Žula

Rozbalit box

Obsah boxu

Žula, odborně též granit, je jednou z nejznámějších a nejrozšířenějších hlubinných vyvřelých hornin na Zemi. Vzniká pomalým tuhnutím a krystalizací magmatu hluboko pod zemským povrchem. Díky tomuto pomalému procesu, který může trvat miliony let, má žula charakteristickou hrubozrnnou strukturu, v níž jsou pouhým okem viditelné jednotlivé krystaly minerálů. Její složení je bohaté především na křemen a živce, které doplňuje menší množství slíd a dalších minerálů.

Díky své mimořádné tvrdosti, odolnosti vůči povětrnostním vlivům, tlaku i otěru a estetickému vzhledu se žula po tisíciletí využívá jako klíčový stavební a dekorační materiál. Její barva se liší podle minerálního složení od světle šedé a bílé přes růžovou a červenou až po tmavé odstíny.

🏔️ Vznik a složení

Žula je výsledkem geologických procesů probíhajících v hloubkách několika kilometrů pod zemským povrchem. Její vznik je spojen s tuhnutím kyselého (na SiO₂ bohatého) magmatu. Pomalé chladnutí v řádu milionů let umožňuje vznik velkých, dobře vyvinutých krystalů, které tvoří její typickou strukturu. Tělesa utuhlé žuly, zvaná plutony nebo batolity, se na povrch dostávají až erozí a odnosem nadložních hornin.

Hlavní minerální složky:

Křemen: Obvykle šedý, průsvitný, vyplňuje prostor mezi ostatními minerály. Tvoří 10–60 % objemu a je zodpovědný za vysokou tvrdost horniny.
Živce: Jsou nejhojněji zastoupenou složkou (65–90 %). Dělí se na:
- Draselné živce (K-živce), jako je ortoklas, které dávají žule typickou růžovou, načervenalou nebo bílou barvu. Jejich převaha nad plagioklasy je definičním znakem pravé žuly.
- Sodno-vápenaté živce (plagioklasy): Obvykle mají bílou až našedlou barvu.
Slídy: Tvoří 10–15 % horniny a dodávají jí charakteristický lesk.
- Biotit: Tmavá slída (černá až hnědá).
- Muskovit: Světlá slída (stříbřitá).

Jako vedlejší (akcesorické) minerály se v malém množství mohou vyskytovat například turmalín, granát, apatit či zirkon.

💎 Fyzikální a chemické vlastnosti

Žula je ceněna pro své vynikající technické vlastnosti, které z ní činí jeden z nejodolnějších přírodních materiálů.

Tvrdost: Na Mohsově stupnici dosahuje hodnoty 6 až 7, což ji činí velmi odolnou proti poškrábání a opotřebení.
Hustota: Pohybuje se mezi 2,63 a 2,80 g/cm³, což z ní činí masivní a těžký materiál.
Pevnost v tlaku: Je extrémně vysoká, což umožňuje její využití pro nosné konstrukční prvky.
Nasákavost: Je velmi nízká (obvykle pod 0,6 %), díky čemuž je žula mrazuvzdorná a odolná vůči skvrnám.
Odolnost: Velmi dobře odolává chemickým vlivům, kyselým dešťům i vysokým teplotám.
Chemické složení: Žula je kyselá hornina s vysokým obsahem oxidu křemičitého (SiO₂), typicky nad 65 %. Dále obsahuje významné podíly oxidu hlinitého (Al₂O₃), oxidů alkalických kovů (K₂O, Na₂O) a menší množství oxidů železa a hořčíku.

🎨 Typy a odrůdy žuly

Žuly se klasifikují na základě různých kritérií, nejčastěji podle minerálního složení nebo barvy. Barva je dána především typem a množstvím živců a přítomností tmavých minerálů.

