Industrializace

Industrializace
	Soubor:Coalbrookdale by Night.jpg
	Coalbrookdale v noci (1801), obraz od Philipa Jamese de Loutherbourga. Scéna zachycuje atmosféru rané průmyslové revoluce v Británii.
Typ	Společensko-ekonomický proces
Související	Průmyslová revoluce, Kapitalismus, Urbanizace, Globalizace

Rozbalit box

Obsah boxu

Industrializace je dlouhodobý a transformační proces společenských a ekonomických změn, kterým se agrární (zemědělská) společnost přeměňuje na společnost průmyslovou. [1] Jádrem tohoto procesu je fundamentální posun od ruční výroby a řemeslné produkce k masové, strojové výrobě soustředěné v továrnách. [2] Industrializace není jen o zavádění nových technologií; je to komplexní jev, který spouští řetězovou reakci změn napříč celou společností – od způsobu, jakým lidé pracují a kde žijí, až po sociální struktury, politické systémy a vztah lidstva k přírodnímu prostředí. Tento proces, který začal v 18. století ve Velké Británii jako průmyslová revoluce, se postupně rozšířil po celém světě a jeho důsledky definují moderní civilizaci.

📜 První průmyslová revoluce: Zrození v Británii

Industrializace nezačala všude najednou. Její kolébkou se v druhé polovině 18. století stala Velká Británie, kde se sešla unikátní kombinace faktorů, které vytvořily ideální podmínky pro její vznik. [3]

Proč právě Británie?

Zemědělská revoluce: Již před průmyslovou revolucí proběhla v Británii revoluce v zemědělství. Nové metody, jako bylo střídání plodin a ohrazování obecní půdy, vedly k vyšší produkci potravin s menším počtem pracovních sil. To vytvořilo přebytek pracovních sil na venkově, které byly nuceny hledat obživu ve městech, a zároveň zajistilo dostatek potravin pro rostoucí městskou populaci. [4]
Zdroje surovin: Británie měla obrovské a snadno dostupné zásoby klíčových surovin – uhlí (hlavní zdroj energie) a železné rudy (základní stavební materiál). [5]
Technologické inovace: Série klíčových vynálezů v textilním průmyslu a především zdokonalení parního stroje poskytly "jiskru", která revoluci zažehla.
Kapitál a trhy: Díky své rozsáhlé koloniální říši a dominanci v námořním obchodu měla Británie přístup k obrovskému bohatství (kapitál) pro investice do nových továren a zároveň zajištěný odbyt pro své výrobky na globálních trzích. [6]
Politická stabilita a právní prostředí: Stabilní politický systém, ochrana soukromého vlastnictví a patentový zákon podporovaly podnikání a inovace.

Tři pilíře revoluce

První průmyslovou revoluci poháněly tři vzájemně propojené technologické oblasti:

1. Textilní průmysl: Od kolovratu k továrně

První odvětví, které prošlo kompletní industrializací, byla výroba textilu, zejména bavlny. Tradiční domácí výroba pomocí kolovratu a ručního stavu byla pomalá a nedokázala uspokojit rostoucí poptávku. Série geniálních vynálezů tento proces dramaticky zrychlila:

Létající člunek (John Kay, 1733) zdvojnásobil rychlost tkaní.
Spřádací stroj "Jenny" (James Hargreaves, 1764) umožnil jednomu pracovníkovi spřádat více nití najednou.
Spřádací stroj poháněný vodou (Richard Arkwright, 1769) přesunul výrobu z domovů do prvních továren postavených u řek. [7]

Tyto stroje, původně poháněné vodní silou, byly později adaptovány na pohon parním strojem, což výrobu definitivně osvobodilo od geografických omezení a soustředilo ji do měst.

2. Parní stroj: Motor pokroku

Ačkoliv primitivní parní stroje existovaly již dříve, byl to James Watt, kdo v roce 1776 zdokonalil Newcomenův atmosférický stroj přidáním odděleného kondenzátoru a později mechanismu pro rotační pohyb. [8] Wattův parní stroj byl mnohem účinnější a univerzálnější. Stal se srdcem průmyslové revoluce – spolehlivým a výkonným zdrojem energie, který mohl být postaven kdekoli. Poháněl textilní stroje, důlní čerpadla, buchary v železárnách a později i lokomotivy a parníky. [9]

3. Metalurgie železa a oceli

Rostoucí poptávka po strojích a kolejnicích si vyžádala revoluci i ve výrobě železa. Klíčovým krokem bylo použití koksu (místo dřevěného uhlí) ve vysokých pecích, což umožnilo masovou a levnější produkci kvalitnější litiny. [10] Další inovace, jako byl proces pudlování, umožnily vyrábět tvárné železo ve velkém. Tyto pokroky v metalurgii poskytly nezbytný materiál pro stavbu strojů, mostů a železnic, které poháněly industrializaci vpřed.

