Zimní olympijské hry 1972

Rozbalit box

Obsah boxu

Zimní olympijské hry 1972 (oficiálně XI. zimní olympijské hry) se konaly v japonském městě Sapporo od 3. do 13. února 1972. Jednalo se o historický milník v dějinách olympismu, neboť šlo o první zimní olympijské hry uspořádané mimo Evropu a Severní Ameriku. Japonsko, jako první asijská země, se zhostilo pořadatelství s pověstnou precizností a technologickou vyspělostí, čímž si napravilo reputaci po zrušených hrách v roce 1940 (které se v Sapporu měly původně konat, ale byly zrušeny kvůli válce).

Hry jsou v paměti zapsány několika zásadními momenty:

Krize amatérismu: Prezident MOV Avery Brundage v posledním tažení své éry tvrdě zakročil proti komercionalizaci sportu, což vyvrcholilo vyloučením rakouské lyžařské legendy Karla Schranze.
Japonský triumf: Domácí skokani na lyžích obsadili kompletní stupně vítězů na středním můstku, což vyvolalo v zemi euforii srovnatelnou s národním svátkem.
Československý úspěch: Krasobruslař Ondrej Nepela získal zlatou medaili, čímž potvrdil svou dominanci na světovém ledě.
Absence Kanady v hokeji: Kolébka hokeje turnaj bojkotovala na protest proti nemožnosti nasadit profesionály z NHL.

🗓 Historické pozadí a volba pořadatele

O pořadatelství se rozhodovalo na zasedání MOV v Římě v roce 1966. Sapporo zvítězilo již v prvním kole hlasování a porazilo kanadský Banff, finské Lahti a americké Salt Lake City.

Pro Japonsko měly hry obrovský symbolický význam. Po úspěšných letních hrách v Tokiu 1964 chtěla země vycházejícího slunce demonstrovat svůj hospodářský zázrak a schopnost organizovat velké akce i v náročných zimních podmínkách. Investice do infrastruktury byly masivní – Sapporo vybudovalo nové metro, silniční obchvaty a špičková sportoviště, která slouží dodnes.

⚔️ Aféra Karl Schranz a konec "čistého" amatérismu

Největším tématem před zahájením her nebyl sport, ale politika. Odstupující prezident MOV Avery Brundage, zastánce rigidních pravidel amatérismu, se rozhodl udělat exemplární příklad. Obvinil sjezdové lyžaře, že přijímají peníze od výrobců lyží a vybavení, což bylo v rozporu s tehdejší Olympijskou chartou.

Jako "obětní beránek" byl vybrán nejlepší sjezdař té doby, Rakušan Karl Schranz. Pouhé tři dny před zahájením her byl vyloučen z účasti hlasováním MOV (v poměru 28:14). Tento krok vyvolal v Rakousku masové protesty, Schranz byl po návratu do Vídně vítán stotisícovým davem jako mučedník. Paradoxně, ostatní lyžaři, kteří fungovali v podobném poloprofesionálním režimu (např. Francouzi nebo Švýcaři), vyloučeni nebyli. Tato aféra urychlila konec pokryteckého amatérismu na olympiádách.

🏟 Sportoviště a organizace

Centrem her byl Makomanai Park, kde se nacházel rychlobruslařský ovál a stadion pro zahajovací ceremoniál. Sjezdové disciplíny se konaly na hoře Eniwa (muži) a Teine (ženy a slalomy). Skoky na lyžích probíhaly na můstcích Mijanomori (střední) a Okurajama (velký), které se staly ikonami města.

Japonci se ukázali jako mistry v řešení logistiky. Ačkoliv Sapporo má jedno z nejvyšších množství sněhových srážek mezi světovými velkoměsty, organizátoři byli připraveni na kalamity armádou "Sněžných čet" (SDF), které ručně i strojově čistily tribuny a tratě.

🇨🇿 Československá účast

Československá výprava čítala 44 sportovců (40 mužů a 4 ženy). Odjížděla s velkými nadějemi, zejména v krasobruslení a ledním hokeji. Nakonec přivezla 3 medaile (1 zlatou a 2 bronzové), což bylo v kontextu silné konkurence hodnoceno pozitivně, ačkoliv hokejisté toužili po kovu nejcennějším.

🥇 Ondrej Nepela: Zlatý chlapec z Bratislavy

Největší hvězdou výpravy byl krasobruslař Ondrej Nepela. Svěřenec trenérky Hildy Múdré přijel do Sappora jako úřadující mistr světa a jasný favorit.

Povinné cviky: Nepela si vybudoval rozhodující náskok v povinných cvicích, které byly jeho silnou stránkou (a které byly po této sezóně zrušeny/zredukovány).
Volná jízda: I přes pád při pokusu o trojitý rittberger (loop) předvedl soustředěný výkon. Jeho náskok z povinných jízd byl tak velký, že mu pád zlato nevzal. Stal se prvním československým zimním olympijským vítězem od dob Jiřího Rašky (1968).

🥉 Hokejový turnaj: Zklamání i radost

Československý hokejový tým pod vedením Vladimíra Kostky a Jaroslava Pitnera měl ambice na zlato. Turnaj byl poznamenán absencí Kanady, ale síla SSSR byla obrovská.

