Paříž–Roubaix
Obsah boxu
Šablona:Infobox - cyklistický závod Paříž–Roubaix je jednodenní cyklistický závod, který se koná každoročně v dubnu v severní Francii. Patří mezi pět nejprestižnějších jednodenních závodů, tzv. monumentů, a je proslulý svými náročnými úseky po dlážděných cestách (francouzsky pavé). Díky své extrémní obtížnosti a nepředvídatelnosti si vysloužil přezdívky jako Peklo severu (L'Enfer du Nord) nebo Královna klasik. Závod je součástí nejvyšší kategorie UCI World Tour.
Trasa měří přibližně 260 kilometrů a i když je převážně rovinatá, její klíčovou součástí je zhruba 55 kilometrů rozdělených do několika desítek dlážděných sektorů. Tyto úseky, často tvořené hrubými a nerovnými kostkami, prověřují nejen fyzickou odolnost a sílu jezdců, ale také jejich technické dovednosti a odolnost materiálu. Cíl závodu je tradičně na historickém velodromu v Roubaix.
📜 Historie
Historie závodu sahá až do konce 19. století, což z něj činí jeden z nejstarších cyklistických závodů na světě.
🚴 Počátky a první ročníky
Závod Paříž–Roubaix byl založen v roce 1896 dvěma textilními průmyslníky z Roubaix, Théodorem Viennem a Mauricem Perezem. Ti krátce předtím otevřeli nový velodrom v Roubaix a hledali způsob, jak jej zpropagovat. Inspirovali se úspěchem závodu Bordeaux–Paříž a navrhli závod, který by končil právě na jejich dráze. S nápadem oslovili ředitele novin Le Vélo, Paula Rousseaua, který vyslal na průzkum trasy svého redaktora Victora Breyera.
První ročník se konal 19. dubna 1896 na trase dlouhé 280 km. Vítězem se stal Němec Josef Fischer, který do cíle dojel s více než dvacetiminutovým náskokem. Závod si okamžitě získal pověst extrémně náročného podniku.
👹 Vznik přezdívky "Peklo severu"
Přezdívka L'Enfer du Nord (Peklo severu) vznikla po první světové válce. Když se v roce 1919 organizátoři a novináři vydali prozkoumat trasu prvního poválečného ročníku, projížděli krajinou zdevastovanou zákopovou válkou. Cesty byly rozbité od kráterů po granátech, vesnice srovnané se zemí a všude panovala ponurá atmosféra. Novinář Eugène Christophe popsal tuto scenérii jako "peklo". Přezdívka se rychle ujala a stala se synonymem pro tento závod, i když původně neodkazovala na obtížnost dlážděných úseků, ale na válečnou zkázu regionu.
🏆 Poválečná éra a legendy
Po druhé světové válce se závod stal doménou především belgických a francouzských specialistů. V 50. letech zde dominovaly legendy jako Fausto Coppi nebo Louison Bobet. V 60. a 70. letech se zrodila éra "specialistů na klasiky". Belgičan Rik Van Looy zde vyhrál třikrát, ale skutečným králem se stal jeho krajan Eddy Merckx, který rovněž triumfoval třikrát.
Nejúspěšnějším jezdcem v historii závodu je však další Belgičan, Roger De Vlaeminck, přezdívaný "Cikán", který v 70. letech vyhrál čtyřikrát a celkem devětkrát stál na stupních vítězů. Jeho rekord v počtu vítězství dorovnal až v roce 2012 další Belgičan, Tom Boonen.
🌍 Moderní éra a globalizace
Od 80. let se závod začal více globalizovat. Vítězství si připsali jezdci jako Ir Sean Kelly, Švýcar Fabian Cancellara nebo Slovák Peter Sagan. Závod se stal klíčovou součástí jarní klasikářské sezóny a jedním z vrcholů kalendáře UCI World Tour. V roce 2021 se uskutečnil historicky první ročník ženského závodu Paříž–Roubaix Femmes, což znamenalo významný krok k rovnosti v cyklistice.
🗺️ Trať a dlážděné úseky (Pavé)
Ačkoliv se závod jmenuje Paříž–Roubaix, start se od roku 1977 koná ve městě Compiègne, přibližně 85 km severovýchodně od Paříže. Prvních zhruba 100 kilometrů trasy vede po asfaltových silnicích a slouží k vytvoření úniku. Pravé "peklo" začíná až v druhé polovině závodu, kdy jezdci najedou na první dlážděné úseky.
Celkový počet a délka dlážděných sektorů se každý rok mírně mění, ale obvykle se pohybuje kolem 30 úseků o celkové délce přes 50 km. Tyto úseky nejsou moderními dlážděnými ulicemi, ale starými zemědělskými a polními cestami, často s nerovnými a poškozenými kostkami.
⭐ Hodnocení úseků
Jednotlivé dlážděné sektory jsou organizátory hodnoceny podle obtížnosti na škále od jedné do pěti hvězdiček. Hodnocení zohledňuje délku úseku, nerovnost kostek, celkový stav cesty a její umístění na trase. Pětihvězdičkové úseky jsou nejtěžší a často rozhodují o výsledku závodu.
🌲 Trouée d'Arenberg (Arenberský les)
Nejznámějším a nejobávanějším úsekem je Trouée d'Arenberg, často označovaný jako Arenberský les. Jedná se o 2,3 km dlouhý, naprosto rovný úsek vedoucí lesem, který byl na trasu zařazen v roce 1968. Kostky jsou zde extrémně nerovné, kluzké a často pokryté blátem. Tento sektor, nacházející se zhruba 95 km před cílem, závod obvykle nevyhrává, ale často rozhoduje o tom, kdo ho prohraje. Mnoho favoritů zde ztratilo naděje kvůli pádům nebo technickým problémům.