🌍 Šíření industrializace: Vlny pokroku

Průmyslová revoluce nebyla jednorázovou událostí omezenou na Británii, ale spíše první vlnou globálního procesu, který postupně zasáhl celý svět. Británie si zpočátku svůj technologický náskok přísně střežila a zakazovala vývoz strojů i emigraci kvalifikovaných dělníků. [11] Tyto snahy však byly marné. Průmyslové know-how se nevyhnutelně šířilo prostřednictvím průmyslové špionáže, migrace podnikatelů a inženýrů a prosté inspirace britským úspěchem.

Industrializace postupovala ve vlnách:

První vlna (počátek 19. století): Brzy po Británii zasáhla industrializace země s podobnými podmínkami – Belgie, Francie, části německých států a severovýchod Spojených států. Tyto regiony těžily z blízkosti k Británii, dostupnosti surovin a tradice řemeslné výroby.
Druhá vlna (polovina 19. století): V druhé polovině století se industrializace plně rozvinula v celém Německu a Spojených státech, které se rychle staly novými průmyslovými velmocemi a v mnoha ohledech Británii předstihly. Současně se proces šířil do dalších částí Evropy, včetně Rakouska-Uherska (a tedy i českých zemí), a také do Japonska, které po reformách Meidži prošlo bleskovou, státem řízenou industrializací. [12]
Třetí vlna (20. století): Ve 20. století, zejména po druhé světové válce, se industrializace stala klíčovým cílem mnoha rozvojových zemí v Asii, Latinské Americe a Africe. Příkladem jsou tzv. "Asijští tygři" (Jižní Korea, Tchaj-wan, Singapur, Hongkong), kteří v druhé polovině 20. století prošli rychlým průmyslovým rozvojem. V posledních dekádách je nejvýraznějším příkladem Čína, která se stala "továrnou světa".

⚡ Druhá průmyslová revoluce (cca 1870–1914)

Na konci 19. století vstoupila industrializace do nové, dynamické fáze, která je často označována jako Druhá průmyslová revoluce nebo Technologická revoluce. [13] Zatímco první revoluce byla postavena na uhlí, páře a železe, ta druhá byla poháněna novými zdroji energie a novými průmyslovými odvětvími. Vůdčími mocnostmi této éry se staly Německo a Spojené státy americké.

Nové technologie a odvětví

Ocel: Nové výrobní procesy, jako byl Bessemerův konvertor a později Thomasův a Siemens-Martinův pochod, umožnily masovou a levnou výrobu oceli. Ocel, která je pevnější, lehčí a pružnější než železo, se stala základním materiálem pro stavbu železnic, mrakodrapů, velkých mostů a válečných lodí. [14]
Elektřina: Vynález a zdokonalení dynama, generátoru a rozvodných sítí přinesly nový, flexibilní zdroj energie. Elektřina poháněla nové, efektivnější elektromotory v továrnách, osvětlovala města a domácnosti (díky Edisonově žárovce) a umožnila vznik zcela nových technologií, jako byl telegraf a telefon. [15]
Chemický průmysl: Vědecké objevy v organické chemii, zejména v Německu, vedly ke vzniku masového chemického průmyslu. Začala se vyrábět syntetická barviva, umělá hnojiva (která způsobila další revoluci v zemědělství), výbušniny a první plasty. [16]
Spalovací motor a automobil: Vynález spalovacího motoru na konci 19. století a následný rozvoj automobilismu, popularizovaný především Henrym Fordem a jeho pásovou výrobou Modelu T, odstartoval novou éru osobní dopravy a položil základy pro budoucí ropný průmysl.

Vznik globální ekonomiky a velkých korporací

Druhá průmyslová revoluce byla také érou, kdy se zrodil moderní kapitalismus. Rozvoj železnic, parníků a telegrafu propojil světové trhy do jednoho globálního ekonomického systému. [17] Obrovské kapitálové nároky nových odvětví, jako byla ocelářství nebo chemie, vedly ke vzniku obřích průmyslových korporací, trustů a kartelů (jako byla Rockefellerova Standard Oil nebo Carnegie Steel), které koncentrovaly obrovskou ekonomickou a politickou moc. Zároveň se rozvinul moderní finanční systém s bankami a burzami, které financovaly tento masivní průmyslový růst.```

🏙️ Společenské a demografické dopady: Zrození moderního světa

Industrializace nebyla jen technologickým a ekonomickým procesem; byla to především hluboká sociální transformace, která od základu změnila způsob, jakým lidé žili, pracovali, mysleli a organizovali svou společnost. Důsledky tohoto přerodu byly revoluční a ambivalentní – na jedné straně přinesly bezprecedentní růst bohatství a příležitostí, na druhé straně nové formy chudoby, sociálního napětí a environmentální devastace.

Urbanizace a změna životního stylu

Nejviditelnějším dopadem industrializace byla masivní a rychlá urbanizace. Továrny, soustředěné ve městech, fungovaly jako magnety, které přitahovaly miliony lidí z venkova v naději na práci a lepší život. [18] Tento exodus vedl k explozivnímu růstu měst, jako byl Manchester, Liverpool nebo Londýn. Města však na takový nápor nebyla připravena. Vznikaly nové dělnické čtvrti plné přeplněných, nehygienických činžovních domů (slumů), bez kanalizace a přístupu k čisté vodě. [19] Tyto podmínky byly živnou půdou pro šíření nemocí, jako byla cholera a tuberkulóza.

