Vláda Brazílie

Rozbalit box

Obsah boxu

Vláda Brazílie (portugalsky: Governo do Brasil) je federální vláda Brazilské federativní republiky, která funguje na principech prezidentské, federativní a ústavní republiky. Její struktura a pravomoci jsou definovány Ústavou z roku 1988, která byla přijata po pádu vojenské diktatury a obnovila v zemi demokratické zřízení. Vláda je organizována na federální, státní a municipální (obecní) úrovni a je založena na přísné dělbě moci mezi výkonnou, zákonodárnou a soudní složkou.

🏛️ Základní principy

Dělba moci

Brazilský politický systém je založen na klasickém principu dělby moci (separação dos poderes) na tři nezávislé a vzájemně se kontrolující složky:

• Výkonná moc (Poder Executivo): V jejím čele stojí prezident, který je zároveň hlavou státu i hlavou vlády.
• Zákonodárná moc (Poder Legislativo): Je vykonávána dvoukomorovým Národním kongresem (Congresso Nacional).
• Soudní moc (Poder Judiciário): Je reprezentována soustavou soudů, na jejímž vrcholu stojí Nejvyšší federální soud (Supremo Tribunal Federal).

Federalismus

Brazílie je federací skládající se z 26 států a jednoho Federálního distriktu, kde se nachází hlavní město Brasília. Tento federalismus znamená, že moc je rozdělena mezi centrální (federální) vládu a vlády jednotlivých států. Státy mají vlastní ústavy, volené guvernéry a zákonodárné sbory a disponují značnou autonomií v oblastech, jako je místní policie, školství a infrastruktura.

⏳ Historie

Císařství a Stará republika

Po získání nezávislosti na Portugalsku v roce 1822 byla Brazílie konstituční monarchií (Brazilské císařství). V roce 1889 byl vojenským převratem císař Petr II. svržen a byla vyhlášena republika, dnes známá jako Stará republika (República Velha). Toto období bylo charakteristické slabou centrální vládou a dominancí politických elit z nejbohatších států, São Paula a Minas Gerais.

Éra Vargase a vojenská diktatura

V roce 1930 se po převratu dostal k moci Getúlio Vargas, který vládl s přestávkami až do roku 1954 a zavedl centralizovaný, autoritářský a populistický režim. Demokratické období po jeho pádu bylo nestabilní a v roce 1964 provedla armáda za podpory Spojených států vojenský převrat. Následovala dvacetiletá vojenská diktatura, během které byla potlačena politická opozice a omezena občanská práva.

Návrat k demokracii

V polovině 80. let začal proces postupného uvolňování a v roce 1985 se moci ujala civilní vláda. Tento přechod k demokracii byl završen přijetím nové, vysoce demokratické Ústavy v roce 1988, která obnovila přímou volbu prezidenta, zaručila široká občanská a sociální práva a položila základy současného vládního systému. Od té doby je Brazílie, i přes četné politické a ekonomické krize, stabilní prezidentskou demokracií.

🏛️ Tři složky moci

Brazilská ústava z roku 1988 definuje tři rovnocenné a nezávislé složky moci, které se navzájem kontrolují a vyvažují (systém "checks and balances").

1. Výkonná moc (Poder Executivo)

V čele federální výkonné moci stojí prezident, který je volen v přímých volbách na čtyřleté funkční období a může být jednou znovuzvolen. Prezident je zároveň:

• Hlavou státu: Reprezentuje Brazílii navenek, je vrchním velitelem ozbrojených sil.
• Hlavou vlády: Jmenuje a odvolává ministry, řídí vládní administrativu a je zodpovědný za implementaci zákonů.

Prezident má silné postavení, včetně práva vydávat tzv. provizorní opatření (medidas provisórias), což jsou dekrety s okamžitou platností zákona, které však musí být následně schváleny Kongresem, aby zůstaly v platnosti.

