🥈

Rozbalit box

Obsah boxu

Stříbrná medaile je medaile udělovaná jako ocenění za druhé místo v nejrůznějších soutěžích, především ve sportu. Spolu se zlatou (první místo) a bronzovou (třetí místo) tvoří trojici nejvyšších ocenění. Symbolicky představuje výkon, který je vynikající, ale nedosáhl na absolutní vítězství. Její význam je nejvíce spjat s olympijskými hrami a dalšími vrcholnými sportovními akcemi.

⏳ Historie

Tradice oceňování vítězů medailemi je poměrně nová. Ve starověkých olympijských hrách dostávali vítězové olivový věnec, nikoliv medaile.

Současný systém tří medailí se zrodil až s moderními olympijskými hrami. Zajímavostí je, že na prvních moderních hrách v Athénách v roce 1896 dostal vítěz stříbrnou medaili a olivovou ratolest, zatímco sportovec na druhém místě obdržel medaili bronzovou. Zlaté medaile se tehdy neudělovaly. Na následujících hrách v Paříži v roce 1900 se medaile neudělovaly vůbec a vítězové dostávali poháry nebo trofeje.

Systém zlato-stříbro-bronz pro první, druhé a třetí místo, jak ho známe dnes, byl poprvé zaveden až na olympijských hrách v St. Louis v roce 1904 a od té doby se stal celosvětovým standardem.

🥈 Složení a design

Podle pravidel Mezinárodního olympijského výboru (MOV) musí mít olympijská stříbrná medaile přesně dané složení:

• Musí být vyrobena z kovu o ryzosti nejméně 925/1000, což odpovídá sterlingovému stříbru.
• Musí mít minimální průměr 60 mm a tloušťku 3 mm.

Zajímavostí je, že zlatá medaile je ve skutečnosti také stříbrná – je vyrobena ze stejného sterlingového stříbra, ale musí být pozlacena nejméně 6 gramy čistého zlata. Stříbrná medaile je tedy nejhodnotnější medailí z hlediska použitého drahého kovu (s výjimkou čistě zlatých medailí, které se naposledy udělovaly v roce 1912).

Design medailí se mění pro každé olympijské hry a obvykle odráží kulturu a symboly hostitelského města a země.

🤔 Psychologie stříbrné medaile

Získání stříbrné medaile je objektivně obrovský úspěch. Psychologické studie však opakovaně ukázaly paradoxní jev: stříbrní medailisté jsou často méně šťastní než medailisté bronzoví.

Tento jev je vysvětlován psychologickým mechanismem zvaným kontrafaktuální myšlení, tedy tendencí přemýšlet o tom, "co by se stalo, kdyby...".

• Stříbrný medailista se typicky porovnává směrem nahoru. Jeho myšlenky se upínají k tomu, jak málo chybělo k zisku zlata. Často přemýšlí stylem: "Kdybych jen udělal tohle jinak, mohl jsem vyhrát." To vede k pocitům zklamání a lítosti.
• Bronzový medailista se naopak porovnává směrem dolů. Jeho myšlenky se soustředí na to, že jen o kousek unikl čtvrtému místu a nemusel mít medaili vůbec. Často přemýšlí stylem: "Ještě štěstí, že jsem to udržel, málem jsem skončil bez medaile." To vede k pocitům úlevy a radosti.

Tento paradox byl poprvé popsán v roce 1995 ve studii psychologů Victorie Medvec, Scotta Madeyho a Thomase Giloviche, kteří analyzovali výrazy ve tvářích sportovců na stupních vítězů.

💡 Pro laiky

Závod o poslední zákusek

Představte si, že v cukrárně probíhá závod a odměnou jsou tři zákusky různých velikostí.

• Zlatá medaile: Vítěz dostane obrovský, nádherný dort. Je naprosto šťastný, protože má to nejlepší.
• Bronzová medaile: Třetí v cíli doběhne a popadne úplně poslední, malý zákusek, který na pultu zbyl. Je nadšený! Má obrovskou radost, protože si říká: "Uf, ještě že jsem to stihl, málem na mě nic nezbylo!"
• Stříbrná medaile: Druhý v cíli doběhne těsně za vítězem. Cukrář mu podá velký a pěkný zákusek, ale ne ten největší. Místo aby byl šťastný, neustále se dívá na vítěze s obrovským dortem a myslí si: "Sakra, byl jsem tak blízko! Kdybych jen na konci přidal, mohl jsem mít ten nejlepší dort já!"

Stříbrná medaile je tedy úžasný úspěch, ale z psychologického hlediska může být prokletá, protože člověku neustále připomíná, jak blízko byl absolutnímu vítězství.