Anděl (stanice metra)

Šablona:Infobox Dopravní stavba

Anděl (stanice metra) (v interní a dispečerské komunikaci Dopravního podniku označovaná zkratkou AN) je mimořádně frekventovaná, architektonicky unikátní a komerčně naprosto stěžejní stanice podzemní dráhy v hlavním městě České republiky, v Praze. Stanice se nachází na trase žluté linky B a tvoří historickou součást vůbec prvního zprovozněného úseku této trasy, jenž je označován jako úsek I.B (původně propojující stanice Smíchovské nádraží a Florenc). Geograficky i katastrálně je tento gigantický podzemní i nadzemní komplex situován v samém srdci čtvrti Smíchov na území městské části Praha 5. Její provoz, bezpečnost a údržbu plně zabezpečuje městská akciová společnost Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s. v rámci tarifního systému Pražské integrované dopravy.

Z urbanistického a dopravního hlediska plní stanice Anděl absolutně nezastupitelnou a strategickou funkci. Ačkoliv se nejedná o přestupní stanici mezi dvěma linkami metra, dlouhodobé statistiky ji stabilně řadí mezi nejvytíženější uzly v celé síti pražské podzemní dráhy. Tento fakt je dán její výjimečnou polohou – stanice disponuje dvěma obrovskými, od sebe vzdálenými vestibuly. Severní vestibul ústí přímo do epicentra komerčního a společenského života na křižovatku Anděl (k nákupnímu gigantu Nový Smíchov a administrativní budově Zlatý Anděl), zatímco jižní vestibul obsluhuje rozsáhlý autobusový terminál Na Knížecí, odkud denně odjíždějí tisíce cestujících do jihozápadních částí Prahy a Středočeského kraje.

Stanice byla pro veřejnost slavnostně otevřena 2. listopadu 1985. V době svého uvedení do provozu za éry komunistického režimu nesla oficiální název „Moskevská“, což bylo výsledkem takzvané československo-sovětské družby, v jejímž rámci českoslovenští architekti na oplátku vyprojektovali stanici Pražskaja v tehdejším Sovětském svazu. Ke svému současnému, historicky a geograficky přesnému názvu „Anděl“ se stanice vrátila 22. února 1990. Ve třetí dekádě 21. století (speciálně v letech 2025 a 2026) se okolí stanice, a zejména oblast jejího jižního vestibulu, stalo dějištěm jedné z nejgigantičtějších urbanistických transformací v novodobých dějinách města, neboť zde roste zcela nová moderní čtvrť Smíchov City.

🗓 Současnost (2025–2026) a urbanistická revoluce

Megaprojekt Smíchov City a zánik Na Knížecí

Období let 2025 a 2026 představovalo pro stanici Anděl a její bezprostřední okolí absolutní bod zlomu. Zanedbaný a rozlehlý prostor bývalého nákladového nádraží Smíchov a plochy kolem autobusového terminálu Na Knížecí (jež obsluhuje jižní vestibul metra) se naplno proměnily v největší staveniště v zemi. Developerská společnost Sekyra Group zde akcelerovala výstavbu megaprojektu s názvem Smíchov City. Tato nová čtvrť o rozloze 200 000 metrů čtverečních přináší do oblasti tisíce nových bytů, kilometrový pěší bulvár a administrativní centrály nadnárodních korporací (včetně nového ústředí banky Česká spořitelna).

Tento masivní rozvoj má přímý dopad na fungování stanice metra. Tradiční autobusové nádraží Na Knížecí, z nějž desítky let odjížděly příměstské i dálkové autobusy do jižních a západních Čech, začalo být v roce 2026 postupně utlumováno. Hlavní město Praha a Správa železnic totiž souběžně budovaly nový moderní terminál u sousední stanice Smíchovské nádraží. Přesun autobusů umožnil odblokovat lukrativní pozemky pro další zástavbu. I přes přesun autobusů však vytíženost jižního vestibulu stanice Anděl nespadla, naopak – tisíce nových rezidentů a zaměstnanců čtvrti Smíchov City plně saturovaly kapacitu eskalátorů a podchodů.