Prezidentovi v jeho funkci pomáhá viceprezident a kabinet ministrů (Ministros de Estado). Vláda se skládá z velkého počtu ministerstev, která pokrývají specifické oblasti jako finance, spravedlnost, zdravotnictví nebo životní prostředí.

2. Zákonodárná moc (Poder Legislativo)

Federální zákonodárnou moc vykonává Národní kongres (Congresso Nacional), který je dvoukomorový a sídlí v Paláci Nereu Ramose v Brasílii.

Poslanecká sněmovna (Câmara dos Deputados)

• Dolní komora parlamentu, která reprezentuje obyvatelstvo.
• Má 513 poslanců (deputados federais), kteří jsou voleni na čtyřleté funkční období systémem poměrného zastoupení v rámci jednotlivých států. Počet poslanců za každý stát se odvíjí od počtu jeho obyvatel.
• Poslanecká sněmovna má pravomoc iniciovat proces impeachmentu proti prezidentovi a je hlavním místem, kde začíná projednávání většiny zákonů, zejména těch, které se týkají daní a rozpočtu.

Federální senát (Senado Federal)

• Horní komora parlamentu, která reprezentuje federální státy.
• Má 81 senátorů (senadores). Každý z 26 států a Federální distrikt volí 3 senátory bez ohledu na počet obyvatel.
• Senátoři jsou voleni na osmileté funkční období, přičemž volby se konají každé čtyři roky a obměňuje se střídavě jedna třetina a dvě třetiny Senátu.
• Senát má klíčové pravomoci, jako je schvalování jmenování velvyslanců, nejvyšších soudců a prezidenta centrální banky. Také soudí prezidenta v případě impeachmentu.

3. Soudní moc (Poder Judiciário)

Brazilská soudní moc je rozsáhlá a komplexní. Skládá se z federálních a státních soudů. Na vrcholu federální soudní soustavy stojí dva nejvyšší soudy:

Nejvyšší federální soud (Supremo Tribunal Federal - STF)

• Je nejvyšším soudem v zemi a plní funkci ústavního soudu.
• Má 11 soudců (ministros), které jmenuje prezident se souhlasem Senátu. Soudci musí odejít do důchodu v 75 letech.
• Jeho hlavní pravomocí je interpretace ústavy a posuzování ústavnosti zákonů a vládních nařízení. V posledních letech hraje STF velmi aktivní a často kontroverzní roli v brazilské politice, zejména při vyšetřování korupce a dohledu nad ostatními složkami moci.

Vrchní soudní dvůr (Superior Tribunal de Justiça - STJ)

• Je nejvyšším odvolacím soudem pro všechny neústavní záležitosti.
• Sjednocuje interpretaci federálních zákonů napříč celou zemí.

Kromě těchto soudů existují specializované federální soudy pro pracovní, volební a vojenské právo.

🏛️ Státní a místní správa

V souladu s federálním uspořádáním má každý z 26 brazilských států a Federální distrikt svou vlastní vládu, která funguje jako zmenšený model federální vlády, rovněž se třemi složkami moci.

Vlády jednotlivých států

• Výkonná moc: V čele každého státu stojí guvernér (governador), volený v přímých volbách na čtyřleté období.
• Zákonodárná moc: Každý stát má svůj jednokomorový zákonodárný sbor (Assembleia Legislativa).
• Soudní moc: Státy mají vlastní soudní systém, který řeší případy podle státních a federálních zákonů.

Státní vlády mají významné pravomoci v oblasti veřejné bezpečnosti (státní vojenská a civilní policie), dopravy (státní silnice) a školství.

Municipální (obecní) správa

Brazílie má více než 5 500 obcí (municípios). Každá obec má také svou vlastní samosprávu:

• V čele obce stojí volený starosta (prefeito).
• Zákonodárnou moc vykonává obecní rada (Câmara de Vereadores).

