Gramofonová deska

Rozbalit box

Obsah boxu

Gramofonová deska (často nazývaná také vinylová deska, vinyl nebo jen deska) je analogový nosič zvuku, který se skládá z plochého disku s vylisovanou spirálovou drážkou. Zvuk je na desce zakódován jako mechanické modulace této drážky, které jsou snímány hrotem (jehlou) gramofonu. Během své největší slávy, od počátku 20. století až do 80. let, byla dominantním formátem pro distribuci hudby. Po příchodu digitálních médií, jako je kompaktní disk (CD), její popularita výrazně poklesla, avšak od počátku 21. století zažívá významnou renesanci.

Standardním materiálem pro výrobu moderních desek je polyvinylchlorid (PVC), odtud název "vinyl". Starší desky, určené pro rychlost 78 otáček za minutu, se vyráběly z křehčího šelaku.

📜 Historie

Historie gramofonové desky je úzce spjata s vývojem technologie záznamu a reprodukce zvuku v 19. století.

🏛️ Předchůdci a vynález

Prvním zařízením schopným zaznamenat zvukové vlny byl v roce 1857 fonoautograf, který vynalezl Édouard-Léon Scott de Martinville. Toto zařízení však zvuk neumělo přehrát. První funkční přístroj pro záznam i reprodukci zvuku, fonograf, představil Thomas Alva Edison v roce 1877. Edisonův fonograf používal jako médium válečky potažené staniolovou fólií, později voskové válečky.

Zásadní zlom přišel v roce 1887, kdy Emile Berliner, německo-americký vynálezce, patentoval gramofon a s ním i plochou desku. Berlinerův systém měl oproti Edisonovým válečkům několik klíčových výhod:

Snadná replikace: Z jedné matrice (masteru) bylo možné lisováním vyrobit stovky až tisíce kopií, což bylo pro masovou distribuci hudby revoluční. Válečky se musely nahrávat jednotlivě.
Lepší skladnost: Ploché desky byly skladnější než objemné válečky.
Konstantní rychlost: I když rané gramofony měly problémy s udržením stabilní rychlosti, teoreticky byla lineární rychlost drážky pod hrotem stabilnější než u válečků.

První desky se vyráběly z různých materiálů, jako byl zinek, tvrdá guma nebo celuloid, ale brzy se jako standard prosadil šelak. Tyto desky se otáčely rychlostí přibližně 78 otáček za minutu (RPM) a dnes jsou známé jako "šelakové desky" nebo "osmasedmdesátky".

✨ Zlatý věk a válka rychlostí

Od počátku 20. století až do konce druhé světové války byly 78otáčkové šelakové desky standardem. Měly průměr 10 nebo 12 palců a na jednu stranu se vešly přibližně 3 až 5 minut záznamu.

Po válce přišla další technologická revoluce. V roce 1948 představila společnost Columbia Records dlouhohrající desku (LP - Long Play). Byla vyrobena z vinylu, otáčela se rychlostí 33⅓ otáček za minutu a díky mnohem hustší "mikrodrážce" dokázala pojmout až 25 minut hudby na jednu stranu. To umožnilo vydávat celá alba na jediném nosiči.

Jako odpověď představila konkurenční společnost RCA Victor v roce 1949 vlastní formát: 7palcovou vinylovou desku s rychlostí 45 otáček za minutu, určenou pro jednotlivé písně (singly). Tento formát se rychle ujal pro distribuci populárních hitů a používal se v jukeboxech.

Tato "válka rychlostí" nakonec vedla k tomu, že se oba formáty prosadily a koexistovaly po desítky let: LP pro alba a 45otáčkové singly pro jednotlivé písně.

🔊 Stereo a kvadrofonie

V roce 1957 byly představeny první komerčně dostupné stereofonní desky. Stereo záznam využíval jednu drážku, jejíž stěny byly modulovány nezávisle pro levý a pravý kanál (tzv. systém 45/45). To přineslo posluchačům mnohem realističtější a prostorovější zvukový zážitek. V 70. letech se objevily i pokusy o kvadrofonní (čtyřkanálový) zvuk, ale tento formát se nikdy masově neprosadil kvůli technickým komplikacím a vysoké ceně.

