AS Řím
Obsah boxu
Associazione Sportiva Roma, běžně známá jako AS Řím (italsky AS Roma), je profesionální fotbalový klub sídlící v Římě, hlavním městě Itálie. Klub, založený v roce 1927, hraje nejvyšší italskou soutěž, Serie A, a patří k nejúspěšnějším a nejpopulárnějším klubům v zemi.
AS Řím je synonymem pro vášeň, loajalitu a neoddělitelné spojení s městem Řím. Jeho identita je ztělesněna v klubových barvách, císařské fialové a zlaté (Giallorossi), a v symbolu vlčice kapitolské, která odkazuje na legendu o založení města. Přestože klub historicky stál ve stínu dominantních severoitalských týmů, získal tři mistrovské tituly (Scudetti), devětkrát vyhrál italský pohár (Coppa Italia) a v roce 2022 se stal prvním vítězem Evropské konferenční ligy UEFA.
Největší ikonou v historii klubu je legendární kapitán Francesco Totti, který v klubu strávil celou svou 25letou profesionální kariéru. Domácí zápasy hraje na Stadio Olimpico, o který se dělí se svým úhlavním rivalem, S.S. Lazio. Jejich vzájemný zápas, Derby della Capitale, je jedním z nejvyhrocenějších a nejsledovanějších městských derby na světě.
| AS Roma | |
|---|---|
| Soubor:AS Roma logo 2017.svg | |
| Celý název | Associazione Sportiva Roma S.p.A. |
| Přezdívky | I Giallorossi (Žlutočervení) La Lupa (Vlčice) La Magica (Magická) |
| Založení | 7. června 1927 |
| Stadion | Stadio Olimpico, Řím |
| Kapacita | 70 634 |
| Prezident | Dan Friedkin |
| Trenér | Daniele De Rossi |
| Liga | Serie A |
| Sezóna | 2023–24 |
| Umístění | 6. místo |
| Web | www.asroma.com |
⏳ Historie
🐺 Založení a poslání (1927)
Klub AS Roma vznikl 7. června 1927 z nařízení tehdejšího fašistického režimu. Jeho iniciátorem byl Italo Foschi, tajemník římské federace Národní fašistické strany. Cílem bylo vytvořit jeden silný a jednotný klub v hlavním městě, který by mohl konkurovat dominantním týmům ze severní Itálie, jako byly Juventus, AC Milan, Inter Milan a Janov.
AS Řím vznikl sloučením tří starších římských klubů: Roman FC, SS Alba-Audace a Fortitudo-Pro Roma SGS. Jediný významný římský klub, který se odmítl sloučit, byl S.S. Lazio, a to díky vlivu jednoho z generálů fašistické milice. Toto odmítnutí položilo základní kámen pro jednu z nejstarších a nejnenávistnějších rivalit v italském fotbale.[1]
Prvním domovem klubu bylo hřiště Motovelodromo Appio a první velkou hvězdou a kapitánem se stal Attilio Ferraris.
🏆 První Scudetto a válečné období (1941–1942)
První zlatá éra klubu přišla v nejtěžší možné době, uprostřed druhé světové války. V sezóně 1941–42 se týmu pod vedením trenéra Alfréda Schaffera podařil historický úspěch. S útočným tandemem, který tvořil místní odchovanec Amedeo Amadei (přezdívaný "Osmý římský král") a argentinský střelec Miguel Angel Pantó, dokázal AS Řím vyhrát svůj první mistrovský titul (Scudetto).
Tento triumf byl o to cennější, že poprvé v historii Serie A dokázal titul vyhrát tým, který nesídlil na průmyslovém severu Itálie. Pro obyvatele Říma to byla obrovská vzpruha v těžkých válečných časech.
📉 Poválečný úpadek a jediný sestup
Po válce se klub potýkal s vážnými finančními problémy a odchodem klíčových hráčů. Tento úpadek vyvrcholil na konci sezóny 1950–51, kdy AS Řím, poprvé a dosud naposledy ve své historii, sestoupil do Serie B. Pobyt ve druhé lize však trval jen jednu sezónu a klub se okamžitě vrátil mezi elitu.
V 50. a 60. letech se klub stabilizoval ve středu tabulky. Prvního mezinárodního úspěchu dosáhl v sezóně 1960–61, kdy vyhrál Veletržní pohár (předchůdce Poháru UEFA / Evropské ligy) po finálovém vítězství nad anglickým týmem Birmingham City.[2]
📖 Pro laiky: Co je AS Řím?
