Vláda Spojených států amerických

Rozbalit box

Obsah boxu

Vláda Spojených států amerických (anglicky: Federal government of the United States) je ústřední vládní autorita Spojených států, federativní republiky skládající se z 50 států, jednoho federálního distriktu a několika dalších teritorií. Její fungování je založeno na Ústavě Spojených států a principu dělby moci na tři nezávislé složky: legislativní, výkonnou a soudní.

Základní principy

Ústava Spojených států

Nejvyšším zákonem země je Ústava Spojených států amerických, přijatá v roce 1787. Definuje strukturu a pravomoci federální vlády a stanovuje základní práva občanů (prostřednictvím dodatků, zejména Listiny práv). Jakýkoliv zákon nebo akt vlády musí být v souladu s Ústavou.

Federalismus

Spojené státy fungují na principu federalismu, což znamená, že moc je rozdělena mezi federální vládu a vlády jednotlivých států. Federální vláda má pravomoci v oblastech, které jí výslovně svěřuje Ústava (např. obrana, zahraniční politika, měna, mezistátní obchod). Pravomoci, které Ústava federální vládě nesvěřuje, náleží jednotlivým státům (např. školství, místní policie, dopravní předpisy).

Dělba moci a systém brzd a protivah

Základním kamenem amerického vládního systému je dělba moci (separation of powers) na tři složky, které se navzájem kontrolují a vyvažují v systému známém jako brzdy a protiváhy (checks and balances). Cílem je zabránit koncentraci moci v rukou jedné osoby nebo instituce.

• Legislativní moc (Kongres) tvoří zákony.
• Výkonná moc (Prezident) zákony vykonává.
• Soudní moc (Nejvyšší soud a nižší soudy) zákony vykládá.

Příkladem brzd a protivah je, že prezident může vetovat zákon schválený Kongresem, ale Kongres může toto veto přehlasovat dvoutřetinovou většinou v obou komorách. Prezident jmenuje soudce, ale Senát musí tato jmenování schválit. Nejvyšší soud může prohlásit zákon za protiústavní.

Legislativní moc (Kongres)

Legislativní moc náleží Kongresu Spojených států, který sídlí v budově Kapitolu ve Washingtonu, D.C. Skládá se ze dvou komor (tzv. bikameralismus).

Sněmovna reprezentantů

Sněmovna reprezentantů (House of Representatives) je dolní komora Kongresu.

• Složení: 435 členů s hlasovacím právem. Počet reprezentantů za každý stát je určen poměrně podle počtu obyvatel, zjištěného při sčítání lidu každých 10 let.
• Volební období: 2 roky. Všichni reprezentanti jsou voleni každé dva roky.
• Pravomoci: Má výhradní právo navrhovat zákony týkající se daní a státních příjmů a iniciovat proces impeachmentu (ústavní žaloby) proti vysokým státním úředníkům, včetně prezidenta.

V čele Sněmovny stojí její předseda (Speaker of the House), který je volen z řad členů většinové strany.

Senát

Senát (Senate) je horní komora Kongresu.

• Složení: 100 senátorů. Každý z 50 států je zastoupen dvěma senátory, bez ohledu na počet obyvatel.
• Volební období: 6 let. Volby se konají každé dva roky, ale vždy se obměňuje pouze jedna třetina senátorů, což zajišťuje kontinuitu.
• Pravomoci: Má výhradní právo schvalovat (ratifikovat) mezinárodní smlouvy, potvrzovat jmenování ministrů, velvyslanců a federálních soudců navržených prezidentem a vést soudní proces v případě impeachmentu.

Formálním předsedou Senátu je viceprezident USA, který však hlasuje pouze v případě rovnosti hlasů.

Výkonná moc (Exekutiva)

Výkonná moc je svěřena prezidentovi Spojených států, který je hlavou státu i hlavou vlády. Je zodpovědný za prosazování a výkon zákonů vytvořených Kongresem.

Prezident

Prezident je volen na čtyřleté funkční období a může být zvolen maximálně dvakrát. Volba probíhá nepřímo prostřednictvím Sboru volitelů. Sídlí a pracuje v Bílém domě ve Washingtonu, D.C.

Mezi jeho hlavní pravomoci a povinnosti patří:

• Vrchní velitel ozbrojených sil: Je nejvyšším velitelem armády, námořnictva, letectva, námořní pěchoty a pobřežní stráže.
• Podepisování a vetování zákonů: Může podepsat zákon schválený Kongresem, čímž se stane platným, nebo ho může vetovat. Kongres může veto přehlasovat dvoutřetinovou většinou v obou komorách.
• Jmenování úředníků: Jmenuje členy svého kabinetu, velvyslance, federální soudce a další vysoké státní úředníky. Tato jmenování však musí schválit Senát.
• Zahraniční politika: Sjednává mezinárodní smlouvy (které musí ratifikovat Senát) a řídí zahraniční politiku země.
• Výkonné příkazy: Může vydávat výkonné příkazy (executive orders), které mají sílu zákona, ale nepotřebují souhlas Kongresu. Jsou však omezeny Ústavou a mohou být zrušeny soudy nebo budoucími prezidenty.
• Udělování milostí: Může udělovat milosti a amnestie za federální zločiny.

