Karafiátová revoluce

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox událost Karafiátová revoluce (portugalsky Revolução dos Cravos) byl z velké části nekrvavý vojenský převrat, který se odehrál v Portugalsku 25. dubna 1974. Převrat, organizovaný Hnutím ozbrojených sil (Movimento das Forças Armadas, MFA), úspěšně svrhl autoritářský režim Estado Novo (Nový stát), který v zemi vládl od roku 1933. Revoluce vedla k přechodu Portugalska k demokracii, ukončení vleklých a nepopulárních koloniálních válek v Africe a k nezávislosti portugalských kolonií. Svůj název získala podle gesta, kdy civilisté začali vkládat červené karafiáty do hlavní pušek vojáků, což se stalo symbolem mírové povahy převratu.

📜 Historické pozadí

🏛️ Režim Estado Novo

Od roku 1933 vládla v Portugalsku autoritářská, korporativistická a nacionalistická diktatura známá jako Estado Novo. Jejím zakladatelem a dlouholetým vůdcem byl António de Oliveira Salazar, který působil jako předseda vlády až do roku 1968, kdy ho po nemoci nahradil Marcelo Caetano. Režim potlačoval politickou opozici, cenzuroval média a opíral se o všemocnou tajnou policii PIDE (později přejmenovanou na DGS). Politické svobody byly výrazně omezeny a jakýkoli projev nesouhlasu byl tvrdě potlačován.

Ekonomicky bylo Portugalsko ve srovnání se zbytkem západní Evropy zaostalé. Režim se snažil udržet si své rozsáhlé koloniální impérium v Africe (Angola, Mosambik, Portugalská Guinea, Kapverdy, Svatý Tomáš a Princův ostrov) a Asii (Macao, Východní Timor), což bylo v éře dekolonizace stále obtížnější.

💣 Koloniální války

V 60. letech 20. století propukla v afrických koloniích ozbrojená povstání za nezávislost. Portugalsko se pustilo do dlouhých a nákladných koloniálních válek, které pohlcovaly až polovinu státního rozpočtu a vyžadovaly masivní nasazení vojenských sil. Války se staly extrémně nepopulární jak mezi obyvatelstvem, tak především v řadách armády. Mladí důstojníci, kteří v nich museli sloužit, byli frustrováni z nekonečného konfliktu bez vidiny vítězství a z politiky vlády, která odmítala jakékoli politické řešení. Právě z těchto kruhů vzešla myšlenka na svržení režimu.

⚙️ Průběh převratu

Převrat byl naplánován a proveden Hnutím ozbrojených sil (MFA), což byla konspirační skupina převážně nižších a středních důstojníků.

🎶 Signály k akci

Jako signály pro zahájení operace byly použity dvě písně odvysílané v rádiu:

První signál: Ve 22:55 hodin 24. dubna 1974 odvysílala stanice Emissores Associados de Lisboa píseň E Depois do Adeus od Paula de Carvalha. Tato píseň reprezentovala Portugalsko v soutěži Eurovision Song Contest a její odvysílání nebylo podezřelé. Pro povstalce to byl signál, aby se připravili a obsadili strategické pozice.
Druhý signál: Přibližně v 00:20 hodin 25. dubna odvysílala stanice Rádio Renascença píseň Grândola, Vila Morena od Zecy Afonsa, známého folkového zpěváka a kritika režimu. Tato píseň byla režimem zakázaná a její odvysílání bylo jasným a nezaměnitelným povelem k zahájení vojenských operací po celé zemi.

🎬 Obsazení Lisabonu

Po druhém signálu se jednotky MFA daly do pohybu. Klíčovou roli sehrál kapitán Salgueiro Maia, který vedl obrněnou kolonu ze školy kavalérie v Santarém do Lisabonu. Povstalecké jednotky rychle a bez odporu obsadily klíčové strategické body v hlavním městě, včetně vládních ministerstev, státní televize a rozhlasu (RTP) a letiště.

Předseda vlády Marcelo Caetano a další ministři se uchýlili do kasáren Národní republikánské gardy (GNR) na náměstí Carmo (Largo do Carmo). Budova byla brzy obklíčena jednotkami MFA pod velením Salgueira Maii. Navzdory rozkazům střílet na povstalce se většina vládních sil odmítla zapojit do boje.

