Evangelium podle Marka

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - kniha Evangelium podle Marka (řecky Κατὰ Μᾶρκον εὐαγγέλιον, Kata Markon euangelion) je druhá kniha Nového zákona a jedno ze čtyř kanonických evangelií. Ačkoliv je v biblickém kánonu řazeno jako druhé, podle většiny moderních biblistů je nejstarším ze všech čtyř evangelií a sloužilo jako jeden z hlavních zdrojů pro Evangelium podle Matouše a Evangelium podle Lukáše.

Evangelium se vyznačuje rychlým, akčním stylem a soustředí se na činy Ježíše Krista více než na jeho dlouhé promluvy. Představuje Ježíše jako trpícího Syna člověka, Božího Syna a služebníka, jehož mesiášská identita je často zahalena tajemstvím. Tradičně je jeho autorství připisováno Marku Evangelistovi, společníkovi apoštola Petra.

📜 Autorství a vznik

Otázky ohledně autora, data a místa sepsání jsou předmětem rozsáhlých akademických debat.

👤 Autor

Tradiční pohled: Církevní tradice, poprvé zaznamenaná Papiem z Hierapole kolem roku 125 n. l. (a citovaná Eusebiem z Kaisareie), připisuje autorství Janu Markovi. Tento Marek měl být spolupracovníkem apoštola Petra v Římě a evangelium sepsal na základě Petrových vzpomínek a kázání. Tato tradice vysvětluje živý, svědecký styl evangelia a některé latinské výrazy.
Moderní kritický pohled: Většina současných badatelů považuje evangelium za anonymní dílo. Autor byl pravděpodobně řecky mluvící křesťan, který nebyl přímým očitým svědkem Ježíšova života. Své dílo sestavil na základě starších ústních i písemných pramenů, které v křesťanských komunitách kolovaly. Autor zřejmě psal pro nežidovské (pohanské) publikum, což dokládá vysvětlováním židovských zvyků a překlady aramejských frází.

📅 Datace

Panuje široká shoda, že Markovo evangelium vzniklo mezi lety 66 a 74 n. l. Tento odhad se opírá především o 13. kapitolu, tzv. "Markovou apokalypsu", která popisuje události nápadně připomínající první židovsko-římskou válku (66–74 n. l.) a zničení jeruzalémského chrámu v roce 70 n. l. Evangelium bylo pravděpodobně napsáno buď těsně před těmito událostmi, v jejich průběhu, nebo krátce po nich.

🌍 Místo vzniku

Nejčastěji jsou zvažovány dvě lokality:

Řím: Tradiční místo spojované s působením Petra a Marka. Pro tuto teorii hovoří přítomnost latinských slov přepsaných do řečtiny (tzv. latinisismy, např. legio, denarius, centurio) a raná církevní tradice.
Sýrie nebo severní Galilea: Někteří badatelé navrhují jako místo vzniku oblast bližší událostem evangelia. Argumentují tím, že autorova znalost palestinské geografie, ačkoliv není dokonalá, ukazuje na bližší vztah k tomuto regionu.

📖 Struktura a obsah

Markovo evangelium lze rozdělit do několika hlavních částí, které sledují Ježíšovu geografickou pouť a teologický vývoj příběhu.

Úvod: Příprava na Ježíšovu službu (1:1–13)

Evangelium začíná bez příběhu o narození. Rovnou představuje Jana Křtitele jako posla připravujícího cestu Pánu. Následuje Ježíšův křest v řece Jordán, při kterém se z nebe ozve hlas prohlašující Ježíše za Božího Syna. Poté je Ježíš odveden Duchem na poušť, kde je pokoušen Satanem.

Ježíšova služba v Galileji (1:14–8:26)

Tato nejrozsáhlejší část popisuje Ježíšovo veřejné působení v oblasti kolem Galilejského jezera.

Povolání učedníků: Ježíš povolává první učedníky – rybáře Šimona (Petra), Ondřeje, Jakuba a Jana.
Uzdravování a exorcismy: Ježíš prokazuje svou moc nad nemocemi a démony. Uzdravuje malomocné, ochrnuté a vyhání zlé duchy. Jeho pověst se rychle šíří.
Konflikty s náboženskými vůdci: Ježíš se dostává do sporů s farizeji a zákoníky ohledně dodržování šabatu, půstu a rituální čistoty.
Podobenství: Ježíš učí zástupy v podobenstvích (např. o rozsévači, o hořčičném zrnu), jejichž hlubší smysl vysvětluje pouze svým učedníkům.
Zázraky: Kromě uzdravování Ježíš projevuje moc nad přírodou (utišení bouře) a rozmnožuje jídlo (nasycení pěti tisíc).

