Týlní lalok
Obsah boxu
Týlní lalok (latinsky Lobus occipitalis) je nejzadnější a objemově nejmenší ze čtyř hlavních laloků mozkové kůry člověka. Nachází se v zadní jámě lební, přímo nad mozečkem, od kterého je oddělen tvrdou plenou mozkovou (tentorium cerebelli). I přes svou relativně malou velikost (tvoří asi 12 % neokortexu) má naprosto zásadní funkci: je to výhradní a specializované centrum našeho zraku.
Zatímco jiné laloky (čelní, spánkový) plní mnoho různorodých funkcí, týlní lalok je neúprosně jednoúčelový. Celá jeho kapacita je věnována jedinému úkolu – rekonstrukci obrazu světa. Je třeba si uvědomit, že lidské oči nevidí; oči jsou pouze detektory fotonů, které převádějí světlo na elektrické impulzy. "Vidění" jako vědomý proces vzniká až zde, v temnotě lebky, v zadní části hlavy. Pokud je týlní lalok zničen, člověk je beznadějně slepý, i kdyby měl oči zdravé jako orel.
Anatomie: Kůra s pruhem
Anatomicky je týlní lalok od temenního laloku oddělen rýhou zvanou sulcus parieto-occipitalis. Nejvýznamnější strukturou je však ostruhová rýha** (sulcus calcarinus), která probíhá vodorovně na vnitřní straně laloku. Právě kolem této rýhy se rozkládá **primární zraková kůra (označovaná jako V1 nebo Brodmannova area 17).
Tato oblast má při mikroskopickém zkoumání unikátní vzhled – je v ní viditelný bílý proužek myelinizovaných vláken (Gennariho proužek), proto se jí říká také striátová (žíhaná) kůra**. Zde končí zraková dráha, která vede od sítnice oka přes thalamus (corpus geniculatum laterale) až sem. Uspořádání neuronů v této oblasti je **retinotopické. To znamená, že kůra funguje jako promítací plátno, na kterém je věrně mapována sítnice oka. Bod, který vidíte v centru zorného pole (fovea), je zpracováván v zadní části laloku, zatímco periferní vidění je zpracováváno hlouběji vpředu. Fascinující je, že ačkoliv centrum ostrého vidění (žlutá skvrna) zabírá na sítnici jen zlomek milimetru, v týlním laloku je mu věnována téměř polovina výpočetní kapacity (kortikální zvětšení).
Hierarchie vidění: Od čárek k obrazům
Zpracování obrazu v týlním laloku probíhá v přísně hierarchických krocích, které neurovědci označují zkratkami V1 až V5.
- Oblast V1 (Primární kůra): Je to "hrubý filtr". Neurony zde reagují pouze na jednoduché podněty – na orientaci čar (svislá vs. vodorovná), na kontrast a na hrany. V1 nevidí "psa", vidí "sadu čar a hran".
- Oblast V2 a V3: Zde se začínají čáry spojovat do jednoduchých tvarů a textur.
- Oblast V4**: Je specializovaná na vnímání **barev. Při poškození této oblasti člověk vidí svět černobíle (achromatopsie), ačkoliv jeho sítnicové čípky fungují. Ztrácí dokonce i schopnost o barvách snít nebo si je představit.
- Oblast V5 (MT)**: Je specializovaná na vnímání **pohybu. Poškození vede k akinetopsii – pacient vidí svět jako sérii statických snímků pod stroboskopem. Vidí auto daleko, pak blízko, ale nevidí ten plynulý pohyb "přijíždění". Nalít si kávu je pro něj nemožné, protože nevidí hladinu stoupat, vidí ji dole a najednou přelitou.
Dvě cesty: Kde a Co
Poté, co týlní lalok obraz základně zpracuje, neposílá ho dál jednou, ale dvěma hlavními cestami (zrakovými proudy), které jsme již zmínili v předchozích článcích: 1. Dorsální proud (Cesta "Kde" a "Jak")**: Směřuje nahoru do **temenního laloku. Zpracovává pohyb, hloubku a umístění předmětů v prostoru pro potřeby motoriky ("Kde je hrnek, abych ho mohl chytit?"). Je barvoslepý, ale extrémně rychlý. 2. Ventrální proud (Cesta "Co")**: Směřuje dolů do **spánkového laloku. Zpracovává barvy, detaily a tvary za účelem identifikace ("Je to hrnek, nebo granát?"). Je pomalejší, ale detailní.
Patologie: Slepota, která neexistuje
Poškození týlního laloku (např. oboustranná mrtvice v povodí zadní mozkové tepny) vede ke kortikální slepotě. Oči jsou zdravé, zornice reagují na světlo (protože tento reflex jde přes mozkový kmen), ale pacient nevidí tmu – nevidí "nic", stejně jako vy nevidíte nic za svou hlavou. Ztratil vizuální vědomí.
Nejpodivnějším jevem spojeným s tímto stavem je Antonův syndrom** (Anton-Babinského syndrom). Pacient je úplně slepý, ale **popírá to. Jeho mozek, odříznutý od vizuálních dat, začne masivně konfabulovat (vymýšlet si). Když se pacienta zeptáte: "Co mám na sobě?", odpoví třeba: "Krásné červené šaty," i když máte modrý oblek. Není to lhář. Jeho týlní lalok generuje falešnou realitu (halucinace), kterou on považuje za pravdu. Když narazí do zdi, řekne, že tam někdo nešikovně nechal skříň, nebo že je v místnosti šero.
Druhým fascinujícím jevem je Blindsight (Vidění naslepo). Pacient s poškozením V1 tvrdí, že je slepý. Když mu ale hodíte míč, chytí ho. Nebo když mu ukážete světlo a řeknete "hádejte, kde je", ukáže na něj prstem s 90% přesností, přičemž tvrdí, že jen hádá. To dokazuje, že existují staré, podvědomé zrakové dráhy (vedoucí do mozkového kmene), které fungují i bez týlního laloku, ale nevedou k vědomému prožitku vidění.
💡 Pro laiky: Grafická karta (GPU)
Představte si svůj mozek jako počítač.
- Oči** jsou jen **Webkamery. Jsou to levná zařízení na sběr dat. Kabel (zrakový nerv) vede surová data dozadu do skříně.
- Týlní lalok** je supervýkonná **Grafická karta (GPU).
Webkamera jen posílá nuly a jedničky. Je to grafická karta, která z nich "vyrenderuje" obraz. Vypočítá stíny, barvy, textury a pohyb. Když se vám rozbije webkamera (oči), máte černou obrazovku, ale počítač ví, že "není signál". Když se vám spálí grafická karta (týlní lalok), monitor zhasne. Ale protože zbytek počítače (čelní lalok) stále běží, systém si může myslet, že obraz stále běží (Antonův syndrom), a "vymýšlí si", co na monitoru asi je, podle starých dat z harddisku (paměti).