1. divisjon (lední hokej)

Rozbalit box

Obsah boxu

1. divisjon (česky: První divize) je druhá nejvyšší úroveň soutěží ledního hokeje v Norsku. Stojí přímo pod nejvyšší profesionální soutěží Elitehockeyligaen (dříve známou jako GET-ligaen nebo Fjordkraft-ligaen) a nad amatérskou 2. divisjon. Soutěž je řízena Norským svazem ledního hokeje (NIHF).

Jedná se o poloprofesionální ligu, která hraje klíčovou roli v ekosystému norského hokeje. Slouží jako "čekárna" pro kluby s ambicemi na postup mezi elitu a zároveň jako rozvojová platforma pro mladé talenty, které se zde ohrávají před přechodem do dospělého profesionálního hokeje. Liga je specifická svou náročnou logistikou (vzhledem k protáhlému tvaru Norska) a často dramatickými rozdíly v rozpočtech jednotlivých týmů. Pro české hráče a trenéry je 1. divisjon častou destinací, jelikož nabízí kvalitní zázemí a možnost kombinovat hokej s civilním zaměstnáním v ekonomicky silné zemi.

⏳ Historie a vývoj soutěže

Formování struktury (do roku 1990)

Historie ligových soutěží v Norsku sahá do 30. let 20. století. Dlouhou dobu byla terminologie matoucí – nejvyšší soutěž se často nazývala "1. divisjon". Až s profesionalizací hokeje v 90. letech a vznikem "Eliteserien" (dnešní Elitehockeyligaen) se ustálila hierarchie, kde 1. divize představuje skutečně druhou výkonnostní úroveň.

V počátcích byla liga dominována rezervními týmy velkých klubů z Osla (Vålerenga 2, Storhamar 2), což však bránilo rozvoji hokeje v regionech. Svaz proto postupně zakázal účast B-týmů v této soutěži (přesunul je do 2. divize), aby uvolnil místo pro ambiciózní kluby z měst jako Trondheim, Bergen, Narvik nebo Halden.

Éra "úzkého hrdla" (2000–současnost)

V posledních dvou dekádách si liga vysloužila pověst soutěže s tzv. "úzkým hrdlem" (norsky nåløyet – ucho jehly). Postup do nejvyšší soutěže je sportovně i ekonomicky mimořádně náročný.

Licenční řízení: Norský svaz zavedl přísná pravidla pro kluby usilující o postup. Tým musí nejen vyhrát sportovní baráž, ale také prokázat dostatečný rozpočet (často trojnásobný oproti 1. divizi) a vyhovující arénu.
Případy krachů: Mnoho klubů (např. IK Comet, Tønsberg Vikings, Bergen IK) se pokusilo „uzbrojit“ a postoupit za každou cenu, což vedlo k bankrotům a pádům až do nejnižších soutěží.

Tato historie naučila současné kluby větší opatrnosti. Týmy jako Nidaros Hockey nebo Gjøvik Hockey dnes budují své organizace organicky a postupně, aby se vyhnuly osudu svých předchůdců.

⚙️ Herní formát (Sezóna 2025/26)

Formát soutěže se v průběhu let mírně měnil, ale v sezóně 2025/26 se ustálil na modelu, který preferuje stabilitu a spravedlnost.

Základní část

Počet týmů: 8.
Systém: Každý s každým hraje pětkrát (případně čtyřikrát, dle aktuálního rozpisu svazu pro daný rok, standardem je 35–40 kol).
Bodování: 3 body za výhru v základní hrací době, 2 body za výhru v prodloužení/nájezdech, 1 bod za prohru v prodloužení/nájezdech, 0 bodů za prohru.

Postupový klíč (Kvalserien)

Neexistuje přímý postup. Vítěz 1. divize nezískává automaticky právo startu v Elitehockeyligaen.

Top 4: První čtyři týmy po základní části postupují do interního play-off 1. divize (semifinále).
Baráž (Kvalserien): Dva nejlepší týmy z tohoto play-off (nebo přímo dva nejlepší ze základní části, v závislosti na roční úpravě pravidel) postupují do baráže. Zde se utkají se dvěma nejhoršími týmy z Elitehockeyligaen.
Systém baráže: 4 týmy hrají dvoukolově každý s každým (6 zápasů). Dva nejlepší týmy této minitabulky získávají právo startu v nejvyšší soutěži pro příští sezónu.