Cesta do Jeruzaléma (8:27–10:52)

Tato část představuje zlomový bod evangelia.

Petrovo vyznání: U Caesarea Philippi se Ježíš ptá učedníků, za koho ho považují. Petr ho jako první vyznává jako Mesiáše.
Předpovědi utrpení: Bezprostředně poté Ježíš poprvé předpovídá své utrpení, smrt a vzkříšení. Učedníci jeho slova nechápou a Petr ho dokonce kárá.
Proměnění na hoře: Ježíš bere Petra, Jakuba a Jana na vysokou horu, kde je proměněn a rozmlouvá s Mojžíšem a Elijášem.
Učení o učednictví: Během cesty Ježíš učí, že pravé učednictví spočívá ve službě, pokoře a ochotě nést svůj kříž.

Působení v Jeruzalémě (11:1–13:37)

Ježíš přijíždí do centra židovského náboženského života.

Triumfální vjezd: Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na oslátku, pozdravován zástupy jako přicházející král.
Očištění chrámu: Vyhání z chrámu prodavače a směnárníky, čímž se dostává do přímého konfliktu s chrámovou aristokracií.
Spory v chrámu: Vede debaty s velekněžími, zákoníky a saduceji o své autoritě, placení daní a vzkříšení.
Apokalyptická řeč: V 13. kapitole předpovídá zničení chrámu a mluví o znameních konce časů a svém druhém příchodu.

Pašijový příběh: Utrpení, smrt a vzkříšení (14:1–16:8)

Závěrečná část evangelia se detailně věnuje posledním dnům Ježíšova života.

Poslední večeře: Ježíš slaví se svými učedníky pesachovou večeři, ustanovuje Eucharistii a předpovídá Jidášovu zradu a Petrovo zapření.
Zatčení a soud: Je zatčen v Getsemanské zahradě, souzen židovskou radou (Sanhedrin) a poté římským prefektem Pilátem Pontským.
Ukřižování: Je odsouzen k smrti, bičován a ukřižován na místě zvaném Golgota. Umírá s výkřikem: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?"
Prázdný hrob: Třetího dne po jeho smrti přicházejí k hrobu ženy (Marie Magdalská, Marie, matka Jakubova, a Salome), ale nacházejí hrob prázdný. Anděl jim oznamuje, že Ježíš byl vzkříšen, a přikazuje jim, aby to oznámily učedníkům.

✝️ Teologické motivy

Markovo evangelium je bohaté na teologické koncepty, které formovaly rané křesťanství.

Kristologie: Marek představuje Ježíše skrze několik klíčových titulů. Je Synem Božím, což je potvrzeno hlasem z nebe při křtu a proměnění, a nakonec i římským setníkem pod křížem. Zároveň je Synem člověka, což je titul, který Ježíš sám preferuje a který odkazuje na jeho lidství, utrpení, ale i budoucí slávu a soudní autoritu. Klíčovým je obraz trpícího služebníka z knihy Izajáš, který definuje Ježíšovo mesiášství ne skrze politickou moc, ale skrze oběť a službu.

Mesiášské tajemství: Jedná se o jeden z nejvýraznějších rysů Markova evangelia. Ježíš opakovaně přikazuje démonům, uzdraveným lidem i svým učedníkům, aby mlčeli o jeho pravé identitě a zázracích. Důvody tohoto motivu jsou předmětem diskusí. Může jít o literární nástroj pro budování napětí, nebo o teologický záměr ukázat, že Ježíšovu mesiášskou identitu lze plně pochopit až ve světle jeho kříže a vzkříšení, nikoli skrze populární představy o politickém osvoboditeli.

Učednictví: Marek vykresluje učedníky velmi realisticky, často jako nechápavé, bázlivé a selhávající. Nechápou Ježíšova podobenství ani předpovědi o utrpení, hádají se o prvenství a v klíčovém okamžiku ho všichni opustí. Tento portrét slouží jako varování i povzbuzení pro čtenáře – cesta víry je náročná a plná selhání, ale Boží milost přetrvává.

Království Boží: Ježíšovo ústřední poselství je příchod Božího království. Toto království není politickou říší, ale dynamickou vládou Boha, která se projevuje v Ježíšových činech – v uzdravování, exorcismech a odpuštění hříchů. Je to realita, která je již přítomná, ale na své plné naplnění teprve čeká.

✍️ Styl a jazyk

Markův styl je přímý, živý a plný akce.

