Dunbarovo číslo

Rozbalit box

Obsah boxu

Dunbarovo číslo (anglicky Dunbar's number) je teoretický kognitivní limit počtu lidí, s nimiž je jedinec schopen udržovat stálé sociální vztahy. Tyto vztahy jsou definovány jako takové, v nichž jedinec ví, kdo je každá osoba a jaký vztah má každá osoba k ostatním lidem ve skupině.

Číslo formuloval v roce 1992 britský antropolog a evoluční psycholog Robin Dunbar, který našel korelaci mezi velikostí mozku (konkrétně objemem neokortexu) a velikostí sociálních skupin u primátů. Extrapolací těchto dat na lidský mozek dospěl k hodnotě přibližně 150.

Toto číslo se stalo jedním z nejcitovanějších konceptů v sociálních vědách a managementu. Vysvětluje velikost tradičních lovecko-sběračských osad, vojenských jednotek i moderních firemních struktur. Ačkoliv je v éře sociálních sítí (Facebook, Instagram) často zpochybňováno, Dunbar a jeho zastánci tvrdí, že technologie tento biologický limit nemění – pouze nám umožňuje "skladovat" více slabých vazeb, které však nenaplňují definici plnohodnotného vztahu.

🧠 Dunbarovo číslo pro laiky

Proč máme pocit, že nestíháme odepisovat kamarádům? Proč se ve velké firmě lidé přestávají zdravit? Odpověď leží ve vašem mozku.

Analogie s letištní halou

Představte si, že sedíte v letištní hale a čekáte na let. Kolem vás proudí stovky lidí.

Pokud uvidíte svou matku, okamžitě k ní běžíte (vrstva 5).
Pokud uvidíte dobrého kamaráda, jdete ho pozdravit a dáte si kávu (vrstva 15).
Pokud uvidíte bývalého kolegu, kývnete na něj a prohodíte pár slov (vrstva 50).
Pokud uvidíte někoho, s kým jste se jednou opili na večírku, usmějete se, ale možná si nevzpomene na jméno (vrstva 150).
Všechny ostatní tváře jsou jen "komparz". Váš mozek je ignoruje.

Dunbarovo číslo (150) je hranice, za kterou se lidé mění v komparz. Je to maximální počet lidí, kterým byste se nebáli v baru přisednout ke stolu, kdybyste je tam potkali náhodou. U kohokoliv nad toto číslo byste se cítili trapně nebo byste nevěděli, o čem mluvit.

Problém "hardware"

Představte si svůj mozek jako počítač a sociální vztahy jako otevřená okna v prohlížeči. Každý vztah "žere" paměť RAM. Musíte si pamatovat:

Kdo to je.
Co má rád.
Že dluží peníze Frantovi.
Že se nesnáší s Marií.

Čím více lidí znáte, tím složitější je síť vztahů mezi nimi. Tato složitost roste exponenciálně. Váš "počítač" (mozek) má limitovanou RAM (neokortex). Jakmile otevřete 151. okno, systém se začne sekat – zapomínáte jména, pletete si příběhy, vztahy chladnou. Nemůžete mít 1000 nejlepších přátel, stejně jako nemůžete mít v prohlížeči otevřeno 1000 videí najednou.

🔬 Vědecký původ: Mozek a opice

Robin Dunbar k číslu nedošel pozorováním lidí na večírku, ale studiem opic.

Hypotéza sociálního mozku

V 80. a 90. letech 20. století se biologové přeli o to, proč mají primáti (a lidé) tak obrovské mozky v poměru k tělu. Mozek je energeticky extrémně drahý orgán (u dospělého člověka spotřebuje 20 % energie, u novorozence až 60 %). Dunbar přišel s hypotézou sociálního mozku (Social Brain Hypothesis). Tvrdil, že velký mozek se nevyvinul primárně kvůli řešení ekologických problémů (jak louskat ořechy), ale kvůli řešení sociálních problémů (jak žít ve skupině a nenechat se podvést). Život ve skupině vyžaduje obrovskou výpočetní kapacitu pro sledování spojenectví, intrik a hierarchie.