Sestupový klíč

Týmy na 7. a 8. místě po základní části hrají baráž o udržení (Play-out) proti dvěma nejlepším týmům ze 2. divisjon. Opět platí, že dva nejlepší z této skupiny hrají v příští sezóně 1. divizi.

👥 Týmy v sezóně 2025/26

Složení ligy se mění, ale jádro tvoří tradiční kluby. K lednu 2026 vypadá mapa 1. divize následovně:

1. Nidaros Hockey (Trondheim)

Stadion: Leangen Ishall.
Status: „Spící obr“ norského hokeje. Klub z třetího největšího města Norska má obrovský potenciál, silnou fanouškovskou základnu a ambici vrátit do Trondheimu nejvyšší soutěž (kterou dříve hrál zaniklý Rosenborg IHK). V sezóně 2025/26 patří k hlavním favoritům na postup.

2. Grüner Ishockey (Oslo)

Stadion: Grünerhallen.
Status: Klub, který v roce 2023 sestoupil z nejvyšší soutěže. Má zkušený kádr a specifické domácí prostředí (malá, stará hala), které je pro soupeře noční můrou. Jejich cílem je okamžitý návrat mezi elitu.

3. Ringerike Panthers (Hønefoss)

Stadion: Schjongshallen.
Status: Další tým s nedávnou zkušeností z Elitehockeyligaen. Ringerike je známé výbornou organizací a bouřlivou atmosférou v hledišti. Finančně stabilní klub, který pravidelně pendluje mezi první a druhou ligou.

4. Gjøvik Hockey

Stadion: Fjellhallen (Olympijská jeskynní hala).
Status: Unikátní klub hrající v hale vytesané do skály pro ZOH 1994. Gjøvik se v posledních letech zvedl ze dna tabulky a stal se týmem bojujícím o první čtyřku. Sází na mladé norské hráče.

5. Comet Halden

Stadion: Halden Ishall.
Status: Tradiční klub od švédských hranic. V minulosti hrál nejvyšší soutěž, ale prošel bankrotem. Nyní se snaží o návrat na výsluní, ačkoliv ho často brzdí nevyrovnané výkony.

6. Hasle-Løren IL (Oslo)

Stadion: Løren Ishall.
Status: Tradiční klub z Osla, známý svou líhní talentů (hlavně v 80. letech). Dnes plní roli stabilního středu tabulky 1. divize, který dokáže potrápit favority, ale na postupové ambice obvykle nedosáhne.

7. Ski Ishockey

Stadion: Ski Ishall.
Status: Častý nováček nebo tým bojující o záchranu. Reprezentuje region Follo na jih od Osla.

8. Kongsvinger Knights

Stadion: Kongshallen.
Status: Klub, který se po letech problémů vrátil do 1. divize. Nachází se v blízkosti švédských hranic, což mu umožňuje lanařit levnější švédské hráče z nižších soutěží.

💰 Ekonomika a profesionalismus

Zatímco Elitehockeyligaen je plně profesionální soutěž, 1. divisjon je poloprofesionální.

Platy: Většina hráčů v lize nepobírá plat, který by je uživil. Dostávají spíše kompenzace za vybavení, cestovné a menší kapesné. Pouze klíčoví hráči (často importy ze zahraničí) a trenéři mají profesionální smlouvy na plný úvazek.
Civilní život: Hráči obvykle přes den pracují nebo studují. Tréninky probíhají v odpoledních nebo večerních hodinách. To klade na hráče vysoké nároky, zejména při cestování na venkovní zápasy.
Rozpočty: Roční rozpočet špičkového týmu 1. divize (např. Nidaros) se pohybuje v řádech milionů norských korun (NOK), což je ale stále zlomek rozpočtu týmů jako Stavanger Oilers nebo Vålerenga (desítky milionů NOK).

🗺️ Geografie a cestování

Norsko je extrémně dlouhá země, což komplikuje logistiku.