Představte si, že fotbal v Itálii je jako království. Na severu v bohatých městech sídlí mocné a bohaté královské rody (Juventus, AC Milan, Inter), které skoro vždy vyhrávají a sbírají všechny trofeje.
AS Řím je naproti tomu zástupcem hlavního města, srdce říše, které ale nemá tolik bohatství a moci. Je to klub postavený na vášni, hrdosti a neuvěřitelné loajalitě svých obyvatel. Fanoušci AS Řím (Romanisti) nemilují svůj klub proto, že pořád vyhrává, ale proto, že reprezentuje jejich město. Je to pocit sounáležitosti, téměř jako rodina. Být fanouškem AS Řím znamená prožívat obrovské emoce – od euforie z nečekaných vítězství až po hořká zklamání. Je to klub, kde loajalita a láska k barvám znamenají víc než počet trofejí ve vitríně.
🌟 Liedholmův zázrak a druhé Scudetto (80. léta)
Po letech průměrnosti přišla na přelomu 70. a 80. let jedna z nejúspěšnějších a nejkrásnějších ér v historii klubu. V roce 1979 se stal prezidentem klubu ambiciózní Dino Viola a trenérem legendární švédský stratég Nils Liedholm. Liedholm do týmu implementoval moderní herní styl založený na zónové obraně, což byla v tehdejším, na osobní obranu zaměřeném italském fotbale, revoluce.
🧠 Srdce týmu: Falcão a Di Bartolomei
Jádro tohoto skvělého týmu tvořilo několik výjimečných hráčů:
- Falcão: Brazilský záložník, přezdívaný "Božský Brazilec" nebo "Devátý římský král". Byl mozkem a motorem celého týmu. Jeho elegance, inteligence a přehled ve hře z něj udělaly jednoho z nejlepších hráčů světa.
- Agostino Di Bartolomei: Tichý a charismatický kapitán, odchovanec klubu a srdce římské kabiny. Byl to elegantní libero a záložník s neuvěřitelnou střelou z dálky.
- Bruno Conti: Hbité a technicky skvěle vybavené pravé křídlo, mistr světa z roku 1982.
- Roberto Pruzzo: Nekompromisní střelec a kanonýr, který se stal třikrát nejlepším střelcem Serie A.
Tento tým, hrající atraktivní a zároveň takticky vyspělý fotbal, dokázal v sezóně 1982–83 po 41 letech čekání získat pro AS Řím druhé Scudetto v historii. Oslavy v ulicích Říma trvaly několik dní a potvrdily status hráčů jako nesmrtelných legend.
💔 Tragédie ve finále PMEZ (1984)
V následující sezóně 1983–84 dosáhl Liedholmův tým největšího mezinárodního úspěchu, když se probojoval až do finále Poháru mistrů evropských zemí (předchůdce Ligy mistrů UEFA). Finále se navíc hrálo na jejich domácím stadionu, Stadio Olimpico.
Soupeřem byl slavný Liverpool FC. Zápas skončil po prodloužení 1:1 a o vítězi musel rozhodnout penaltový rozstřel. V něm však římští hráči psychicky selhali, zatímco brankář Liverpoolu Bruce Grobbelaar je rozhodil svými slavnými "špagetovými nohami". AS Řím prohrál a přišel o největší trofej v historii na vlastním stadionu. Tato prohra je dodnes považována za nejbolestivější a nejtragičtější moment v dějinách klubu.[3]
👑 Nástup princů: Giannini a Totti
I po odchodu Liedholmovy generace dokázal AS Řím produkovat výjimečné talenty. V polovině 80. let se v prvním týmu objevil elegantní a technicky nadaný ofenzivní záložník Giuseppe Giannini. Jako odchovanec a rodilý Říman se brzy stal kapitánem a novým idolem fanoušků. Vysloužil si přezdívku "Il Principe" (Princ) a na více než dekádu se stal symbolem klubu.
Když se Gianniniho kariéra chýlila ke konci, na scéně se objevil jeho nástupce, který měl status legendy posunout na zcela novou úroveň. Dne 28. března 1993, ve věku pouhých 16 let, debutoval v dresu AS Řím mladík jménem Francesco Totti.
Totti, rovněž rodilý Říman a odchovanec, se postupně stal nejen nejlepším hráčem, ale i ztělesněním celého klubu. Zdědil po Gianninim kapitánskou pásku i přezdívku (později byl znám jako "Osmý římský král"). Jeho neuvěřitelná technika, kreativita, vize a především celoživotní věrnost jednomu klubu z něj udělaly největší ikonu v historii AS Řím a jednoho z nejmilovanějších hráčů v dějinách fotbalu.