Během dne se k vojákům v ulicích začaly masově přidávat davy civilistů, kteří slavili konec diktatury. Květinářka Celeste Caeiro začala rozdávat vojákům červené karafiáty, které si pak zasunovali do hlavní svých pušek a na uniformy. Tento spontánní akt dal revoluci její jméno a symbol.

K večeru se Marcelo Caetano vzdal. Aby se moc "nedostala na ulici", předal ji generálu Antóniovi de Spínovi, který sice nebyl členem MFA, ale byl známým kritikem koloniální politiky. Caetano a prezident Américo Tomás byli následně posláni do exilu v Brazílii.

Převrat byl pozoruhodně nekrvavý. Jediné oběti na životech byly čtyři civilisté, které zastřelili agenti tajné policie DGS, když stříleli ze svého sídla do davu.

🌍 Důsledky a následky

🇵🇹 Přechod k demokracii

Bezprostředně po převratu byla ustanovena Junta národní spásy (Junta de Salvação Nacional), která převzala moc. Následovalo bouřlivé období známé jako Processo Revolucionário Em Curso (PREC), charakterizované politickým bojem mezi různými frakcemi, od komunistů a krajní levice až po umírněné socialisty a konzervativce. Během tohoto období došlo k rozsáhlému znárodňování bank a klíčových průmyslových podniků.

Po období nestability, které vyvrcholilo v tzv. "horkém létě" roku 1975, se situace postupně uklidnila. V roce 1976 byla přijata nová demokratická ústava a proběhly první svobodné legislativní a prezidentské volby. Prvním demokraticky zvoleným prezidentem se stal Ramalho Eanes a premiérem Mário Soares. Portugalsko se vydalo na cestu evropské integrace, která vyvrcholila vstupem do Evropského hospodářského společenství (předchůdce EU) v roce 1986.

🌍 Dekolonizace

Jedním z hlavních cílů revoluce bylo ukončení koloniálních válek. Nová vláda okamžitě zahájila proces dekolonizace. Během let 1974 a 1975 získaly nezávislost všechny portugalské africké kolonie: Guinea-Bissau, Mosambik, Kapverdy, Svatý Tomáš a Princův ostrov a Angola. Proces byl často chaotický, zejména v Angole a Mosambiku, kde po odchodu Portugalců vypukly ničivé občanské války podporované mocnostmi Studené války. Východní Timor také vyhlásil nezávislost, ale byl vzápětí okupován Indonésií.

🌺 Symbolika a odkaz

Karafiátová revoluce je považována za klíčový moment moderních portugalských dějin.

Červený karafiát: Stal se celosvětovým symbolem mírové revoluce a boje za svobodu.
Grândola, Vila Morena: Píseň se stala neoficiální hymnou revoluce a symbolem odporu proti útlaku.
25. duben: V Portugalsku je tento den státním svátkem, známým jako Den svobody (Dia da Liberdade).

Revoluce měla také mezinárodní dopad, zejména ve Španělsku, kde urychlila přechod k demokracii po smrti diktátora Francisca Franca v roce 1975. Stala se inspirací pro mnohá další hnutí usilující o demokratickou změnu bez masivního krveprolití.

💡 Pro laiky

Představte si zemi, kde téměř 50 let vládla přísná diktatura. Nebyla zde svoboda slova, tajná policie sledovala a zatýkala lidi s odlišnými názory a mladí muži museli povinně bojovat v nekonečných a krutých válkách v daleké Africe.

Skupině mladých armádních důstojníků došla trpělivost. Rozhodli se, že režim svrhnou. Místo velké bitvy se domluvili na tajném plánu. Jako signál k zahájení akce použili dvě písničky, které v určitý čas zahrálo rádio. Když zazněla druhá, zakázaná píseň, vojáci s tanky vyjeli do ulic a obsadili nejdůležitější budovy v hlavním městě.

Obyčejní lidé byli nadšení. Místo toho, aby se báli, přidali se k vojákům a slavili. Jedna žena začala vojákům dávat do hlavní jejich pušek červené karafiáty. Ostatní se přidali a brzy měli květinu téměř všichni vojáci. Proto se této události říká "Karafiátová revoluce". Stará vláda se vzdala téměř bez boje. Díky tomu se Portugalsko stalo svobodnou a demokratickou zemí a skončily války v jeho afrických koloniích.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025