📉 Úpadek a nástup digitálních médií

V 70. letech začala gramofonovým deskám konkurovat audiokazeta, která nabízela přenosnost a možnost nahrávání. Definitivní úder pro dominanci vinylu přišel v roce 1982 s uvedením kompaktního disku (CD). Digitální formát nabízel čistší zvuk bez praskání, vyšší odolnost a pohodlnější ovládání. Během 80. a 90. let prodeje vinylových desek dramaticky klesly a mnoho lisoven po celém světě ukončilo provoz.

📈 Renesance v 21. století

Navzdory předpovědím o svém zániku zažila gramofonová deska od konce první dekády 21. století nečekaný a silný comeback. Tento "vinylový revival" je poháněn několika faktory:

Kvalita zvuku: Mnoho audiofilů preferuje "teplý" a "plný" zvuk analogového záznamu oproti údajně "studenému" zvuku digitálních formátů.
Fyzický zážitek: Poslech desky je vnímán jako rituál – vyjmutí z obalu, položení na talíř, spuštění jehly. Velký formát obalu navíc umožňuje vyniknout grafickému zpracování.
Sběratelství: Vinylové desky se staly sběratelským artiklem, často vydávaným v limitovaných edicích na barevných vinylech.
DJ kultura: Pro DJe hrající styly jako hip hop, techno nebo house music zůstal vinyl klíčovým nástrojem pro mixování a scratching.

Dnes jsou vinylové desky opět běžnou součástí nabídky hudebních vydavatelství a jejich prodeje celosvětově stále rostou.

⚙️ Technologie a výroba

Výroba gramofonové desky je složitý proces, který se od svého zdokonalení v polovině 20. století příliš nezměnil.

1. Záznam a vytvoření matrice

Zvukový signál z master nahrávky je poslán do speciálního řezacího soustruhu. Jeho diamantový hrot vyřezává spirálovou drážku do lakované hliníkové desky (tzv. lakový master) nebo do měděné desky (proces DMM - Direct Metal Mastering). Modulace drážky přesně odpovídá zvukovým vlnám původní nahrávky. U stereofonního záznamu je levý kanál zaznamenán na vnitřní stěnu drážky a pravý kanál na vnější.

2. Galvanoplastika

Z lakového masteru se galvanoplastickým procesem (pokovováním) vytvoří negativní kopie – "otec". Z "otce" se následně vytvoří pozitivní kopie "matka" a z ní finální negativní raznice ("synové"), které se použijí v lisu. Tento vícestupňový proces umožňuje vytvořit více raznic a vylisovat desítky tisíc desek z jedné původní nahrávky.

3. Lisování

Mezi dvě zahřáté raznice (pro stranu A a B) se vloží přesně odvážená "placka" (puk) z rozehřátého polyvinylchloridu. Hydraulický lis stlačí raznice k sobě obrovským tlakem, čímž se drážky z raznic otisknou do vinylu. Současně se vylisují i středové etikety. Po krátkém ochlazení vodou se deska ořízne na požadovaný průměr a je hotová.

4. Přehrávání

Při přehrávání se deska otáčí na talíři gramofonu konstantní rychlostí. Hrot přenosky, umístěný na konci raménka, sleduje drážku. Chvění hrotu, způsobené modulacemi drážky, se v přenosce mění na slabý elektrický signál. Tento signál je následně korigován pomocí tzv. RIAA ekvalizace (která kompenzuje technické úpravy signálu při záznamu), zesílen v zesilovači a přiveden do reproduktorů, které jej přemění zpět na slyšitelný zvuk.

💿 Formáty a typy

Gramofonové desky se dělí podle několika základních parametrů:

Podle rychlosti otáčení

78 ot./min: Historický formát pro šelakové desky.
45 ot./min: Standard pro 7palcové singly (SP) a někdy i pro 12palcové "maxi-singly" nebo audiofilské LP desky (vyšší rychlost umožňuje kvalitnější záznam).
33⅓ ot./min: Standard pro 12palcové a 10palcové dlouhohrající desky (LP).
16⅔ ot./min: Méně častý formát, používaný hlavně pro mluvené slovo (audioknihy, jazykové kurzy), kde nebyla vyžadována vysoká kvalita zvuku.