Oslo Hub: Většina týmů (Grüner, Hasle-Løren, Ski, Ringerike) se nachází v oblasti jihovýchodního Norska (kolem Osla). To snižuje cestovní náklady, protože na zápasy lze jezdit autobusem.
Severní výzva:** Tým **Nidaros (Trondheim) je geograficky izolován. Pro týmy z jihu to znamená buď dlouhou cestu autobusem (cca 7-8 hodin), nebo letecký přesun. Norský svaz často organizuje tzv. "double-headery" (dvojzápasy), kdy tým z jihu přiletí do Trondheimu a odehraje tam dva zápasy ve dvou dnech (sobota a neděle), aby se ušetřilo za cestování.
Daleký sever: V minulosti hrály ligu i týmy jako Narvik Hockey (za polárním kruhem) nebo Tromsø, což logistiku prodražovalo na neúnosnou mez. Narvik momentálně působí v nejvyšší soutěži (nebo bojuje o návrat), což 1. divizi logisticky odlehčilo.

🇨🇿 Česká stopa v 1. divizi

Norská 1. divize je populární destinací pro české hokejisty. Důvody jsou pragmatické: i poloprofesionální podmínky v Norsku často převyšují podmínky ve 2. české lize (třetí úroveň) a životní úroveň v zemi je lákadlem.

Trenéři: Česká trenérská škola má v Norsku dobré jméno. Čeští trenéři často působí u mládeže norských klubů a postupně se propracují k A-týmům v 1. divizi.
Hráči: Typickým profilem českého hráče v této lize je odchovanec extraligového klubu, který se neprosadil do A-týmu v Česku, nebo zkušený hráč Chance ligy hledající zahraniční zkušenost. Například David Hrazdíra nebo Vojtěch Zounek v minulosti zanechali v soutěži výraznou stopu.

🏟️ Unikátní stadiony

Liga nabízí pestrou směsici hokejových stánků:

Fjellhallen (Gjøvik): Světový unikát. Zimní stadion postavený uvnitř hory pro ZOH 1994. Diváci vcházejí do stadionu tunelem ve skále. Má největší kapacitu v lize (přes 5 000 míst), ačkoliv na ligové zápasy chodí jen zlomek.
Grünerhallen (Oslo): Přesný opak Fjellhallen. Stará, malá hala uprostřed městské zástavby s kapacitou 600 lidí.
Leangen Ishall (Trondheim): Starší komplex, který má být v budoucnu nahrazen novou arénou, aby podpořil ambice Nidarosu.

📊 Statistiky a rekordy

Vítězové základní části (posledních 10 let)

2015/16: Tønsberg Vikings
2016/17: Nidaros Hockey
2017/18: Narvik Hockey
2018/19: Narvik Hockey
2019/20: Lørenskog IK (postup zrušen kvůli Covidu)
2020/21: Ringerike Panthers
2021/22: Narvik Hockey
2022/23: Nidaros Hockey
2023/24: Narvik Hockey
2024/25: (probíhá/ukončeno - dle aktuálního stavu obvykle bojují Nidaros nebo Ringerike)

Zajímavosti

Nejvyšší návštěvnost: Rekordy drží Gjøvik, když pořádá "Zápas o rekord" (hokej zdarma), kdy dokáže zaplnit Fjellhallen 5000 diváky. Běžný průměr ligy je však spíše 300–800 diváků.
Fair Play: Norský hokej je známý důrazem na čistou hru. Bitky jsou v 1. divizi vzácné a přísně trestané, na rozdíl od severoamerických nižších soutěží.

🧒 Pro laiky: Jaká je úroveň této ligy?

Pokud bychom to srovnali s českým hokejem, úroveň norské 1. divize odpovídá špičce české 2. ligy** (třetí nejvyšší soutěž) nebo spodku **Chance ligy (druhá nejvyšší soutěž). Nejlepší týmy jako Nidaros nebo Ringerike by hrály důstojnou roli v české Chance lize. Týmy ze spodku tabulky by byly na úrovni průměrných týmů české 2. ligy. Hra je méně takticky svázaná než v Česku, více se bruslí a hraje se "nahoru-dolů" (coast-to-coast). Je to atraktivní hokej pro diváky, protože padá hodně gólů. Pro hráče je to ideální soutěž, pokud chtějí získat sebevědomí v ofenzivě.

Zdroje