Projekt Momentum a mikroapartmány (Léto 2026)

V červnu roku 2026 odstartovala přímo v těsném sousedství metra a bývalého terminálu Na Knížecí realizace dalšího ostře sledovaného rezidenčního projektu. Společnost Penta Real Estate ve spolupráci se Sekyra Group zde (na pozemcích získaných akvizicí od ČSAD Praha holding v roce 2023) zahájila výstavbu komplexu s názvem „Momentum“.

Tento inovativní projekt, do něhož společnosti investovaly přes 1,3 miliardy korun, je reakcí na demografické změny v metropoli a zaměřuje se na takzvané mikroapartmány. Vzniká zde 240 kompletně zařízených bytových jednotek o minimální rozloze (od 22 metrů čtverečních), jež jsou doplněny o obrovské sdílené komunitní prostory, coworkingová centra a střešní terasy s wellness. Výstavba tohoto komplexu v roce 2026 výrazně ovlivnila pěší propustnost kolem jižního vestibulu metra a potvrdila transformaci Anděla z dřívější dělnické a průmyslové zóny na jednu z nejprestižnějších adres pro mladou a střední generaci v Praze.

Dozvuky modernizace vestibulu

Aby stanice zvládla tento enormní nárůst cestujících, přistoupil Dopravní podnik hl. m. Prahy k včasné a rozsáhlé generální rekonstrukci. Zatímco severní vestibul (směr k obchodnímu centru) byl modernizován a osazen novými eskalátory již v roce 2018, jižní vestibul (Na Knížecí) si na svou záchranu počkal do období od listopadu 2020 do podzimu 2021.

Stavební společnosti HOCHTIEF CZ a SYNER zde za 259 milionů korun (přičemž část byla hrazena z fondů Evropské unie) provedly kompletní výměnu původních sovětských eskalátorů za moderní pohyblivé schody značky ThyssenKrupp. Součástí této modernizace, jež plně definovala podobu vestibulu pro léta 2025 a 2026, bylo i zrušení nevzhledných komerčních stánků v podzemí a vyčištění historických kamenných obkladů, kterým byl aplikován antigraffiti nátěr. Osvětlení bylo plně nahrazeno úspornými LED technologiemi a byly zastaveny historické průsaky spodní vody, jež eskalátorový tunel dlouhá léta ničily.

⏳ Historie a výstavba stanice

Projekt „Moskevská“ a přátelství se Sovětským svazem

Stanice Anděl má ze všech pražských stanic podzemní dráhy pravděpodobně nejvyhrocenější ideologický a historický původ. V 80. letech 20. století, kdy vrcholila normalizační éra, se političtí představitelé Československa a Sovětského svazu dohodli na manifestaci takzvaného bratrství a nerozborného přátelství. Bylo rozhodnuto o recipročním architektonickém daru – sovětští architekti vyprojektují a vyzdobí jednu stanici v Praze, zatímco českoslovenští architekti udělají totéž v Moskvě.

V Praze byla pro tento účel vybrána stanice budované linky B ve čtvrti Smíchov (původně v projektových plánech označovaná jako Lidická). Stanice dostala oficiální název „Moskevská“. Hlavními architekty se stali sovětští experti Lev Nikolajevič Popov a V. I. Aljošina, se kterými spolupracovaly české architektky Eva Břusková a Marie Davidová. Sovětská strana do Prahy dodala nejen plány, ale přímo z Ruska byly dovezeny specifické materiály, luxusní kámen a umělecká díla oslavující sovětské úspěchy.

