Alois Čenský

Rozbalit box

Obsah boxu

Alois Čenský (22. června 1868 Beroun – 29. prosince 1954 Praha) byl významný český architekt a dlouholetý profesor pozemního stavitelství na Českém vysokém učení technickém (ČVUT). Patří ke generaci tvůrců, kteří formovali podobu českých měst v době vrcholícího národního obrození a ekonomické konjunktury před první světovou válkou.

Jeho rukopis je nezaměnitelný. Čenský byl architektem "velkého stylu". Jeho budovy měly za úkol reprezentovat – ať už šlo o bohaté měšťanstvo Královských Vinohrad, průmyslníky ze Smíchova nebo textilní barony z Náchoda. Zatímco nastupující generace funkcionalistů ve 20. letech 20. století odhazovala dekor a hledala čistou formu, Čenský zůstával věrný myšlence, že architektura má být "oblečená" do kvalitních materiálů, soch a ornamentů, které povznášejí ducha. V roce 2025 jsou jeho stavby ceněny právě pro tuto řemeslnou poctivost a estetickou kvalitu, která v dnešní unifikované výstavbě často chybí.

🎓 Mládí a formování: Mezi technikou a uměním

Alois Čenský se narodil v Berouně, ale jeho profesní život byl spjat s Prahou. Vystudoval pozemní stavitelství na české technice (dnešní ČVUT) a architekturu na Akademii výtvarných umění. Toto dvojí vzdělání – inženýrské i umělecké – definovalo jeho celou kariéru. Nebyl to jen "kreslič fasád", ale technicky erudovaný odborník, který rozuměl statice a materiálům.

Jeho kariéra začala v ateliéru **Friedricha Ohmanna**, klíčové postavy, která do Prahy přinesla secesi. Čenský však nebyl slepým následovníkem. Jeho styl se vyvíjel od přísného historismu (neorenesance) k uvolněnější secesi, ale vždy si zachovával jistou akademickou vážnost. V roce 1899 se stal docentem a později řádným profesorem na ČVUT, kde vychoval několik generací inženýrů. Jeho učebnice Pozemní stavitelství byly po desetiletí "biblí" pro studenty architektury.

🎭 Velká trojka: Vinohrady, Smíchov, Náchod

Jádro Čenského díla tvoří tři monumentální realizace, které sloužily kultuře a společenskému životu. Tyto stavby jsou dodnes funkční a představují vrcholy jeho tvorby.

1. Divadlo na Vinohradech (1905–1907)

Na počátku 20. století vyhlásilo město Královské Vinohrady soutěž na nové divadlo, které mělo konkurovat pražskému Národnímu divadlu. Soutěž byla prestižní a zúčastnila se jí elita tehdejší architektury.

**Vítězný návrh:** Čenský zvítězil v soutěži (resp. získal zakázku na základě přepracovaného návrhu, původně se na prvním místě umístil jiný návrh, ale Čenského koncepce byla vyhodnocena jako nejvhodnější pro realizaci).
**Architektura:** Budova je mistrovskou ukázkou pozdní secese. Průčelí s alegorickými sochami na pylonech (Statečnost a Pravda) působí monumentálně, ale interiér je intimní a elegantní. Čenský zde dokonale zvládl propojení umělecké výzdoby (na které se podíleli např. Milan Havlíček či Bohumil Kafka) s funkčností divadelního provozu.

2. Národní dům na Smíchově (1906–1908)

Téměř souběžně s vinohradským divadlem pracoval Čenský na další velké zakázce – společenském centru pro tehdy samostatné město Smíchov.

**Koncepce:** Šlo o secesní palác, který měl sloužit k plesům, koncertům a spolkovému životu.
**Design:** Čenský zde uplatnil bujnější secesní dekor než na Vinohradech. Interiéry, zejména Velký sál, jsou přehlídkou rostlinných motivů, zlacení a štuků. V roce 2025 je Národní dům po kompletní rekonstrukci a slouží jako jedno z hlavních center kongresové a plesové turistiky v Praze.

3. Městské divadlo a hotel Beránek v Náchodě (1912–1914)

Vrcholem Čenského "secesního období" a jeho nejvýznamnějším dílem mimo Prahu je komplex v Náchodě.

