Alexej Navalnyj

Alexej Navalnyj
	Soubor:Alexey Navalny (2012).jpg
	Alexej Navalnyj v roce 2012
Datum narození	4. červen 1976
Místo narození	Butyň, Moskevská oblast,
Datum úmrtí	16. únor 2024
Místo úmrtí	Trestanecká kolonie IK-3, Charp,
Manželka	Julija Navalná (sňatek 2000)
Děti	Darja Navalná (* 2001), Zachar Navalnyj (* 2008)
Vzdělání	Ruská univerzita družby národů (právo), Finanční univerzita (finance), Yaleova univerzita (World Fellow)
Ocenění	Sacharovova cena (2021)

Rozbalit box

Obsah boxu

Alexej Anatoljevič Navalnyj (rusky Алексей Анатольевич Навальный; * 4. červen 1976, Butyň – † 16. únor 2024, Charp) byl ruský právník, politický opozičník a protikorupční aktivista, který se stal nejvýraznějším kritikem režimu prezidenta Vladimira Putina v první čtvrtině 21. století.

Proslavil se využíváním internetu a sociálních sítí k obcházení státní cenzury a zveřejňováním rozsáhlých investigativních reportáží o korupci v nejvyšších patrech ruské politiky prostřednictvím svého Fondu boje proti korupci (FBK). Mezi jeho nejznámější odhalení patří film On vám není Dimon o premiéru Dmitriji Medveděvovi a Zámek pro Putina o luxusní rezidenci u Černého moře.

V srpnu 2020 přežil pokus o otravu nervově paralytickou látkou ze skupiny Novičok, z níž se léčil v Německu. Po návratu do Ruska v lednu 2021 byl okamžitě zatčen a následně odsouzen v několika vykonstruovaných procesech k mnohaletým trestům odnětí svobody. Zemřel ve věku 47 let v trestanecké kolonii IK-3 „Polární vlk“ za polárním kruhem za nevyjasněných okolností, což západní představitelé a jeho rodina označili za vraždu na objednávku Kremlu. Jeho odkaz a politickou práci převzala po jeho smrti manželka Julija Navalná.

🎓 Mládí a vzdělání

Alexej Navalnyj se narodil v obci Butyň v Moskevské oblasti do rodiny armádního důstojníka. Dětství trávil v různých posádkových městech, léta však často pobýval u babičky na Ukrajině (poblíž Černobylu), což později formovalo jeho kritický postoj k sovětskému a ruskému státnímu aparátu, zejména po havárii černobylské elektrárny.

V roce 1998 absolvoval Právnickou fakultu Ruské univerzity družby národů v Moskvě. Později vystudoval také finance na Finanční akademii při vládě Ruské federace. V roce 2010 strávil půl roku na Yaleově univerzitě v USA v rámci programu Yale World Fellows, kde se setkal s dalšími budoucími lídry z celého světa.

⚖️ Politická kariéra a aktivismus

Raná léta a blogování

Navalnyj vstoupil do politiky v roce 2000 jako člen liberální strany Jabloko. Ze strany byl však v roce 2007 vyloučen, oficiálně za „nacionalistické aktivity“, což odkazovalo na jeho účast na tzv. Ruských pochodech a snahu spojit liberální opozici s umírněnými nacionalisty v boji proti Putinovu režimu. Tato etapa jeho života byla později často využívána kremelskou propagandou k jeho diskreditaci, ačkoliv se Navalnyj později od radikálního nacionalismu distancoval a posunul se k občanskému nacionalismu.

Do širšího povědomí se dostal díky svému blogu na platformě LiveJournal, kde od roku 2008 analyzoval korupci ve státních firmách (Gazprom, Rosněft), ve kterých skupoval drobné podíly akcií, aby získal přístup k účetním uzávěrkám.

Vzestup lídra opozice (2011–2013)

Zlomovým momentem se staly parlamentní volby v roce 2011. Navalnyj označil vládní stranu Jednotné Rusko za „Stranu podvodníků a zlodějů“ (Partija žulikov i vorov), což se stalo virálním sloganem. Následné masové protesty na Bolotném náměstí v Moskvě, kterých se Navalnyj účastnil jako jeden z hlavních řečníků, byly největší od pádu SSSR.

V roce 2013 kandidoval na starostu Moskvy. Navzdory mediální blokádě a absenci přístupu do televize vedl efektivní kampaň v ulicích a získal oficiálně 27,24 % hlasů, čímž skončil druhý za pro-kremelským Sergejem Sobjaninem. Tento výsledek potvrdil jeho pozici nezpochybnitelného lídra ruské opozice.

Fond boje proti korupci (FBK)

V roce 2011 založil Fond boje proti korupci (FBK), profesionální organizaci právníků a vyšetřovatelů. FBK využíval drony, veřejné rejstříky a data z otevřených zdrojů k odhalování majetků ruských elit, které neodpovídaly jejich oficiálním příjmům.

Čajka (2015): Dokument o propojení rodiny generálního prokurátora Jurije Čajky s organizovaným zločinem.
On vám není Dimon (2017): Vyšetřování majetku premiéra Dmitrije Medveděva, které na YouTube zhlédly desítky milionů lidí a vyvolalo celonárodní protesty.

Chytré hlasování (Smart Voting)

Jelikož úřady opakovaně odmítaly zaregistrovat Navalného vlastní politickou stranu, přišel v roce 2018 se strategií „Chytrého hlasování“. Cílem bylo v každém obvodu podpořit toho kandidáta, který měl největší šanci porazit zástupce Jednotného Ruska, bez ohledu na jeho stranickou příslušnost (často šlo o komunisty či nacionalisty). Tato strategie způsobila Kremlu značné problémy v regionálních volbách v letech 2019 a 2020.