➕ Mons-en-Pévèle a Carrefour de l'Arbre
Dalšími klíčovými pětihvězdičkovými úseky jsou Mons-en-Pévèle (3 km) a Carrefour de l'Arbre (2,1 km). Tyto sektory se nacházejí blíže k cíli (přibližně 50 km a 17 km před cílem) a jsou místem, kde dochází k rozhodujícím útokům. Jsou technicky náročné, plné zatáček a často pokryté blátem, což vyžaduje maximální koncentraci a sílu.
🏁 Cíl na velodromu
Závod tradičně vrcholí na Velodrom André-Pétrieux v Roubaix. Po absolvování posledního dlážděného úseku vjíždějí jezdci na stadion, kde musí objet jeden a půl okruhu (750 metrů) na betonové dráze. Tento finiš na velodromu je unikátní a často vede k dramatickým sprinterským soubojům o vítězství, pokud do cíle dorazí malá skupinka jezdců společně.
⚙️ Specifika závodu a vybavení
Extrémní povaha Paříž–Roubaix vyžaduje speciální vybavení a přípravu.
- Kola: Týmy používají speciálně upravené rámy, které jsou odolnější a poskytují větší komfort. Často mají delší rozvor pro lepší stabilitu a větší prostor pro širší pláště.
- Pláště: Jezdci používají mnohem širší pláště (obvykle 28-32 mm) a nižší tlak, aby lépe absorbovaly vibrace a měly lepší přilnavost na kostkách.
- Řídítka: Pro větší pohodlí a jistější úchop si mnoho jezdců nechává omotat řídítka dvojitou vrstvou omotávky.
- Fyzická náročnost: Závod je extrémně náročný na celé tělo. Neustálé vibrace způsobují bolest rukou, zad a ramen. Jezdci po závodě často trpí puchýři a odřeninami.
🏆 Vítězové a trofej
Vítěz Paříž–Roubaix neobdrží tradiční pohár, ale kus žulové dlažební kostky zasazené do podstavce. Tato trofej symbolizuje podstatu závodu a je jednou z nejikoničtějších v profesionálním sportu.
Nejúspěšnější jezdci:
- 4 vítězství:
Roger De Vlaeminck, Tom Boonen - 3 vítězství:
Francesco Moser, 
Fabian Cancellara, Eddy Merckx, Rik Van Looy, 
Gaston Rebry, Octave Lapize
🇨🇿 Česká stopa
Čeští cyklisté zanechali na Paříž–Roubaix výraznou stopu. Největšího úspěchu dosáhl Zdeněk Štybar, specialista na cyklokros a klasiky, který v roce 2015 a 2017 dojel na druhém místě. Jeho výkony patří k nejlepším výsledkům českých jezdců v historii monumentů. V roce 2023 se blýskl Josef Černý, který byl součástí celodenního úniku a aktivně se podílel na dění v závodě.
👩 Paříž–Roubaix Femmes
V roce 2021 se konal historicky první ročník ženského závodu, Paříž–Roubaix Femmes. Trasa je kratší (cca 120-140 km), ale zahrnuje klíčové dlážděné úseky z druhé poloviny mužského závodu. První vítězkou se stala Britka Lizzie Deignanová. Zavedení ženské verze bylo považováno za milník v ženské cyklistice a závod si okamžitě získal velkou prestiž.
💡 Zajímavosti a rekordy
- Nejrychlejší ročník se jel v roce 2024, kdy vítěz Mathieu van der Poel dosáhl průměrné rychlosti 47,8 km/h.
- Nejmladším vítězem je Albert Champion, který vyhrál v roce 1899 ve věku 20 let.
- Nejstarším vítězem je Gilbert Duclos-Lassalle, který triumfoval v roce 1993 ve věku 38 let.
- Jediným jezdcem, který vyhrál ve stejném roce Paříž–Roubaix a Tour de France, byl Francouz Bernard Hinault v roce 1981.
- Závod se nekonal během obou světových válek (1915–1918 a 1940–1942). Ročník 2020 byl zrušen kvůli pandemii covidu-19.
🤔 Pro laiky
Paříž–Roubaix je pro cyklistiku tím, čím je pro atletiku maraton nebo pro motorismus 24 hodin Le Mans. Je to test absolutní vytrvalosti a odolnosti.
- Co je to "klasika" nebo "monument"? V cyklistice je "klasika" prestižní jednodenní závod. Pět nejstarších a nejtěžších klasik (Milán–San Remo, Kolem Flander, Paříž–Roubaix, Lutych–Bastogne–Lutych a Kolem Lombardie) se nazývá "monumenty". Vyhrát monument je pro cyklistu srovnatelné s vítězstvím na mistrovství světa.
- Co je to "pavé"? Jsou to dlažební kostky. Ale ne ty úhledné, které známe z městských náměstí. Jde o staré, hrubé a nerovnoměrně položené kameny na polních cestách. Jízda po nich na závodním kole je extrémně nepohodlná a nebezpečná. Vibrace jsou tak silné, že jezdcům padají z rukou lahve s pitím a uvolňují se součástky na kole.
- Proč je to "Peklo severu"? Představte si, že jedete 260 km na kole nejvyšší možnou rychlostí. A z toho 55 km nejedete po hladkém asfaltu, ale po rozbitých kamenných cestách, často pokrytých blátem a deštěm. Riziko pádu nebo defektu je obrovské. Závod vyžaduje nejen obrovskou sílu, ale i štěstí a dokonalou techniku jízdy. Proto se mu říká Peklo severu.