Evangelium
Obsah boxu
Šablona:Infobox kniha Evangelium (z řeckého εὐαγγέλιον, euangelion, což znamená „dobrá zpráva“ nebo „radostná zpráva“) je ústřední pojem křesťanství. V nejužším slova smyslu označuje první čtyři knihy Nového zákona, které popisují život, smrt a vzkříšení Ježíše Krista. Tyto knihy, známé jako Evangelium podle Matouše, Evangelium podle Marka, Evangelium podle Lukáše a Evangelium podle Jana, jsou pro křesťany základním zdrojem víry a učení.
V širším teologickém smyslu je evangelium samotná zvěst o spáse v Ježíši Kristu, kterou apoštolové a jejich následovníci šířili. Tento termín se tak nevztahuje pouze na psaný text, ale na celé poselství křesťanské víry.
📖 Etymologie a význam
Slovo euangelion se v antickém Řecku původně používalo pro odměnu poslovi, který přinesl dobrou zprávu, a později pro samotnou dobrou zprávu, často spojenou s vojenským vítězstvím nebo nástupem nového panovníka na trůn. V kontextu Římské říše se termín používal v císařském kultu k označení zpráv o císaři, které byly považovány za „dobré zprávy“ pro říši.
Raní křesťané tento termín převzali a dali mu zcela nový, teologický význam. Pro ně byla tou největší „dobrou zprávou“ skutečnost, že Bůh poslal na svět svého syna, Ježíše Krista, aby skrze jeho oběť na kříži a vzkříšení nabídl lidstvu odpuštění hříchů a věčný život. Apoštol Pavel ve svých listech často používá tento termín právě v tomto smyslu – jako souhrn křesťanské víry. Teprve později, v průběhu 2. století, se termín „evangelium“ začal používat specificky pro psané záznamy o Ježíšově životě.
📜 Kanonická evangelia
Křesťanský biblický kánon uznává čtyři evangelia, která jsou součástí Nového zákona. Tato čtyři evangelia poskytují čtyři různé, ale vzájemně se doplňující pohledy na Ježíšův život a učení. První tři se označují jako synoptická evangelia kvůli jejich podobnosti v obsahu a struktuře.
Synoptická evangelia
Termín „synoptický“ pochází z řeckých slov syn (spolu) a opsis (pohled), což znamená „společný pohled“. Evangelia podle Matouše, Marka a Lukáše obsahují mnoho stejných příběhů, často ve stejném pořadí a s podobnými formulacemi. Tento jev vedl ke vzniku tzv. synoptického problému, což je otázka literární závislosti mezi těmito třemi texty. Nejrozšířenější teorií je teorie dvou pramenů, která předpokládá, že Matouš a Lukáš čerpali z Markova evangelia a z dalšího, dnes již ztraceného spisu Ježíšových výroků, označovaného jako Pramen Q.
- Evangelium podle Matouše: Tradičně připisováno apoštolu Matoušovi. Toto evangelium je silně zaměřeno na židovské publikum. Zdůrazňuje Ježíše jako naplnění starozákonních proroctví a představuje ho jako nového Mojžíše, který přináší nový zákon (např. v Kázání na hoře). Je strukturováno kolem pěti velkých Ježíšových promluv.
- Evangelium podle Marka: Považováno za nejstarší ze čtyř evangelií, tradičně spojováno s Janem Markem, společníkem apoštola Petra. Je nejkratší a nejúdernější. Vyznačuje se rychlým spádem děje a soustředí se na Ježíšovy činy, zázraky a jeho utrpení. Představuje Ježíše jako trpícího služebníka a Syna Božího.
- Evangelium podle Lukáše: Autorství je tradicí připisováno Lukášovi, lékaři a společníkovi apoštola Pavla. Toto evangelium je adresováno pohanům (Nežidům) a klade důraz na univerzálnost spásy. Zdůrazňuje Ježíšův soucit s chudými, ženami a společenskými vyděděnci. Spolu se Skutky apoštolů, které napsal stejný autor, tvoří dvoudílné dílo.
Evangelium podle Jana
- Evangelium podle Jana: Výrazně se liší od synoptických evangelií jak obsahem, tak stylem a teologií. Tradičně je připisováno apoštolu Janovi. Místo krátkých podobenství obsahuje dlouhé teologické promluvy a dialogy. Představuje Ježíše ve vznešených termínech, například jako Logos (Slovo), které se stalo tělem. Klade velký důraz na Ježíšovo božství a jeho vztah s Bohem Otcem. Obsahuje mnoho příběhů a výroků, které se v ostatních evangeliích nevyskytují (např. svatba v Káni Galilejské nebo rozhovor s Nikodémem).
