Přeskočit na obsah

Pařížská dohoda

Z Infopedia
Verze z 22. 8. 2025, 01:57, kterou vytvořil Filmedy (diskuse | příspěvky) (založena nová stránka s textem „{{K rozšíření}} '''Pařížská dohoda''' (francouzsky ''Accord de Paris'') je přelomová mezinárodní smlouva o změně klimatu, která byla přijata na Konferenci OSN o změně klimatu (COP21) v Paříži dne 12. prosince 2015.<ref name="unfccc-about">[https://unfccc.int/process-and-meetings/the-paris-agreement/what-is-the-paris-agreement What is the Paris Agreement? - UNFCCC]</ref>…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Pařížská dohoda (francouzsky Accord de Paris) je přelomová mezinárodní smlouva o změně klimatu, která byla přijata na Konferenci OSN o změně klimatu (COP21) v Paříži dne 12. prosince 2015.[1] Jejím hlavním cílem je udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a usilovat o omezení nárůstu na 1,5 °C.[1] K dosažení tohoto cíle se státy zavázaly snižovat své emise skleníkových plynů a společně usilovat o dosažení klimatické neutrality v druhé polovině 21. století. Dohoda je právně závazná a k roku 2024 ji ratifikovala téměř každá země na světě.

Šablona:Infobox Mezinárodní smlouva

🎯 Klíčové cíle a principy

Dohoda stojí na několika klíčových pilířích:

  • Cíl 1,5 °C: Udržet globální oteplování výrazně pod 2 °C a co nejvíce se přiblížit hranici 1,5 °C. Vědecké zprávy IPCC ukazují, že překročení 1,5 °C by mělo katastrofální a nezvratné dopady na ekosystémy a lidskou společnost.[2]
  • Vnitrostátně stanovené příspěvky (NDCs): Na rozdíl od předchozího Kjótského protokolu dohoda nestanovuje jednotlivým zemím povinné, shora určené emisní limity. Místo toho si každý stát sám stanovuje své vlastní klimatické cíle, tzv. vnitrostátně stanovené příspěvky (Nationally Determined Contributions – NDCs).[3]
  • Mechanismus ambicí (Ráčnový mechanismus): Státy se zavázaly své NDCs každých pět let revidovat a navyšovat. Každý nový cíl musí být ambicióznější než ten předchozí. Tento princip, známý jako "ráčnový mechanismus", má zajistit postupné zvyšování globálních ambicí.
  • Transparentnost a globální bilance: Státy jsou povinny pravidelně a transparentně informovat o svých emisích a pokroku v plnění cílů. Každých pět let (poprvé v roce 2023) probíhá tzv. globální bilance (Global Stocktake), která hodnotí kolektivní pokrok směrem k dosažení cílů dohody.[1]
  • Adaptace a financování: Dohoda se nezaměřuje jen na snižování emisí, ale také na adaptaci na již probíhající dopady změny klimatu. Zároveň zavazuje rozvinuté země, aby poskytovaly finanční pomoc rozvojovým zemím na jejich klimatická opatření.

⏳ Historie a přijetí

Pařížská dohoda je výsledkem více než dvou desetiletí složitých mezinárodních vyjednávání pod záštitou Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC). Navázala na Kjótský protokol z roku 1997, jehož platnost končila v roce 2020. Na rozdíl od Kjótského protokolu, který zavazoval ke snižování emisí pouze rozvinuté země, Pařížská dohoda poprvé v historii zapojila všechny státy světa do společného úsilí.

Klíčovou roli při jejím přijetí sehrála diplomacie Francie jako hostitelské země a také společný tlak ze strany Spojených států (za vlády Baracka Obamy) a Číny, dvou největších světových emitentů, kteří se dohodli na spolupráci.

⚔️ Výzvy a kritika

Ačkoliv je dohoda historickým úspěchem, čelí i několika zásadním výzvám a kritice.

  • Dobrovolnost cílů: Hlavní slabinou je, že zatímco samotná dohoda je právně závazná, konkrétní cíle (NDCs) si státy stanovují samy a jejich plnění není právně vymahatelné.
  • Nedostatečné ambice: Součet všech dosud předložených NDCs je stále nedostatečný k dosažení cíle 1,5 °C. Podle zpráv OSN směřuje svět i při splnění všech současných závazků k oteplení o zhruba 2,5–2,9 °C do konce století.[4]
  • Odstoupení USA: V roce 2017 oznámil prezident Donald Trump záměr odstoupit od dohody, což se formálně stalo v roce 2020. Jeho nástupce, Joe Biden, se k dohodě opět připojil hned v první den svého úřadu v roce 2021. Tento krok však ukázal zranitelnost dohody vůči politickým změnám v klíčových zemích.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si, že Země je velká loď, která se začíná nebezpečně přehřívat. Všichni kapitáni (vládci států) se sešli v Paříži a dohodli se na společném plánu, jak loď ochladit.

1. **Cíl:** Všichni se shodli, že se teplota na lodi nesmí zvýšit o více než 1,5 °C, jinak hrozí katastrofa. 2. **Dobrovolné úkoly:** Místo toho, aby jeden hlavní inženýr přikázal každému, co má přesně dělat, každý kapitán sám slíbil, o kolik sníží výkon svých motorů (své emise). 3. **Pravidelné kontroly a sliby:** Každých pět let se všichni znovu sejdou, zkontrolují, jak se jim daří teplotu snižovat, a každý musí slíbit, že svůj motor ztlumí ještě o trochu víc než minule. 4. **Bohatí pomáhají chudším:** Bohatší kapitáni, kteří v minulosti topili pod kotlem nejvíce, slíbili, že pomohou těm chudším s nákupem modernějších a úspornějších motorů.

Pařížská dohoda je tedy historický slib všech zemí světa, že budou společně a postupně "ztlumovat výkon", aby se naše planeta nepřehřála. Problém je, že zatím slibují méně, než je k záchraně lodi potřeba.

Reference