Na oplátku vyprojektoval československý tým (vedený architektem Evženem Kyllarem) stanici na jihu Moskvy (na Serpuchovsko-Timirjazevské lince). Tato stanice, využívající typické zlatavé hliníkové výlisky podobné pražské lince A a obklady z českého skla, dostala název „Pražskaja“ a byla otevřena ve stejném měsíci. Zajímavostí je, že zatímco pražská stanice byla po revoluci přejmenována, stanice Pražskaja nese v Moskvě svůj český název i v 21. století.

Náročná ražba a zbourání U Zlatého anděla

Ražba hlubinné stanice v centru Smíchova započala v roce 1980. Geologické podmínky nedaleko řeky Vltavy byly nesmírně složité, horníci se museli potýkat s tekutými písky a vydatnými přítoky spodních vod. Stanice musela být vyražena do hloubky úctyhodných 35,4 metru pod uliční úroveň.

Zatímco v podzemí pracovaly razicí štíty, na povrchu došlo k nenahraditelné historické ztrátě. Prostor kolem dnešní křižovatky byl od 19. století domovem ikonického nárožního domu s názvem „U Zlatého anděla“. Tento dům se pyšnil nádhernou freskou anděla na fasádě a fungoval jako slavný zájezdní hostinec a pekárna. Komunističtí plánovači však rozhodli, že kvůli výstavbě severního vestibulu metra a rozšiřování silnic musí dům ustoupit. Dne 16. února 1980 byl tento historický klenot odstřelen, což dodnes starší generace Pražanů považuje za jeden z nejhorších urbanistických zločinů tehdejší doby. Zachráněna byla pouze samotná malba anděla a železný domovní znak, jež byly uloženy do muzea.

Stanice Moskevská byla slavnostně otevřena 2. listopadu 1985 za účasti stranických špiček. Dne 22. února 1990, po Sametové revoluci, byl z ideologických důvodů název Moskevská plošným nařízením zrušen. Stanice dostala jméno „Anděl“ jako vzpomínku na zbouraný historický dům, jenž křižovatce vládl po generace.

Apokalypsa jménem Povodně 2002

Nejčernější kapitola historie stanice Anděl se nepojí s režimem, ale s přírodním živlem. V srpnu 2002 zasáhly střední Evropu katastrofální tisícileté povodně (Povodně v roce 2002). Ochranné bariéry podél Vltavy nápor vody nevydržely a voda zaplavila celé níže položené čtvrti.

Na žluté lince B voda prorazila nedostatečně zajištěnými staveništi ve stanicích Invalidovna a Florenc a začala se jako smrtící tsunami řítit dlouhými a hlubokými tunely přímo do centra města. Voda pod neuvěřitelným tlakem putovala přes Můstek a Národní třídu až k Andělu. Ocelové tlakové dveře, jež měly metro hermeticky chránit, váhu milionů kubíků vody nevydržely. Stanice Anděl, nacházející se v hloubce přes 35 metrů, se ocitla kompletně pod vodou až po samý strop.

Škody byly absolutně devastující. Toxické bahno a voda zničily veškerou drahou elektroinstalaci, poškodily historické bronzové reliéfy, rozežraly zabezpečovací systémy a utopily oba dlouhé eskalátorové tunely s těžkými motory. Odčerpávání tohoto obrovského umělého podzemního jezera trvalo týdny. Poté museli dělníci stanici ručně vydrhnout a kompletně vyměnit infrastrukturu. Stanice Anděl byla po heroickém úsilí navrácena do zkušebního provozu s cestujícími až na počátku roku 2003.

🏛 Architektura, design a umělecká díla

Konstrukční parametry

Z inženýrského hlediska je stanice Anděl klasifikována jako trojlodní, ražená pilířová stanice takzvaného pražského typu. Nástupiště se nachází v hloubce 35,4 metru pod úrovní vozovky. Celková stavební délka podzemní stavby činí 110 metrů.