✍️ Autorství a datace
Ačkoliv tradice připisuje evangelia konkrétním apoštolům a jejich společníkům, samotné texty jsou anonymní. Jména autorů byla k textům připojena až v průběhu 2. století. Moderní biblická kritika se shoduje, že evangelia byla sepsána v období mezi lety 66 a 110 n. l.
- Marek: cca 66–70 n. l.
- Matouš: cca 80–90 n. l.
- Lukáš: cca 80–90 n. l.
- Jan: cca 90–110 n. l.
Autoři nebyli nutně přímými očitými svědky událostí, ale spíše redaktory, kteří shromažďovali, třídili a teologicky interpretovali ústní i písemné tradice o Ježíšovi, které kolovaly v raných křesťanských komunitách.
✝️ Teologický obsah
Přestože se jednotlivá evangelia liší ve svém zaměření, sdílejí společné teologické jádro:
- Kristologie: Ústřední postavou je Ježíš Kristus, který je představen jako Mesiáš (hebrejsky) či Kristus (řecky), Syn Boží a Spasitel lidstva.
- Boží království: Ježíšovo kázání se soustředí na příchod Božího království, nové reality, kde vládne Boží vůle.
- Spása: Evangelia zvěstují, že skrze víru v Ježíše Krista mohou lidé dosáhnout odpuštění hříchů a věčného života.
- Utrpení a vzkříšení: Vrcholem evangelijního vyprávění je Ježíšovo utrpení, ukřižování a vzkříšení, které je chápáno jako vítězství nad hříchem a smrtí.
- Etika: Evangelia obsahují morální učení, jako je láska k Bohu a bližnímu, odpuštění a milosrdenství, shrnuté například v Kázání na hoře.
📚 Nekanonická (apokryfní) evangelia
Kromě čtyř kanonických evangelií existuje řada dalších textů, které si rovněž činí nárok na titul evangelia. Tyto spisy se označují jako apokryfní nebo nekanonická evangelia. Vznikaly od 2. do 4. století a často byly spojeny s různými myšlenkovými proudy, jako byl gnosticismus.
Mezi nejznámější patří:
- Tomášovo evangelium: Sbírka 114 údajných Ježíšových výroků (logií).
- Petrovo evangelium: Fragmentárně dochovaný text, který barvitě popisuje Ježíšovo vzkříšení.
- Jidášovo evangelium: Gnostický text, který představuje Jidáše ne jako zrádce, ale jako Ježíšova nejbližšího učedníka.
- Protoevangelium Jakubovo: Popisuje narození a dětství Panny Marie a narození Ježíše.
Církev tyto spisy nezařadila do biblického kánonu, protože jejich obsah byl často v rozporu s učením apoštolské tradice, vznikly později nebo jejich původ byl nejasný.
🏛️ Historický a literární kontext
Evangelia jsou unikátním literárním žánrem, který kombinuje prvky starověké biografie (řecky bios), historiografie a teologického spisu. Ačkoliv obsahují historické informace, jejich primárním cílem není podat objektivní životopis v moderním slova smyslu, ale spíše vydat teologické svědectví o významu Ježíšovy osoby a díla. Vznikla v kontextu judaismu druhého chrámu a byla sepsána v koiné řečtině, která byla lingua franca východní části Římské říše.
🌍 Vliv a význam
Evangelia patří mezi nejvlivnější texty v dějinách lidstva. Stala se základem křesťanské teologie, etiky a liturgie. Inspirovala nespočet uměleckých děl v oblasti literatury, malířství, sochařství a hudby. Jejich poselství formovalo západní civilizaci, její právní systémy, sociální hodnoty a filozofické myšlení. I pro nekřesťany zůstávají klíčovým pramenem pro poznání historického Ježíše a vzniku jedné z největších světových religií.
🤔 Pro laiky: Co je to evangelium?
Představte si evangelium jako čtyři různé životopisy jedné a té samé osoby – Ježíše Krista. Každý autor (Matouš, Marek, Lukáš a Jan) se zaměřil na trochu jiné věci, aby ukázal, proč byl Ježíš tak důležitý. Není to jen suchý popis událostí, ale spíše vyprávění s cílem přesvědčit čtenáře o „dobré zprávě“ (což je překlad slova evangelium), že Ježíš přinesl lidstvu spásu a naději.
- Marek napsal akční a rychlý příběh.
- Matouš chtěl ukázat, že Ježíš je slíbený král z dávných proroctví.
- Lukáš zdůraznil Ježíšovu laskavost k chudým a odstrčeným.
- Jan se zaměřil na hluboké filozofické a duchovní myšlenky o tom, kým Ježíš skutečně byl.
Společně tyto čtyři knihy tvoří základní kameny křesťanství a jsou pro věřící hlavním zdrojem poznání o Ježíšově životě a učení.