🏆 Sensiho éra a třetí Scudetto (2000–2001)
Na přelomu tisíciletí vstoupil AS Řím do dalšího zlatého období. V roce 1993 koupil klub ropný magnát Franco Sensi, který do něj začal investovat s cílem vrátit ho na absolutní vrchol. Klíčovým krokem bylo angažování trenéra Fabia Capella v roce 1999. Capello, známý svou vítěznou mentalitou a taktickou disciplínou, sestavil jeden z nejsilnějších týmů v historii klubu.
⭐ Hvězdný tým pro nové milénium
Jádrem týmu byl kapitán a playmaker Francesco Totti, který v té době dozrál v hráče světové extratřídy. Kolem něj Capello postavil tým plný mezinárodních hvězd a zkušených italských hráčů:
- Gabriel Batistuta: Argentinský kanonýr, přezdívaný "Batigol". Jeho příchod z Fiorentiny v roce 2000 byl posledním a nejdražším dílem skládačky. Byl to rozený střelec, který měl týmu dodat chybějící góly v klíčových momentech.
- Vincenzo Montella: Menší a techničtější italský útočník, přezdívaný "Letadélko" (L'Aeroplanino) pro svůj typický způsob oslavy gólů.
- Cafu a Vincent Candela: Brazilsko-francouzská dvojice krajních obránců, kteří neúnavně podporovali útok a jsou považováni za jedny z nejlepších na svých postech v historii Serie A.
- Walter Samuel, Aldair a Christian Zago: Tvořili neprostupnou defenzivní linii.
- Damiano Tommasi a Emerson: Neúnavní a pracovití záložníci, kteří zajišťovali rovnováhu mezi obranou a útokem.
V sezóně 2000–01 tento hvězdný tým dominoval Sérii A. Po napínavém souboji s Juventusem si AS Řím v posledním kole, 17. června 2001, domácí výhrou nad Parmou zajistil svůj třetí a dosud poslední mistrovský titul. Celé město Řím zachvátila euforie, která vyvrcholila masivní oslavou v Circus Maximus, jíž se zúčastnilo přes milion fanoušků.[4]
👑 Éra Francesca Tottiho a "Malé scudetto"
Po zisku titulu se tým postupně obměnil, ale jedna konstanta zůstala: kapitán Francesco Totti. V následujících letech se stal absolutním a nezpochybnitelným symbolem klubu. Během své neuvěřitelné 25leté kariéry (1993–2017), kterou celou strávil v dresu AS Řím, překonal všechny myslitelné klubové rekordy.
Pod vedením trenéra Luciana Spallettiho (2005–2009) hrál tým kolem Tottiho jeden z nejatraktivnějších fotbalů v Evropě. Spalletti implementoval inovativní systém bez klasického hrotového útočníka (tzv. "falešná devítka"), kde právě Totti operoval z hloubi pole a využíval svou genialitu k tvorbě šancí.
- V této éře získal AS Řím dvakrát po sobě Italský pohár (Coppa Italia) v letech 2007 a 2008 a dvakrát Italský superpohár.
- Francesco Totti v sezóně 2006–07 vyhrál Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce evropských lig.[5]
- Přestože klub v lize pravidelně končil na druhém místě za dominantním Interem Milán, tato éra je fanoušky často láskyplně nazývána "lo scudetto dei secondi posti" (scudetto druhých míst) jako ocenění krásné hry a bojovnosti.
Tottiho kariéra vyvrcholila emotivním rozloučením 28. května 2017 na Stadio Olimpico. Jeho odchod symbolicky uzavřel jednu z největších kapitol v historii italského fotbalu a potvrdil jeho status nesmrtelné legendy, která upřednostnila lásku k městu a klubu před bohatšími nabídkami z jiných velkoklubů.
🇺🇸 Americká éra a evropský triumf (2011–současnost)
V roce 2011 skončila dlouhá éra rodiny Sensi, když klub převzala skupina amerických investorů v čele s Thomasem DiBenedettem, kterého později nahradil James Pallotta. AS Řím se stal prvním velkým italským klubem se zahraničním majoritním vlastníkem. Noví majitelé přinesli moderní marketingové strategie a snahu etablovat značku AS Řím na globálním trhu, ale sportovní úspěchy byly zpočátku střídavé.
I v této éře oblékaly dres klubu další velké legendy, především Daniele De Rossi, další rodilý Říman a odchovanec, který po Tottim převzal kapitánskou pásku a byl ztělesněním bojovnosti a oddanosti.
