Žížaly
Obsah boxu
Šablona:Infobox Živočich Žížaly (podřád Lumbricina) jsou zemní kroužkovci, kteří hrají klíčovou roli v ekosystémech po celém světě. Jsou známé svou schopností provzdušňovat a zúrodňovat půdu, čímž významně přispívají k jejímu zdraví a úrodnosti. Existuje více než 6 000 druhů žížal, které se liší velikostí, zbarvením i způsobem života. V Česku je nejznámějším a nejrozšířenějším druhem žížala obecná (Lumbricus terrestris).
🧬 Biologie a anatomie
Žížaly mají válcovité, článkované tělo bez kostry, které je na povrchu pokryto tenkou kutikulou. Ta je neustále vlhká díky slizu, který žížaly vylučují a který jim usnadňuje pohyb v půdě a zároveň umožňuje dýchání celým povrchem těla.
зовнішній vzhled
Tělo žížaly je složeno z mnoha téměř stejných kroužků, nazývaných segmenty. Jejich počet se může lišit v závislosti na druhu a stáří jedince, obvykle se pohybuje mezi 100 a 200. Na každém článku (kromě prvního a posledního) se nacházejí drobné štětinky (chety), které pomáhají při pohybu.
V přední části těla dospělých jedinců je zřetelný zduřelý útvar zvaný opasek (clitellum). Tento orgán hraje klíčovou roli při rozmnožování, protože produkuje slizový obal (kokon), do kterého jsou kladena vajíčka.
Vnitřní stavba
Vnitřní orgány jsou uspořádány segmentálně.
- Trávicí soustava: Je trubicovitá a prochází celým tělem. Skládá se z ústního otvoru, hltanu, jícnu, volete, svalnatého žaludku a střeva. Žížaly polykají půdu a organické zbytky, přičemž v žaludku dochází k jejich mechanickému rozmělnění pomocí drobných kamínků.
- Cévní soustava: Je uzavřená. Skládá se z hřbetní a břišní cévy, které jsou propojeny v každém článku. Krev, která obsahuje hemoglobin rozpuštěný v plazmě, je poháněna pěti páry postranních "srdcí" (zduřelých cév).
- Vylučovací soustava: Tvoří ji metanefridie, což jsou obrvené nálevky nacházející se v párech v téměř každém tělním článku. Odvádějí z těla přebytečnou vodu a odpadní látky.
- Dýchací soustava: Žížaly nemají specializované dýchací orgány. Dýchají celým povrchem těla, kde dochází k výměně plynů. Proto je pro ně životně důležité udržovat pokožku neustále vlhkou. Při zaplavení půdy vodou vylézají na povrch, aby se neudusily.
Smysly a nervová soustava
Nervová soustava je žebříčkovitá. Skládá se z nadhltanové a podhltanové zauzliny, které tvoří primitivní mozek, a z břišní nervové pásky probíhající celým tělem. Žížaly nemají oči, ale mají světločivné buňky rozptýlené v pokožce, zejména v přední části těla. Díky nim dokáží vnímat intenzitu světla a vyhýbat se mu, protože ultrafialové záření je pro ně smrtelné. Mají také vyvinutý hmat a chemoreceptory, které jim umožňují vnímat chemické látky v půdě.
Pohyb
Pohyb žížal je umožněn stahy podélné a okružní svaloviny v tělní stěně. Střídavým smršťováním a natahováním těchto svalů se jednotlivé články těla zkracují a prodlužují, což vytváří peristaltickou vlnu. Drobné štětinky na povrchu těla slouží jako kotvy, které zabraňují prokluzování.
🌍 Ekologie a chování
Žížaly jsou klíčovými organismy půdního ekosystému. Jejich aktivita má zásadní vliv na fyzikální, chemické a biologické vlastnosti půdy. Většinu života tráví pod zemí, kde si razí chodbičky. Na povrch vylézají především v noci nebo po dešti, kdy je půda nasycená vodou.
Potrava a trávení
Žížaly jsou detritovorové, což znamená, že se živí odumřelými organickými zbytky, jako je spadané listí, odumřelé kořínky a další rostlinný materiál. Spolu s organickou hmotou polykají i velké množství zeminy. Nestravitelné minerální části pak vylučují ve formě malých hromádek (exkrementů) na povrchu půdy nebo ve svých chodbičkách. Tyto exkrementy jsou velmi bohaté na živiny (dusík, fosfor, draslík) a prospěšné mikroorganismy.
Rozmnožování
Žížaly jsou hermafrodité, což znamená, že každý jedinec má samčí i samičí pohlavní orgány. K oplození však dochází výměnou spermií mezi dvěma jedinci. Během páření se dvě žížaly přiloží k sobě opačnými konci a navzájem si vymění spermie, které si uloží do semenných váčků.
Po páření opasek každé žížaly vytvoří slizový prstenec. Ten se posouvá směrem k přední části těla a cestou nabere vajíčka z vlastních vaječníků a spermie z cizích semenných váčků. Po sesmeknutí z těla se prstenec uzavře a ztuhne, čímž vznikne citronovitý útvar zvaný kokon. V tomto kokonu probíhá vývoj malých žížal. Z jednoho kokonu se v závislosti na druhu líhne jedna až několik malých žížal, které jsou zmenšenou kopií dospělců.