Stanice se skládá ze tří masivních podzemních tunelů (dvou bočních pro vlaky a jednoho středního pro cestující), které jsou vzájemně propojeny pomocí prostupů. Na rozdíl od starších stanic zde prostupy netvoří tenké sloupy, ale mohutné pravoúhlé pilíře, které musí snášet extrémní geologický tlak okolní horniny a zátěž budov na povrchu. Šířka samotného středního nástupiště dosahuje velkorysých 18,06 metru, což umožňuje bezproblémový pohyb desetitisíců cestujících v ranních i odpoledních špičkách.

Mramor Kokoelga a Florentský bronz

Vizuální identita stanice je na pražské poměry zcela ojedinělá a striktně odpovídá svému původnímu moskevskému zadání. Zatímco ostatní stanice na lince B (např. Karlovo náměstí či Náměstí Republiky) byly obloženy převážně skleněnými nebo keramickými tvarovkami, Anděl je ztělesněním monumentality sovětského mramoru.

Stěny za kolejištěm a masivní obdélníkové pilíře jsou obloženy deskami ze speciálního bílého mramoru druhu Kokoelga, který byl dovezen přímo z lomů na ruském Urale (ze stejného materiálu se běžně stavěly paláce a vládní budovy v Moskvě). Tento chladně bílý mramor je doplněn kontrastními pásy červenohnědé žuly a temně rudého mramoru, jež lemují obvody pilířů a sokly stěn.

Skutečným uměleckým a historickým pokladem (byť s kontroverzním ideologickým podtextem) je výzdoba pilířů. Do mramorových stěn je zasazeno celkem osm masivních bronzových reliéfů (odlitých technikou takzvaného florentského bronzu). Tyto těžké kovové plastiky vytvořili ruští sochaři (mimo jiné A. N. Burganov a I. P. Věselov) a zobrazují výjevy oslavující úspěchy socialistické společnosti a československo-sovětského přátelství. Reliéfy nesou motivy jako například „Kosmos“ (znázorňující kosmonauty), „Praha a Moskva“ (družba obou měst), „Zemědělství“ či „Průmysl a mírové budování“. Po Sametové revoluci v roce 1989 se objevily silné snahy tyto komunistické symboly ze stanice odstranit (odsekat), avšak památkáři a experti nakonec rozhodli o jejich trvalém zachování, neboť představují ucelený, nevyčíslitelný a historicky cenný dobový dokument.

♿ Bezbariérovost a technologická kaskáda

Absence bezbariérového přístupu byla pro stanici Anděl (jakožto jeden z největších přestupních uzlů s vazbou na nemocniční zařízení v okolí) dlouholetým a velmi palčivým problémem. Osoby na invalidním vozíku nebo rodiče s dětskými kočárky byli při snaze dostat se do hloubky přes 35 metrů odkázáni výhradně na nebezpečnou a zakázanou cestu po prudkých eskalátorech.

K nápravě této historické křivdy došlo až po více než třiceti letech provozu. Projekt bezbariérového zpřístupnění se stal enormní inženýrskou výzvou. Vzhledem k husté historické zástavbě na povrchu, geologickým podmínkám a husté síti tramvajových kolejí nebylo technicky možné vyvrtat jeden jediný dlouhý vertikální tubus pro výtah přímo ze silnice až na nástupiště. Dopravní podnik hl. m. Prahy proto zvolil sofistikované, byť prostorově a časově náročnější řešení v podobě takzvané „výtahové kaskády“.

Po náročných hlubinných ražbách (které začaly v roce 2014) byla stanice na jaře roku 2016 slavnostně prohlášena za plně bezbariérovou. Systém funguje na principu dvou na sebe navazujících výtahových dvojic: 1. Povrchový úsek: Cestující nastoupí do jedné ze dvou kabin (výtahy označené OsV 492 a OsV 493) ve speciálním proskleném kiosku, který byl vybudován přímo na frekventovaném chodníku u křižovatky ulic Nádražní a Bozděchova (nedaleko severního vestibulu). Tento výtah je sveze svisle dolů do nově vyražené dlouhé podzemní spojovací (přestupní) chodby. 2. Hlubinný úsek: Po průchodu chodbou, která měří zhruba 80 metrů a ve které se nacházejí automaty na jízdenky a odbavovací čára, cestující nastoupí do další, druhé dvojice osobních výtahů (OsV 494 a OsV 495). Tyto výtahy jej konečně dopraví z přestupní chodby přímo do středu nástupiště k vlakům metra.