Obce jsou zodpovědné za místní služby, jako je základní zdravotní péče, předškolní vzdělávání, veřejná doprava a správa městského majetku.

🗳️ Politický systém a strany

Brazilský politický systém je charakterizován extrémním multipartismem a vysokou mírou fragmentace. V Národním kongresu je zastoupeno velké množství politických stran (často přes 20), což výrazně komplikuje vytváření stabilních vládních koalic a prosazování zákonů.

Mezi hlavní rysy patří:

• Prezidentský koaliční systém: Aby mohl prezident efektivně vládnout a prosazovat svou agendu v Kongresu, musí sestavit širokou a často ideologicky nesourodou koalici z několika stran. Tato jednání jsou často založena na rozdělování ministerských postů a vládních pozic, což je systém známý jako "koaliční prezidencialismus" (presidencialismo de coalizão) a je náchylný ke korupci a politickému handlování.
• Slabé a personalizované strany: Politické strany v Brazílii jsou často spíše volnými uskupeními kolem silných osobností než pevnými ideologickými organizacemi. Politici často mění stranickou příslušnost, což dále oslabuje politickou stabilitu.
• Povinná volba: Účast ve volbách je v Brazílii povinná pro všechny gramotné občany ve věku 18 až 70 let.

챌 Současné výzvy

Vláda Brazílie čelí řadě dlouhodobých a komplexních výzev:

• Politická polarizace a nestabilita: Brazilská společnost je hluboce politicky polarizovaná, což se projevuje v napjatých vztazích mezi vládou a opozicí a v masových protestech.
• Korupce: Navzdory rozsáhlým protikorupčním operacím, jako byla operace Lava Jato, zůstává korupce jedním z největších problémů, který podkopává důvěru ve vládní instituce.
• Ekonomická nerovnost: Brazílie patří mezi země s největší příjmovou nerovností na světě. Vlády se potýkají s úkolem zajistit udržitelný ekonomický růst a zároveň řešit chudobu a sociální vyloučení.
• Ochrana životního prostředí: Klíčovou výzvou je ochrana Amazonského pralesa a boj proti nelegálnímu odlesňování, což je téma s významným mezinárodním přesahem.
• Veřejná bezpečnost: Vysoká míra kriminality, zejména ve velkých městech, je trvalým problémem, který vlády na všech úrovních řeší s omezeným úspěchem.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si, že vláda Brazílie je jako vedení obrovské a neuvěřitelně rozmanité školy, která je rozdělena na 26 velkých tříd (státy).

1. Ředitel školy (prezident): V Brazílii mají jednoho hlavního "ředitele", kterého si všichni volí přímo. Tento prezident je supermocný – je to hlava celé školy (státu) i šéf všech učitelů (vlády). Rozhoduje o nejdůležitějších věcech a jmenuje si svůj tým "zástupců" (ministrů).

2. Školní parlament (Národní kongres): Aby ředitel nemohl rozhodovat úplně sám, existuje "školní parlament", který tvoří pravidla (zákony). Tento parlament má dvě části:

   *   Sněmovna žáků: Větší komora, kde má každá třída (stát) počet zástupců podle toho, kolik má žáků.
   *   Rada třídních učitelů: Menší, ale mocná komora, kde má každá třída (stát) přesně tři zástupce, ať je velká, nebo malá. Tím je zajištěno, že i malé třídy mají silný hlas.

3. Školní soud (Nejvyšší soud): A konečně, je tu "nejvyšší soud", který dohlíží na to, aby všichni – ředitel, parlament i jednotlivé třídy – dodržovali školní řád (ústavu).

Velkou komplikací je, že ve školním parlamentu je spousta různých "kroužků" (politických stran), takže ředitel (prezident) musí neustále vyjednávat a slibovat "vedení kroužků" různé výhody, aby ho podpořili a on mohl vůbec vládnout. To často vede k hádkám, nestabilitě a někdy i k nekalým praktikám.