Test neznámé situace: Porovnání verzí

Aktuální verze z 14. 1. 2026, 09:10

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Psychologický experiment

Strange Situation Procedure (česky Test neznámé situace nebo Situace s cizí osobou, zkratka SSP) je standardizovaná laboratorní procedura používaná ve vývojové psychologii k hodnocení kvality citové vazby (attachmentu) mezi dítětem a jeho primárním pečovatelem (obvykle matkou).

Test vyvinula americko-kanadská psycholožka Mary Ainsworth v 60. letech 20. století na základě svých pozorování v Ugandě a v Baltimore. Procedura je geniální svou jednoduchostí: vystavuje dítě mírnému, ale rostoucímu stresu (nové prostředí, cizí člověk, odchod matky), čímž aktivuje jeho vazebný systém. Způsob, jakým dítě hledá (nebo nehledá) útěchu u matky při jejím návratu, prozrazuje, jaký "vnitřní model" vztahu si vytvořilo.

Ačkoliv byl test původně navržen pro výzkum, stal se jedním z nejmocnějších diagnostických nástrojů v dětské psychologii a psychiatrii. Výsledky SSP v 18 měsících věku dokáží statisticky významně predikovat sociální kompetence, emoční stabilitu a školní výsledky dítěte až do dospělosti.

🎭 Test neznámé situace pro laiky: Drama ve třech dějstvích

Pochopit tento test znamená pochopit, že to není test poslušnosti ani "hodnosti" dítěte. Je to test důvěry.

Stresový test lásky

Představte si SSP jako zátěžový test pro srdce, ale zaměřený na vztah. Když jsme v klidu na pláži, všichni vypadáme jako milující rodina. Ale co se stane, když přijde krize? Laboratoř je zařízena jako čekárna s hračkami. Pro roční dítě je to fascinující i děsivé zároveň.

**Zápletka:** Matka s dítětem si hrají. Přijde cizí paní. Matka odejde a nechá dítě s cizí paní. Matka se vrátí. Matka odejde a nechá dítě úplně samotné. Matka se vrátí.
**Co sledujeme:** Většina rodičů si myslí, že testujeme, jak moc dítě pláče, když matka odejde. Omyl. Pláč je normální (znamená to, že mu matka chybí).
**Klíčový moment:** Psychology zajímá pouze REUNION (Shledání). Co udělá dítě, když se dveře otevřou a máma se vrátí?

Tři scénáře návratu

**Scénář "Všechno je OK" (Jistá vazba):** Dítě pláče, běží k mámě. Máma ho zvedne. Dítě se během minuty uklidní a jde si zase hrát. Zpráva: "Vím, že jsi tu pro mě."
**Scénář "Nezájem" (Vyhýbavá vazba):** Máma se vrátí, ale dítě se ani neotočí. Hraje si dál s kostkami. Vypadá to jako "hodné, samostatné dítě". Přístroje ale ukazují, že má tep 160 a hladinu stresu v nebi. Zpráva: "Chci tě, ale bojím se odmítnutí, tak dělám, že tě nepotřebuji."
**Scénář "Hysterie" (Úzkostná vazba):** Dítě běží k mámě, chce chovat, ale zároveň ji kope a odstrkuje. Nejde utišit. Zpráva: "Kdes byla?! Nemůžu ti věřit, že zase neodejdeš, tak budu křičet preventivně."

🧪 Metodologie: 8 epizod

Procedura trvá přibližně 21 minut (pokud dítě není příliš rozrušené – v takovém případě se zkracuje). Skládá se z 8 epizod, z nichž každá má specifický psychologický účel.

Průběh Testu neznámé situace
Epizoda	Čas	Lidé v místnosti	Děj a Účel
1	30 s	Matka, Dítě, Experimentátor	Experimentátor uvede matku a dítě do místnosti plné hraček a odejde.
2	3 min	Matka, Dítě	Adaptace. Matka sedí na židli a čte si, dítě prozkoumává hračky. Sleduje se, zda matka funguje jako "bezpečná základna".
3	3 min	M, D, Cizinec	Vstup cizince. Vstoupí neznámá žena. Minutu sedí mlčky, minutu mluví s matkou, minutu si hraje s dítětem. Testuje se reakce na cizí osobu.
4	3 min	Dítě, Cizinec	První separace. Matka nenápadně odejde. Pokud dítě pláče, cizinec ho zkouší utišit. Aktivace vazebného systému stresem.
5	3 min	Matka, Dítě	První shledání (REUNION). Matka se vrátí, cizinec odejde. Klíčový moment pro diagnostiku. Matka dítě uklidní a znovu odejde.
6	3 min	Dítě (Samo)	Druhá separace. Dítě je v místnosti zcela samo. Maximální stres.
7	3 min	Dítě, Cizinec	Návrat cizince. Cizinec se vrací a snaží se dítě utišit. Testuje se, zda se dítě nechá uklidnit cizí osobou (u jisté vazby obvykle ne).
8	3 min	Matka, Dítě	Druhé shledání (REUNION). Matka se vrací, bere dítě do náruče. Definitivní hodnocení strategie dítěte.

📊 Klasifikace a Kódování

Na základě videozáznamu se chování dítěte kóduje v několika škálách (vyhledávání blízkosti, udržování kontaktu, odpor, vyhýbání). Výsledkem je zařazení do jedné z hlavních kategorií.

