Jean-Paul Belmondo
Obsah boxu
Jean-Paul Belmondo (9. dubna 1933, Neuilly-sur-Seine, Francie – 6. září 2021, Paříž, Francie) byl francouzský divadelní a filmový herec, producent a jedna z největších ikon francouzské a světové kinematografie 20. století. [1, 2] Během své více než padesátileté kariéry se stal symbolem Francouzské nové vlny a později hvězdou akčních a komediálních filmů. [3, 4] Proslul svým nonšalantním šarmem, fyzickou zdatností, charakteristickým vzhledem s boxerským nosem a neochotou používat kaskadéry. [5] Pro české diváky je jeho hlas neoddělitelně spjat s dabérem Jiřím Krampolem. [6]
| Jean-Paul Belmondo | |
|---|---|
| Soubor:Belmondo-Cannes.jpg | |
| Jean-Paul Belmondo na filmovém festivalu v Cannes (2011) | |
| Datum narození | 9. dubna 1933 |
| Místo narození | Neuilly-sur-Seine, Francie |
| Datum úmrtí | 6. září 2021 (88 let) |
| Místo úmrtí | Paříž, Francie |
| Národnost | francouzská |
| Otec | Paul Belmondo (sochař) |
| Matka | Sarah Rainaud-Richard (malířka) |
| Děti | 4 (Patricia, Florence, Paul, Stella Eva Angelina) |
| Profese | herec, filmový producent |
| Ocenění | César za nejlepšího herce (1989) Zlatá palma (Čestná) (2011) Zlatý lev (Čestný) (2016) Řád čestné legie |
🎨 Počátky kariéry a vzdělání
Jean-Paul Belmondo se narodil do umělecké rodiny. Jeho otec, Paul Belmondo, byl uznávaný sochař narozený v Alžírsku, a jeho matka, Sarah Rainaud-Richard, byla malířka. [7] V mládí se více než o studium zajímal o sport, zejména o box a fotbal. [8] Jako boxer absolvoval několik amatérských zápasů a zůstal neporažen. [8] Právě v ringu přišel ke svému charakteristickému zlomenému nosu.
Ačkoliv ho zpočátku herectví příliš nelákalo, ve věku 16 let se rozhodl, že se stane hercem. Po návratu z vojenské služby v Alžírsku byl přijat na prestižní pařížskou hereckou konzervatoř Conservatoire national supérieur d'art dramatique (CNSAD). [9] Jeho profesoři však nebyli přesvědčeni o jeho talentu a jeho vzhled považovali za nevhodný pro role milovníků. [9] Ve svém absolventském představení v roce 1956 sklidil obrovský potlesk od publika, ale porota mu udělila jen čestné uznání, což vyvolalo skandál a Belmondo odpověděl porotě neslušným gestem. [9]
Po škole začal působit v divadle a objevoval se v menších filmových rolích. Zlom v jeho kariéře nastal na konci 50. let.
🎬 Filmová kariéra: Od Nové vlny k akční hvězdě
Belmondova filmová kariéra se dá rozdělit do dvou hlavních období: éry artového filmu v rámci Francouzské nové vlny a následné éry, kdy se stal králem komerčních akčních filmů a komedií.
Zrození ikony Nové vlny (60. léta)
Zlomovým okamžikem jeho kariéry byl rok 1960, kdy ho režisér Jean-Luc Godard obsadil do hlavní role filmu U konce s dechem (À bout de souffle). [10] Belmondo v roli Michela Poiccarda, nonšalantního a existenciálního gangstera, který napodobuje Humphreyho Bogarta, naprosto redefinoval podobu filmového hrdiny. [10] Film se stal manifestem Francouzské nové vlny a Belmondo jejím mužským symbolem. [4]
V 60. letech spolupracoval s dalšími významnými režiséry nové vlny, jako byli François Truffaut, Claude Chabrol nebo Jean-Pierre Melville, a ukázal svou všestrannost ve filmech jako Moderato cantabile (1960), Leon Morin, kněz (1961) nebo Bláznivý Petříček (1965). [11]
Král komercí a akčních filmů (70. a 80. léta)
Ačkoliv ho role v artových filmech proslavily u kritiky, Belmondo se vědomě rozhodl zaměřit na komerčnější produkci, aby oslovil širší publikum. Od poloviny 60. let se začal objevovat v dobrodružných filmech, komediích a krimi filmech, kde mohl naplno využít svůj šarm a fyzickou zdatnost. [12]
Vytvořil si typickou postavu neohroženého, ale sympatického darebáka, který s úsměvem na tváři zvládá nebezpečné situace. Stal se největší kasovní hvězdou ve Francii a jeho popularita se rozšířila po celém světě.
Nejznámější filmy tohoto období:
- Muž z Ria (1964) – Dobrodružná komedie, která odstartovala jeho hvězdnou komerční dráhu. [12]
- Muž z Acapulca (1973) – Parodie na špionážní romány, kde ztvárnil dvojroli nesmělého spisovatele a jím stvořeného superagenta.