Rychlý spád: Autor často používá řecké slovo euthys (εὐθύς), které se překládá jako "hned" nebo "ihned". To dává vyprávění pocit naléhavosti a rychlého sledu událostí.
Lidová řečtina: Evangelium je napsáno v jednoduché, hovorové koiné řečtině, která je méně literárně propracovaná než jazyk Lukáše nebo autora listu Židům.
Historický prézens: Marek často používá přítomný čas k popisu minulých událostí, což vtahuje čtenáře do děje a činí vyprávění živějším.
Interkalace (Markův sendvič): Charakteristickým literárním prvkem je vkládání jednoho příběhu doprostřed jiného (struktura A-B-A). Například příběh o očištění chrámu (B) je vložen mezi prokletí fíkovníku a jeho uschnutí (A). Tímto způsobem se příběhy vzájemně interpretují.

📜 Závěry evangelia

Textový závěr Markova evangelia je jedním z nejznámějších problémů novozákonní textové kritiky.

Původní kratší závěr (do verše 16:8): Nejstarší a nejspolehlivější řecké rukopisy (např. Codex Sinaiticus a Codex Vaticanus) končí veršem 16:8, kde ženy utíkají od prázdného hrobu "a nikomu nic neřekly, protože se bály." Tento náhlý a otevřený konec mnoho badatelů považuje za původní autorův záměr.
Delší závěr (verše 16:9–20): Většina pozdějších rukopisů obsahuje dalších dvanáct veršů, které shrnují Ježíšova zjevení po vzkříšení (Marii Magdalské, dvěma učedníkům na cestě, jedenácti apoštolům), obsahují tzv. velké poslání (jít do celého světa a kázat evangelium) a končí Ježíšovým nanebevstoupením. Jazyk a styl těchto veršů se výrazně liší od zbytku evangelia a jsou téměř všeobecně považovány za pozdější přídavek, který měl evangelium zakončit uspokojivějším způsobem.
Jiné varianty: Existuje i tzv. "kratší dodatečný závěr", který se nachází v několika rukopisech mezi veršem 8 a 9, a další ojedinělé textové varianty.

🔗 Vztah k ostatním evangeliím

Markovo evangelium hraje klíčovou roli v řešení tzv. synoptické otázky – problému literární závislosti mezi evangelii Matouše, Marka a Lukáše.

Markova priorita: Dnes nejrozšířenější hypotéza dvou pramenů tvrdí, že Markovo evangelium bylo napsáno jako první. Matouš i Lukáš pak nezávisle na sobě použili Markovo evangelium jako hlavní narativní kostru pro svá díla. Téměř celý obsah Marka (přes 90 %) se nachází buď u Matouše, nebo u Lukáše.
Zdroj Q: Pro materiál, který mají Matouš a Lukáš společný, ale který chybí u Marka (především Ježíšovy výroky a kázání), předpokládá tato teorie existenci hypotetického, dnes již ztraceného dokumentu, označovaného jako pramen Q (z německého Quelle, pramen).
Srovnání s Janem: Janovo evangelium se od synoptických evangelií výrazně liší jak obsahem, tak stylem a teologií. Zatímco Marek se soustředí na Ježíšovy činy a skrytou identitu, Jan zdůrazňuje Ježíšovu božskou podstatu skrze dlouhé teologické promluvy a dialogy.

💡 Pro laiky

Co to je? Je to nejkratší a pravděpodobně nejstarší ze čtyř životopisů Ježíše Krista, které najdeme v Bibli. Funguje jako akční a rychlý přehled Ježíšova života.
Kdo to napsal? Stará tradice říká, že autorem byl Marek, pomocník apoštola Petra, který si zapisoval jeho vzpomínky. Dnešní odborníci se ale spíše kloní k tomu, že autor je neznámý křesťan z první generace po Ježíšovi.
O čem to je? Evangelium vypráví o Ježíšově veřejném působení, jeho zázracích a učení. Hlavní důraz je ale kladen na poslední týden jeho života, jeho utrpení, smrt na kříži a prázdný hrob. Ježíš je zde představen ne jako slavný král, ale jako služebník, který přišel, aby trpěl a obětoval se za druhé.
Čím je zvláštní? Je to velmi svižné čtení, plné slova "hned". Typickým prvkem je tzv. "mesiášské tajemství" – Ježíš často lidem, které uzdraví, přikazuje, aby o něm nikomu neříkali. Chtěl tím zřejmě zabránit, aby si ho lidé představovali jako politického vůdce.
Proč to má tak divný konec? Původní verze evangelia končí velmi náhle: ženy najdou prázdný hrob, vyděsí se a v tichosti utečou. Konec. Později byly k textu přidány další verše (které dnes běžně najdeme v Bibli), které popisují, jak se Ježíš po vzkříšení zjevoval svým učedníkům, aby příběh měl uspokojivější závěr.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025