Největšího úspěchu dosáhl tým v sezóně 2017–18 pod vedením trenéra Eusebia Di Francesca, kdy se po neuvěřitelném obratu proti FC Barceloně (výhra 3:0 v domácí odvetě po prohře 1:4 venku) probojoval až do semifinále Ligy mistrů UEFA.
🏆 První evropská trofej: Vítězství v Konferenční lize
V roce 2020 klub koupil americký miliardář Dan Friedkin, který přinesl nové ambice. Klíčovým krokem bylo angažování portugalského trenéra José Mourinha v roce 2021.
Hned ve své první sezóně (2021–22) dokázal Mourinho dovést AS Řím k historickému úspěchu. V premiérovém ročníku nové evropské soutěže, Evropské konferenční ligy UEFA, postoupil tým až do finále. V něm 25. května 2022 v Tiraně porazil nizozemský Feyenoord 1:0 a získal první velkou evropskou trofej ve své historii (nepočítaje Veletržní pohár z roku 1961). Tento triumf ukončil 14leté čekání klubu na jakoukoliv trofej a vyvolal v Římě masivní oslavy.[6]
V následující sezóně Mourinho dovedl tým i do finále Evropské ligy, kde však po penaltovém rozstřelu podlehl Seville.
❤️ Kultura, fanoušci a rivalita
🏟️ Curva Sud: Srdce římského fandění
Fanoušci AS Řím, známí jako Romanisti, patří k nejvášnivějším a nejvěrnějším na světě. Srdcem jejich podpory je jižní tribuna Stadia Olimpico, zvaná Curva Sud (Jižní zatáčka). Právě zde se schází nejtvrdší jádro ultras, kteří organizují velkolepé a choreograficky propracované prezentace (coreografie) před klíčovými zápasy. Zpěv chorálů, zejména klubové hymny "Roma, Roma, Roma" od Antonella Vendittiho, která zní stadionem před každým domácím zápasem, vytváří nezapomenutelnou atmosféru.
🦅 Derby della Capitale: Věčná nenávist
Nejdůležitějším zápasem sezóny je bezpochyby Derby della Capitale (Derby hlavního města) proti městskému rivalovi S.S. Lazio. Je to souboj, který dalece přesahuje fotbal. Je to střet dvou odlišných identit a kultur v rámci jednoho města.
- AS Roma je historicky vnímán jako klub, který reprezentuje srdce města Řím, jeho tradiční čtvrti a "pravé" Římany. Jeho fanouškovská základna je tradičně lidovější.
- Lazio je naopak historicky spojováno spíše s okolním regionem Lazio a jeho fanouškovská základna byla vnímána jako více buržoazní.
Tato rivalita je proslulá svou intenzitou, nenávistí a často i násilím. Atmosféra během derby je elektrizující a pro fanoušky obou táborů je vítězství v tomto zápase často důležitější než konečné umístění v ligové tabulce.
👕 Symboly klubu
- Barvy: Fialová (rosso porpora) a zlatá (giallo oro) jsou oficiálními barvami města Řím a klub je přijal za své. V praxi se často používá spíše tmavě červená.
- Znak: V klubovém znaku je vyobrazena vlčice kapitolská, která podle legendy odkojila bratry Romula a Rema, zakladatele města Řím. Tento symbol podtrhuje hluboké spojení klubu s historií a mytologií Věčného města.
- Přezdívky: Nejčastější přezdívky jsou I Giallorossi (Žlutočervení), La Lupa (Vlčice) a La Magica (Magická), která odkazuje na nepředvídatelnost a emocionální jízdu, kterou klub svým fanouškům často připravuje.
Reference
- ↑ https://www.asroma.com/en/club/history/1927-to-1949
- ↑ https://www.uefa.com/uefachampionsleague/news/0253-0d7b6862f36f-f9bca153571d-1000--fifty-years-on-from-roma-s-fairs-cup-adventure/
- ↑ https://www.uefa.com/uefachampionsleague/news/0253-0d7b69325637-236b23d9b431-1000--bruce-grobbelaar-on-liverpool-s-1984-roma-heat-and-spaghe/
- ↑ https://bleacherreport.com/articles/737754-as-romas-2001-scudetto-a-look-back-at-the-glory-of-francesco-totti-co
- ↑ https://www.uefa.com/news/01c1-0e737c34d3b4-000000000000--totti-crowned-europes-top-marksman/
- ↑ https://www.uefa.com/uefaeuropaconferenceleague/news/0275-153b66ff68a5-fd0b0373e721-1000--roma-feyenoord-conference-league-final-report/