Průběh: ČSSR v kvalifikaci deklasovala Japonsko 8:2. Ve finálové skupině porazili Polsko (14:1), Švédsko (2:1) a SRN (7:1).
Klíčové prohry: Rozhodující ztráty přišly v zápasech s USA (překvapivá prohra 1:5, kde zazářil americký brankář Mike Curran) a se SSSR (2:5).
Výsledek: Bronzová medaile. Zlato brali Sověti, stříbro překvapivě Američané. Paradoxem roku 1972 je, že jen o dva měsíce později na MS v Praze titíž Čechoslováci Sověty porazili a stali se mistry světa. Olympiáda jim však nevyšla podle představ.

🥉 Helena Šikolová: Překvapení na běžkách

Obrovským a nečekaným úspěchem byla bronzová medaile běžkyně na lyžích Helena Šikolová (později Balatková) v závodě na 5 km. Ve svých 22 letech se vklínila mezi dominantní sovětské a finské závodnice a vybojovala pro československé ženské lyžování historický úspěch.

🌍 Světové hvězdy a příběhy

⛷️ Ard Schenk: Létající Holanďan

Králem her se stal nizozemský rychlobruslař Ard Schenk. Vyhrál tři zlaté medaile (1500 m, 5000 m, 10 000 m). Mohl mít i čtvrtou, ale v závodě na 500 m upadl. Jeho dominance byla taková, že se v Nizozemsku o hrách v Sapporu mluvilo jako o "Schenkových hrách".

🎿 Galina Kulakova: Královna bílé stopy

Sovětská běžkyně na lyžích Galina Kulakova vyhrála vše, co se dalo. Získala tři zlaté medaile (5 km, 10 km, štafeta 3x5 km). Byla ztělesněním sovětské strojové přípravy a nezlomné vůle.

🇯🇵 Japonská euforie na můstcích

Do historie vstoupil závod skokanů na středním můstku (K-70). Japonsko do té doby na zimních hrách nikdy nezískalo zlatou medaili.

Yukio Kasaya (zlato), Akitsugu Konno (stříbro) a Seiji Aochi (bronz) obsadili kompletní stupně vítězů.
Tento "Grand Slam" vyvolal v Japonsku národní hysterii a skoky na lyžích se staly jedním z nepopulárnějších sportů v zemi.

🇪🇸 Francisco Fernández Ochoa: Španělský zázrak

V slalomu mužů se zrodila jedna z největších senzací. Zlatou medaili vyhrál Španěl Francisco Fernández Ochoa. Pro slunné Španělsko to byla první a na dlouhá desetiletí (až do roku 2022) jediná zlatá medaile ze zimních her.

🇵🇱 Wojciech Fortuna: Skok štěstí

Polský skokan Wojciech Fortuna šokoval svět na velkém můstku. Jeho první skok (111 metrů) byl tak perfektní, že mu i přes slabší druhý pokus zajistil zlato o pouhou desetinu bodu před Švýcarem Walterem Steinerem. Byla to první zlatá zimní medaile pro Polsko.

👶 Pro laiky

Proč jsou ZOH 1972 důležité?

Exotika: Byla to první "zimní exotika". Do té doby se lyžovalo jen v Alpách, Skandinávii nebo Americe. Japonsko ukázalo, že zimní sporty jsou globální.
Konec jedné éry: Byl to poslední záchvěv starých časů, kdy se hlídalo, jestli sportovec nevzal peníze za reklamu. Vyloučení Karla Schranze bylo jako kdyby dnes vyloučili Messiho z MS ve fotbale, protože natočil reklamu na chipsy. Byl to nesmysl, který vedl ke změně pravidel.
Ondrej Nepela: Pro Čechy a Slováky je to "ta olympiáda, kde vyhrál Nepela". Byl to národní hrdina, slušný, tichý a geniální bruslař.
Hokejový paradox: Naši hokejisté brali "jen" bronz, což bylo zklamání, ale ve stejném roce vyhráli MS. Ukazuje to, jak vyrovnaná byla tehdy světová špička (SSSR, ČSSR, Švédsko).

📊 Medailové pořadí zemí

Sovětský svaz potvrdil roli sportovní supervelmoci, zatímco NDR (Východní Německo) nastupovalo ke své dominanci.

Pořadí	🥇	🥈	🥉	Celkem
1.	8	5	3	16
2.	4	3	7	14
3.	4	3	3	10
4.	4	3	2	9
5.	3	2	3	8
...
11.	1	1	1	3
12.	1	0	2	3
13.	1	0	0	1
13.	1	0	0	1

✨ Zajímavosti a "poprvé"

Elektronické měření: Sapporo bylo průkopníkem v přesnosti. Poprvé se měřilo na setiny sekundy u více disciplín.
Jedna lyže: Italský sjezdař Gustav Thöni vyhrál obří slalom, ačkoliv v tréninku měl velké problémy s materiálem.
Zelená pro profesionály? Ačkoliv Schranz byl vyloučen, v hokeji hráli "amatéři" z východního bloku, kteří byli placeni státem. Tato "státní profesionalizace" byla trnem v oku západním zemím a vedla k bojkotu Kanady.

Zdroje