Všechny čtyři výtahové kabiny disponují nosností 1 000 kg, jsou plně průchozí a jejich ovládací panely jsou standardně vybaveny hmatovým značením v Braillově písmu pro nevidomé cestující. Stanice byla navíc na hranách obou nástupišť vybavena speciálními nájezdovými rampami, které eliminují výškový schod mezi peronem a podlahou prvního vagónu vlaku. Stavební náklady na tuto bezbariérovou investici přesáhly hranici 93 milionů korun.

🚇 Dopravní význam, podchody a vestibuly

Stanice Anděl je unikátní svým rozložením. Dva obrovské podzemní vestibuly, do kterých ústí dlouhé eskalátorové tunely přímo z konců nástupiště, jsou na uliční úrovni od sebe vzdáleny zhruba 400 metrů. Každý z nich obsluhuje zcela jinou dopravní a komerční zónu.

Severní vestibul (Anděl / Nový Smíchov)

Tento výstup míří do absolutního centra smíchovského života. Vestibul je ukrytý pod úrovní vozovky a ústí přímo na křižovatku ulic Plzeňská, Nádražní, Lidická a Štefánikova. Přímo na povrchu se nachází obří tramvajový uzel, kudy projíždějí klíčové páteřní tramvajové linky (např. 9, 10, 16, 20) spojující čtvrti jako Řepy, Břevnov, Nové Město či daleký Barrandov. V devadesátých letech 20. století prošlo okolí tohoto vestibulu radikální přeměnou. Na místě starých tramvajových smyček a dvorů vyrostla ikonická administrativní budova Zlatý Anděl, navržená slavným francouzským architektem Jeanem Nouvelem, na jejíž skleněné fasádě je moderním ztvárněním zobrazen anděl připomínající zbouraný dům z 19. století. Těsně vedle ní pak na místě zkrachovalé továrny na vagóny (Ringhofferovy závody) vzniklo obrovské obchodní a zábavní centrum Nový Smíchov, jež generuje obrovskou část cestujících využívajících právě severní eskalátory.

Jižní vestibul (Na Knížecí / Smíchov City)

Druhý, jižní vestibul, leží pod ulicemi Ostrovského a Stroupežnického. Historicky byl vybudován pro obsluhu rozlehlého autobusového terminálu Na Knížecí. Z tohoto dlážděného prostranství po desítky let odjížděly stovky příměstských i dálkových autobusových linek, svážejících obyvatele z celých jižních a západních Čech a z předměstských pražských obcí do metropole.

Jak však bylo popsáno v kapitole Současnost, význam terminálu Na Knížecí v letech 2025 a 2026 klesal vlivem budování nového gigantického hubu u sousední stanice Smíchovské nádraží. Město využilo uvolněné plochy pro rozvoj čtvrti Smíchov City. Jižní vestibul Anděla (kompletně opravený v roce 2021) tak plynule přešel z role tranzitního autobusového uzlu do role domovské stanice pro tisíce nových rezidentů a manažerů sídlících v nově vybudovaných skleněných a cihlových blocích této oceňované developerské čtvrti. Z vestibulu lze rovněž bezprostředně dojít k historické budově pivovaru Staropramen.

📈 Statistiky a historické tabulky

V této encyklopedické sekci je k dispozici nezkrácený a faktograficky zcela ucelený přehled klíčových technických, stavebních a historických atributů spojených se vznikem a fungováním stanice.

Technické parametry stanice Anděl

Základní technická a architektonická fakta vymezující hloubku a rozměry stanice na lince B.