- Strach nad městem (1975) – Drsná kriminálka, ve které předvedl řadu nebezpečných kaskadérských kousků. [5]
- Zvíře (1977) – Komedie z prostředí kaskadérů, kde opět hrál dvojroli – sebevědomého kaskadéra a zženštilého herce. [13]
- Policajt nebo rošťák (1979) – Úspěšná krimi komedie, kde si zahrál neortodoxního komisaře.
- Profesionál (1981) – Ikonická role tajného agenta Josselina Beaumonta s legendární hudbou Ennia Morriconeho. [14]
- Veselé Velikonoce (1984) – Úspěšná konverzační komedie.
🏃 Kaskadér bez dubléra
Jedním z hlavních rysů Belmondovy image byla jeho ochota provádět všechny kaskadérské kousky sám, bez pomoci dublérů. [5] Tato touha po autenticitě a fyzické výzvě mu vynesla obrovský obdiv publika. Mezi jeho nejznámější kousky patří lezení po střechách jedoucího metra v Paříži (Strach nad městem), visení z vrtulníku nebo skoky z jedoucích aut. [5]
Tato záliba se mu málem stala osudnou v roce 1985 při natáčení filmu Bezva finta (Hold-up), kdy se při jednom z kousků vážně zranil na hlavě. [15] I poté však pokračoval v natáčení fyzicky náročných scén, i když ty nejnebezpečnější přenechal profesionálům.
🎭 Návrat do divadla a pozdní kariéra
Na konci 80. let, unaven filmovým světem, se Belmondo vrátil ke své první lásce – divadlu. V roce 1987 triumfoval v hlavní roli hry Kean a později exceloval v klasice Cyrano z Bergeracu. [16] Za roli ve filmu Cesta zhýčkaného dítěte (1988) získal svého jediného Césara pro nejlepšího herce, ale slavnostního předávání se odmítl zúčastnit. [17]
V 90. letech se ve filmu objevoval již jen sporadicky. Jeho kariéru výrazně poznamenala mrtvice, kterou utrpěl v roce 2001 během dovolené na Korsice. [18] Mrtvice mu způsobila ochrnutí pravé části těla a dočasnou ztrátu řeči. [18] Přestože se zdálo, že jeho kariéra definitivně skončila, dokázal se silou vůle vrátit.
V roce 2008 natočil svůj poslední velký film Muž a jeho pes, ve kterém ztvárnil postavu starého muže, kterého společnost odvrhla – role, která byla dojemnou tečkou za jeho filmovou dráhou. [19]
🧑 Osobní život
Jean-Paul Belmondo byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla tanečnice Élodie Constantin, se kterou měl tři děti: Patricii (která tragicky zahynula při požáru v roce 1994), Florence a Paula, který se stal automobilovým závodníkem. [20]
Po rozvodu prožil bouřlivé vztahy s řadou slavných hereček, nejznámější je jeho partnerství s Ursula Andress a Laura Antonelli. [21]
V roce 2002 se podruhé oženil s tanečnicí Natty Tardivel, se kterou měl ve věku 70 let svou čtvrtou dceru, Stellu Evu Angelinu. [22] Manželství skončilo v roce 2008.
🏆 Ocenění a odkaz
Během své kariéry obdržel řadu prestižních ocenění. Kromě Césara získal i čestnou Zlatou palmu na festivalu v Cannes v roce 2011 a Zlatého lva za celoživotní dílo na festivalu v Benátkách v roce 2016. [23, 24] Byl také držitelem nejvyššího francouzského státního vyznamenání, Řádu čestné legie.
Jean-Paul Belmondo zemřel 6. září 2021 ve svém domě v Paříži ve věku 88 let. [1, 2] Francie mu uspořádala státní poctu v pařížské Invalidovně, čímž uznala jeho status národního pokladu. [25]
Zůstává symbolem francouzského filmu, hercem, který dokázal mistrně skloubit uměleckou hloubku s lidovou zábavou. Jeho odkaz spočívá v desítkách nezapomenutelných rolí, které inspirovaly generace herců a filmařů po celém světě.
🤔 Pro laiky
Představte si herce, který byl na jednu stranu intelektuál a hvězda uměleckých filmů, a na druhou stranu neohrožený kaskadér a komik, kterého milovaly davy. To byl Jean-Paul Belmondo. Začínal jako tvář umělecké "Francouzské nové vlny", ale pak se rozhodl, že chce bavit lidi a stal se králem akčních komedií.
Byl to ten typ hrdiny, který s úsměvem na rtech zmlátí partu padouchů, skočí z jedoucího auta a na konci získá srdce krásné ženy. Všechny nebezpečné kousky dělal sám, bez kaskadérů. Měl zlomený nos z boxu a šibalský úsměv, což z něj dělalo neodolatelného "sympatického grázla". Pro Čechy jeho hlas navždy bude hlasem Jiřího Krampola. Belmondo byl zkrátka ztělesněním francouzského šarmu a odvahy.