Tradiční venkovský život, řízený cyklem ročních období a prací na poli, byl nahrazen neúprosným rytmem továrního stroje. Práce se přesunula z domova a rodinných farem do anonymního prostředí továrny, kde byla řízena hodinami a tovární sirénou. Pracovní den byl dlouhý (často 12–16 hodin), monotónní a nebezpečný. [20]

Vznik nových společenských tříd

Industrializace rozbila tradiční stavovskou společnost a vytvořila novou, moderní třídní strukturu založenou na kapitálu a práci.

Průmyslový proletariát (Dělnická třída): Vznikla nová, masivní třída námezdních dělníků, kteří nevlastnili žádné výrobní prostředky kromě své vlastní práce. Byli závislí na mzdě od majitelů továren a žili v nejistotě, ohroženi nízkými mzdami, nezaměstnaností a pracovními úrazy. Právě v reakci na tyto drsné podmínky začaly vznikat první odbory a socialistická hnutí, jejichž myšlenky formulovali teoretici jako Karel Marx a Friedrich Engels. [21]
Průmyslová buržoazie (Kapitalisté): Na druhém konci spektra stála nová, mocná třída majitelů továren, dolů, bank a železnic. Tito průmyslníci a finančníci akumulovali obrovské bohatství a postupně nahradili starou pozemkovou aristokracii jako dominantní elita společnosti.
Střední třída: Mezi těmito dvěma póly se rozrůstala nová střední třída – inženýři, manažeři, úředníci, lékaři a právníci, kteří byli nezbytní pro fungování komplexní průmyslové společnosti.

Změna rodiny a role žen

Průmyslová revoluce také dramaticky změnila strukturu rodiny. V agrární společnosti byla rodina základní výrobní jednotkou. S přechodem do měst se tato funkce vytratila. Práce a domov se oddělily. Muži odcházeli do továren, zatímco ženy z měšťanských vrstev byly stále více uzavírány do domácí sféry. V dělnických rodinách však byla ekonomická nutnost taková, že pracovaly nejen ženy, ale i děti, často již od útlého věku v dolech a textilních továrnách za zlomek mzdy dospělých. [22] Teprve v průběhu 19. a 20. století vedly sociální reformy a zákony k omezení a zákazu dětské práce.

🌍 Globální a environmentální důsledky

Nový imperialismus a globální dělba práce: Průmyslové národy Evropy a Severní Ameriky potřebovaly pro své továrny stále více surovin (bavlna, kaučuk, kovy) a zároveň nová odbytiště pro své výrobky. To vedlo v 19. století k nové vlně imperialismu a kolonizaci Afriky a Asie. [23] Vznikl globální systém, ve kterém průmyslové země dovážely levné suroviny z kolonií a vyvážely do nich drahé hotové výrobky.
Environmentální dopady: Industrializace odstartovala éru bezprecedentního využívání přírodních zdrojů a znečišťování životního prostředí. Masivní spalování uhlí vedlo k znečištění ovzduší ve městech (slavný londýnský smog) a k prvním projevům kyselých dešťů. Řeky se staly stokami pro průmyslový a komunální odpad. [24] Tento proces, založený na fosilních palivech, položil základy pro současnou globální klimatickou změnu.

🔬 Pro laiky

Představte si, že téměř všichni lidé žijí na venkově a živí se zemědělstvím. Všechno, co potřebují, si buď vypěstují, nebo to ručně vyrobí doma či u místního řemeslníka. To byl svět před industrializací.

Industrializace tento svět obrátila naruby. Dá se popsat ve třech krocích: 1. Nové vynálezy a továrny: Lidé vynalezli úžasné stroje (nejprve na výrobu látek, pak na všechno ostatní) a jako zdroj energie pro ně objevili sílu párního stroje, který byl poháněn uhlím. Místo aby lidé pracovali doma, začaly se stavět obrovské budovy – továrny – kde stovky lidí obsluhovaly desítky strojů. 2. Stěhování do měst: Továrny potřebovaly dělníky. Miliony lidí proto opustily svá pole a vesnice a přestěhovaly se do měst, kde továrny stály. Města jako Manchester nebo Ostrava vyrostla z malých osad na obrovská, špinavá a přeplněná průmyslová centra. Život se kompletně změnil – místo práce na poli podle slunce lidé začali pracovat 14 hodin denně v hlučné továrně podle pískotu sirény. 3. Změna celé společnosti: Vznikly dvě nové hlavní skupiny lidí. Na jedné straně dělníci (proletariát), kteří vlastnili jen své ruce a pracovali za mzdu v často hrozných podmínkách. Na druhé straně bohatí továrníci (kapitalisté), kterým patřily továrny a stroje a kteří z této nové výroby nesmírně bohatli.

Industrializace nám přinesla věci, které dnes považujeme za samozřejmé: levné oblečení, rychlou dopravu (železnice), elektřinu a masově vyráběné zboží všeho druhu. Zároveň ale přinesla i velké sociální problémy, obrovské znečištění životního prostředí a vytvořila svět plný kontrastů mezi bohatstvím a chudobou, který řešíme dodnes.