Rovnice neokortexu

Dunbar shromáždil data o desítkách druhů primátů. Vynesl do grafu dvě veličiny:

Objem neokortexu (vývojově nejmladší část mozku zodpovědná za myšlení a jazyk) vzhledem ke zbytku mozku.
Průměrnou velikost sociální skupiny daného druhu.

Zjistil silnou korelaci.

Malé opice s malým neokortexem žijí v malých skupinkách.
Šimpanzi s velkým neokortexem žijí ve skupinách cca 50 jedinců.

Když do této rovnice dosadil objem lidského neokortexu, vyšlo mu číslo 147,8. Zaokrouhleně 150.

🧅 Dunbarovy kruhy (Vrstvy intimity)

Dunbarovo číslo 150 není jediná hodnota. Sociální svět je strukturován fraktálně, v soustředných kruzích, kde se každý další kruh zvětšuje přibližně násobkem třech (tzv. scaling ratio cca 3).

1. Kruh podpory (Support Clique) – 5 lidí

Nejbližší rodina a partneři. Lidé, kterým voláte, když máte krizovou situaci (rozchod, nemoc, finanční krach). Lidé, pro které byste neváhali darovat ledvinu. (Typicky 3–5 osob).

2. Skupina sympatie (Sympathy Group) – 15 lidí

Dobří přátelé. Lidé, se kterými se vídáte alespoň jednou měsíčně. Pokud by někdo z nich zemřel, byli byste hluboce zasaženi. Je to "tým pro nedělní oběd". (12–15 osob).

3. Tlupa (Band) – 50 lidí

Širší okruh přátel a kolegů. Lidé, které byste pozvali na velkou narozeninovou oslavu nebo na svatbu (bez vzdálených příbuzných). Odpovídá typické velikosti lovecko-sběračské tlupy, která kočuje společně.

4. Dunbarovo číslo (Clan) – 150 lidí

Limit stabilních sociálních vztahů. Lidé, se kterými udržujete kontakt alespoň jednou ročně a znáte jejich životní příběh. Odpovídá velikosti neolitické vesnice, rotě v armádě nebo farnosti.

5. Megatlupa / Kmen (Tribe) – 500 lidí

Známí (Acquaintances). Lidé, které znáte od vidění, víte, že "to je ten IT technik z druhého patra", ale nemáte s nimi vztah. Vzájemná důvěra je nízká.

6. Rozpoznatelné tváře – 1500 lidí

Absolutní kognitivní limit paměti na tváře. Počet lidí, kterým dokážete přiřadit jméno k obličeji. Nad toto číslo jsou pro nás lidé cizinci.

🗣️ Jazyk jako "levné drbání"

Jedním z nejzajímavějších aspektů Dunbarovy teorie je vysvětlení vzniku lidské řeči.

U primátů se sociální vazby udržují pomocí groomingu (vzájemného čištění srsti, vískání). Grooming uvolňuje endorfiny a snižuje stres. Má ale fyzický limit: můžete drbat jen jednoho opičáka najednou a musíte to dělat fyzicky. Podle Dunbara může primát trávit groomingem maximálně 20 % svého dne (jinak by zemřel hlady). To limituje velikost skupiny na cca 50 jedinců (jako u šimpanzů).

Aby lidé mohli žít ve skupinách o 150 členech, museli "hacknout" systém. Vyvinuli jazyk.

Jazyk je vokální grooming.
Umožňuje "drbat" (hladit slovem) více lidí najednou (např. vyprávět vtip třem lidem u ohně).
Umožňuje sdílet informace o lidech, kteří nejsou přítomni (drby/gossip).

Dunbar tvrdí, že lidská řeč se nevyvinula primárně pro předávání informací o lovu ("tam je mamut"), ale pro sociální drby ("kdo s kým spí", "kdo je důvěryhodný"), což umožnilo udržet soudržnost ve skupině 150 lidí.

🏢 Aplikace v praxi

Dunbarovo číslo není jen teorie, má reálné dopady na organizaci lidské společnosti.

Historické a antropologické důkazy

Lovecko-sběračské společnosti: Průměrná velikost klanu se celosvětově pohybuje kolem 148,4 jedinců.
Vojenství: Základní bojová jednotka římské armády (manipul) měla cca 120–160 mužů. Moderní rota (company) má ve většině armád světa 80–150 vojáků. Je to počet lidí, které může jeden velitel efektivně znát a řídit přímo.
Hutterité: Komunity Hutteritů (náboženská skupina žijící v zemědělských koloních) mají pravidlo: jakmile osada dosáhne 150 členů, rozdělí se na dvě. Zjistili, že nad 150 lidí přestává fungovat neformální kontrola (tlak vrstevníků) a museli by zavést policii a hierarchii, což odmítají.