Viceprezident

Viceprezident je volen společně s prezidentem. Jeho hlavní ústavní povinností je být připraven převzít úřad prezidenta v případě jeho smrti, rezignace nebo odvolání. Je také formálním předsedou Senátu, kde hlasuje pouze v případě rovnosti hlasů. V moderní době se viceprezident stal klíčovým poradcem prezidenta a často dostává na starost specifické oblasti politiky.

Kabinet a ministerstva

Kabinet je poradní sbor prezidenta, který se skládá z viceprezidenta a vedoucích 15 výkonných ministerstev (executive departments). Členové kabinetu, nazývaní ministři (Secretaries), jsou jmenováni prezidentem a schvalováni Senátem.

Mezi nejdůležitější ministerstva (v pořadí jejich vzniku) patří:

• Ministerstvo zahraničí (Department of State): Zodpovědné za mezinárodní vztahy.
• Ministerstvo financí (Department of the Treasury): Spravuje federální finance, tiskne měnu a vybírá daně.
• Ministerstvo obrany (Department of Defense): Řídí ozbrojené síly. Sídlí v Pentagonu.
• Ministerstvo spravedlnosti (Department of Justice): V jeho čele stojí generální prokurátor (Attorney General). Zajišťuje vymáhání federálních zákonů.
• Ministerstvo vnitřní bezpečnosti (Department of Homeland Security): Vzniklo po útocích z 11. září 2001 a koordinuje ochranu země před terorismem a přírodními katastrofami.

Nezávislé agentury

Kromě ministerstev existuje řada nezávislých federálních agentur, které mají specifické úkoly. Jejich vedoucí jsou rovněž jmenováni prezidentem. Mezi nejznámější patří:

• Ústřední zpravodajská služba (CIA) (Central Intelligence Agency): Zahraniční rozvědka.
• Federální úřad pro vyšetřování (FBI) (Federal Bureau of Investigation): Hlavní federální policejní a kontrarozvědná složka.
• Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) (National Aeronautics and Space Administration): Zodpovědný za civilní vesmírný program.
• Federální rezervní systém (Fed) (Federal Reserve System): Centrální banka Spojených států.

Soudní moc (Judikativa)

Soudní moc je svěřena federálním soudům, jejichž úkolem je vykládat zákony Spojených států a řešit spory podle Ústavy. Struktura federálního soudnictví je stanovena Ústavou a zákony Kongresu.

Nejvyšší soud

Nejvyšší soud (Supreme Court of the United States) je nejvyšší soudní instancí v zemi.

• Složení: Skládá se z předsedy (Chief Justice) a osmi přidružených soudců (Associate Justices). Celkem má tedy 9 členů.
• Jmenování: Soudci jsou jmenováni prezidentem na doživotí, ale jejich jmenování musí potvrdit Senát. Doživotní funkční období má zajistit jejich nezávislost na politických tlacích.
• Pravomoci: Má konečné slovo ve všech případech týkajících se federálního práva. Jeho nejvýznamnější pravomocí je soudní přezkum (judicial review), což je právo prohlásit jakýkoliv federální nebo státní zákon či akt výkonné moci za protiústavní, a tím ho zneplatnit. Jeho rozhodnutí jsou závazná pro všechny ostatní soudy v zemi.

Nižší federální soudy

Pod Nejvyšším soudem se nachází systém nižších federálních soudů, které zřídil Kongres. Tento systém zahrnuje:

• Odvolací soudy (Circuit Courts nebo Courts of Appeals): Existuje 13 odvolacích soudů. Tyto soudy projednávají odvolání proti rozhodnutím okresních soudů ve svém obvodu.
• Okresní soudy (District Courts): Existuje 94 federálních soudních okresů. Okresní soudy jsou soudy první instance, kde se projednávají případy a probíhají soudní procesy týkající se federálního práva.

Federální soudy se zabývají případy, které se týkají federálních zákonů, Ústavy, sporů mezi státy nebo sporů, kde je jednou ze stran federální vláda.

Státní a místní správa

V rámci federalismu má každý z 50 států svou vlastní vládu, která funguje nezávisle na federální vládě, ale musí být v souladu s Ústavou USA.

Vlády jednotlivých států

Struktura vlád jednotlivých států se velmi podobá federálnímu modelu a také se dělí na tři složky:

• Výkonná moc: V čele stojí guvernér, který je přímo volen občany daného státu.
• Legislativní moc: Každý stát má svůj vlastní zákonodárný sbor (state legislature), který se ve většině států (kromě Nebrasky) skládá ze dvou komor.
• Soudní moc: Každý stát má svůj vlastní soudní systém, včetně státního nejvyššího soudu.

Státní vlády mají široké pravomoci v oblastech, jako je vzdělávání, zdravotnictví, doprava, trestní právo a regulace obchodu v rámci státu.

Místní samospráva

Moc států je dále delegována na místní samosprávy. Jejich struktura a pravomoci se v jednotlivých státech liší. Mezi hlavní typy místních samospráv patří:

• Okresy (Counties): Jsou největšími administrativními jednotkami v rámci státu.
• Města a obce (Municipalities): V jejich čele stojí obvykle starosta (mayor) a městská rada (city council). Zajišťují služby jako místní policie, hasiči, správa parků, svoz odpadu a údržba místních komunikací.
• Školní okrsky (School Districts): Nezávislé správní jednotky odpovědné za provoz veřejných škol.

Tento komplexní systém rozdělení moci mezi federální, státní a místní úroveň je jedním z nejcharakterističtějších rysů amerického vládního systému.