Brent Seabrook

Brent Seabrook
	Soubor:Brent Seabrook Blackhawks 2014.jpg
	Brent Seabrook v dresu Chicago Blackhawks (2014)
Přezdívka	Seabs
Datum narození	20. dubna 1985
Místo narození	Richmond, Britská Kolumbie, Kanada
Výška	191 cm
Váha	100 kg
Pozice	Obránce
Držení hole	Pravá
Kariéra	2005–2021
Draft	2003, 14. celkově, Chicago Blackhawks
Bývalé týmy	Lethbridge Hurricanes (WHL); Norfolk Admirals (AHL); Chicago Blackhawks
Reprezentace	Kanada
Úspěchy	🏆; 🏆; 🏆; Autor vítězného gólu v prodloužení 7. zápasu (2013 vs Detroit); Člen "nejlepší obranné dvojice dekády" (s D. Keithem)
Trenérská kariéra	Vývojový trenér hráčů Chicago Blackhawks a manažer kanadské reprezentace (U20)

Rozbalit box

Obsah boxu

Brent Seabrook (* 20. dubna 1985, Richmond) je bývalý kanadský profesionální hokejový obránce, trojnásobný vítěz Stanley Cupu a olympijský vítěz.

V historii Chicago Blackhawks zaujímá Seabrook místo po boku největších legend. Byl fyzickým protipólem svého dlouholetého parťáka Duncana Keitha. Zatímco Keith byl elegánem a vytrvalcem, Seabrook byl "kladivem". Proslul svými drtivými bodyčeky, tvrdou střelou a schopností rozhodovat zápasy v prodloužení play-off. Byl také neoficiálním psychologem týmu – mužem, který dokázal v kabině i na střídačce uklidnit rozbouřené emoce kapitána Jonathana Toewse. Jeho kariéru bohužel předčasně ukončila devastující zranění kyčlí a zad, která si vyžádala daň za jeho obětavý styl hry.

Klubová kariéra

Naděje pro Chicago a vznik dua (2003–2009)

Brent Seabrook byl draftován v roce 2003 v prvním kole jako součást "renesance" Chicaga. Klub byl tehdy na dně, ale drafty v letech 2002–2007 (Keith, Seabrook, Toews, Kane) položily základy budoucí dynastie. Seabrook vstoupil do NHL v sezóně 2005/06, stejně jako Duncan Keith. Trenéři je brzy dali dohromady a vznikla chemie, která trvala více než deset let. "Keith a Seabrook" se stalo pojmem. Seabrook hrál napravo, Keith nalevo. Seabrook čistil prostor před brankou a zastavoval útoky tělem, Keith sbíral puky a zakládal akce. Doplňovali se tak dokonale, že často nepotřebovali ani mluvit, aby věděli, kde ten druhý je. V roce 2009 pomohli týmu dostat se do finále konference, což byla předzvěst věcí příštích.

Tři poháry a legenda sedmého zápasu (2010–2015)

V roce 2010 získalo Chicago po 49 letech Stanley Cup. Seabrook byl klíčovým pilířem obrany, hrál obrovské minuty a fyzicky dominoval. Jeho nejslavnější moment však přišel v play-off 2013. Ve druhém kole prohrávalo Chicago s odvěkým rivalem Detroit Red Wings 1:3 na zápasy. Dokázali vyrovnat na 3:3. V rozhodujícím sedmém zápase se šlo do prodloužení. V čase 3:35 napřáhl Seabrook na modré čáře a jeho střela skončila v síti. Tento gól zachránil sezónu a nasměroval Chicago k druhému titulu. V téže sérii se proslavil i momentem, kdy vlezl na trestnou lavici za vyloučeným a frustrovaným kapitánem Toewsem, uklidnil ho a "vrátil mu hlavu do zápasu". V roce 2015 získal třetí Stanley Cup. V tomto play-off, kdy Chicago hrálo v podstatě jen na čtyři obránce, odehrál Seabrook nadlidskou porci minut, i když byl ve stínu Duncana Keitha. Opět se ukázal jako hráč pro velké chvíle, když ve 4. zápase prvního kola proti Nashvillu rozhodl v prodloužení (potřetí v kariéře v play-off).

