepisovatelné verze, které však opět vedly k menší válce formátů.

  • DVD-R a DVD-RW: Formát vyvinutý firmou Pioneer. DVD-R (Recordable) umožňuje jeden zápis, DVD-RW (ReWritable) umožňuje data mazat a znovu nahrávat (přibližně 1000 cyklů).
  • DVD+R a DVD+RW: Formát vyvinutý aliancí "DVD+RW Alliance" (Philips, Sony, Hewlett-Packard a další). Technologicky byl mírně pokročilejší, nabízel například přesnější zápis a možnost "bezešvého" nahrávání bez nutnosti finalizace disku.
  • DVD-RAM: (Random Access Memory) Formát zaměřený na spolehlivost a ukládání dat. Disk byl často uložen v ochranné kazetě (cartridge) a umožňoval až 100 000 přepisovacích cyklů, fungoval podobně jako pevný disk. Používal se v některých videokamerách a stolních rekordérech.
  • DVD-Audio: Nástupce audio CD, který nabízel zvuk ve vysokém rozlišení (až 24 bitů / 192 kHz) a v prostorovém formátu 5.1. Nikdy se masově nerozšířil.
  • DVD-Video: Nejznámější formát pro distribuci filmů.

V praxi se rozdíly mezi formáty "+" a "-" postupně smazaly, protože většina moderních vypalovaček a přehrávačů se stala "multi-format" a podporovala oba standardy.

📉 Úpadek a odkaz

Dominance DVD začala slábnout s nástupem videa ve vysokém rozlišení (HDTV). Nástupcem se stal formát Blu-ray, který zvítězil ve formátové válce proti HD DVD (vyvíjeném Toshibou). Blu-ray nabídl výrazně vyšší kapacitu (25/50 GB) a podporu pro Full HD a později i 4K Ultra HD rozlišení.

Ještě větším hřebíčkem do rakve fyzických médií se stal rozmach vysokorychlostního internetu a streamovacích služeb jako Netflix, YouTube nebo Amazon Prime Video. Pohodlí okamžitého přístupu k obrovským knihovnám obsahu bez nutnosti vlastnit fyzické disky vedlo k dramatickému poklesu prodejů DVD i Blu-ray.

Přesto DVD zcela nezmizelo. K roku 2025 stále zůstává populární v regionech s omezeným přístupem k internetu, pro nízkorozpočtové produkce, ve školství, pro archivaci rodinných videí a mezi sběrateli. Jeho odkaz spočívá v tom, že naučil masovou veřejnost konzumovat digitální video a připravil půdu pro éru streamování.

🧑‍🏫 Pro laiky

  • Co je to DVD?

Je to kulatá plastová placka, která vypadá jako CD, ale vejde se na ni mnohem víc dat. Nejčastěji se používala na filmy.

  • Jak to funguje?

Uvnitř DVD přehrávače je malý laser, který svítí na disk. Disk se točí a laser čte mikroskopické hrbolky a plošky na jeho povrchu. Tyto hrbolky představují digitální data (jedničky a nuly), ze kterých se pak složí obraz a zvuk filmu.

  • Proč bylo lepší než videokazeta (VHS)?

Obraz i zvuk byly mnohem čistší a ostřejší. Nemuselo se přetáčet, dalo se skákat rovnou na oblíbené scény přes menu. Na disk se vešly i bonusy, jako jsou trailery, rozhovory s herci nebo různé jazykové verze. Navíc se disk časem neopotřeboval jako magnetická páska v kazetě.

  • Proč už se dnes tolik nepoužívá?

Přišly novější technologie. Nejdříve Blu-ray, který nabídl ještě lepší obraz ve vysokém rozlišení (HD). Poté se masivně rozšířil rychlý internet a služby jako Netflix, kde si můžete film pustit okamžitě bez nutnosti kupovat jakýkoliv disk. Je to prostě pohodlnější.


Šablona:Aktualizováno