Podle průměru

12 palců (30 cm): Nejběžnější formát pro LP alba.
10 palců (25 cm): Původně formát pro 78otáčkové desky, později občasně používaný pro kratší LP nebo EP.
7 palců (17,5 cm): Standardní formát pro singly.

Speciální typy

EP (Extended Play): Obvykle 7palcová deska na 33⅓ nebo 45 ot./min, která obsahuje více skladeb než singl, ale méně než LP (typicky 4–6 skladeb).
Maxi-singl: 12palcová deska na 45 ot./min, obsahující prodloužené nebo remixované verze jedné skladby, oblíbená zejména v taneční hudbě.
Picture Disc: Deska, na které je pod průhlednou vrstvou s drážkami zalisován obrázek. Často má o něco horší zvukovou kvalitu kvůli materiálovému složení.
Barevný vinyl: Desky vylisované z barevného nebo průhledného PVC, které jsou oblíbené jako sběratelské edice.

⚖️ Výhody a nevýhody

Výhody

Analogový zvuk: Mnoho posluchačů popisuje zvuk vinylu jako "teplejší", "přirozenější" a dynamičtější než u digitálních formátů.
Fyzický formát a umělecké dílo: Velký obal poskytuje prostor pro grafiku, texty a fotografie, což z desky činí komplexní umělecké dílo.
Aktivní poslech: Nutnost manipulace s deskou a otáčení stran podporuje soustředěnější a aktivnější poslech hudby.
Sběratelská hodnota: Staré i nové desky, zejména v limitovaných edicích, mohou mít vysokou sběratelskou hodnotu.
Odolnost proti digitálnímu zastarávání: Gramofonová deska je formát, který lze přehrát na jednoduchém mechanickém zařízení a nepodléhá změnám v softwaru nebo digitálních formátech.

Nevýhody

Náchylnost k poškození: Desky jsou citlivé na poškrábání, prach a statickou elektřinu, což způsobuje praskání, lupání a v horším případě přeskakování jehly.
Opotřebení: Každým přehráním se drážka i hrot mírně opotřebovávají, což postupně zhoršuje kvalitu zvuku.
Omezená kapacita: Omezená délka záznamu na jednu stranu vyžaduje přerušení poslechu alba.
Nároky na skladování a údržbu: Desky je třeba skladovat ve svislé poloze, chránit před teplem a vlhkostí a pravidelně čistit.
Cena: Výroba vinylu je nákladnější než distribuce digitální hudby, což se odráží na vyšší prodejní ceně.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si gramofonovou desku jako velmi dlouhou, spirálovitě stočenou cestu s mikroskopickými hrbolky a údolími. Tato cesta se nazývá drážka. Když položíte jehlu gramofonu na začátek desky, začne po této cestě "jet".

Záznam zvuku: Hrbolky a údolí v drážce nejsou náhodné. Jsou to vlastně "otisky" zvukových vln původní hudby. Vysoké tóny vytvářejí rychlé, drobné vlnky, zatímco hluboké basy tvoří pomalé a velké vlny.
Přehrávání zvuku: Jehla gramofonu je velmi citlivá a jak jede drážkou, přesně kopíruje všechny její nerovnosti. Toto chvění jehly se přenáší do zařízení zvaného přenoska, které ho přemění na slabý elektrický signál. Tento signál se pak v zesilovači zesílí natolik, aby ho dokázaly přehrát reproduktory jako hudbu, kterou slyšíme.

Jednoduše řečeno, gramofonová deska je fyzická mapa zvuku, kterou jehla gramofonu čte a překládá zpět do hudby. Rozdíl mezi velkou deskou (LP) a malou deskou (singl) je jako rozdíl mezi knihou a jedním novinovým článkem – LP obsahuje celé album, zatímco singl obvykle jen jednu nebo dvě písničky.

Šablona:Aktualizováno