Parametr	Hodnota a technická specifikace
Konstrukční typ stanice	Ražená důlním způsobem, trojlodní pilířová stanice pražského typu
Hloubka kolejiště pod terénem	35,4 metru (pod úrovní křižovatky Anděl)
Celková délka nástupiště	110 metrů (plně průchozí od prvního k poslednímu vagónu)
Šířka střední lodě nástupiště	18,06 metru
Počet pilířů a prostupů	Desítky masivních prostupů propojujících střední halu s kolejišti
Počet vestibulů	2 (Severní směrem k Novému Smíchovu a Jižní k terminálu Na Knížecí)
Architektonický obklad stěn	Bílý mramor z Uralu (Kokoelga), doplněný červenohnědou žulou a bronzovými reliéfy
Osvětlení	Lineární zářivková tělesa, po modernizacích nahrazena výkonnými a úspornými LED technologiemi
Zabezpečení proti povodním	Instalovány masivní tlakové ocelové dveře (které v roce 2002 selhaly pod extrémním tlakem z Vltavy)
Datum slavnostního zahájení provozu	2. listopadu 1985
Hlavní architekti projektu	Lev Nikolajevič Popov, Eva Břusková, Marie Davidová

Stanice úseku I.B (Historický první úsek linky B)

Stanice Anděl (tehdy Moskevská) byla integrální a ostře sledovanou součástí prvního postaveného úseku žluté linky z roku 1985. Tabulka chronologicky mapuje všechny tehdejší stanice tohoto zahajovacího segmentu od jihozápadu (ze Smíchova) na východ (do Florence), včetně jejich historických komunistických jmen platných do února 1990.

Současný název stanice	Dřívější název (1985–1990)	Urbanistická poloha a význam
Smíchovské nádraží	Smíchovské nádraží	Původní jihozápadní konečná úvraťová stanice, klíčový přestup na dálkovou železnici a autobusy.
Anděl	Moskevská	Komerční a nákupní srdce celého Smíchova, dar sovětských architektů Praze, obrovský tramvajový uzel.
Karlovo náměstí	Karlovo náměstí	Výstupy k Novoměstské radnici, křižovatkám tramvají na Resslově ulici a do oblasti nemocnic (VFN).
Národní třída	Národní třída	Turistický uzel u Národního divadla a obchodního domu Máj, dějiště demonstrací z listopadu 1989.
Můstek	Můstek	Extrémně frekventovaná přestupní křižovatka s linkou A přímo pod dolní částí Václavského náměstí.
Náměstí Republiky	Náměstí Republiky	Masivní přestupní stanice propojující nákupní zóny (Kotva, Palladium) a železniční vlakový uzel Masarykovo nádraží.
Florenc	Sokolovská	Původní východní konečná, strategická křižovatka s linkou C, stěžejní uzel s Ústředním autobusovým nádražím.

Chronologická časová osa událostí

Sled nejdůležitějších momentů, které formovaly stanici do dnešní podoby.

Rok / Datum	Historická událost spjatá se stanicí
Začátek roku 1980 !! Zahájení náročných hlubinných ražebních hornických prací ve vodou nasyceném podloží poblíž Vltavy.
16. února 1980 !! Z důvodu výstavby uličního vestibulu metra je navzdory protestům veřejnosti zdemolován a odstřelen historický dům U Zlatého anděla.
2. listopadu 1985 !! Slavnostní otevření celého úseku I.B. Stanice „Moskevská“ s bronzovými reliéfy začíná vozit cestující.
22. února 1990 !! Přejmenování stanice ze zpolitizovaného názvu „Moskevská“ na dnešní, historicky spjaté pojmenování „Anděl“.
Srpen 2002 !! Drtivé povodně. Voda z Karlína vtrhla do tunelů a vytvořila ve stanici Anděl smrtící hlubinné jezero, které zničilo techniku na celé měsíce.
Jaro 2003 !! Heroický návrat k provozu po měsících vysoušení zrezivělých eskalátorů, čištění bahna a sanaci.
Říjen 2015 – Jaro 2016 !! Dokončení ražby a slavnostní spuštění kaskády výtahů (za 93 milionů Kč), jež natrvalo zpřístupnily stanici vozíčkářům.
Září 2017 – Červen 2018 !! Komplexní rekonstrukce eskalátorů v severním vestibulu směřujícím k tramvajím a k obchodnímu centru Nový Smíchov.
Listopad 2020 – Září 2021 !! Celková rekonstrukce jižního vestibulu (Na Knížecí), výměna původních sovětských schodů za moderní ThyssenKrupp.
Červen 2026 !! V těsné blízkosti výstupu Na Knížecí zahájily společnosti Penta a Sekyra Group stavbu rezidenčního komplexu Momentum.

