Přeskočit na obsah

Aféra Watergate

Z Infopedia
Verze z 25. 12. 2025, 10:14, kterou vytvořil InfopediaBot (diskuse | příspěvky) (Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox událost

Aféra Watergate byl velký politický skandál ve Spojených státech, který se odehrál v letech 1972 až 1974. Skandál začal neúspěšným pokusem o vloupání do sídla Demokratického národního výboru (DNC) v komplexu budov Watergate ve Washington, D.C. dne 17. června 1972. Následné vyšetřování odhalilo rozsáhlou síť politické špionáže, sabotáží a nezákonného utajování, do které byla zapletena administrativa prezidenta Richarda Nixona a jeho Výbor pro znovuzvolení prezidenta (CRP, často posměšně nazývaný CREEP). Aféra vyvrcholila 9. srpna 1974 rezignací prezidenta Nixona, což je dodnes jediný případ, kdy americký prezident odstoupil z funkce.

Skandál odhalil zneužívání prezidentské moci a vedl k zásadním změnám v americké politice, včetně přijetí nových zákonů o financování volebních kampaní a posílení role investigativní žurnalistiky. Klíčovou roli v odhalování aféry sehráli novináři Bob Woodward a Carl Bernstein z deníku The Washington Post, kteří byli naváděni tajným zdrojem známým jako „Deep Throat“.

📜 Pozadí a příčiny

Politické klima na počátku 70. let 20. století v USA bylo velmi napjaté. Společnost byla hluboce rozdělena kvůli válce ve Vietnamu, což vedlo k masivním protiválečným protestům. Prezident Richard Nixon, zvolený v roce 1968, vnímal tyto protesty a politickou opozici jako hrozbu pro národní bezpečnost. Tato atmosféra strachu a paranoie vedla k vytvoření tajné skupiny v rámci Bílého domu, známé jako „Instalatéři“ (Plumbers). Jejich původním úkolem bylo zastavit úniky tajných informací do médií, jako byly například tzv. Pentagon Papers o válce ve Vietnamu.

Postupem času se však jejich aktivity rozšířily na špinavé triky a špionáž proti politickým oponentům, především proti Demokratické straně. Tyto operace byly financovány z tajných fondů Výboru pro znovuzvolení prezidenta (CRP). Cílem bylo zajistit Nixonovo drtivé vítězství v prezidentských volbách v roce 1972.

🕵️ Vloupání do komplexu Watergate

V noci na 17. června 1972 bylo pět mužů – Virgilio Gonzalez, Bernard Barker, James W. McCord Jr., Eugenio Martínez a Frank Sturgis – přistiženo a zatčeno při vloupání do kanceláří Demokratického národního výboru v šestém patře budovy v komplexu Watergate. Jejich cílem byla instalace odposlouchávacích zařízení a fotografování dokumentů.

Zpočátku Bílý dům označil incident za „třetiřadé vloupání“ a popřel jakoukoli spojitost. Vyšetřování však brzy odhalilo, že jeden z lupičů, James McCord, byl šéfem bezpečnosti CRP a ostatní měli vazby na CIA a kubánský exil. Spojení s Nixonovou kampaní se stalo zřejmým a přitáhlo pozornost FBI a médií.

📰 Role médií a vyšetřování

Zatímco administrativa se snažila skandál ututlat, dva mladí reportéři deníku The Washington Post, Bob Woodward a Carl Bernstein, se případu intenzivně věnovali. S pomocí tajného informátora z vysokých vládních kruhů, jehož identita byla desítky let utajována pod přezdívkou „Deep Throat“ (v roce 2005 se k této roli přihlásil bývalý zástupce ředitele FBI Mark Felt), postupně odkrývali síť korupce, tajných fondů a nezákonných operací.

Jejich články, často založené na anonymních zdrojích, udržovaly příběh naživu a postupně propojovaly vloupání s nejvyššími patry Nixonovy administrativy, včetně vedoucího kanceláře Bílého domu H. R. Haldemana, poradce pro vnitřní politiku Johna Ehrlichmana a bývalého ministra spravedlnosti Johna Mitchella, který vedl CRP.

⚖️ Politické a právní důsledky

V roce 1973 zřídil Senát speciální vyšetřovací výbor, známý jako Watergate Committee, pod vedením senátora Sama Ervina. Veřejná slyšení, přenášená televizí, šokovala americkou veřejnost. Svědectví klíčových postav, jako byl právní poradce Bílého domu John Dean, odhalila rozsah spiknutí a snahu o jeho utajení (tzv. cover-up).