Životní cyklus a regenerace
Délka života žížal se liší podle druhu, může se pohybovat od jednoho do několika let. Žížaly jsou známé svou vynikající schopností regenerace. Pokud je žížala přetržena, může část s hlavovým koncem dorůst a přežít, pokud je oddělená část dostatečně velká a obsahuje klíčové orgány. Zadní část bez hlavového konce však obvykle uhyne.
Predátoři a obrana
Žížaly mají mnoho přirozených nepřátel. Patří mezi ně ptáci (např. kos černý, špaček obecný), ježek, jezevec, krtek, stonožky, hmyz a jeho larvy. Jejich hlavní obranou je rychlý únik do podzemních chodeb a maskování v půdě.
🚜 Význam pro ekosystém a člověka
Charles Darwin byl jedním z prvních vědců, kteří systematicky studovali význam žížal. Ve své knize Tvoření rostlinné prsti činností žížal (1881) popsal jejich zásadní roli při formování půdy.
Zlepšování půdy
- Provzdušňování (aerace): Tvorbou chodbiček žížaly zvyšují pórovitost půdy, což zlepšuje přístup vzduchu a vody ke kořenům rostlin.
- Zlepšení struktury půdy: Sliz, který žížaly vylučují, a jejich exkrementy pomáhají spojovat půdní částice do stabilních agregátů, což snižuje riziko eroze.
- Zvyšování úrodnosti: Žížaly rozkládají organickou hmotu a zpřístupňují živiny pro rostliny. Jejich exkrementy jsou koncentrovaným hnojivem.
- Promíchávání půdy (bioturbace): Žížaly vynášejí na povrch půdu z hlubších vrstev a naopak zapravují organický materiál z povrchu do půdy.
Využití v zemědělství a kompostování
Pro své pozitivní vlastnosti jsou žížaly považovány za "inženýry ekosystému". V zemědělství je jejich přítomnost známkou zdravé a úrodné půdy. Speciální druhy žížal, jako je žížala hnojní (Eisenia fetida), se využívají při vermikompostování, což je proces, při kterém žížaly rychle přeměňují bioodpad na vysoce kvalitní hnojivo zvané vermikompost.
Žížaly jako potrava a návnada
Žížaly jsou důležitou součástí potravního řetězce pro mnoho živočichů. Lidé je tradičně využívají jako velmi účinnou rybářskou návnadu. V některých kulturách jsou žížaly také součástí jídelníčku nebo se využívají v tradiční medicíně.
🔬 Systematika a druhy
Podřád Lumbricina zahrnuje mnoho čeledí a tisíce druhů. V Evropě je nejvýznamnější čeleď žížalovití (Lumbricidae).
Nejznámější druhy
- Žížala obecná (Lumbricus terrestris): Velký druh, dorůstající až 30 cm. Žije v hlubokých vertikálních chodbách a na povrch vylézá v noci za potravou.
- Žížala hnojní (Eisenia fetida): Menší, červeně zbarvený druh s výrazným žlutým pruhováním. Často se vyskytuje v kompostech a hnoji. Je ideální pro vermikompostování.
- Žížala růžová (Aporrectodea rosea): Běžný druh žijící v horních vrstvách půdy.
- Australská obří žížala (Megascolides australis): Jeden z největších druhů na světě, může dosahovat délky přes 1 metr. Je endemitem v oblasti Gippsland v Austrálii.
🤔 Zajímavosti a kuriozity
- Žížaly nemají plíce a dýchají celým povrchem těla.
- Nejdelší zaznamenaná žížala na světě (Microchaetus rappi z Jihoafrické republiky) měřila 6,7 metru.
- Žížala dokáže zkonzumovat množství potravy odpovídající až třetině své vlastní váhy za den.
- Na jednom hektaru úrodné půdy může žít více než milion žížal, které ročně přemístí několik tun zeminy.
- Zvuk deště dopadajícího na zem vytváří vibrace podobné těm, které vydává krtek, což může být jedním z důvodů, proč žížaly po dešti vylézají na povrch.
💡 Pro laiky
- Kroužkovci: Skupina živočichů, jejichž tělo je složeno z mnoha podobných kroužků (článků). Patří sem kromě žížal například i pijavice.
- Hermafrodit: Živočich, který má samčí i samičí pohlavní orgány zároveň. I když je "obojpohlavní", k rozmnožení obvykle potřebuje partnera.
- Opasek (clitellum): Zduřelá část na těle dospělé žížaly, která vypadá jako prstýnek. Vytváří obal (kokon) pro vajíčka.
- Regenerace: Schopnost organismu nahradit nebo opravit poškozené nebo ztracené části těla. U žížaly může z přední části dorůst nový ocas.
- Vermikompostování: Způsob kompostování, při kterém se využívají žížaly (nejčastěji žížala hnojní) k rychlému rozkladu bioodpadu na velmi kvalitní hnojivo.