🧪 Otrava Novičokem (2020)

Dne 20. srpna 2020 Navalnyj zkolaboval na palubě letadla letícího z Tomska do Moskvy. Letadlo nouzově přistálo v Omsku, kde byl v bezvědomí hospitalizován. Ruské úřady původně bránily jeho převozu, ale po mezinárodním tlaku byl o dva dny později transportován do nemocnice Charité v Berlíně.

Němečtí, francouzští a švédští experti, potvrzení Organizací pro zákaz chemických zbraní (OPCW), identifikovali v jeho těle stopy nervově paralytické látky ze skupiny Novičok, vyvíjené v SSSR a Rusku. Navalnyj strávil v kómatu 18 dní.

Během rekonvalescence Navalnyj společně s investigativní skupinou Bellingcat vypátral agenty ruské tajné služby FSB, kteří ho sledovali. V prosinci 2020 zveřejnil nahrávku telefonátu, v němž se pod falešnou identitou spojil s jedním z agentů, Konstantinem Kudrjavcevem, který v domnění, že mluví s nadřízeným, prozradil detaily operace, včetně toho, že jed byl aplikován na Navalného spodní prádlo. Kreml podíl na otravě popřel a telefonát označil za podvrh.

⛓️ Návrat, vězení a smrt (2021–2024)

Návrat a zatčení

Navzdory hrozbě zatčení se Navalnyj 17. ledna 2021 vrátil do Ruska. Jeho letadlo bylo odkloněno na jiné letiště a Navalnyj byl zadržen přímo při pasové kontrole. Jeho zatčení vyvolalo masivní protesty po celém Rusku, při nichž bylo zadrženo přes 10 000 lidí.

Hned po zatčení zveřejnil jeho tým předpřipravené video „Zámek pro Putina“, detailní vyšetřování o paláci v Gelendžiku v hodnotě miliard dolarů, který měl patřit Vladimiru Putinovi. Video na YouTube překonalo hranici 100 milionů zhlédnutí během několika týdnů.

Soudní procesy a věznění

**Únor 2021:** Soud změnil jeho dřívější podmíněný trest v kauze „Yves Rocher“ (kterou Evropský soud pro lidská práva označil za svévolnou) na nepodmíněný. Byl poslán do kolonie IK-2 v Pokrovu.
**Březen 2022:** Byl odsouzen k dalším 9 letům vězení za údajný podvod a pohrdání soudem. Převezen do kolonie s přísným režimem IK-6 v Melechovu.
**Srpen 2023:** V novém procesu za „vytvoření extremistického společenství“ (což zpětně kriminalizovalo činnost FBK) byl odsouzen k 19 letům vězení ve zvláštním režimu.

Vězeňské podmínky byly extrémní. Navalnyj byl opakovaně umisťován do trestní izolace (ŠIZO) za banální přestupky (např. nezapnutý knoflík), byla mu odpírána lékařská péče a spánek.

Trestanecká kolonie „Polární vlk“

V prosinci 2023 Navalnyj zmizel z věznice IK-6 a téměř tři týdny o něm nebyly zprávy. Byl nalezen až v trestanecké kolonii IK-3 v obci Charp za polárním kruhem v Jamalo-něneckém autonomním okruhu, známé jako „Polární vlk“. Tato věznice je považována za jednu z nejdrsnějších v Rusku, s extrémními mrazy a brutálním zacházením.

Smrt

Dne 16. února 2024 ruská vězeňská služba oznámila, že Alexej Navalnyj zemřel. Podle oficiální verze se mu udělalo nevolno po vycházce a ztratil vědomí. Ačkoliv byla přivolána záchranka, resuscitace byla neúspěšná. Úřady dlouho odmítaly vydat tělo rodině a tlačily na tajný pohřeb.

Pohřeb se nakonec konal 1. března 2024 v Moskvě. Navzdory hrozbám policie a riziku zatčení se s ním přišly rozloučit desetitisíce lidí, kteří skandovali jeho jméno a protiválečná hesla.

🌍 Odkaz a současnost (k roku 2026)

Smrt Alexeje Navalného znamenala konec jedné éry ruské opozice, ale ne konec odporu proti režimu.

**Julija Navalná:** Vdova po Alexejovi se stala tváří ruského odporu v exilu. V červenci 2024 se stala předsedkyní Human Rights Foundation a pokračuje v řízení mezinárodní sítě FBK.
**Výměna vězňů:** Po Navalného smrti vyšlo najevo, že probíhala jednání o jeho výměně za vadima Krasikova, agenta FSB vězněného v Německu. K výměně nakonec došlo v srpnu 2024, ale bez Navalného, což vedlo ke spekulacím, že byl zabit právě proto, aby k jeho propuštění nedošlo.
**Kulturní dopad:** Dokumentární film Navalny (2022) režiséra Daniela Rohera získal cenu Oscar za nejlepší dokumentární film. Navalného paměti, na kterých pracoval ve vězení, byly vydány posmrtně.

🧩 Pro laiky: Proč byl tak důležitý?

Alexej Navalnyj byl jediným politikem v Rusku, který dokázal vytvořit skutečnou alternativu k Vladimiru Putinovi.

**Humor a styl:** Na rozdíl od staré, nudné opozice mluvil jazykem mladé generace, používal meme, YouTube a humor k demaskování absurdity korupce.
**Nebojácnost:** I po otravě se vrátil do Ruska, ačkoliv věděl, že bude uvězněn. Tím ukázal morální převahu nad režimem.
**Systémovost:** Nevytvářel jen protesty, ale budoval síť regionálních štábů a sofistikované taktiky (Chytré hlasování), které reálně ohrožovaly monopol moci.

Zdroje