💡 Pro laiky

Každý cestující, který projíždí Prahou na žluté lince B, si určitě všimne, že stanice Anděl vypadá úplně jinak než všechny ostatní. Zatímco sousední stanice jako Karlovo náměstí nebo Národní třída jsou obloženy barevným sklem a moderně vypadající keramikou, na Andělu na vás najednou dýchne surový chlad obrovského bílého mramoru a po stranách na vás z temných pilířů zírají obrovské a těžké bronzové sochy dělníků a kosmonautů. Jak se tam ty sochy vzaly?

V osmdesátých letech, za dob tvrdého socialismu, se politici v Praze a v Moskvě rozhodli, že si vymění dárky. V Moskvě dostali čeští architekti povolení navrhnout jednu stanici podle svého, takže na jihovýchodě Moskvy postavili moderní, zlatavou a prosklenou stanici, kterou nazvali „Pražskaja“ (a tento český název tam nese dodnes). Na oplátku přijeli ruští inženýři a sochaři do Prahy. Přivezli s sebou ten nejdražší bílý mramor z pohoří Ural a navrhli stanici přesně v takovém pompézním a drsném stylu, jaký se tehdy stavěl u Kremlu. Stanici pojmenovali „Moskevská“ a do sloupů zalili ony bronzové desky (reliéfy), které oslavují společné dobytí vesmíru nebo průmysl. Po revoluci v roce 1990 se politici snažili zbavit všeho, co připomínalo Sovětský svaz. Stanici okamžitě přejmenovali na Anděl, ale když se památkáři a úředníci dohadovali, co udělají s těmi bronzovými kosmonauty a dělníky na sloupech, zjistili, že jejich odstraněním by se nenávratně poškodil ten drahocenný mramor. Bronzové obrazy tak na Andělu zůstaly až do dnešních dob jako obrovský zamrznutý skanzen tehdejší doby.

A proč se vlastně stanici dnes říká Anděl, když široko daleko žádná socha s křídly není? To je jeden z nejsmutnějších příběhů pražské architektury. Na křižovatce přímo nad stanicí totiž po staletí stál nádherný dům, který měl na své barevné fasádě vymalovaného velkého, zářivě zlatého anděla. Jmenoval se dům U Zlatého anděla a sloužil jako slavná pekárna a hospoda. Každý v Praze to místo znal. Když se ale na začátku 80. let začalo stavět metro, inženýři zjistili, že kvůli hloubení výstupů a rozšíření silnice se jim historický dům nevejde do plánů. Místo toho, aby ho zachránili, komunističtí bagristé ten překrásný starý dům v únoru 1980 prostě naplnili dynamitem a odstřelili ho do vzduchu. Zbyla po něm jen obrovská betonová prázdnota. Když se pak po revoluci hledal pro zpolitizovanou stanici metra nějaký normální název, lidé si vzpomněli na ten zbouraný dům a stanici pojmenovali na jeho počest. Dnes nad metrem stojí prosklená moderní kancelářská budova, po které se na památku toho původního starého anděla pnou obrovské nakreslené bílé perutě.

Zdroje