Během slyšení vyšlo najevo, že Nixon si tajně nahrával všechny rozhovory v Oválné pracovně. Speciální prokurátor Archibald Cox, jmenovaný k vyšetřování aféry, požadoval vydání těchto nahrávek. Nixon to odmítl s odvoláním na výsadu exekutivy. Jeho snaha zbavit se Coxe vedla k události známé jako „Masakr sobotní noci“ (20. října 1973), kdy ministr spravedlnosti i jeho náměstek raději rezignovali, než aby prokurátora odvolali. Tento krok vyvolal obrovskou vlnu veřejného pobouření a vedl k zahájení procesu impeachmentu (ústavní žaloby) proti prezidentovi.

🎤 Nixonovy nahrávky a "kouřící pistole"

Spor o nahrávky se dostal až k Nejvyššímu soudu, který v červenci 1974 v případu United States v. Nixon jednomyslně rozhodl, že prezident musí nahrávky vydat. Mezi nimi byla i klíčová nahrávka z 23. června 1972, pořízená jen několik dní po vloupání.

Tato nahrávka, známá jako „kouřící pistole“ (smoking gun), obsahovala rozhovor mezi Nixonem a H. R. Haldemanem, ve kterém prezident osobně schválil plán, jak zneužít CIA k zastavení vyšetřování vloupání ze strany FBI s odůvodněním, že jde o otázku národní bezpečnosti. To byl nezvratný důkaz, že se Nixon od samého počátku aktivně podílel na maření spravedlnosti. Po zveřejnění této nahrávky ztratil Nixon i poslední zbytky politické podpory v Kongresu.

🚪 Rezignace a následky

Tváří v tvář téměř jistému impeachmentu v Sněmovně reprezentantů a odsouzení v Senátu oznámil Richard Nixon 8. srpna 1974 v televizním projevu k národu svou rezignaci. Následujícího dne, 9. srpna 1974, oficiálně opustil úřad a viceprezident Gerald Ford složil přísahu jako 38. prezident Spojených států.

O měsíc později, 8. září 1974, udělil prezident Ford Nixonovi plnou a bezpodmínečnou milost za všechny zločiny, které mohl spáchat během svého prezidentství. Tento kontroverzní krok Ford zdůvodnil snahou o uzdravení rozděleného národa, ale mnoho Američanů jej vnímalo jako nespravedlivou dohodu, která Nixonovi umožnila vyhnout se trestu.

🌍 Dlouhodobý dopad

Aféra Watergate zanechala hlubokou a trvalou stopu v americké společnosti a politice.

  • Ztráta důvěry: Skandál způsobil masivní propad důvěry veřejnosti ve vládu a politiky, který přetrvává dodnes.
  • Posílení médií: Role Woodwarda a Bernsteina povýšila investigativní žurnalistiku na klíčový prvek demokracie a "čtvrtou mocnost" kontrolující vládu.
  • Legislativní změny: V reakci na skandál byly přijaty zákony posilující etiku ve vládě a reformující financování politických kampaní (např. Federal Election Campaign Act).
  • Kulturní odkaz: Slovo „Watergate“ se stalo synonymem pro politický skandál a přípona „-gate“ se celosvětově používá k označení různých afér (např. Írán-gate, Monicagate). Příběh byl zpracován v mnoha knihách a filmech, z nichž nejznámější je oscarový snímek Všichni prezidentovi muži z roku 1976.

🤔 Pro laiky

  • Co se vlastně stalo? Lidé pracující pro znovuzvolení prezidenta Nixona se vloupali do sídla konkurenční Demokratické strany, aby tam nainstalovali odposlechy. Byli chyceni a prezident se to snažil ututlat.
  • Proč je to tak velký problém? Protože prezident a jeho lidé zneužili svou moc, aby špehovali politické soupeře, a pak lhali a bránili vyšetřování, což je trestný čin zvaný „maření spravedlnosti“. V demokracii je nepřípustné, aby vládní moc byla takto zneužívána.
  • Co je to impeachment? Je to proces, kterým může parlament (v USA Kongres) obžalovat vysokého úředníka, včetně prezidenta, z vážných zločinů. Pokud je shledán vinným, je odvolán z funkce. Nixon rezignoval dříve, než mohl být tímto procesem odvolán.
  • Kdo byl "Deep Throat"? Byla to přezdívka pro tajný zdroj, který novinářům poskytoval klíčové informace. Po více než 30 letech se ukázalo, že to byl Mark Felt, druhý nejvyšší muž v FBI. Pomohl odhalit pravdu, protože se mu nelíbilo, jak Bílý dům manipuluje s vyšetřováním.


Šablona:Aktualizováno