**Výzva:** Úkolem bylo spojit do jednoho celku divadlo, hotel a restauraci na relativně stísněné parcele na náměstí.
**Řešení:** Čenský vytvořil asymetrickou kompozici, která ale působí harmonicky. Hotelová část s věžičkou a balkony plynule přechází v monumentální štít divadla. Interiéry Beránka jsou považovány za jednu z nejčistších ukázek geometrické secese v Čechách.

🏛️ Další tvorba: Od škol k vilám

Čenského záběr byl však mnohem širší než jen kulturní paláce.

**Školní budovy:** Jako profesor techniky se podílel na rozvoji univerzitního kampusu v Praze-Dejvicích. Projektoval například budovu **Vysoké školy chemicko-technologické** (VŠCHT), ačkoliv ta byla dokončena až později a v upravené podobě (často ve spolupráci s Antonínem Engelem, který vytvořil urbanistický plán Dejvic).
**Obchodní akademie na Vinohradech:** Monumentální neorenesanční budova ve Slezské ulici, která dokládá jeho cit pro institucionální architekturu.
**Rekonstrukce Faustova domu:** Čenský se věnoval i památkové péči. Vedl náročnou rekonstrukci Faustova domu na Karlově náměstí pro potřeby Všeobecné nemocnice, kde citlivě skloubil barokní prvky s moderními potřebami zdravotnictví.
**Vily:** Navrhl řadu vil pro pražskou smetánku, například vlastní vilu v Jevanech nebo vily v Dobřichovicích. Jeho rodinné domy se vyznačují anglickým vlivem (cottage style) kombinovaným s českou secesí.

📐 Styl a filozofie: Krása v řádu

Alois Čenský nebyl vizionářem typu Kaplického, který by chtěl šokovat. Byl architektem řádu. 1. **Dekor:** Věřil, že dekor není zločin (jak později tvrdili funkcionalisté), ale nezbytná součást architektury, která dává budově lidský rozměr a důstojnost. 2. **Materiál:** Kladl důraz na pravdivost materiálu – kámen měl vypadat jako kámen, cihla jako cihla. 3. **Prostor:** Jeho dispozice byly logické a přehledné. V divadlech dbal na to, aby divák nejen dobře viděl, ale aby se cítil "svátečně" už při vstupu do foyer.

⚔️ Střet generací a pozdní léta

Po vzniku Československa v roce 1918 se architektonické klima změnilo. Nastupovala avantgarda, purismus a funkcionalismus. Čenského styl začal být vnímán jako zastaralý, příliš zdobný a "rakousko-uherský". Čenský se však nestáhl. Přizpůsobil se době, jeho pozdní návrhy (např. soutěžní návrh na Veletržní palác) vykazují rysy moderního klasicismu a oproštění od dekoru. Přesto zůstal až do smrti představitelem "staré školy". Zemřel v roce 1954, v době, kdy socialistický realismus paradoxně na chvíli rehabilitoval zdobnost, kterou moderna zavrhla.

📊 Odkaz v roce 2025

Dnes, s odstupem více než století, jsou ideologické spory o "modernost" zapomenuty. Zůstala jen kvalita.

**Ochrana:** Všechny jeho významné stavby jsou památkově chráněny.
**Využití:** Jeho budovy prokázaly neuvěřitelnou životaschopnost. Divadlo na Vinohradech i Beránek v Náchodě slouží svému účelu nepřetržitě přes 100 let bez nutnosti zásadních dispozičních změn, což svědčí o genialitě Čenského návrhů.
**Uznání:** Studenti architektury v roce 2025 opět studují jeho detaily, protože v době digitálního navrhování roste poptávka po "hmatatelné" kráse a řemeslném detailu, kterým byl Čenský mistrem.

📑 Zdroje

Historie Divadla na Vinohradech
NPÚ: Městské divadlo v Náchodě (Alois Čenský)
Šlapeta, Vladimír. *Praha 1900–1978: Průvodce po moderní architektuře*.
Hilmera, Jiří. *Česká divadelní architektura*. (Kapitoly věnované Čenského divadelním budovám).
Archiv ČVUT: Osobní fond profesora Aloise Čenského.