Moderní byznys

W. L. Gore and Associates: Výrobce materiálu Gore-Tex cíleně staví továrny s kapacitou maximálně 150 parkovacích míst. Zakladatel Bill Gore zjistil, že když je v budově více lidí, vzniká byrokracie a "my vs. oni". V továrně do 150 lidí se všichni znají jménem a manažeři nejsou potřeba.
Valve Corporation: Herní společnost (tvůrce Half-Life) je známá svou plochou strukturou (flat structure), která funguje efektivně díky udržování týmů v rámci "Dunbarových limitů".
Kanceláře: Architekti open-space kanceláří často zohledňují zóny pro cca 150 lidí, aby podpořili komunitní cítění.

📱 Sociální sítě: Zlomili jsme Dunbarovo číslo?

S nástupem Facebooku, LinkedInu a Instagramu mají lidé běžně 500, 1000 nebo 5000 "přátel". Znamená to, že Dunbarovo číslo v digitální éře neplatí? Robin Dunbar provedl několik studií na datech z Facebooku a dospěl k závěru: Neplatí.

Struktura zůstává: I když máte 1500 přátel, aktivně komunikujete (lajky, komentáře, chat) stále jen s cca 150 lidmi. Ostatní jsou "voyeuři" nebo "mrtvé duše".
Kognitivní limit trvá: Technologie nám umožňuje adresář zvětšit (paměť harddisku), ale neumožňuje nám zvětšit emoční kapacitu (paměť mozku). Den má stále jen 24 hodin a emoční investice vyžaduje čas.
Rozšíření "vnějších kruhů": Sociální sítě nám umožňují efektivněji spravovat vrstvu 500 a 1500 (udržovat "spící" kontakty, které můžeme v případě potřeby oživit), ale nezvětšují jádro 150.

⚔️ Kritika a alternativní pohledy

Ačkoliv je číslo 150 populární, vědecká komunita je v jeho přesnosti rozdělena.

Široké intervaly spolehlivosti

Sám Dunbar přiznává, že 150 je průměr. Interval spolehlivosti (95 %) je obrovský: 100 až 230. To znamená, že pro někoho (introvert) může být limit 100, pro jiného (extravert s vysokou sociální inteligencí) až 230. Kritici tvrdí, že takto široký rozptyl činí číslo 150 v praxi nepoužitelným "magickým číslem".

Studie Stockholmské univerzity (2021)

V roce 2021 publikovali vědci ze Stockholmské univerzity (vedení Patrikem Lindenforsem) v časopise Biology Letters tvrdou kritiku. Použili modernější statistické metody (Bayesovskou statistiku) a aktualizovaná data o mozcích primátů.

Závěr:** Korelace mezi neokortexem a velikostí skupiny není tak silná, jak Dunbar tvrdil. Jejich výpočty ukázaly, že teoretický limit pro člověka by mohl být kdekoliv mezi **2 a 520.
Argument: Lidská sociabilitita je ovlivněna kulturou a ekologií mnohem více než jen biologií mozku.

Bernard & Killworth (Síťová teorie)

Již dříve (v 70. letech) výzkumníci H. Russell Bernard a Peter Killworth odhadovali průměrnou velikost sociální sítě člověka na 231** nebo **290, což je výrazně více než 150. Argumentovali, že lidé využívají kognitivní zkratky a "škatulkování", aby tento počet zvládli.

🔮 Závěr

Dunbarovo číslo zůstává užitečnou heuristikou (pravidlem palce). I když přesná hodnota 150 nemusí být biologickým zákonem vytesaným do kamene, základní myšlenka platí: Lidská schopnost udržovat vztahy je omezená zdroji (časem a mozkem). Nemůžeme milovat všechny stejně. Pochopení tohoto limitu nám může pomoci budovat lidštější organizace a nenechat se zahltit iluzí nekonečné konektivity na sociálních sítích.

Zdroje