Podle barvy:
- Bílá a šedá žula: Obsahuje převážně světlé živce a křemen.
- Růžová a červená žula: Barvu dodává vysoký obsah draselného živce (ortoklasu).
- Hnědá a černá žula: Komerčně se jako "černá žula" často označují jiné tmavé horniny, například gabro nebo diorit, protože pravá žula je ze své podstaty světlá. Tmavší odstíny žuly jsou způsobeny vyšším obsahem biotitu a dalších tmavých minerálů.
Podle dominantního tmavého minerálu:
- Biotitická žula: Nejběžnější typ, obsahuje tmavou slídu biotit.
- Dvouslídná žula: Obsahuje jak biotit, tak světlý muskovit.
- Turmalinická žula: Obsahuje jako charakteristickou akcesorii turmalín.

🌍 Výskyt ve světě a v Česku

Žula je základní stavební jednotkou kontinentální zemské kůry a nachází se po celém světě. Významná ložiska, kde probíhá masivní těžba pro komerční účely, se nacházejí v Brazílii, Indii, Číně, skandinávských zemích (Finsko, Norsko, Švédsko), Španělsku a Jihoafrické republice.

Česká republika je na žulu mimořádně bohatá a její těžba má dlouhou historii. Žulová tělesa tvoří podstatnou část Českého masivu. Mezi nejvýznamnější oblasti patří:

Středočeský pluton: Rozsáhlé těleso s mnoha lomy (např. sedlčanská, požárská žula).
Moldanubický pluton: Zahrnuje oblast Českomoravské vrchoviny a Šumavy (např. mrákotínská, lipnická žula).
Krkonošsko-jizerský masiv: Zdroj liberecké žuly.
Žulovský masiv v Slezsku.

Některé české žuly se proslavily použitím na významných stavbách. Například monolit na Pražském hradě je z mrákotínské žuly, podstavec Husova pomníku na Staroměstském náměstí je ze sedlčanské žuly.

🏛️ Využití

Díky kombinaci odolnosti, trvanlivosti a estetiky je žula jedním z nejuniverzálnějších přírodních materiálů.

Stavebnictví:
- Exteriéry: Dlažební kostky, obrubníky, fasádní obklady, schody, terasy, opěrné zdi a mostní pilíře.
- Interiéry: Kuchyňské pracovní desky, koupelnové desky, podlahové dlaždice, obklady stěn, parapety a krbová ostění.
Sochařství a památníky: Pro svou trvanlivost je ideálním materiálem pro pomníky, náhrobky a sochy.
Průmysl a věda: Pro svou tvarovou stálost a nevodivost se používá na výrobu přesných měřicích desek v laboratořích a strojírenství.
Zahradní architektura: Jako dekorační kameny, valouny, štěrk nebo materiál pro gabiony.
Ostatní: Z žuly se vyrábějí také hmoždíře, grilovací kameny nebo dokonce curlingové kameny, pro které je vyžadována speciální žula s extrémně nízkou nasákavostí.

🧑‍🏫 Vysvětlení pro laiky (analogie)

Představte si žulu jako "kamenný dort", který se pekl velmi, velmi pomalu hluboko v podzemí. Těsto na tento dort bylo horké, tekuté magma. Protože chladlo miliony let, měly jednotlivé ingredience (minerály) spoustu času na to, aby vyrostly do velkých, viditelných krystalů – jako když v pomalu tuhnoucím želé vyrostou velké krystaly cukru.

Světlé a průsvitné kousky jsou křemen (jako cukrové krystaly).
Bílé, růžové nebo šedé kousky jsou živce (jako kousky mouky a másla, které dávají dortu barvu).
Drobné černé a lesklé tečky jsou slídy (jako kousky čokolády nebo koření).

Díky tomu, že všechny tyto "ingredience" do sebe pevně zaklesly, je výsledný "kamenný dort" neuvěřitelně pevný, tvrdý a odolný. Když ho rozkrojíte a vyleštíte, ukáže se jeho krásná, zrnitá struktura. Proto ho lidé tak rádi používají na kuchyňské linky, podlahy nebo chodníky – vydrží skoro všechno.

Zdroje

Wikipedia - Žula egeon.cz - Žula Fortuna Marmo Granite - Fakta o žule OBC Trade - Vlastnosti žuly VyberKámen - Geologické aspekty žuly Stonex.cz - Co je žula? Stoneforme.cz - Žula - vlastnosti a využití [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9]