Typ B: Jistá vazba (Secure)

**Výskyt:** cca 60–65 % běžné populace.
**Chování:** Dítě hračky zkoumá, když je matka přítomna. Při odchodu je smutné (nebo pláče). Při návratu matku radostně vítá, vyžaduje kontakt a rychle se uklidní.
**Rodič:** Citlivý (sensitive), reaguje rychle a přiměřeně na signály dítěte. Je "dostupný".

Typ A: Nejistá-vyhýbavá vazba (Insecure-Avoidant)

**Výskyt:** cca 20 % populace.
**Chování:** Dítě zkoumá hračky, ale "nekontroluje" matku pohledem. Při odchodu matky nepláče (nebo málo). Při návratu se vyhýbá očnímu kontaktu, odtahuje se, soustředí se na hračky.
**Fyziologie:** Ačkoliv dítě vypadá klidně, telemetrická data ukazují extrémně zvýšenou tepovou frekvenci a hladinu kortizolu. Dítě prožívá stres, ale naučilo se ho nevyjadřovat.
**Rodič:** Odmítavý, emočně chladný, často vadí mu fyzický kontakt, netoleruje projevy slabosti/pláče.

Typ C: Nejistá-ambivalentní vazba (Insecure-Resistant)

**Výskyt:** cca 10–15 % populace.
**Chování:** Dítě je "přilepené" na matku už před separací, nezkoumá okolí. Při odchodu masivně pláče. Při návratu běží k matce, ale když ho matka zvedne, vzpírá se, kope, bouchá ji. Nejde utišit.
**Rodič:** Nekonzistentní. Někdy je vřelý, jindy nedostupný (podle vlastní nálady, ne podle potřeby dítěte). Často vtíravý (intrusive).

Typ D: Dezorganizovaná vazba (Disorganized)

**Výskyt:** cca 5 % (u nízkorizikové populace), až 80 % (u týraných dětí).
**Historie:** Ainsworthová tento typ neměla. Přidaly ho Mary Main a Judith Solomon v roce 1986 pro děti, které nezapadaly nikam.
**Chování:** Dítě nemá strategii. Při návratu matky ztuhne (freeze), padne na zem, kolébá se, jde k matce pozpátku nebo s vyděšeným výrazem.
**Příčina:** **"Strach bez řešení."** Rodič je zdrojem bezpečí I zdrojem strachu zároveň. Typické pro oběti týrání, zanedbávání nebo děti rodičů s nevyřešeným traumatem.

🌍 Kulturní validita a "WEIRD" problém

SSP byla vyvinuta v USA (Baltimore). Její univerzálnost byla zpochybněna, když se začala používat v jiných kulturách. Ukázalo se, že to, co v USA považujeme za "nejistou vazbu", může být jinde kulturní normou.

Německo (Grossmann et al., 1985)

V severním Německu byl nalezen nezvykle vysoký podíl dětí typu A (Vyhýbavé) – téměř 50 %.

**Interpretace:** Německé matky v té době vedly děti k brzké samostatnosti a nezávislosti. Dítě, které neplakalo a hrálo si samo, nebylo "citově deprivované", ale "dobře vychované" podle německých standardů té doby.

Japonsko (Miyake et al., 1985)

V Japonsku nebyl nalezen téměř žádný typ A, ale obrovské množství typu C (Ambivalentní).

**Interpretace:** Japonská výchova (koncept amae) je založena na extrémní blízkosti. Matky se od dětí téměř nevzdalují. Nechat roční dítě v místnosti samotné (Epizoda 6) bylo pro japonské dítě tak šokující a traumatické, že jeho reakce (neztišitelný pláč) byla přiměřená síle stresu, nikoliv důkazem špatné vazby.
**Závěr:** SSP měří vazbu správně, ale "míra stresu" v proceduře musí být kalibrována na kulturní zvyklosti.

🔬 Kritika a Limity

Ačkoliv je SSP zlatým standardem, má své kritiky.

1. Temperament (Jerome Kagan)

Psycholog Jerome Kagan tvrdil, že SSP neměří kvalitu vztahu s matkou, ale vrozený **temperament** dítěte.

"Dítě typu C není nejisté, je prostě geneticky úzkostlivé a dráždivé."
**Protiargument:** Studie dvojčat a molekulární genetiky ukazují, že vazba je ovlivněna geny jen minimálně. Dítě může mít jistou vazbu k otci a nejistou k matce. To dokazuje, že jde o vlastnost vztahu, ne dítěte.

2. Ekologická validita

Je 20 minut v laboratoři reprezentativních pro 24 hodin doma? Kritici tvrdí, že umělé prostředí může chování zkreslit. Proto se dnes SSP doplňuje o domácí pozorování (Q-sort metoda).

🔮 Odkaz: Od kolébky do hrobu

Největším triumfem SSP je její prediktivní síla. Longitudinální studie (např. Minnesota Study) sledují děti testované v 70. letech dodnes.

Děti, které byly v 12 měsících **Typ B (Jisté)**, jsou v dospělosti:
- Sociálně zdatnější, mají lepší vztahy s vrstevníky.
- Emočně odolnější (resilience).
- Mají vyšší pravděpodobnost, že jejich vlastní děti budou mít jistou vazbu.
Děti **Typu D** mají v dospělosti výrazně vyšší riziko hraniční poruchy osobnosti a disociativních poruch.

Na základě SSP byl vyvinut **Adult Attachment Interview (AAI)** – rozhovor, který určuje typ vazby u dospělých, a který vykazuje silnou korelaci s tím, jak se tito dospělí chovali jako děti v SSP.

Zdroje