Přídavné jméno

Rozbalit box

Obsah boxu

Ilustrace ukazující, jak přídavná jména popisují podstatná jména.

Přídavné jméno (latinsky *adiectivum*, z *adiectus* – „přidaný“) je slovní druh, který typicky vyjadřuje vlastnost, kvalitu, stav nebo vztah podstatného jména. Hlavní funkcí přídavného jména je určovat (tj. blíže specifikovat, omezovat, doplňovat) podstatné jméno, ke kterému se vztahuje. V mnoha jazycích, včetně češtiny, se přídavná jména skloňují a shodují se s podstatným jménem v pádu, čísle a rodě.

---

Gramatické kategorie a funkce

Kategorie

Přídavná jména se vyznačují několika gramatickými kategoriemi:

Rod (mluvnice): V češtině se přídavné jméno shoduje s podstatným jménem v rodě (mužský, ženský, střední). Např. krásný muž, krásná žena, krásné dítě.
Číslo (gramatika): Shoda v čísle (jednotné, množné). Např. krásný muž vs. krásní muži.
Pád (mluvnice): Shoda v pádu (v češtině 7 pádů). Např. krásný muž (1. pád) vs. ke krásnému muži (3. pád).
Stupeň (gramatika): Většina přídavných jmen vyjadřuje stupeň vlastnosti. V češtině rozlišujeme:

   * 1. stupeň (pozitiv): Základní forma (např. velký).
   * 2. stupeň (komparativ): Vyšší stupeň vlastnosti (např. větší).
   * 3. stupeň (superlativ): Nejvyšší stupeň vlastnosti (např. největší).

Funkce

Přídavné jméno plní v větě především funkci:

Přívlastek: Nejčastější funkce. Přívlastek blíže určuje podstatné jméno. Může být shodný (shoduje se v pádu, čísle a rodě, stojí před podstatným jménem nebo za ním s čárkou – např. červené auto, muž, mladý a silný ) nebo neshodný (nestojí v přímé shodě – např. kniha otce ).
Jmenná část přísudku: Přídavné jméno se stává součástí přísudku s sponovým slovesem (být, stát se, zůstat). Např. Dům je velký.
Doplněk: Přídavné jméno se vztahuje ke slovesu i k podstatnému jménu zároveň. Např. Vrátil se šťastný.

---

Druhy přídavných jmen v češtině

V češtině se tradičně rozlišují dva hlavní druhy přídavných jmen podle zakončení a skloňování:

1. Tvrdá přídavná jména: Zakončená na -ý, -á, -é. Skloňují se podle vzoru mladý. Např. dobrý, velký, modrý. 2. Měkká přídavná jména: Zakončená na -í. Skloňují se podle vzoru jarní. Např. jarní, zimní, cizí, rybí.

Některé gramatiky rozlišují i přivlastňovací přídavná jména (typu otcův, matčin), která se skloňují podle zvláštních vzorů (otcův, matčin) a vyjadřují přivlastnění. Dále se mohou dělit podle významu:

Jakostní (kvalitativní): Vyjadřují jakost (např. krásný, starý, chytrý). Z nich lze tvořit stupňování a příslovce (např. krásně).
Vztahová (relační): Vyjadřují vztah k něčemu, nelze je stupňovat. (např. dřevěný (ze dřeva), školní (ke škole), pražský (k Praze)).
Přivlastňovací (posesivní): Vyjadřují přivlastnění (např. otcův, sestřin, psí).

---

Přídavná jména v jiných jazycích

Pravidla pro přídavná jména se v různých jazycích liší:

Angličtina: Přídavná jména se neshodují s podstatným jménem v pádu, čísle ani rodě a obvykle se staví před podstatné jméno (např. a red car). Pouze se stupňují (big, bigger, biggest).
Němčina: Přídavná jména se skloňují a shodují se s podstatným jménem v pádu, čísle a rodě, a to se liší podle toho, zda je před nimi určitý člen nebo neurčitý člen, nebo zda stojí samostatně.
Latina: Přídavná jména se skloňují a shodují se s podstatným jménem v pádu, čísle a rodě podobně jako v češtině, mají různé deklinace.

---

Přídavné jméno pro laiky

Představte si, že mluvíte o věcech, lidech nebo zvířatech (to jsou podstatná jména). Když řeknete jen "auto", je to obecné. Ale když chcete říct, jaké auto je, použijete přídavné jméno:

Červené auto
Rychlé auto
Staré auto
Velké auto

Přídavné jméno je tedy slovo, které nám říká, jaké podstatné jméno je. Popisuje jeho vlastnosti. Díky přídavným jménům je náš jazyk bohatší a můžeme popisovat věci mnohem přesněji.

---

Externí odkazy

Internetová jazyková příručka ÚJČ AV ČR - Přídavná jména
Britannica - Adjective (grammar) (anglicky)
Oxford Reference - Adjective (anglicky)
Dictionary.com - Adjective (anglicky)

---

Kategorie