Fyzický úpadek a konec (2016–2021)

Po podpisu osmileté smlouvy v roce 2015 se však začala projevovat cena, kterou zaplatil za svůj styl hry. Hokej se zrychloval a Seabrookovo tělo, zničené stovkami srážek a blokovaných střel, přestávalo stíhat. Jeho bruslení se zhoršilo a stal se terčem kritiky kvůli vysokému platu. Seabrook se nevzdával a snažil se hrát přes bolest, ale v prosinci 2019 už to nešlo. Oznámil, že musí podstoupit operaci obou kyčlí a ramene. Ačkoliv se pokusil o návrat, v roce 2021 lékaři konstatovali, že jeho kyčle jsou v takovém stavu, že pokračování v profesionálním sportu není možné. Jeho kontrakt byl později formálně vyměněn do Tampa Bay Lightning (z důvodu platového stropu), ale Seabrook už nikdy nenastoupil. Oficiálně ukončil kariéru jako hráč, který v NHL oblékl pouze dres Chicaga.

Reprezentační kariéra

Brent Seabrook byl součástí "zlaté generace" kanadského hokeje.

Zlaté Vancouver 2010: Byl vybrán do olympijského týmu pro domácí hry ve Vancouveru. V obraně nastupoval (jak jinak) po boku Duncana Keitha. Ačkoliv v průběhu turnaje jeho čas na ledě klesal, byl spolehlivou součástí týmu, který vybojoval zlato.
MSJ 2005: Byl členem pravděpodobně nejlepšího juniorského týmu v historii (s Crosbym, Bergeronem, Getzlafem), který v Grand Forks zničil konkurenci a získal zlato.

Život po hokeji

Po nuceném konci kariéry si Seabrook dal čas na rekonvalescenci a rodinu.

V roce 2023 se vrátil do organizace Chicago Blackhawks v roli trenéra pro rozvoj hráčů (Player Development Coach). Předává své zkušenosti mladým obráncům (jako je Kevin Korchinski), učí je poziční hru a jak využívat tělo.
Působí také v managementu kanadské reprezentace (Hockey Canada), kde se podílel na výběru hráčů pro MS juniorů.
Je oslavován jako jedna z největších postav historie Chicaga a očekává se, že jeho číslo 7 bude v budoucnu vyřazeno.

Herní styl: "Seabs"

Seabrook byl definicí "Clutch Defender" (obránce pro rozhodující chvíle).

Fyzická hra: Jeho bodyčeky, zejména u mantinelu ve vlastním pásmu, byly devastující. Soupeři věděli, že jít do rohu se Seabrookem bude bolet.
Střela: Měl jednu z nejtvrdších a nejpřesnějších střel příklepem v lize. Většinu svých gólů dal v přesilovkách nebo jako "buzzer beater" (gól v posledních vteřinách).
Vůdcovství: Byl tím, kdo v kabině promluvil, když se nedařilo. Byl emotivním lídrem, který doplňoval klidnějšího Toewse a Keitha.

Pro laiky

Proč je Brent Seabrook legenda?

Gól proti Detroitu: Pro fanoušky Chicaga je to moment srovnatelný s náboženským zjevením. V roce 2013 zachránil sezónu střelou v prodloužení sedmého zápasu proti největšímu rivalovi. Bez toho gólu by dynastie možná skončila.
Dvojče Keitha: V hokeji je vzácné, aby dva obránci hráli spolu v páru přes 10 let a vyhráli spolu 3 tituly. Keith a Seabrook byli jako siamská dvojčata.
Obětování: Zničil si kyčle a záda pro tým. Hrál, i když nemohl chodit. Je to příklad sportovce, který dal klubu zdraví.

Zdroje